Jedním z největších úspěchů fyziky 20. století je objev velmi těsného sepjetí mikrokosmu a makrokosmu. Toto sepjetí vychází ze dvou základních principů kvantové mechaniky a teorie relativity (z principu neurčitosti a z ekvivalence hmotnosti a energie) a ze standardního kosmologického modelu velkého třesku. Jak pronikáme stále hlouběji do mikrokosmu, objevujeme nové stavy hmoty s vyšší hmotností a energií, které existovaly krátce po vzniku vesmíru. Proto objevy atomového jádra, nukleonů, kvarků a gluonů a konečně intermediálních bosonů W a Z umožnily v laboratoři vytvořit formy hmoty, které existovaly v počátcích vesmíru. Díky tomu můžeme zmapovat historii vesmíru až do prvních nanosekund po jeho vzniku. Konečně objev Higgsova bosonu a supersymetrických částic v budoucnosti pomůže vyřešit záhadu neviditelné hmoty, která ve vesmíru existuje dodnes jako pozůstatek jeho dávné historie.