Praktická řešení problému
globálního oteplování
podle materiálu UCS zpracoval: Jiří Svršek

Ve Spojených státech amerických od roku 1969 působí Unie angažovaných vědců (UCS, the Union of Concerned Scientists), která jako nezisková aliance sdružuje více než 50 tisíc amerických občanů a vědců. Jejím cílem je prosazování zodpovědné veřejné politiky v oblastech, kde věda a technologie sehrávají klíčovou roli. Vědci UCS vytvářejí podrobné vědecké analýzy a studie, jimiž poskytují občanské společnosti pevné argumenty pro vybudování čistějšího, zdravějšího a bezpečnějšího světa. Jednou z velkých oblastí, jíž se UCS věnuje, jsou problémy životního prostředí a zejména globální změny klimatu. [X1], [N1]

Globální změny klimatu a s nimi spojené globální oteplování jsou dnes již dostatečně vědecky potvrzeným faktem. Přitom však existují jednoduchá a praktická řešení, která mohou klimatické změny významně zpomalit. Technologie, které mohou omezit emise skleníkových plynů, existují již dnes. Jejich použití by pro budoucnost naší planety mělo příznivé důsledky. Autoři článku [X1] jsou navíc přesvědčeni, že jimi navrhované řešení by bylo prospěšné také pro americkou ekonomiku, omezilo by závislost Spojených států amerických na dovozu ropy ze zemí Blízkého východu a posílilo by energetickou soběstačnost a bezpečnost zemí, které tato řešení použijí.

Článek [X1] je sice určen americké veřejnosti, avšak návrhy v něm obsažené mají platnost také pro evropské země včetně České republiky.

1. Hrozby globálních změn klimatu

Globální oteplování v našich zeměpisných šířkách neznamená pouze mírné a deštivé zimy. Znamená například také větší počet tropických dnů a celou řadu nepříznivých důsledků, které se budou v následujících desetiletích zesilovat.

2. Nutnost jednat ihned

Autoři článku [X1] jsou přesvědčeni, že musíme začít jednat ihned. Většina vědců již nepochybuje, že naše planeta se skutečně globálně otepluje. Globální oteplování způsobují skleníkové plyny, zejména oxid uhličitý. Spalování fosilních paliv (uhlí, ropa, zemní plyn) se podílí na vzrůstu obsahu oxidu uhličitého v atmosféře ze 75 procent. Odlesňování tropických pralesů, jejich kácení a pálení, se podílí dalšími 20 procenty.

Další váhání určitě není dobrým řešením. Vědci se shodují, že pokud budeme váhat dalších 10, 20 nebo dokonce 50 let, tak se situace ještě zhorší a řešení důsledků bude ještě obtížnější. Některé důsledky mohou být dokonce neřešitelné a lidstvo se jim pak bude muset přizpůsobit, jako by mohla být doba ledová na severní polokouli.

Znečišťujeme naši atmosféru podobně jako jsme znečišťovali naše řeky. Domnívali jsme se, že možnosti našich řek a moří jsou neomezené. Výsledkem byly otrávené vodní toky zcela bez života, ohrožení světových populací ryb, vodních živočichů a rostlin. Teprve dnes jsme schopni posoudit hrozivé důsledky našeho konání.

Naše atmosféra je také omezena. Oxid uhličitý v ní setrvává asi 100 let. Čím déle budeme vypouštět emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů do ovzduší, tím déle bude trvat obnova atmosféry a tím více nás postihne nevratných škod.

3. Běžná řešení již existují

Omezení emisí oxidu uhličitého nevyžaduje žádný dlouhodobý vědecký výzkum a nové moderní technologie. Spočívají v provozu vozidel s účinnějším zpracováním paliva, v omezení individuální silniční dopravy, v obnovitelných zdrojích energie a v ochraně ohrožených lesů a deštných pralesů. Tato řešení nejen omezí globální oteplování, ale také ušetří finační prostředky a vytvoří nové pracovní a komerční příležitosti.

Tato řešení již existují. Pouze je nutné přesvědčit komerční sféru a vlády zemí, aby učinily nezbytné kroky. Spotřebitelé jsou již většinou dostatečně vyspělí a mohou ovlivnit trh potřebným směrem.

4. Automobily s účinnějším spalováním paliva

Současné technologie již umožňují vyrobit automobily stejného výkonu a bezpečnosti jako mají dnešní automobily, avšak s výrazně nižší spotřebou a s dojezdem až 40 mil na jeden galon (1 US míle = 1,6093472 km, 1 US galon = 3,7854345 dm3).

Studie Unie angažovaných vědců (the Union of Concerned Scientists) a americké Národní akademie věd (the National Academy of Sciences) dokazují, že taková úroveň snížení spotřeby je již dosažitelná. Lepší spalování paliva, dokonalejší motory, více aerodynamický tvar, použití lehčích materiálů (např. kompozitních materiálů) pro podvozek a karosérii může účinně snížit spotřebu a prodloužit dojezd vozidel ze současných 24 mil na 40 mil do roku 2012. Autoři článku [X1] tvrdí, že takové snížení spotřeby odpovídá odstranění 44 miliónů automobilů ze silnic. Nižší spotřeba ušetří řidičům finanční prostředky až několika tisíců dolarů za dobu životnosti vozidla.

Silniční doprava ve Spojených státech amerických představuje asi 33% emisí oxidu uhličitého ročně. Proto omezení spotřeby paliv v automobilové dopravě všude ve světě představuje významný krok ke zpomalení globálních změn klimatu. Podobný standard, jako pro osobní automobily, musí být přijat také pro nákladní dopravu a hromadnou osobní dopravu.

V roce 2000 ve Spojených státech amerických 40,5% emisí oxidu uhličitého produkovala výroba elektrické energie, 33% produkovala silniční automobilová doprava, 16,5% průmysl, 6% domácnosti a 4% komerční sféra. (zdroj: Energy Information Administration, 2000)

Prvním krokem je nabídnout spotřebitelům vozidla s účinnějším spalováním paliva za cenu srovnatelnou se současnými automobily. Vlády by měly spotřebitelům nabízet daňové úlevy při nákupu automobilů se současnými hybridními technologiemi (kombinace spalovacích benzínových motorů a elektrických motorů s bateriemi se samodobíjením) a automobilů na nová paliva (např. ethanol nebo vodík), která se objeví v následujícím desetiletí. Milióny lidí budou tímto způsobem přesvědčeny nakupovat tyto nové typy automobilů a tím umožní výrobcům vytvořit trh pro automobily s ekologicky čistými technologiemi. Společnosti Honda a Toyota již vyrábějí automobily s hybridním pohonem a s dojezdem 61 a 52 mil na galon pro dopravu ve velkoměstech a městech.

Spálením jednoho galonu benzínu (1 US galon = 3,7854345 dm3) v motoru automobilu vznikne 20 liber (1 US libra = 0,4535924 kg) oxidu uhličitého. Účinnější spalování nejen omezí emise oxidu uhličitého do atmosféry, ale také ušetří finanční prostředky jednotlivců. Státní hospodářská politika by měla důsledně podporovat ekologickou hromadnou městskou a dálkovou dopravu, zejména regionální železniční přepravu.

Celosvětový růst silniční automobilové dopravy představuje největší tlak na těžbu a zpracování ropy. Spalování fosilních paliv a vypalování lesů je jediným zdrojem člověkem způsobených emisí oxidu uhličitého. Stále rostoucí spotřeba zvyšuje závislost států na dovozu uhlí, ropy a zemního plynu. Tato závislost je často ekonomicky a politicky nevýhodná. Vlády států Severní Ameriky, Evropy a jihovýchodní Asie by proto měly investovat do rozvoje ekologicky čistých technologií a měly by ekonomicky a politicky podporovat jejich rozšíření. Není žádným tajemstvím, že dosud známá ložiska fosilních paliv budou za několik desítek let vyčerpána a že nová ložiska se mohou nacházet na území politicky obtížně přijatelných států.

5. Modernizace výroby elektrické energie

Více než polovina produkce elektrické energie ve Spojených státech amerických pochází z tepelných elektráren na fosilní paliva, zejména černé uhlí. Tepelné elektrárny ve Spojených státech jsou zdrojem 40,5% celkových emisí oxidu uhličitého. Kromě toho jsou tepelné elektrárny také zdrojem emisí oxidů síry.

Finančně efektivní a ekologicky čisté zdroje elektrické energie již existují. Rostoucí využití obnovitelných zdrojů energie, investice do účinnějšího využití energie a omezování provozu tepelných elektráren v konečném důsledku ušetří finanční náklady spotřebitelům, omezí emise skleníkových plynů a sníží závislost zemí na dovozu fosilních paliv ze zahraničí. Studie Unie angažovaných vědců dokazuje, že ve Spojených státech lze do roku 2020 omezit emise oxidu uhličitého z provozu tepelných elektráren až o 60%. Američtí spotřebitelé přitom ušetří celkem 440 miliard dolarů, tedy asi 350 dolarů ročně na jednu rodinu.

Americký národní standard požaduje, aby v roce 2020 bylo 20% elektrické energie vyrobeno z obnovitelných zdrojů. Spojené státy již využívají ekologicky čisté, bezpečné obnovitelné zdroje energie v podobě solárních článků, geothermálních elektráren, větrných elektráren a zpracování biomasy. Náklady na provoz těchto elektráren během 90. let 20. století výrazně poklesly. Náklady na výrobu jedné kilowatthodiny elektrické energie větrnou elektrárnou poklesly ze 40 centů v roce 1980 na 3 až 6 centů v roce 2000. Náklady na výrobu jedné kWh elektrické energie fotovoltaickými solárními články poklesly z 90 centů v roce 1980 na asi 10 až 15 centů v roce 2000. Náklady na výrobu jedné kWh solárními thermálními články poklesly z více než 40 centů v roce 1980 na asi 5 centů v roce 2000. (zdroj: US Department of Energy, 1997)

Dvanáct amerických států již přijalo standardy opatření, která mají zajistit větší nabídku energie z obnovitelných zdrojů zákazníkům. Jedním z nejúspěšnějších států byl v roce 2002 stát Texas, v němž je dosud největší těžba a zpracování fosilních paliv ve Spojených státech a současně nejrozsáhlejší trh pro nové elektrárny na výrobu elektřiny obnovitelných zdrojů energie.

Americký národní standard pro obnovitelné zdroje energie by podle názoru Unie angažovaných vědců měl být v souladu s dalšími opatřeními na omezení znečištění životního prostředí spalováním uhlí, ropných produktů (benzín, nafta, mazut) a zemního plynu. Současné tepelné elektrárny způsobují smog, kyselé deště, emise jedovaté rtuti a globální oteplování v důsledku emisí oxidu uhličitého, oxidů dusíku a oxidů síry. Společné řešení problému emisí všech hlavních znečišťujících látek (oxid siřičitý, oxidy dusíku, rtuť a oxid uhličitý) povede k účinnější kontrole znečištění, k omezení finančních nákladů v průmyslu a ke zlepšení zdraví obyvatelstva.

Článek [X1] se také zabývá otázkou budoucnosti jaderných elektráren. Jaderné elektrárny neprodukují žádné skleníkové plyny a proto mohou být určitým řešením problému globálního oteplování. Na druhé straně však vytvářejí nebezpečný jaderný odpad, jehož ukládání představuje trvalé riziko pro budoucí generace. Bezpečnost jaderných elektráren bývá nedostatečně kontrolována a proto jejich provoz představuje riziko katastrofických nehod.

Jaderné elektrárny, velké tepelné elektrárny, rafinérie ropy, velké ropovody a plynovody jsou navíc ohroženy sabotážemi nebo teroristickými útoky. Elektrárny s obnovitelnými zdroji energie, jako jsou větrné elektrárny a solární panely, neobsahují žádný radioaktivní, výbušný nebo hořlavý materiál. Navíc nejde o žádná velká zařízení, ale o menší zařízení různě rozmístěná na vhodných územích. Proto nejsou pro případné sabotáže a teroristické útoky příliš zajímavá.

Někdy se hovoří o "ekologicky čistém uhlí". Tento termín se vztahuje k technologiím spalování uhlí s menším znečištěním. Avšak zprávy americké federální vlády naznačují, že tyto uhelné technologie ještě musí svoji účinnost prokázat. Například uhelná elektrárna ve Fort Lonesome na Floridě, která byla v roce 1996 americkým Ministerstvem pro energii prohlášena za "světově nejpokročilejší projekt" tohoto druhu, produkuje sedmkrát více emisí než elektrárna podobné velikosti se spalováním zemního plynu. Proto nadále tepelné uhelné elektrárny představují největší průmyslový zdroj znečištění ovzduší.

6. Vyšší účinnost využití energie v domácnostech a ve firmách

Podobně, jako existují lepší technologie v dopravě a při výrobě energie, existují také účinnější motory, elektrické spotřebiče, tepelné obklady domů, okna s tepelnou izolací a účinnější výrobní procesy. Tato jednoduchá řešení šetří peníze spotřebitelů a současně mohou mít významný vliv na změny klimatu. Například od 80. let 20. století standardy pro zvýšení účinnosti využití energie ve Spojených státech každoročně omezily emise skleníkových plynů o 53 miliónů tun. Nové nebo zdokonalené standardy se dnes používají pro řadu spotřebičů včetně praček, myček nádobí, ohřívačů vody, vařičů a bojlerů na teplou vodu. Standardy pro vzduchovou klimatizaci by měly zvýšit jejich účinnost o 30%. Účinné standardy pro komerční zařízení, jako jsou chladící a mrazící boxy, lednice, vařiče, elektrické nebo plynové vytápění a veřejné osvětlení by měly mít také významný příznivý dopad.

Mnoho amerických států již přijalo programy pro zvýšení účinnosti využití energie. Spotřebitelé obvykle ušetří 2 dolary díky nižší spotřebě energie na každý investovaný dolar. Pokud každá domácnost měsíčně zaplatí o 1 dolar více za elektřinu, stát ročně získá 7 miliard dolarů ročně na programy zvýšení účinnosti využití energie a programy rozvoje obnovitelných zdrojů energie. V roce 2000 celková spotřeba elektrické energie byla asi 3700 miliard kilowatthodin. Pokud by nebyla přijata žádná opatření, byla by spotřeba elektřiny v roce 2020 asi 5400 miliard kWh. Pokud však příslušná opatření budou důsledně dodržována, bude spotřeba v roce 2020 dokonce o něco menší než v roce 2000. (zdroj: Union of Concerned Scientists, 2001)

Ve Spojených státech amerických se na výrobě elektrické energie podílejí 51% uhelné tepelné elektrárny, 20% jaderné elektrárny, 16% plynové tepelné elektrárny, 8% vodní elektrárny, 3% mazutové tepelné elektrárny a 2% elektrárny z obnovitelných zdrojů energie kromě již uvedených vodních elektráren. (zdroj: Energy Information Administration)

Také čeští uživatelé si jistě povšimli, že řada počítačových monitorů zobrazuje při spuštění počítače logo s hvězdou. Toto logo se ve Spojených státech amerických používá pro označení energeticky účinnějších spotřebičů a označují se jím mrazící boxy, lednice, chladničky, vařiče, vzduchové klimatizace a vodní bojlery. Tato zařízení mohou být dražší než jiné spotřebiče, avšak během několika málo let se investované peníze vrátí díky snížené spotřebě elektrické energie.

Pokud by každá domácnost ve Spojených státech nahradila stávající elektrické a plynové spotřebiče novými účinnějšími spotřebiči, celkově by tyto domácnosti ušetřily 15 miliard dolarů za spotřebu energie a emise skleníkových plynů by se omezily až o 175 miliónů tun.

Běžné domácnosti ve Spojených státech a v zemích západní Evropy jsou vybaveny řadou elektrických spotřebičů, z nichž však některé pracují zbytečně. Příkladem jsou chladničky a mrazáky, které jsou využívány jen občas během víkendů a domácích party. Typická americká rodina tak může omezit emise oxidu uhličitého až o 10 procent a snížit rodinné výdaje za elektrickou energii.

V současné době prakticky každá domácnost může ovlivnit spotřebu elektřiny, tepla pro vytápění, plynu a teplé vody. Elektrické, plynové nebo ústřední vytápění lze regulovat pomocí programovatelných thermostatů. Spotřebu tepla lze ovlivnit také tepelnou izolací. Celkově průměrná rodina může omezit emise oxidu uhličitého až o 5%.

Osvětlení představuje ve Spojených státech až jednu čtvrtinu spotřeby elektrické energie. Dnes již lze nahradit málo účinné žárovky úspornými kompaktními flurosecentními žárovkami. Běžnou žárovku o výkonu 75 Wattů lze nahradit kompaktní žárovkou o výkonu 15 Wattů, aby se dosáhlo stejné svítivosti. Spotřeba kompaktní fluorescentní žárovky je až o 80% nižší než spotřeba běžné žárovky. Většímu rozšíření těchto žárovek v České republice zatím brání jejich poměrně vysoká cena. (zdroj: Siemens, 2001)

7. Ochrana ohrožených lesů a deštných pralesů

Kromě domova více než poloviny všech živočišných druhů a zdrojů čisté pitné vody lesy představují rozhodující faktor pro globální změny klimatu. Procesem fotosyntézy zelené rostliny přeměňují oxid uhličitý z atmosféry na kyslík. Naopak, pokud jsou lesy káceny a vypalovány, uhlík vázaný v jejich tkáních se jako oxid uhličitý uvolňuje do atmosféry. Ničení deštných pralesů dnes představuje každým rokem více než 20% emisí oxidu uhličitého způsobených lidskou činností.

Odhaduje se, že ropa se ročně na globálních emisích oxidu uhličitého podílí asi 8500 milióny tun, uhlí asi 7500 milióny tun, zemní plyn asi 3500 milióny tun (odhady za léta 1990 až 1999) a odlesňování se podílí asi 5000 milióny tun (odhady za léta 1989 až 1990, zdroj: US Department of Energy)

Ve Spojených státech lze v lesích Pacifického Severozápadu a Jihovýchodu zdvojnásobit jejich schopnost vázat oxid uhličitý prodloužením doby mezi mýcením lesů a prodloužením doby života starších stromů. V zahraničí lze navázat partnerské vztahy s rozvojovými zeměmi a podílet se na ochraně jejich lesů. Vláda může daňovým systémem ovlivnit chování soukromých společností, které by investicemi do ochrany lesů a omezením emisí oxidu uhličitého získávaly významné daňové úlevy.

Spotřebitelé ve Spojených státech mohou při nákupu výrobků ze dřeva žádat doklad, že dřevo pochází z trvale udržitelné těžby. Organizace FSC (the Forest Stewardship Council) vypracovala standardy, které určují, zda lesy jsou správně udržovány s co nejmenším dopadem na jejich biodiverzitu. Nákup certifikovaného dřeva a výrobků ze dřeva tak může přispět k ochraně klimatu. Lesy, které jsou dobře udržovány, účinně vážou oxid uhličitý, protože v nich žije více stromů a lesní půda je méně narušována.

Kácení dospělých lesních porostů a jejich nahrazování rychleji rostoucími mladšími porosty je závažná chyba. Mladší stromy sice rychleji absorbují oxid uhličitý z atmosféry, avšak kácením dospělých stromů se do atmosféry uvolňuje velké množství oxidu uhličitého pálením větví, jehličí a listí. Nahrazování původních přírodních lesů monokulturními lesními porosty ničí biodiverzitu, protože na původních porostech závisela celá síť rostlin a živočichů. Lesní monokultury jsou více ohroženy různými rostlinnými škůdci a přírodními jevy.

Občané mohou změnit také své nejbližší okolí. Vysazování stromů na veřejných i soukromých pozemcích přispívá k lepšímu životnímu prostředí. Stromy produkují kyslík a v létě přinášejí potřebný stín.

8. Podpora vědy a technologie

Občané Spojených států amerických mohou být právem hrdi na vrcholné úspěchy americké vědy a technologie. Projekt Manhattan vývoje atomové bomby, program Apollo letu na Měsíc s lidskou posádkou, vývoj prvních mikroprocesorů, vznik a vývoj Internetu jsou velkými úspěchy Spojených států. Spojené státy americké mají dostatek finančních prostředků, jimiž mohou financovat výzkumnou a vývojovou práci špičkových vědců a techniků. Výsledkem jsou převratné vědecké objevy a technologické vynálezy, které mění směr historie lidstva. Přitom je třeba zdůraznit, že například polovinu studentů fyziky na amerických vysokých školách tvoří zahraniční studenti. Mnoho nadějných mladých vědců pracuje ve Spojených státech, kde mají technologickou a finanční podporu.

Americký federální rozpočet pro vědecký výzkum a vývoj umožňuje Spojeným státům dosahovat výrazného pokroku ve vývoji obnovitelných zdrojů energie a zvýšení účinnosti spotřebičů, technologických procesů a zařízení. Od 80. let 20. století americké Ministerstvo pro energie ušetřilo Spojeným státům téměř 30 miliard dolarů zamezením zbytečných ztrát energie.

Americký federální rozpočet důsledně podporuje vývoj palivových článků, tedy motorů spalujících vodík, kdy jediným odpadem bude vodní pára. Tato technologie by měla být pro budoucí silniční dopravu ve Spojených státech klíčová, protože by jednak výrazně omezila znečišťování atmosféry a především by osvobodila Spojené státy z ekonomické závislosti na zemích vyvážejících ropu. Dokonce americký president George W. Bush hovořil o vodíku jako o čistém palivu budoucnosti.

Někteří vědci jsou však přesvědčeni, že přechod světové ekonomiky na vodík by vedl ke zvětšení ozónové díry. Modelová studie publikovaná 13. června 2003 v časopise Science jako první podrobně analyzuje atmosférické změny v důsledku celosvětového použití vodíku jako paliva.

Teoreticky je vodík ideálním palivem. Řízenou oxidací palivových článků vzniká pouze vodní pára na rozdíl od plynů, které přispívají ke znečištění ovzduší a ke globálním změnám klimatu. Jednou z možností, jak vyrábět vodík, je použít fosilní paliva, avšak tato cesta by nepředstavovala žádné velké výhody pro životní prostředí. Zastánci této technologie doufají, že se podaří nalézt jiné způsoby výroby použitím solárních a větrných elektráren. Dosud jen několik studií se zabývá možnými důsledky nahrazení spalovacích motorů palivovými články. Problém spočívá v tom, že při výrobě, dopravě a skladování vodíku bude docházet k jeho úniku do atmosféry.

Tracey Tromp, vědec zabývající se studiem životního prostředí v Kalifornském institutu technologie v Pasadeně, a jeho kolegové vypracovali model, co by se stalo, pokud by všechny automobily a technologické systémy přešly ze spalování fosilních paliv na spalování vodíku. Odhadli, že by se úroveň vodíku v atmosféře zvýšila až osmkrát. Více vodíku v atmosféře by vedlo ke zvýšení množství vody ve stratosféře, kde se nachází ozónová vrstva. Tato voda by stratosféru ochladila a vedla by k větší oblačnosti. Vznikaly by zde ledové krystalky, na jejichž povrchu by probíhaly reakce rozkládající ozón O3 na kyslík. Ozónová díra by se tím výrazně zvětšila a přetrvávala by až do jara.

Výzkumníci dále tvrdí, že důsledky působení vodíku by se zmírnily omezením množství chlórfluoruhlovodíků v atmosféře nebo pokud by půda absorbovala více vodíku, než se doposud vědci domnívají. Samozřejmě by pomohlo zdokonalení zásobníků vodíku a palivových článků, aby docházelo k co nejmenšímu úniku.

Biogeochemik Richard Gammon z Washingtonské univerzity v Seattleu tvrdí, že do povědomí se dostala obecná myšlenka o vlivu vodíku na chemii stratosféry, avšak dosud chybí dostatek experimentálních a teoretických prací na toto téma. Právě proto je článek Traceyho Trompa tak důležitý, neboť jiní výzkumníci budou zvažovat své vlastní modely. [X4]

Důsledná a dostatečná podpora vědeckého výzkumu a vývoje je pro dosažení praktických řešení rozhodující. Spojené státy dosud vynakládají více finančních prostředků na podporu fosilních paliv a jaderného průmyslu než na obnovitelné zdroje energie a na pokročilé technologie silniční a železniční dopravy. V roce 2001 americký Kongres schválil 736 miliónů dolarů na podporu fosilních paliv, 667 miliónů dolarů na podporu jaderného výzkumu a pouze 376 miliónů dolarů na výzkum technologií obnovitelných zdrojů energie. Unie angažovaných vědců doporučila prezidentskému Výboru poradců pro vědu a technologie zdvojnásobit investice do výzkumu a vývoje technologií s vyšší účinností využití energie a do technologií obnovitelných zdrojů energie. Vývoj automobilů by se měl soustředit na účinnější spalovací motory, jejichž zplodiny by méně ohrožovaly životní prostředí.

Dále by měl pokračovat výzkum ukládání uhlíku do podzemí (geologické odlučování uhlíku) jako možná cesta omezení množství oxidu uhličitého v atmosféře. Oxid uhličitý by mohl být při výrobě elektrické energie zachycen a navrácen do podzemí. Tyto technologie jsou sice slibné, avšak musí být proveden výzkum možných dopadů na životní prostředí předtím, než budou průmyslově nasazeny.

9. Dlouhodobá řešení

Všechna výše uvedená řešení pro zmírnění klimatických změn mají prvořadou důležitost a lze je realizovat ihned. Velmi důležitou roli však budou hrát také dlouhodobá globální opatření.

Výše uvedená doporučení se týkala především omezení emisí oxidu uhličitého. Přestože omezení emisí oxidu uhličitého má prvořadou důležitost, současně je nutné řešit emise ostatních skleníkových plynů. Methan (CH4) lze omezit lepšími metodami pěstování rýže a chovu hovězího dobytka. Methan a ostatní skleníkové plyny lze zachytávat během těžby a při zpracování ropných produktů. CFC a ostatní fluorouhlovodíkové emise lze omezit přísným dodržováním Montrealského protokolu z roku 1988. Tato mezinárodní dohoda byla přijata s cílem omezit produkci plynů, které poškozují ozónovou vrstvy ve stratosféře.

Podobně jako stromy a rostliny, také půda v sobě zadržuje sloučeniny uhlíku. Metody trvale udržitelného zemědělství mohou zvýšit podíl uhlíku zadržovaného v půdě a omezit nebo vyloučit použití dusíkových hnojiv, která také uvolňují skleníkové plyny do atmosféry. Jednou z novějších metod je zemědělství bez orby půdy (NT/CA = no till/conservation agriculture), které nenarušuje důležité biologické procesy v půdě. Tato forma zemědělství vede k vyšším výnosům a k vyšší odolnosti úrody vůči suchu a jiným tlakům prostředí. Podobně jako organické zemědělství také zemědělství bez orby půdy udržuje biodiverzitu a chrání využití půdy, brání její erozi vodou a větrem a omezuje uvolňování oxidu uhličitého a oxidů dusíku do atmosféry.

Některé státy a soukromé firmy se zabývají výzkumem možnosti zvýšit přirozenou schopnost oceánů vázat uhlík dodáním železa. Není však jasné, zda takové čištění atmosféry od oxidu uhličitého by zásadním způsobem nepoškodilo ekosystémy oceánů a neohrozilo existenci mořských rostlin a živočichů. Jinou formou ukládání uhlíku do oceánů je vypouštění kapalných sloučenin uhlíku do hlubin oceánů. Důsledky pro životní prostředí jsou však nejasné. Autoři článku [X1] jsou přesvědčeni, že před použitím jakékoliv takové metody je nutné provést podrobný výzkum možných důsledků, které by mohly být pro život na Zemi osudové.

Spojené státy americké jsou jedním z nevětších producentů emisí oxidu uhličitého na světě. Proto by měly stát v popředí mezinárodního úsilí na ochranu globálního klimatu. Spojené státy představují asi 5 procent světové populace, ale ročně produkují asi 25 procent světových emisí oxidu uhličitého z fosilních paliv, což představuje asi 5,5 miliardy tun ročně. V příštích letech by mohly představovat největší zdroj těchto emisí na světě. Ve 20. století Spojené státy americké a další průmyslové země, jako Japonsko, státy západní Evropy, bývalý Sovětský svaz a Kanada, produkovaly více než 60 procent všech emisí oxidu uhličitého.

Na produkci oxidu uhličitého z průmyslových zdrojů se Spojené státy americké v letech 1990 až 1999 podílely 30,3%, Evropa 27,7%, republiky bývalého Sovětského svazu 13,7%, rozvojová Asie 12,2%, Střední a Jižní Amerika 3,8%, Japonsko 3,7%, Střední Východ 2,6%, Afrika 2,5%, Kanada 2,3% a Austrálie 1,1%. (zdroj: World Resources Institute, 2001)

Emise oxidu uhličitého z fosilních paliv v roce 2000 představovaly ve Spojených státech 5,6 tuny na obyvatele, v Kanadě 4,9 tuny, v Rusku 2,7 tuny, v Evropské Unii 2,4 tuny, v Japonsku 2,4 tuny, v Číně 0,5 tuny a v Indii 0,2 tuny. (zdroj: World Resources Institute, 2001)

Spojené státy americké mají nejen rozhodující morální povinnost se zasazovat za ochranu životního prostředí, ale také mají dostatečné technické, ekonomické a politické prostředky, jimiž lze dosáhnout ekonomického zisku na novém trhu ekologicky čistých technologií. Pokud však Spojené státy zůstanou stranou, iniciativu v exportu čistých technologií převezmou státy Evropské Unie a Japonsko.

Kjótský protokol v roce 1997 byl prvním krokem správným směrem. Vláda Spojených států však závazky Kjótského protokolu nakonec odmítla s tím, že poškozují americké ekonomické zájmy.

10. Výzva Unie angažovaných vědců

Naše klima se mění, protože lidstvo vypouští značná množství skleníkových plynů do atmosféry. Hlavním zdrojem těchto plynů je naše používání fosilních paliv. Pokaždé, kdy řídíme automobil, používáme elektřinu z uhelných elektráren nebo vytápíme své domovy ropou nebo zemním plynem, vypouštíme oxid uhličitý a jiné skleníkové plyny. Druhým nejdůležitějším zdrojem oxidu uhličitého je odlesňování, zejména v tropech, a další změny využití půdy. Všechny tyto plyny zachytávají teplo odražené od povrchu Země.

Jak závažný je tento problém? Od předprůmyslového období (kolem roku 1750) atmosférická koncentrace oxidu uhličitého vzrostla o 31 procent. Za stejné období atmosférický methan, další skleníkový plyn, vzrostl o 151 procent zejména ze zemědělské činnosti jako je růst produkce rýže a chovu hovězího dobytka.

Skleníkové plyny způsobily zvýšení teploty atmosféry Země během 20. století asi o 1 stupeň Fahrenheita (x stupňů Celsia = (9/5 X + 32) stupňů Fahrenheita). Podle Mezivládního panelu o klimatických změnách (IPCC, the Intergovernmental Panel on Climate Change), mezinárodní organizace předních světových odborníků, se tento trend zrychluje. IPCC došel k závěru, že v roce 2100 průměrná teplota vzroste o 2,5 až 10,4 stupňů Fahrenheita, pokud nedojde k výraznému omezení emisí skleníkových plynů. Avšak kvůli změnám klimatu nemusíme hledět do daleké budoucnosti. Rok 1998 byl nejteplejším rokem a 90. léta 20. století byla nejteplejším desetiletím za posledních 1000 let. Globální oteplování již probíhá a bude se zhoršovat, pokud nic neučiníme.

Vyšší teploty jsou však pouze částí problému. Jiným velmi pravděpodobným důsledkem globálního oteplování je zvýšení hladiny oceánů. Jak teplota vody v oceánech vzrůstá a jak tají ledovcová pole Arktidy a Antarktidy, objem vody v oceánech se zvětšuje. Vědci předpovídají, že hladina oceánů vzroste v příštích 100 letech o 1 až 3 stopy (1 US stopa = 0,3048 m) a tím ohrozí milióny lidí, kteří žijí nízce položených oblastech. Pobřežní oblasti budou ohroženější hurikány a záplavami.

Mezi další dopady globálního oteplování budou pravděpodobně patřit:

Čím více se bude teplota zvyšovat, tím pravděpodobněji se naše klima bude měnit podstatným a neodhadnutelným způsobem.

Skleníkové plyny pokrývající naši Zemi již způsobují změny klimatu. Dobrou zprávou je, že řešení popsané v tomto článku může začít klimatické změny zpomalovat. Je důležité, abychom jednali zodpovědně a začali již nyní.

Klimatické změny však nemůžeme odvrátit přes noc. Přestože naším hlavním cílem musí být omezení množství skleníkových plynů vypouštěných do atmosféry, musíme také učinit kroky k omezení škod, které způsobí klimatické změny v příštích desetiletích.

Každým rokem, v němž neučiníme nic pro zpomalení klimatických změn, více ohrozíme naše prostředí nevratnými škodami a zvýšíme účet náš, našich dětí a vnuků. Léčení onemocnění souvisejících s teplem, ochrana zdrojů čisté vody během suchých období a vyšší náklady na provoz našich klimatizací během většího počtu dní během léta - to jsou reálné náklady a argumenty, abychom jednali už nyní.

Odkazy a literatura:

[X1] Common Sense on Climate Change. Practical Solution to Global Warming. Union of Concerned Scientists.

[X2] Climate Science. The Science of Global Warming. Union of Concerned Scientists.

[X3] World agriculture: towards 2015/2030. Food and Agriculture Organisation of the United Nations. Rome, Italy, 2002. Job number: Y3557/E. ISBN: 92-5-104761-8

[X4]Solana Pyne: The Trouble With Hydrogen. Science Now. 13 June 2003.

[N1]  Unie angažovaných vědců UCS. Natura 6/2002.

[N2] Věda o globálních změnách klimatu. Natura 11/2003