James Redfield vydal svoji knihu "Celestýnské proroctví" ve Spojených státech amerických vlastním nákladem v nevelkém počtu výtisků. Kniha svým duchovním obsahem a napínavým příběhem vzbudila značný zájem. Hlavní hrdina se vypravil do Peru, aby zde pátral po tajemném Rukopisu neznámého původu, který se oficiální vládní a církevní místa snaží potlačit. Rukopis jednotlivými vhledy odhaluje příčiny našeho strádání a ukazuje, jakou duchovní cestou se může naše civilizace ubírat.

Domnívám se, že nezbytným prvním krokem k pochopení této knihy, je neuvíznout v pasti exaktního kritického myšlení a vnímat ji svým srdcem. Exaktní myšlení nám jistě přináší neuvěřitelné poznání fyzikálního světa, ale na druhé straně nám znemožňuje uchopit náš duchovní svět. Jaká je matematická, fyzikální nebo biologická definice krásy, lásky, přátelství, empatie nebo radosti? A přesto všichni tyto pojmy důvěrně známe. Jakmile se však pokusíme o přesnou, racionální definici, ztratíme se v přesných, ale nic neříkajících pojmech a symbolech. Pokud setrváme ve svém exaktním myšlení, nikdy neuvidíme neuvěřitelné duchovní obzory před námi. Subjektivní pojmy neumíme uchopit rozumem a musíme je popisovat přibližnými známými termíny. Proto autor například používá pojem "energie" nikoliv ve fyzikálním smyslu.

Autor ve své knize popisuje devět vhledů do našeho duchovního života. První vhled hovoří o naší vnímavosti k mystické cestě života. Druhý vhled popisuje, jak lidstvo se nachází na cestě vytváření nového pohledu na svět kolem sebe. Třetí vhled hovoří o "mentální energii" vesmíru a čtvrtý odhaluje příčinu lidských konfliktů z naší neschopnosti ji získat a podstatu manipulací pro její dosažení. Pátý vhled odhaluje, jak lze tyto konflikty ukončit získáváním "energie" z jiného zdroje. Šestý vhled říká, že jsme schopni vyjasnit naše opakovaná dramata k ovládání jiných lidí a najít své skutečné já. Sedmý vhled ukazuje, jak se takové osvobozené já podílí na vědomé evoluci prostřednictvím otázek, intuice a odpovědí. Osmý vhled hovoří o tom, jak novým způsobem vytvářet vztahy k ostatním a vynášet v nich na povrch to dobré. Devátý vhled hovoří o naší vědomé evoluci.

První vhled pochopíme, když si začneme uvědomovat shody okolností ve svých životech. Tyto shody (synchronicity) nejsou spojeny příčinností (kauzalitou) a proto jim nerozumíme. Přesto však víme, že existují, neboť se s nimi neustále setkáváme. Nejasně proto cítíme, že snad existuje jiná stránka života, jejíž objevení nás teprve čeká, nějaký další proces, který probíhá za tím, co vnímáme. Počet lidí, kteří si tyto shody uvědomují a snaží pochopit, neustále roste, takže je začínají brát vážně. Lidé budou chtít vědět, jaké mystické procesy stojí v pozadí.

Druhý vhled hovoří o tom, že budeme schopni vidět celou historii lidstva jako celek a rozpoznáme zvláštní předpojatost, která se objevila začátkem novověku. Uvědomíme si shody okolností a z této předpojatosti se probudíme. Realita doby ve středověku byla definována církevními hodnostáři představou božího plánu pro lidstvo. Každý jev v životě znamenal buď vůli Boží nebo úklady ďábla.

Novověk tyto představy zpochybnil. Lidstvo ztratilo své místo ve středu Božího vesmíru. Myslitelé nalezli racionální metodu, jak vytvářet nové chápání světa, jak tento svět systematicky zkoumat a jak o něm vytvářet závěry. Výzkumníci vyzbrojeni touto vědeckou metodou začali zkoumat, jak svět funguje. Kvůli značné složitosti vesmíru však nikdy nepřinesli přijatelné vysvětlení naší duchovní podstaty. Lidé se však dověděli o světě dost na to, aby jej zcela ovládli a tím si vybudovali novou jistotu. Postupně lidstvo překonalo pocit, že ve světě bez Boha jsme ztraceni, a osud vzalo do svých rukou. Nakonec jsme ztratili sami sebe v úsilí vytvořit si materiální pohodlí. Zapomněli jsme, že dosud nevíme, kvůli čemu vlastně žijeme.

Věda systematicky odstraňovala ze světa všechny esoterické a duchovní představy. Všechny jevy buď mají svoji příčinu a souvislost s jinými jevy, nebo probíhají zcela náhodně.

Fyzika 20. století však přinesla překvapivě nové představy o vesmíru. Obecná teorie relativity odstranila představu, že časoprostor je pouze jeviště, na němž probíhá fyzikální divadlo. Čas a prostor je formován hmotou a energií v něm a naopak hmota a energie jsou ovlivňovány časem a prostorem. Kvantová fyzika se přes zcela zásadní výsledky nedokázala vyrovnat s problémem měření. Pozorovatel měřením kvantového systému tento systém zásadním způsobem ovlivňuje. Zdá se, že kvantový systém je ovlivněn již tím, co pozorovatel od měření očekává. Kvantová propletenost stavů zase umožňuje korelaci prostoročasově velmi vzdálených jevů. Měřením jednoho jevu ovlivníme výsledek druhého jevu.

Třetí vhled hovoří o tom, že hmota ve vesmíru se chová jako energie, jíž lze utvářet lidskou vůlí a očekáváním. Vesmír nelze rozdělit na nezávislého pozorovatele (vědomí) a pozorovaný systém (hmotu a energii). Lidstvo objeví novou "mentální energii", která tvoří podstatu všech objektů, jevů a nás samotných, a vyzařuje z nich. Lidé začnou tuto "energii" vnímat zvýšenou citlivostí ke kráse. Tato citlivost nám říká, jak blízko jsme ke skutečnému vnímání této "energie", protože jakmile ji dokážeme vidět, uvědomíme si její souvislost s krásou. Věci, které vnímáme jako krásné, mají společné vlastnosti, které nedokážeme přesně popsal, ale dokážeme je jasněji vnímat. Jako by tyto věci vystupovaly ze svého okolí.

Existuje řada jevů, které nelze exaktně zkoumat, a přesto je mocně a silně vnímáme právě díky jejich kráse. Nejsme schopni je vědeckou metodou popsat a přesto jasně cítíme, že existují. Pokud svému okolí věnujeme hlubší pozornost, snažíme se rozpoznat jejich vnitřní krásu, tedy vysílat svoji vnitřní "energii", můžeme jejich fyzickou existenci ovlivnit. Naopak vnímáním krásy předmětu jsme schopni od něj "energii" získat. Vesmír je naplněn "energií", která reaguje na naše očekávání.

Čtvrtý vhled hovoří o tom, jak lidé soutěží o jedinou část "mentální energie", jíž jsou otevřeni, tedy o "energii", která proudí mezi lidmi. Toto soupeření o získání "mentální energie" je skutečnou podstatou všech konfliktů mezi lidmi, od malých sporů v rodinách a v zaměstnání až po války mezi národy. Jakmile však lidé porozumí této své snaze, začnou své konflikty překonávat. Osvobodíme se od soupeření mezi lidmi o "mentální energii", neboť ji budeme schopni získávat z jiného zdroje, z celého vesmíru.

Čtvrtý vhled poukazuje na naši snahu krást energii jiným lidem tím, že je ovládáme, že se snažíme zmocnit jejich myslí, abychom získali potřebnou "mentální energii". Tento nedostatek "energie" můžeme napravit tím, že se spojíme s "energií" celého vesmíru.

Pátý vhled říká, že kdykoliv se naplníme "mentální energií", stane se shoda okolností, která nás vede v našem životě vpřed. Ustaví se vyšší úroveň této "energie" a díky tomu můžeme svět vnímat a sami existovat na vyšší úrovni. Naše děti tuto úroveň převezmou a zvednou ji ještě výše. Takto lidská civilizace pokračuje ve své duchovní evoluci.

Tuto "mentální energii" můžeme čerpat ze svého okolí, z celého vesmíru, pokud jsme ochotni sami sebe změnit a vnímat svět duchovním způsobem.

"Mentální energie" vesmíru je tím, co lidé často označují jako mystické vědomí. Pro většinu lidí mystické vědomí zůstává pouhou abstrakcí, o níž sice diskutují, ale neprožívají. Avšak stále větší počet lidí bude toto vědomí poznávat svými mystickými prožitky, náhlými záblesky nebo prohlédnutími tohoto stavu mysli. Později se lidé naučí tyto mystické prožitky natolik ovládat, že budou schopni čerpat "mentální energii" vesmíru. Tato "energie" v nás probudí pocit lásky, lásky ke všemu. Mystické prožitky naladí mysl tak, aby láska, jako obecný pocit, do nás vstoupila, aby nás ovládla. Touto láskou se lidé naučí nejen energii přijímat, ale také ji darovat.

Role lásky je chápána mylně. Láska není něco, co bychom měli dělat, abychom byli dobří, nebo abychom svět učinili lepším. Spojení s "mentální energií" lidé pociťují jako vzrušení, euforii a pak lásku.

Rozdíl mezi minulými generacemi a současnými je v tom, že jsme připraveni svoji duchovní evoluci dělat vědomě a urychlit tím tento proces. Když se jednou dovíme, v čem spočívá náš život, neexistuje žádný způsob, jak toto poznání vymazat. Kdykoliv se pak pokusíme jít jinou cestou, máme trvalý pocit, že nám něco chybí a jsme nuceni se vrátit na správnou cestu.

Šestý vhled hovoří o tom, jakým způsobem provádíme ovládání jiných lidí kvůli získání "mentální energie". Jestliže svůj způsob podvědomého ovládání jiných lidí pochopíme, můžeme se ho zbavit. Klíčem je přivést toto podvědomé ovládání do našeho vědomí. Náš zvláštní způsob ovládání jiných lidí jsme se naučili v dětství, abychom získali pozornost, abychom dosáhli toho, že k nám bude proudit "energie" jiných. Tento v dětství osvojený způsob, podvědomé ovládací drama, pak používáme i v dospělosti.

Ovládací drama je podvědomá scéna, pro níž jsme jako děti napsali scénář. Tuto scénu v našem životě opakujeme stále znovu a proto jiné scény našeho skutečného života nemohou následovat.

Ovládací drama nám slouží k získání kontroly lidí a situací kolem nás. S jeho pomocí se snažíme uniknout z dané situace tím, že se snažíme získat pozornost okolních lidí.

Abychom své ovládací drama odhalili a pochopili, musíme se vrátit do svého dětství, do své rodiny. Musíme pochopit, jakým způsobem na nás působili naši rodiče.

V podstatě existuje jen několik šablon ovládacího dramatu. Jednou z nich je tazatel. Tazatel nastolí své drama pokládáním otázek a zkoumá svět druhého člověka se specifickým cílem nalézt nějaký jeho špatný aspekt. Tento aspekt pak kritizuje. Pokud uspěje, je druhý člověk zavlečen do dramatu, ztrácí sebevědomí, dává si pozor na co myslí a snaží se neudělat žádnou chybu, jíž by si mohl tazatel všimnout. Tímto způsobem tazatel kořistí "mentální energii" druhých lidí.

Každý člověk manipuluje s ostatními lidmi buď agresivně, kdy je nutí, aby mu věnovali pozornost, nebo pasivně, kdy zneužívá lidský soucit nebo zvědavost. Osoba, která používá agresivní drama, je zastrašovatel. Na druhé straně nejpasivnějším způsobem je ovládací drama "lituj mně". Takový člověk se snaží ve druhém člověku vyvolat pocit viny, přestože k tomu není žádný důvod.

Rodiče, kteří používají vůči svým dětem ovládací drama "zastrašovatele", mohou v nich vychovat používání dramatu "lituj mne" nebo dramatu "zastrašovatele". Rodiče, kteří jsou příliš zaujati svojí prací a kariérou a jsou uzavřeni do svého světa, obvykle vychovají ve svých dětech ovládací drama "tazatele". Dítě se tímto způsobem snaží získávat pozornost rodičů. Rodiče, kteří vůči svým dětem používají ovládací drama tazatele, obvykle vychovají uzavřené děti, které se nechtějí svěřovat svému okolí, aby se nestaly obětí tazatele. Tímto způsobem se ovládací dramata sama ve společnosti obnovují.

Teprve odhalením a překonáním svého ovládacího dramatu se stáváme svobodní a překonáme bludný kruh nevědomého ovládání jiných lidí. Pak teprve začneme chápat, kdo skutečně jsme.

Nejsme pouze fyzické dílo svých rodičů, ale především jejich duchovní dílo. Život našich rodičů má nezrušitelný vliv na to, kdo jsme. Skutečné já začíná v pozici mezi jejich pravdami. Naším cílem je dosáhnout vyšší perspektivy nad tím, co oni dva představovali. Musíme si sami před sebou ujasnit, proč jsme na světě. Všechno, co se nám děje, představuje naši cestu vpřed, abychom mohli pokračovat ve svém duchovním vývoji.

Abychom pochopili svoji vlastní duchovní cestu, musíme si nejprve vyjasnit vlastní minulost. Musíme překonat své ovládací drama a jakmile tak jednou učiníme, porozumíme vyššímu smyslu toho, proč jsme se narodili určitým rodičům a k čemu nás připravovaly všechny zákruty, obraty a zvraty našeho života. Všichni máme svůj duchovní cíl a poslání, které jsme dosud uskutečňovali, aniž jsme si toho byli úplně vědomi. Musíme se proto naučit vyvíjet se samostatně a vědomě.

Než můžeme plně vstoupit do zvláštního mystického stavu mysli, který většina z nás prožije jen krátce a několikrát za život jako zkušenosti posouvající nás vpřed, musíme se probudit k tomu, kdo skutečně jsme.

Sedmý vhled ukazuje, že jakmile se trvale vzdáme svého ovládacího dramatu a naplníme se "mentální energií", vstoupí do našich myslí jiné druhy myšlenek, z vyšší části naší bytosti. Tyto myšlenky vnímáme jako svoji neklamnou intuici, která nás vede.

Jakmile jednou získáme "mentální energii", jsme schopni se zapojit do proudu duchovní evoluce a vytvářet shody, které nás vedou vpřed. Jsme schopni klást správné otázky svého života a intuice nás vede k jejich odpovědím správným směrem. Tohle se však nestane, pokud máme v mysli špatnou otázku. Problémem našeho života není získávání odpovědí, ale identifikace v daném okamžiku správných otázek. Jakmile jednou určíme své otázky správně, odpovědi na ně vždy přijdou. Dříve nebo později nastanou shody, které nás posunou ve směru naznačeném intuicí k odpovědím.

Intuice se projevuje prostřednictvím našich snů, abychom se dověděli o našich životech něco, čeho jsme si nevšimli. Vedou nás však také myšlenky a denní sny, které nám ukazují scénu a nějaké dění jako znamení, že se určitá událost může stát. Pokud dáváme pozor, pak můžeme být připraveni na tento obrat v našem životě.

Sedmý vhled dále tvrdí, že máme mnohem více takových myšlenek, než si uvědomujeme. Abychom je rozeznali, musíme se na ně dívat jako pozorovatelé. Když přijde nějaká myšlenka, ptejme se proč přišla právě tato myšlenka právě nyní. Jaký má vztah k otázkám našeho života? Pozice pozorovatele nám umožňuje se uvolnit od potřeby a touhy všechno ovládat.

Pokud se chceme zbavit svých negativních myšlenek, obrazů vyvolaných strachem, musíme vyvolat jiný, lepší obraz. Zakrátko se nám již skoro nestane, že by se v naší mysli objevovaly negativní obrazy. Naše intuice se bude týkat jen pozitivních věcí. Pokud pak přijdou negativní obrazy, měly bychom je brát vážně a vyhnout se situacím, jichž se týkají.

Pokud udržíme ve své mysli pevně své současné životní otázky, najdeme směr buď ve svých snech nebo v intuitivních myšlenkách. Zvyšujeme svoji "mentální energii" a pak dostáváme intuitivní vedení a představu, kam jít a co dělat. Nakonec se dějí shody, které nám dovolí tímto směrem jít.

Osmý vhled ukazuje, že všechny odpovědi na naše životní otázky, které k nám tak tajemně přicházejí, ve skutečnosti pocházejí od jiných lidí. Avšak nikoliv všichni lidé mají dostatek energie nebo potřebnou srozumitelnost, aby poselství, které pro nás mají, odhalili. Musíme jim proto pomoci tím, že jim vyšleme svoji "mentální energii".

Osmý vhled hovoří o tom, jak se lidé naučí vytvářet vztahy jeden k druhému a jak se vyhnout své závislosti na jiných lidech. Proto bychom měli vnímat děti takové, jaké jsou. Aby se mohly vyvíjet, potřebují naši energii, a to stále a nepodmíněně. Musíme se při jejich výchově vyhnout ovládacím dramatům a předávat jim svoji energii bez ohledu na situaci. Dospělí lidé by neměli brát zodpovědnost za více dětí, než kolika se mohou věnovat. Každý dospělý člověk se může plně soustředit na jedno dítě současně. Pokud je dětí mnoho, mohou soutěžit o čas dospělého.

Dospělí často idealizují myšlenku velkých rodin a dětí vyrůstajících společně. Děti by se měly učit o světě od dospělých a nikoliv od jiných dětí. Lidé pochopí, že by neměli přivádět na svět děti, pokud neexistuje alespoň jeden dospělý, odhodlaný soustředit plnou pozornost a všechen čas na každé dítě.

Lidé se proto naučí rozšířit své rodiny za pokrevní svazky. Může proto existovat někdo vně rodiny, kdo poskytne dítěti pozornost jednoho k jednomu. Všechna "energie" nemusí pocházet jen od rodičů. Ve skutečnosti je lepší, když tomu tak není. Avšak ať se stará o děti kdokoliv, musí jim poskytnout pozornost jednoho k jednomu. Děti jsou si takové pozornosti vědomi a nemají potřebu se chovat tak, aby na sebe upozornily.

Dětem je třeba vždy říkat pravdu o každé situaci jazykem, jemuž by rozuměly. Vždy lze nalézt způsob, jak lze dítěti sdělit pravdu.

Osmý vhled také hovoří o lásce dvou lidí. Tito lidé si nevědomě navzájem předávají svoji "energii" a oba se tak cítí nesmírně povzneseni a rozjařeni. Jakmile se však domníváme, že zdrojem tohoto pocitu je pouze náš partner, ztratíme kontakt s "energií" vesmíru a začneme se spoléhat pouze na energii svého partnera. Jenže postupem času této energie není dost a oba upadnou zpět do svých ovládacích dramat v pokusu ovládnout jeden druhého a přivlastnit si jeho "energii". Milostný vztah se tak může zvrátit do obvyklého boje o moc.

Kvůli soutěžení o "energii" v rodině nejsme jako děti schopni dokončit důležitý psychologický proces, jímž je integrace části druhého pohlaví. Proto se můžeme stát závislí na osobě druhého pohlaví.

Většina rodičů soutěží se svými dětmi o "energii". Kvůli tomu děti nejsou schopny rozřešit téma druhého pohlaví. Děti pak hledají energii opačného pohlaví ve svém okolí, v osobě ženy nebo muže, jíž považují za ideální a magickou a jíž mohou vlastnit sexuálně.

Podle osmého vhledu dostáváme "energii" opačného pohlaví z vesmíru v okamžiku, kdy se začneme vyvíjet. Musíme však být opatrní, abychom nepodlehli možnosti získávat tuto energii pouze od osoby opačného pohlaví. Problémem některých partnerských vztahů je touha podřídit si druhého, která skončí bojem o moc. Dnes však již nikdo nechce být podřízen někomu druhému.

Než navážeme milostný vztah, měli bychom upevnit své spojení s "energií" vesmíru. Když se poté spojíme se svým partnerem v milostném vztahu, vytvoříme osobu vyššího řádu a to nás nikdy nesvede z cesty naší individuální evoluce.

Musíme se proto naučit chvilku vzdorovat pocitu lásky na první pohled tím, že se naučíme mít platonické vztahy s osobami opačného pohlaví. Můžeme však mít takové vztahy pouze s lidmi, kteří sami sebe naprosto odhalí a řeknou, pro dělají to, co dělají. Porozuměním tomu, kdo tito přátelé opačného pohlaví skutečně vnitřně jsou, člověk rozbije své vlastní fantastické představy o příslušnících druhého pohlaví.

Osmý vhled dále říká, že kdykoliv nám lidé zkříží cestu, vždy nám přinášejí nějaké poselství. Náhodná setkání neexistují. Avšak naše reakce na takové setkání určuje, zda jsme schopni poselství obdržet a pochopit. Pokud potkáme člověka, který nám žádné poselství nepředá, je to pouze tím, že jsme sami toto poselství nezachytili.

Podle třetího vhledu vnímáním krásy nějakého předmětu jsme schopni od něj čerpat "energii" a také mu svoji "energii" předat a tím ho pozdvihnout na vyšší úroveň. Zcela stejně tento princip funguje také u lidí. Pokud oceníme vzhled a chování určitého člověka, jeho vnitřní krásu, můžeme mu poslat svoji "energii" a získat poselství, které pro nás má. Čím více dokážeme milovat a oceňovat druhé lidi, tím více do nás energie plyne.

Lidé mohou tímto způsobem, vzájemnou opravdovou láskou, vysíláním své "energie" a nezávislým vztahem dosáhnout značné duchovní úrovně. Opravdové vysílání "energie" nevytváří závazek, není v něm žádné očekávání nebo záměr. Lidé prostě čekají na poselství, která pro sebe navzájem mají.

Osmý vhled říká, že pokud nehrajeme v ovládacím dramatu někoho jiného, pokud nepodlehneme manipulaci, pak se toto drama rozpadne.

Pokud někoho oceňujeme na hlubší úrovni, vnímáme jeho vnitřní krásu, dokážeme také nahlédnout do jeho nitra, skrytého vnějšími slupkami. Můžeme vnímat, co si někdo myslí, jako jemný výraz v jeho tváři. Tato telepatie je naprosto přirozená.

Osmý vhled také učí, jak ve skupině lidí hovořit vědomě. Když hovoří členové nějaké skupiny, vždy jen jeden v určitém okamžiku má nejsilnější myšlenku. Pokud jsou všichni členové skupiny vnímaví, vždy cítí, kdo má promluvit a mohou vědomě zaměřit svoji "energii" a pomoci vyjádřit myšlenku s co největší jasností.

Devátý vhled vysvětluje, jak se lidská kultura změní v důsledku vědomé evoluce. Lidé například dobrovolně omezí svoji populaci, aby všichni mohli žít na krásných místech Země. Využijí technologie ve prospěch Země a člověka a nikoliv proti nim. Prostředky k přežití, potrava, oblečení, doprava, budou k dispozici každému. Potřeby budou uspokojeny bez peněz, ale také bez požitkářství a lenosti.

Vedeni intuicí lidé budou vědět, co a kdy udělat. Nikdo nebude mít potřebu vlastnit a ovládat jiné kvůli vlastní bezpečnosti nebo pohodlí.

Náš smysl pro účel bude uspokojen vzrušením z naší vlastní evoluce. Devátý vhled ukazuje lidský svět, kde lidé zpomalí nesmyslné tempo svého života. Stanou se vnímavějšími a dokonce bdělejšími pro příští významná setkání.

Setkávání lidí získá nový smysl. Lidé se budou vědomě dělit o své životní příběhy, sdělí si svá poselství, která je posunou na jejich individuální cestě.

V lidských dějinách řada vizionářů zahlédla takový svět, jako Karel Marx, ale nikdo nenašel způsob, jak takovou utopii skutečně vytvořit. Z komunismu se vyvinul jeden z nejzločinnějších režimů této planety.

Na této cestě nás povede přirozená touha po pravdě. Během středověku jsme žili v jednoduchém světě dobra a zla, které definovala katolická církev. Během renesance jsme se osvobodili. Věda nám však neposkytla odpovědi, které jsme potřebovali. Proto jsme se zaměřili na materiální svět a duchovní tajemství se pokusili vytlačit. Avšak dnes stále více lidí cítí, že skutečný důvod, proč jsme půl tisíciletí strávili budováním materiální civilizace, bylo připravit jeviště pro duchovní způsob života, pro návrat k jeho tajemstvím.

Jak se lidé budou postupně vědomě vyvíjet a sledovat svoji jedinečnou cestu, objevovat jednu duchovní pravdu po druhé, celá lidská kultura se bude měnit. Až dosáhneme "kritické hranice" a vhledy budou přicházet v globálním měřítku, lidstvo nejprve projde obdobím poznáním svého vlastního nitra. Pochopíme, jak krásný a duchovní je ve skutečnosti přirozený svět.

Další kulturní posun nastane v automatizaci výroby zboží. Tato automatizace osvobodí čas všech lidí, kteří budou moci uskutečňovat jiné aktivity. Lidé se budou řídit vlastní intuicí a přát si mít stále více volného času. Uvědomí si, že pravda, kterou mají vyslovovat, a věci, které mají dělat, jsou příliš jedinečné, než aby jim vyhovovalo obvyklé uspořádání pracovního procesu.

Až objevíme více o dynamice "energie" vesmíru, uvidíme, co se ve skutečnosti děje, když někomu něco dáme. Dávání je ve skutečnosti vesmírný princip podpory. Jakmile jednou začneme neustále dávat, vždy k nám bude přicházet více, než čeho se dobrovolně vzdáme. Naše dary budou mířit k lidem, kteří nám poskytli duchovní pravdu. Vzniknou principy duchovní ekonomie. Hmotné potřeby pro život budeme získávat automatizovaně, protože budeme příliš zaměstnáni svým duchovním rozvojem, než abychom výrobní prostředky vlastnili nebo s nimi pracovali.

Nejpodstatnější je, abychom již dnes viděli pravdu o tomto způsobu života. Nejsme na této planetě proto, abychom si budovali osobní říše a ovládali je na úkor jiných lidí a přírody, ale abychom se vyvíjeli. Příroda si zaslouží naši nejvyšší ochranu, protože je zdrojem neuvěřitelné síly a "energie".

Lidstvo bude získávat stále více a vyšší úrovně "mentální energie". Rozšíří svůj fyzický svět do světa duchovního, tak, jak to dokázal Ježíš Nazaretský, který překonal svoji smrt.

V roce 1996 James Redfield vydal další knihu "Desáté proroctví", která na první knihu navazuje. Autor nás zavádí na cestu, jíž projdeme bránou do jiné "dimenze", ke vzpomínkám na zážitky z minulých životů a jiných věků, k okamžiku před naším zrozením a počátkem světa, tak jak jej známe. Všeobecné duchovní obnově brání náš strach z budoucnosti. Tento strach lze překonat pátráním po podstatě vnitřní duchovní síly.

Pokud porozumíme desátému proroctví, naše vědomí se rozšíří, aby do sebe pojalo poznání dlouhého vývoje lidských dějin a jejich smyslu. Náhle začneme objevovat odpovědi na naše klíčové otázky: proč jsme tady, kam směřujeme a co se od nás očekává.

Literatura:

[1] James Redfield: Celestýnské proroctví. Knižní klub, k.s., nakl. PRAGMA. ISBN: 80-7176-108-7 Z angl. orig. "The Celestine Prophecy", Warner Books, New York, 1993, přeložila Eva Houserová.

[2] James Redfield: Desáté proroctví. Nakl. Pragma, Vězeňská 3, 110 00 Praha 1. V Praze, 1996. ISBN: 80-7205-352-3
Z angl. orig. "The Tenth Insight", přeložil Jan Brázda.