Ken D. Olum ve svém článku "Conflict between anthropic reasoning and observation" [X2], [N0] použil některé myšlenky inflační teorie a anthropický princip, podle něhož jsme typickou civilizací mezi všemi inteligentními pozorovateli ve vesmíru. Došel k závěru, že bychom měli spíše náležet k velké civilizaci (v galaktickém měřítku) a nikoliv k malé. Autor článku [X1] se zabývá úchvatnou možností, že bychom mohly být součástí větší civilizace, aniž bychom o tom vůbec věděli. Autor tvrdí, že jeho domněnku nelze vyloučit, pokud jsou splněny dvě podmínky, které označuje jako subanthropický princip a domněnka nezjistitelnosti. Subanthropický princip tvrdí, že nejsme typickou civilizací mezi inteligentními pozorovateli ve vesmíru. Typická civilizace typické galaxie by měla být o stovky tisíc až milióny let vyspělejší než naše a proto její inteligence by měla o několik řádů překračovat naší inteligenci. Domněnka nezjistitelnosti tvrdí, že obecně všechny vyspělé civilizace své planety maskují a skrývají z důvodů vlastní bezpečnosti. Vnější pozorovatelé pak nemohou pozorovat žádné signály nebo pozorují nepoužitelné signály, které hodnotí jako náhodný šum přirozeného pozadí. Tyto předpoklady také předpovídají nízkou pravděpodobnost úspěšnosti projektu SETI pro hledání mimozemských civilizací. [N1], [N2] Autor článku [X1] také tvrdí, že nikoliv inflace, ale bránové světy (brane worlds) mohou značně zhoršit problém "chybějících cizinců", na který jako první upozornil Enrico Fermi.

Mohou horské gorily tušit, že jejich "civilizace" je součástí větší "civilizace" vyspělejšího druhu, než jsou samy? Mohou vědět, že jsou chráněným druhem obývajícím přírodní rezervaci uvnitř afrického kontinentu na planetě Zemi? Odpověď na tyto otázky je záporná, protože netuší nic o naší společenské struktuře, o kultuře a umění, o vědě, o náboženství a podobně.

Podobným způsobem může být naše civilizace součástí nějaké větší civilizace inteligentnějších druhů než jsme my samy, o níž nemáme ani tušení. Slunce je poměrně mladou hvězdou mezi tisíci miliónů starších hvězd v naší Galaxii. Autor článku [X1] tvrdí, že existence vyspělých civilizací je pouze otázkou biologické evoluce, která měla dostatku času a dostatek možností. Lze si proto představit, že naše planeta se svými rostlinami a živočichy je přírodní rezervací a Sluneční soustava je malou provincií uvnitř velkého teritoria.

Geolog Peter Ward a astronom Don Brownlee ve své knize "Rare Earth: Why Complex Life is Uncommon in the Universe" naopak dokazují, že naše Galaxie obsahuje planety nehostinné pro život, protože obíhají kolem hvězd, které jsou příliš horké, příliš chladné, příliš nestabilní nebo existující po příliš krátkou dobu k tomu, aby na nich mohl vzniknout složitý život. Zatímco bakteriální život může být ve vesmíru poměrně běžný, složité mnohobuněčné rostlinné a živočišné formy života musí být vzácné a inteligentní život výjimečný. [N3] Na druhé straně však mohou existovat takové životní formy, které si nedokážeme představit a jejichž pravděpodobnost vzniku a vývoje je větší než u "našeho typu" života.

Pokud předpokládáme, že jsme součástí větší civilizace, nabízí se otázka, proč s námi dosud nenavázala otevřené kontakty a proč nás nenaučí své vědě a technologii. Vyslala však některá země delegaci na území horských goril a navázala nějaké oficiální kontakty s jejich představiteli? Potřásli si rukama a podepsali nějaké dohody o vzájemné spolupráci? Byli vysláni dobrovolníci, aby gorilí tlupy vyučovali matematice, fyzice a technice? Přes veškeré vzdělání, přírodní vědy, kulturu a společenskou strukturu naše mozková kapacita je omezená. Kolik banánů by bylo třeba, aby nejchytřejší gorily pochopily Maxwellovy rovnice, přestože se třeba dívají na televizi? Podobně se lze ptát, kolik našich nejvyspělejších vědců by pochopilo alespoň základní vědecké výsledky vyspělejší civilizace. Naše intelektuální schopnosti jsou prostě omezeny kapacitou našich mozků, která rozhodně není nekonečná. Proto je přirozené předpokládat, že existují klíčové vědecké koncepty a výsledky, jejichž pochopení leží za hranicemi možností našich mozků. Evoluce savců předurčila, jakým způsobem vnímáme a chápeme svět kolem sebe. Emoční inteligence nám dala touhu po poznání a vzdělání. Mohou proto existovat mimozemské civilizace, které svět vnímají a chápou jiným způsobem a jimž evoluce poskytla mnohem výkonnější mozky nebo zcela jiný způsob organizace myšlení a vnímání světa kolem sebe.

Autor článku "Conflict between anthropic reasoning and observation" [X2], [N0] provedl výpočty pravděpodobností, že typičtí inteligentní pozorovatelé jsou v současnosti součástí některé velké civilizace (v galaktickém měřítku). V pozadí těchto úvah stojí myšlenka, že v pozorovatelném vesmíru existují tisíce miliónů hvězd starších než Slunce a proto vyspělejší civilizace starší než naše civilizace se již musely rozšířit do celého pozorovatelného vesmíru. Enrico Fermi byl zřejmě prvním vědcem, který se seriózně zabýval otázkou, proč jsme dosud neobjevili žádnou jinou civilizaci ve vesmíru. Ken D. Olum dochází k závěru, že bychom měli být součástí nějaké velké civilizace obývající celou galaxii. Pokud vesmír není nekonečný, avšak proběhla na jeho počátku inflační rozpínání, jeho předpovědi se příliš od původních neliší. Proto musí být někde závažná chyba. Jednou z možností je, že ve vesmíru existuje zanedbatelně málo civilizací, které dosáhly výrazné velikosti, přestože není jasné, co tento stav způsobuje. Dále však může být chybný samotný anthropický princip. Pak ovšem musí být chybné všechny naše představy, které z něj vycházejí.

Autor článku [X1] tvrdí, že sice můžeme být součástí velké civilizace, avšak nemusíme o tom vůbec vědět. Jsme součástí, avšak nejsme typickými obyvateli kvůli své nízké inteligenci. Autor článku [X2], [N0] se mýlí ve dvou svých předpokladech. Za prvé, že jsme typickými inteligentními pozorovateli. Za druhé, že jsme rovnoprávnými obyvateli vyspělejší civilizace.

Podle autora článku [X1] argument autora článku [X2], [N0] že inflace musí nutně zhoršit problém Fermiho paradoxu, není příliš přesvědčivý. Podle jeho názoru přesvědčivější argumenty přinášejí některé scénáře bránových světů (brane worlds).

Pokud existují tisíce nebo milióny paralelních vesmírů, které jsou odděleny od našeho vesmíru dodatečnými rozměry, pak je přirozené očekávat, že některé z těchto vesmírů budou ovládány stejnými fyzikálními zákony, jako náš vesmír. Vyspělé civilizace by mohly ovládat technologie cestování nebo "přeskoků" mezi (alespoň některými) dodatečnými rozměry. To otevírá ohromné možnosti pro rozšiřování vyspělých civilizací současně v několika paralelních vesmírech se stejnými fyzikálními zákony. Rozšiřování do paralelních vesmírů dokonce může být technologicky jednodušší a levnější než rozšiřování ve vlastní galaxii.

V mnoha paralelních vesmírech však fyzikální zákony mohou být odlišné zřejmě kvůli vlastnostem vakua, popsanými nějakou "teorií všeho". Vlastnosti hmoty v takových vesmírech mohou být odlišné od "našeho" vesmíru. Tato "stínová hmota" může s hmotou v "našem" vesmíru interagovat pouze gravitačně, pokud může proniknout do "našeho" vesmíru použitím vhodné technologie. Ve "stínových" vesmírech však mohou také existovat inteligentní bytosti, které bychom nemohli pozorovat a komunikovali by s bytostmi v "našem" vesmíru například prostřednictvím gravitačních vln.

Je třeba zdůraznit, že v článcích [X1], [X2] se opakovaně objevuje pojem "inteligentního pozorovatele", aniž je definován jeho význam. Lze například neandrtálce považovat za inteligentní pozorovatele? Nebo příslušníky některých domorodých kmenů, kteří žijí v pralesích a v savanách? Náležejí tito lidé k "civilizaci" této planety, přestože o ní téměř nic nevědí?

Autor článku [X1] pro účely dalších úvah proto používá následující intuitivní pracovní definice:

* primitivní civilizace
Primitivní civilizace jsou civilizace, které sice dosáhly významného vědeckého a technologického pokroku, avšak nejsou dosud schopny kolonizovat jiné hvězdné systémy. Jejich vědecké znalosti dosahují od prakticky nulových až po významně vysoké úrovně. Na naší planetě taková primitivní civilizace existuje posledních 20 tisíc let a odpovídá tomu, co antropologové označují za "moderního člověka". Obyvatele těchto primitivních civilizací lze považovat za primitivní inteligentní pozorovatele.

* pokročilé civilizace
Pokročilé civilizace jsou technologicky schopné kolonizovat jiné planety jiných hvězdných systémů od několika planet až po tisíce jiných planet v případě velmi vyspělých civilizací. V závislosti na jejich technologické úrovni mohou dokonce cestovat dodatečnými rozměry (pokud skutečně fyzikálně existují) a mohou kolonizovat planety možných blízkých galaxií v paralelních vesmírech. V tomto případě se mohou rychle šířit spíše do paralelních vesmírů než do vlastní galaxie. Obyvatele těchto vyspělých civilizací lze považovat za vyspělé inteligentní pozorovatele.

Proti takovému rozdělení civilizací lze však namítnout, že vyspělost inteligence nemusí nutně spočívat v úrovni technologií. Jiný pohled na vyspělost naší civilizace nabízí například James Redfield ve své knize "Celestýnské proroctví" [1], [N4] Proč by technologicky zaostalé civilizace měly být méně inteligenčně vyspělé? Nejsou třeba australští křováci inteligenčně vyspělejší než mnozí obyvatelé tak zvaných vyspělých zemí díky svému vztahu ke svému přírodnímu prostředí a sami k sobě? Máme jen nepatrnou představu o vnímání, chápání, porozumění světu a inteligenci různých domorodých obyvatel na Zemi, jak naznačuje například kniha spisovatelky Marlo Morganové "Poselství od protinožců". [2] Jakou potom můžeme mít představu o tom, jakými směry vývoje se vydaly vyspělé civilizace ve vesmíru?

Autor článku [X1] nejprve podrobně diskutuje možnost, že naše civilizace je součástí nějaké nám neznámé větší civilizace. Tyto úvahy přirozeně vedou ke dvěma hlavním myšlenkám, které autor nazval "subanthropický princip" a "domněnka nezjistitelnosti".

V naší Galaxii existují tisíce miliónů hvězd starších než Slunce. Proto je přirozené očekávat bez nějakých úvah o inflaci, že v některých hvězdných systémech se vyvinuly technologicky vyspělé civilizace a některé z nich se rozšířily do větších oblastí Galaxie. Velmi významná je skutečnost, že Sluneční soustava zřejmě nikdy nebyla navštívena nebo kolonizována nějakou vyspělou civilizací.

Podle názoru autora článku [X1] je v předpokladu autora článku [X2], [N0] o vztahu mezi civilizacemi, které přicházejí do kontaktu, závažná chyba. Autor článku [X2], [N0] je zřejmě přesvědčen, že vyspělejší civilizace pozvedne méně vyspělou civilizaci na svoji úroveň a včlení ji do sebe. Mohou však existovat agresivní vyspělejší civilizace, které méně vyspělé civilizace ovládnou, poškodí nebo zcela vyhladí, podle toho, co jim bude vyhovovat. Intelektuální inteligence s emoční inteligencí, která rozhoduje o empatii nebo agresivitě, spolu jen málo souvisejí. [3] Neagresivní vyspělejší civilizace do sebe včlení méně vyspělé civilizace jen tehdy, pokud to pro ně bude mít smysl. Rozdíl v intelektuální inteligenci a vyspělosti mezi oběma civilizacemi nesmí být příliš velký. Vyspělejší civilizace se mohou setkávat s planetami, na nichž žijí primitivní nebo velmi primitivní civilizace a rozdíl v genetice, v technologiích a vědě může být příliš velký. Rozdíl mezi mozkovými kapacitami může být také značný. V takovém případě je zcela naivní si představovat, že by se vyspělejší civilizace pokoušela začlenit do sebe takovou méně vyspělou civilizaci. Spíše se bude chovat "ekologicky". Bude ji považovat za "chráněný druh" a nebude příliš zasahovat do jejího evolučního vývoje, podobně jako člověk chrání horské gorily.

Z výše uvedeného hlediska je nyní snazší si představit, že Sluneční soustavu před tisíci nebo milióny let navštívila nějaká neagresivní vyspělejší civilizace, která začala považovat nebo ještě považuje naši planetu za chráněnou rezervaci. Země také mohla sloužit pro pěstování a chov rostlin a živočichů včetně našich předků. Vyspělejší civilizace také mohla ochránit život na Zemi před vyhynutím. Sluneční soustavu mohly navštívit jak agresivní tak neagresivní civilizace, které mohly svést bitvu nebo uzavřít nějakou dohodu. Možná se poražená agresivní někdy v budoucnu vrátí a zkusí to znovu.

Pokud sami sebe chápeme jako malou primitivní civilizaci, která mohla být včleněna do nějaké větší civilizace, pak se nemůžeme považovat za typické pozorovatele. Typický inteligentní pozorovatel bude příslušníkem nějaké vyspělé civilizace v naší Galaxii. Konečně naše Galaxie nemusí být typickou galaxií ve vesmíru. Přirozeně tak dospíváme k subanthropickému principu:

* subanthropický princip
Lidstvo není typickým inteligentním pozorovatelem ve vesmíru. Typické civilizace typických galaxií mohou být ve svém vývoji vzdáleny o tisíce až stovky miliónů let a inteligence typického pozorovatele může být o několik řádů vyšší než je naše.

Subanthropický princip téměř odpovídá představě, že všechny typické galaxie ve vesmíru jsou již kolonizovány (nebo velké části z nich) pokročilými nebo velmi pokročilými civilizacemi. Pouze nepatrná část jejich příslušníků náleží k primitivním subcivilizacím, jako je ta naše. Zda tyto primitivní civilizace mají představu o své úrovni závisí na etických standardech vyspělé civilizace, jíž jsou součástí. Pokud jsou tyto etické standardy na nízké úrovni, pak příslušníci primitivních civilizací mohou být různými způsoby zneužíváni, podobně jako je tomu v naší civilizaci. Takové primitivní civilizace pak své postavení pociťují bolestivě a tíživě. Pokud jsou etické standardy vysoké, pak vyspělejší civilizace bude patrně plně respektovat biologickou, sociální a kulturní evoluci primitivní civilizace a bude se k ní chovat jako k chráněnému druhu. Lidstvo se může nacházet v tomto postavení, kdy nemáme ani tušení, že jsme součástí nějaké vyspělejší civilizace.

Pokud je Sluneční soustava součástí území nějaké vyspělé civilizace, proč nepozorujeme žádné signály z jejích planet nebo velkých satelitů? Lze si představit, že vyspělejší civilizace vybudovala své základny uvnitř Sluneční soustavy, avšak mohou být skryty například hluboko pod zemí a na dně oceánů nebo na jiných planetách. Sluneční soustava nemusí být pro vyspělejší civilizace příliš zajímavá a k jejímu pozorování může stačit nějaká malá základna. Nezávisle na tom, zda naše Sluneční soustava je pro vyspělé civilizace nějak zajímavá, vyspělé civilizace se musí obávat agresivních vyspělých civilizací a proto svoji přítomnost ve vesmíru úspěšně skrývají tak, že nejsme schopni zachytit žádné signály. Vyspělé civilizace mohou z bezpečnostních důvodů měnit detekovatelná globální data o svých planetárních soustavách (teplota, složení atmosféry, atd.). Může se zdát podivné, proč by vyspělé civilizace měly takto skrývat svoji existenci. Nemáme však žádný důkaz nebo náznak, že etická úroveň civilizace nějak souvisí s její životní, vědeckou a technologickou úrovní. Lze se domnívat, že agresivní civilizace musí sami sebe zničit. Avšak současně s tím je třeba uvážit, jaké škody způsobí okolním civilizacím, než se jim úplné sebezničení podaří dokončit. Takto dospíváme k druhému principu:

* domněnka nezjistitelnosti
Všechny vyspělé civilizace maskují a skrývají své planety z bezpečnostních důvodů, takže vnější pozorovatelé nejsou schopni zachytit žádné signály a známky jejich existence.

Nemůžeme si proto být jisti, zda naše civilizace je jediná, která obývá Sluneční soustavu, jak jsme dosud přesvědčeni. Je lhostejné, zda jsme nebo nejsme součástí nějaké vyspělejší větší civilizace. Nekonsistence vědeckých zdůvodnění s astronomickým pozorováním planet a jejich satelitů je podle autora článku [X1] významná. Zatím totiž naše pozorování vycházejí z předpokladu, že žádné inteligentní bytosti nemanipulují s daty, která přijímáme. Proto přijatá data považujeme za důkaz, že v pozorované části vesmíru není žádný inteligentní život. Správným tvrzením by však mělo být, že v pozorované části vesmíru nejsou žádné známky přítomnosti primitivních civilizací. Nejsme však schopni tvrdit nic o přítomnosti vyspělých civilizací.

Prvním učencem v západním světě, který tvrdil, že mnoho hvězd ve vesmíru má planety podobné naší Zemi, s rostlinami, zvířaty a lidmi, byl Giordano Bruno v 16. století. Tvrdil, že Slunce je pouze jednou z hvězd mezi tisíci jinými a proto musí existovat mnoho hvězd, které mají planety obývané živými tvory. Abychom docenili genialitu Giordana Bruna, připomeňme, že téměř všichni učenci jeho doby byli přesvědčeni o tom, že Země je středem vesmíru. Někteří, jako Mikuláš Kopernik a Galileo Galilei, tvrdili, že středem vesmíru je Slunce a hvězdy jsou zářící nebeská tělesa neznámé podstaty. Dnes víme, že vesmír nemá žádný střed a naše planeta je pouze jeho nepatrnou součástí. Přesto mnoho lidí je dosud přesvědčeno, že Země je středem vesmíru a že je obývána nejdokonalejšími bytostmi ve vesmíru, Korunou stvoření. Existují dokonce vědci a intelektuálové, kteří se domnívají, že celý vesmír byl stvořen jen kvůli člověku (silný anthropický princip).

Autor článku [X1] se zabýval možností, že naše civilizace je součástí nějaké větší vyspělé civilizace ve velké části naší Galaxie. V naší Galaxii se nachází tisíce miliónů hvězd, které jsou starší než Slunce. Použitím dvou jednoduchých předpokladů takovou možnost nelze zcela vyloučit.

První předpoklad vysvětluje, proč příslušníci takové vyspělé civilizace se s námi nestýkají (alespoň otevřeně a oficiálně). Tímto důvodem může být, že naše civilizace se dosud nedostala na takovou úroveň, aby taková komunikace měla smysl. Snad nás považují za domácí mazlíčky nebo "malé přátele". Pokud za předpokladu, že žijeme v typické galaxii, tuto situaci zobecníme, pak podle subanthropického principu nejsme typickými inteligentními pozorovateli.

Druhý předpoklad, domněnka nezjistitelnosti, vysvětluje, proč nedetekujeme žádné signály velké civilizace, jíž můžeme být součástí. Všechny vyspělé civilizace mají důvody sami sebe chránit před agresivními nepřáteli. Proč by vyspělé civilizace měly umožňovat jiným civilizacím pozorovat jejich města, vědecké laboratoře nebo vojenská zařízení atd.?

Subanthropický princip téměř odpovídá myšlence, že všechny typické galaxie ve vesmíru již byly kolonizovány (nebo alespoň jejich velké části) vyspělými nebo velmi vyspělými civilizacemi, které vznikly díky tisícům miliónů hvězd v těchto galaxiích, které jsou starší než Slunce. Pokud takové vyspělé civilizace skutečně existují, pak jen nepatrná část jejích příslušníků náleží k primitivním subcivilizacím. Pokud jsou etické standardy vyspělé civilizace nízké, pak příslušníci primitivních civilizací mohou být zneužíváni nebo dokonce vyhlazeni. Pokud naopak jsou vysoké, pak jsou příslušníci primitivních civilizací považováni za chráněný druh žijící v přírodní rezervaci.

Myšlenka bránových světů, přestože je dosud v počátcích, by mohla výrazně zhoršit problém "chybějících cizinců", na který jako první upozornil Enrico Fermi. Pokud existují paralelní vesmíry se stejnými fyzikálními zákony, jako náš vesmír, pak vyspělé civilizace mohou "přeskakovat" dodatečnými rozměry do těchto paralelních vesmírů s cílem kolonizovat další oblasti. "Majitelé" Sluneční soustavy, pokud existují, tedy mohou pocházet z jiného vesmíru. Mohli již vytvořit mnohorozměrné impérium, které obsazuje části galaxií v různých vesmírech. Je možné, že takové přeskoky mezi paralelními vesmíry jsou technologicky a finančně schůdnější, než kolonizace jedné galaxie.

V dodatku autor článku [X1] studuje možnost kontaktů a vztahů mezi pokročilými civilizacemi a primitivními civilizacemi (nebo jejich jednotlivci). Zdá se nepravděpodobné, že by neagresivní vyspělá civilizace vstoupila do kontaktu s některou primitivní civilizací. Existují však tři hlavní příčiny nebo důvody, proč by vyspělá civilizace navazovala vztahy s primitivními jednotlivci: vědecké účely, zábava nebo zločin. Autor článku [X1] v dodatku také vysvětluje, že kvůli subanthropickému principu a domněnky nezjistitelnosti je pravděpodobnost úspěchu projektu SETI velmi nízká, protože procento technologicky zjistitelných civilizací je velmi malé.

Jak již bylo zmíněno, není příliš pravděpodobné, že by neagresivní vyspělé civilizace navazovaly nějaké kontakty s málo vyspělými civilizacemi. Agresivní vyspělé civilizace by naopak daly o sobě vědět přinejmenším během válečného útoku nebo po ovládnutí méně vyspělé civilizace. Autor článku [X1] se proto domnívá, že naše civilizace by mohla být chráněna nějakou vyspělou civilizací, protože se dosud nesetkala s agresivními vetřelci.

Mezi příslušníky vyspělé civilizace a primitivní civilizace by mohlo docházet ke kontaktům ze tří základních důvodů:

* vědecký výzkum
Vědci vyspělé civilizace, jako jsou biologové, biochemici, lékaři, sociologové a psychologové, by mohli provádět výzkum na příslušnících primitivní civilizace stejně, jako lidé provádějí výzkum na zvířatech. Zda by při tomto výzkumu docházelo k fyzickému nebo mentálnímu poškození zkoumaných jednotlivců by záviselo na etických standardech a právních omezeních.

* zábava, záliba
Dalším důvodem pro kontakt příslušníků vyspělé civilizace s příslušníky primitivní civilizace může spočívat jednoduše v zábavě nebo zálibě. Na Zemi existují milióny milovníků psů, koček nebo dokonce hadů, prasat a goril. Proč by ve vyspělé civilizaci nemohli existovat milovníci lidí? Takové kontakty by bylo možno očekávat od příslušníků pokročilé civilizace, kteří musí trávit dlouhá období svého života na primitivních planetách například jako strážci nebo vojáci.

* zločin
Dalším důvodem pro různé kontakty s příslušníky primitivní civilizace by mohl být zločin včetně činnosti různých vědců, která je zakázána různými etickými a právními předpisy. Lze si představit desítky kriminálních důvodů, pro něž by příslušníci primitivních civilizací mohli být unášeni, mučeni a zabíjeni, včetně takových, jako je "labužnická pochoutka" nebo sadistické hry. Jen těžko si dokážeme představit, čeho jsou schopni krutí lidští jedinci na svých obětech, často dětech nebo zvířatech. Etická a morální úroveň jednotlivců nebo civilizace nemusí nijak souviset s její technologickou vyspělostí a vědeckou úrovní. [2] Jedním z úkolů vyspělé civilizace, jejíž součástí je nějaká primitivní civilizace, nepochybně bude ochrana před různými kriminálními živly.

Všechny výše uvedené důvody pro kontakt vyspělých civilizací s primitivními civilizacemi jsou však anthropocentrické. Nemáme vůbec žádné představy o způsobu vnímání a chápání vesmíru jinými civilizacemi. Nevíme nic o její organizaci a jejích záměrech. Proto jsou všechny uvedené důvody vysoce spekulativní.

Autor článku [X1] se dále domnívá, že projekt hledání mimozemských civilizací SETI by měl být přejmenován na projekt SEPTI, tedy hledání mimozemských primitivních civilizací, protože pouze tyto civilizace můžeme být schopni detekovat. Pokud však skutečně platí subanthropický princip, pak počet primitivních civilizací bude v porovnání s technicky a vědecky vyspělými civilizacemi velmi malý. Tyto primitivní civilizace navíc nemusí využívat elektromagnetické záření pro komunikaci nebo již mohou být chráněny vyspělými civilizacemi. Autor článku [X1] se domnívá, že interval "zjistitelnosti" nějaké civilizace je delší než 500 let. Subanthropický princip a domněnka nezjistitelnosti pravděpodobnost úspěchu projektu SETI snižují.

Poslední poznámka autora článku [X1] se týká údajných kontaktů s mimozemskými civilizacemi. K pravdivosti o podstatě kontaktů s cizinci, které se opakovaně objevují ve sdělovacích prostředcích, se nelze nijak vyjádřit. Autor článku [X1] je však přesvědčen, že nelze určit, zda došlo ke kontaktům s mimozemskými civilizacemi, jen na základě výpovědí jejich pozemských partnerů (pokud k takovým kontaktům skutečně došlo). Hlavním důvodem totiž je, že všechny takové výpovědi vyznívají jako směšné, humorné, bláznivé nebo příliš fantastické. Zcela stejně by zněly takové výpovědi, pokud bychom se pokoušeli popsat televizory, letadla, mikrovlnné trouby, mobilní telefony nebo počítače našim předkům před sto lety.

Navíc většina lidí, včetně mnoha vědců, s hluboce zakořeněným odporem přijímá možnost existence mimozemských civilizací, jejichž příslušníci by byli inteligentnější než jsme my. Autor tento předsudek nazývá "syndrom Koruny stvoření". Je přitom velmi zajímavé, že tímto syndromem netrpí řada věřících a naopak jím trpí řada atheistů. Sociální důvod zřejmě spočívá ve výchově, kdy hluboce věřící rodiče vštěpovali svým dětem představy o velikosti a jedinečnosti lidského druhu.

Odkazy a literatura:

[X1]  Beatriz Gato Rivera: Brane Worlds, the Subanthropic Principle and the Undetectability Conjecture. Instituto de Matemáticas y Física Fundamental, CSIC, Serrano 123, Madrid, Spain. 20 Aug 2003. gr-qc/0308078 e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.

[X2] Ken D. Olum: Conflict between anthropic reasoning and observation. Institute of Cosmology, Department of Physics and Astronomy, Tufts University, Medford, Massachusetts. 19 Mar 2003. gr-qc/0303070 e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.

[N0] Rozpor mezi anthropickým principem a pozorováním. Natura 7/2004.

[N1] Institut pro hledání mimozemské civilizace SETI. Natura 10/2002.

[N2]  Hromadně distribuované výpočty pro SETI. Natura 10/2002.

[N3] Výjimečná Země. Natura 4/2004.

[N4] James Redfield: Celestýnské proroctví. Natura 4/2003.

[1] James Redfield: Celestýnské proroctví. Knižní klub, k.s., nakl. PRAGMA. ISBN: 80-7176-108-7 Z angl. orig. "The Celestine Prophecy", Warner Books, New York, 1993, přeložila Eva Houserová.

[2] Marlo Morganová: Poselství od protinožců. Nakl. Práh. ISBN: 80-7252-034-2. Z angl. orig.: Mutant Message Down Under.

[3] Daniel Goleman: Emoční inteligence. Columbus s.r.o., Praha 1997. ISBN: 80-85298-48-5 Z angl. orig: Emotional Intelligence. Bantam Books, New York, Toronto, 1995.