Úřad vysokého komisaře
Spojených národů pro uprchlíky

podle materiálů organizace zpracoval: Jiří Svršek

5. Řešení problému uprchlíků

Jedním ze základních úkolů Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky je nalézt určitá řešení problému uprchlíků. Úřad ve spolupráci s dalšími organizacemi proto sleduje oblasti a země, ve kterých dochází k vysídlování obyvatel nebo může k němu dojít v blízké budoucnosti.

Organizace spojených národů vytvořila určitý druh varovného systému, kterým je mezinárodní přítomnost v zemích možného konfliktu a snaha problémy vyřešit ještě před tím, než dojde k válečnému konfliktu a následnému masovému exodu obyvatel. Organizace spojených národů přítomností svých ozbrojených sil vytváří nárazníkové zóny a dává prostor k politickému urovnání hrozících konfliktů. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky klade důraz na "preventivní práci". Mimo jiné v polovině 90. let 20. století posílil svoji přítomnost v pěti bývalých sovětských republikách střední Asie, kde vznikla ohniska vážného napětí v důsledku demokratizace a přechodu k tržní ekonomice.

Nalezení dlouhodobého řešení problému vysídlení obyvatel je především politickým úkolem a spadá do kompetence jednotlivých vlád a mezinárodního společenství jako celku. Těsně souvisí se zajištěním ochrany lidských práv, míru a bezpečnosti uvnitř a mezi jednotlivými státy. Důležitým krokem v tomto směru jsou různé regionální iniciativy, jako je Mezinárodní konference středoamerických uprchlíků (1989) nebo Konference Společenství nezávislých států.

Problém uprchlíků lze vyřešit. Většina uprchlíků opustila své země kvůli různým projevům násilí a je ochotna se vrátit domů, až tyto důvody pominou. Cílem činnosti Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky je takové řešení uskutečňovat. Úřad proto uprchlíkům pomáhá při dobrovolném a bezpečném návratu do země. Pokud takový návrat není možný, Úřad se snaží uprchlíkům pomoci při jejich integraci v azylové zemi nebo se snaží je přesídlit do některé třetí země tak, aby byli schopni normálního života.

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky také pomáhá sledovat životní a pracovní podmínky uprchlíků po repatriaci. V průběhu 80. a počátkem 90. let 20. století asi 1,7 miliónu uprchlíků z Mosambiku tvořilo největší populaci uprchlíků v Africe a jednu z největších na světě. Během let 1992 až 1995 se téměř všichni tito uprchlíci vrátili domů, řada z nich díky pomoci Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky. Po svém návratu nalezli své domovy zničené 16 let trvající válkou. Ale nalezli zde také pracovníky Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky a jeho partnerů, kteří zde byli připraveni pomoci. Projekty založené na spolupráci celé komunity pomohly obnovit silnice a mosty, zajistily lidem čistou vodu, umožnily získat vzdělání a zdravotní péči. Farmářům byly poskytnuty nezbytné nástroje, stroje a osivo, aby se dosáhlo obnovy většinou zemědělské ekonomiky a zajistily se potraviny z místních zdrojů.

Milióny uprchlíků, kteří se nemohou vrátit do svých domovů, má možnost začít nový život s vládní pomocí vlád azylových zemí nebo zemí, kam byli uprchlíci přesídleni.

Snahou Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky je nalézt trvalé řešení problémů uprchlíků. Většina uprchlíků se vrací do svých domovů po stabilizaci situace v zemi jejich původu. V letech 1991 až 1995 se více než 9 miliónů uprchlíků vrátilo do svých domovů v Afghánistánu, Kambodži, Iráku, Mosambiku a dalších zemí. Část uprchlíků se integrovala do společnosti v azylových zemích. Tito lidé se stali samostatnými a produktivními členy společnosti. Někteří uprchlíci, jimž hrozilo nebezpečí ze země původu, museli azylové země opustit. Tito uprchlíci byli natrvalo přesídleni do některých třetích zemí.

Je třeba mít ale na paměti, že integrace v azylové zemi nebo přesídlení do některé další země nejsou tak jednoduché. Většina uprchlíků hledá azyl v zemích blízkých zemi původu a přeje si vrátit se do svých domovů. Pokud to podmínky dovolují, Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky jim pomáhá vrátit se domů a snaží se jim zajistit bezpečnost a základní lidská práva.

Dobrovolná repatriace do země původu je završením celého procesu péče o uprchlíky, pokud to mír a stabilita v zemi dovolí. Dnes uprchlíci hrají významnou roli v procesech budování míru. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky pomáhá přijmout uprchlíky zajišťováním místních projektů, jako jsou kliniky, školy, silnice a zavlažovací systémy. Sleduje se také bezpečnost uprchlíků.

Řešení problémů uprchlíků často vyžaduje postup ve skupině. Taková skupina může zahrnovat všechny dotčené země v regionu, různé nevládní organizace, orgány Organizace spojených národů, dárce a další. Jejich spolupráce může řešit základní příčiny vysídlení, obnovu míru, zajištění integrace uprchlíků v azylových zemích, vyhledání přesídlení do třetích zemí nebo návrat všech uprchlíků do země původu.

Uprchlíci jsou lidé, kteří uprchli ze země původu kvůli projevům násilí, kvůli válce nebo rozsáhlému porušování lidských práv. Pokud se tyto příčiny nepodaří odstranit, pak situace může vést k dalším vlnám uprchlíků a ke zvýšení napětí v oblasti. Taková situace nutně ovlivňuje všechny okolní státy. Proto je tak důležité použít regionální postup, který může pomoci problémy řešit z řady různých hledisek a může ovlivnit řadu faktorů, které by jinak mohly vést k válce.

Studená válka a její rozdělení světa na nepřátelské tábory znemožnila naprostou většinu regionálních postupů. Existovaly ale světlé výjimky, jako byl plán pomoci indočínským uprchlíkům v roce 1989, který zahrnoval aktivní podíl zemí původu, azylových zemí v jihovýchodní Asii a dárců a zemích vhodných pro přesídlení v západní Evropě a ve Spojených státech amerických.

V květnu 1996 Mezinárodní organizace pro migraci a Organizace pro spolupráci a bezpečnost v Evropě společně uspořádaly konferenci určenou pro řešení otázek spojených z vysídlením a migrací ve Společenství nezávislých států (skupina zemí, která zahrnuje většinu států bývalého Sovětského svazu). Konference navrhla regionální úplná řešení problému. Země Společenství nezávislých států se zavázaly zajistit základní lidská práva, aby se předešlo vzniku uprchlíků. Souhlasily také se zavedením více efektivnějších systémů pro řízení migrace a přesídlení, aby se zabránilo vyhrocení problému.

Uprchlíci mají základní právo na ochranný azyl. Toto právo opustit zemi, v níž vládne násilí a válka, je ustanoveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv a je základním principem mezinárodního práva. Toto právo je respektováno civilizovanými zeměmi na celém světě a je mezinárodním závazkem.

To, co odlišuje uprchlíky od ostatních lidí, je potřeba humanitární pomoci a mezinárodní ochrana. Většina lidí může vyhledat ochranu svých práv a fyzické bezpečnosti u vlastních vládních a státních institucí, přestože tato ochrana nemusí být dokonalá. Uprchlíci ale žádnou takovou ochranu nemají. Ve většině případů prchají před terorem a násilím, které ohrožuje jejich životy. Někdy utíkají, když stát ztratil kontrolu nad svým územím nebo není schopen vykonávat státní moc. Uprchlíci proto nemohou využívat ochrany své vlastní vlády.

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky se proto snaží zajistit, aby uprchlíci dostali odpovídající ochranu v azylové zemi. Dále se snaží zajistit jejich další lidská práva. Základním principem zůstává, že uprchlík nesmí být násilně navrácen do země, z níž uprchl před persekucí.

Zajištěním humanitární pomoci a lékařské péče v azylové zemi uprchlíkům, kteří opustili své domovy, jejich trauma nezmizí. Často nejsou schopni se věnovat každodenním činnostem a žít a pracovat tak, jako předtím. V řadě případů ohrožení, kvůli němuž uprchlíci opustili své domovy, přetrvává také v azylové zemi. Může jít například o nebezpečí násilné repatriace zpět do země, z níž uprchli, nebo o nové zdroje nebezpečí pro jednotlivce nebo části komunity uprchlíků.

Pokud některým uprchlíkům takové nebezpečí hrozí nebo pokud existují závažné důvody, aby tito uprchlíci opustili oblast, Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky se snaží je přesídlit do některé třetí země. Stejně jako dobrovolná repatriace nebo integrace v azylové zemi je i přesídlení dlouhodobým řešením.

Přesídlení uprchlíci potřebují právní ochranu, zajištění trvalého pobytu nebo případně státní občanství v zemi, jejíž vláda souhlasila s jejich přijetím. Tento postup je individuální a Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky spolupracuje s vládními a místními úřady, s různými nevládními organizacemi, náboženskými a společenskými skupinami. Často právě nevládní organizace umožní přesídlení uprchlíků, protože se vyznají v místní legislativě a mají vhodné kontakty.

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky trvale pracuje na zlepšení svých schopností vyhledat uprchlíky, kteří potřebují přesídlení. Nové vydání příručky o přesídlení (Resettlement Handbook) stanovuje jasné standardy pro přesídlení jednotlivců. Příslušné země mohou přijmout nebo odmítnout jednotlivé uprchlíky doporučené Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky. Mohou také přijmout uprchlíky v rámci jiných programů. Jakmile je jednou uprchlík přesídlen do některé země, je věcí vlády a úřadů této země se o uprchlíka po všech stránkách postarat.

Po 2. světové válce tisíce Maďarů, Chilanů, Uganďanů, Vietnamců a občanů Bosny bylo přesídleno v rámci rozsáhlých operací. Dnes existuje pouze deset zemí, které mají roční kvóty pro počty přijatých uprchlíků. Většina ostatních zemí přijímá uprchlíky na základě jednotlivých rozhodnutí a Úřad vysokého komisaře se snaží vlády těchto zemí přesvědčit o potřebách rozšíření možností přesídlení uprchlíků.

Ať už mají jednotlivé země různé kvóty, všeobecně se uznává, že uprchlík by měl být přijat ze závažných důvodů, jako jsou ochrana před ohrožením života, sjednocení rodiny, ohrožené ženy, uprchlíci se zdravotními handicapy nebo vážné lékařské případy.

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky svůj program přesídlení prosazuje v kontextu širší politiky. Možnost přesídlení zůstává důležitou možností při zajišťování ochrany a nalezení trvalého řešení jejich životního problému. (Resettlement Section, Division of International Protection 15 April 1997).

Příchod značného počtu uprchlíků může pro hostitelskou zemi znamenat značný tlak na její životní prostředí. Může docházet k lokálnímu odlesnění, k silné erozi, ke kontaminaci a vyčerpání místních zdrojů vody, k vyčerpání potravinových zdrojů. Tím může dojít k ohrožení samotných uprchlíků.

Úřad vysokého komisaře klade důraz na prevenci a zmírnění možných škod na životním prostředí, případně vynakládá prostředky na jeho obnovu. K tomuto účelu Úřad využívá informací o životním prostředí včetně satelitních snímků a měření emisí v atmosféře. Kontroluje se množství a kvalita pitné vody, rozsah těžby dřeva, ničení porostů a podobně. V citlivých oblastech jsou rozmístěny hlídky, které dbají na ochranu životního prostředí. V táborech se používají alternativní paliva, jako je petrolej, zemědělský odpad a rašelina, které jsou ekonomicky dostupné. Používají se různá technologická řešení, jako jsou kamna s nízkou spotřebou, solární varné kotle, kahany spalující trávu. Voda se získává se vzdušné vlhkosti pomocí mikrojímek. Probíhá výsadba stromků. Doporučují se nové zemědělské a pastevní metody. Využívají se velkoplošné programy obnovy krajiny.

Aby se metody a technologická řešení co nejvíce uplatnily, Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky se snaží uprchlíky přimět k rozsáhlé spolupráci. Využívá ekologické vzdělávání a vysvětluje uprchlíkům význam ochrany životního prostředí pro jejich vlastní životy.

Při většině akcí Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky úzce spolupracuje s vládními a nevládními organizacemi. V rámci Organizace Spojených národů velmi těsně spolupracuje se Světovým potravinovým programem při zajišťování potravin a základních komodit uprchlíkům. Dalším partnerem je Dětský fond Organizace spojených národů, Světová zdravotnická organizace, Rozvojový program Organizace spojených národů a Oddělení humanitárních záležitostí. Dalšími velmi významnými spolupracovníky je Červený kříž a Mezinárodní organizace pro migraci (the International Organization for Migration).

S Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky spolupracuje více než 200 různých nevládních organizací v podpůrných a asistenčních programech. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky v jednotlivých případech spolupracoval již s více než 1000 různými nevládními organizacemi v jednotlivých zemích.

Řada dalších organizací, které nemají přímou souvislost s problémem uprchlíků, spolupracuje při uskutečňování komplexních řešení. Například míroví vyjednavači Organizace spojených národů sehráli důležitou roli při ochraně uprchlíků v bývalé Jugoslávii.

V blízké budoucnosti budou hrát stále významnější roli při zajišťování sociálních a ekonomických podmínek uprchlíků různé finanční instituce, jako je Světová banka a Mezinárodní měnový fond (the International Monetary Fund).

Uprchlíci utekli ze svých domovů, aby si zachránili holé životy. Nepotřebují pouze naši účast, ale potřebují podporu všeho druhu: potraviny, přístřeší, oblečení, lékařskou péči a konečně pomoc při návratu domů nebo při přesídlení do třetí země. Pomoc uprchlíků vyžaduje čas, práci a peníze.

Uprchlíci jsou nedílnou součástí naší lidské rodiny. Pokud jim nedokážeme účinně pomoci, nejenže budou trpět, ale my sami zaplatíme značnou politickou cenu: pokračování a možné rozšíření konfliktu, poškození životního prostředí a ekonomické otřesy. Pokud problémy uprchlíků nebudeme efektivně řešit, brzy se stanou našimi vlastními problémy.

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky je financován téměř výlučně z dobrovolných příspěvků vlád, nevládních organizací a jednotlivců. Padesát velkých dárcovských zemí tradičně pokrývá asi 95 procent celkového rozpočtu Úřadu. V posledních letech se ale počet osob, jichž se týká pomoc Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky, prudce zvýšil kvůli událostem v severním Iráku, v bývalé Jugoslávii, ve Rwandě a v Čečenské oblasti. Náklady Úřadu rostly odpovídajícím způsobem, z 544 miliónů dolarů v roce 1990 na více než 1 miliardu dolarů od roku 1992.

Rozpočet Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky má dvě části. Jednu část tvoří Obecné programy, které zahrnují základní ochranu uprchlíků a asistenční činnost. Druhou část tvoří Speciální programy, které jsou určeny pro pomoc uprchlíkům v nouzi, pro operace dobrovolné repatriace a programy pro osoby, které nejsou uprchlíky. Rozpočet pro hlavní speciální programy a pomoc v nouzi v roce 1997 dosáhl částky 757 miliónů dolarů včetně pomoci v Burundi a Rwandě (254,9 miliónů dolarů) a v bývalé Jugoslávii (220,1 miliónů dolarů).

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky dostává také velmi omezenou finanční podporu, méně než 2 procenta svého celkového rozpočtu, z řádného rozpočtu Organizace spojených národů. Tyto finance slouží výlučně pro administrativní účely.

Do rozpočtu Úřadu je třeba také zahrnout hmotné dary. V roce 1994 například Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky obdržel dary v hodnotě 36 miliónů dolarů.

Každý může uprchlíkům pomoci. Prvním krokem je pochopit, že uprchlíci nikoho neohrožují. Sami jsou ohroženi a potřebují naši pomoc a ochranu. Uprchlíci jsou stejní lidé jako my. Ztratili však své domovy, práci, svoji komunitu, někteří členy své rodiny a přátele. Uprchlíci jsou obyčejní lidé, kteří se ocitli v těžké životní situaci a často nemají kam se vrátit.

Nemůžeme je násilně vrátit tam, odkud přišli, ale musíme je přijmout s otevřenou myslí. Nikdy nemůžeme vědět, zda se někdy ve svém životě nedostaneme do podobné životní situace. Uprchlíci nejsou pouhé oběti násilí. Jsou vystaveni značnému tlaku a chybí jim základní životní jistoty.

Každý občan může ve spolupráci s ostatními působit na svou vládu, aby přijala takovou domácí a zahraniční politiku, která pomůže uprchlíkům nalézt a vybudovat bezpečný domov, začít nový život nebo získat přístřeší, než se budou moci vrátit domů. Každý občan může podporovat zejména nevládní organizace ve své zemi nebo může prostřednictvím svých poslanců působit na vládu, aby se více zasazovala v problému uprchlíků. Na vládu a parlament se lze obracet také prostřednictvím otevřených dopisů s výzvami nebo návrhy. Konečně každý se může stát členem některé humanitární organizace nebo může uprchlíkům pomáhat individuálně při jejich integraci do společnosti.

Téměř celý rozpočet Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky pochází z dobrovolných finančních darů, většinou od vlád, ale také od nevládních organizací a od lidí.

Peníze lze zasílat přímo na účet: 343-140 (UNHCR) Citibank (Switzerland), Zurich, Switzerland.

Je možno také zasílat šeky na UNHCR, Public Information Section, CP 2500, 1211 Genéve 2 Dépot, Switzerland.

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky ve Švýcarsku lze kontaktovat písemně, telefonicky nebo elektronickou poštou:

UNHCR Public Information
P.O. Box 2500
1211 Geneva 2
Switzerland
Telephone: (41 22) 739-8502
Fax: (41 22) 739-7314/15/16
Email: hqpi00@unhcr.ch
Website: http://www.unhcr.ch
Cable: HICOMREF Geneva

Česká republika po své transformaci v demokratickou zemi v roce 1989 se přeměnila ze země, z níž lidé utíkali před terorem komunistického režimu v zemi, která uprchlíky přijímá. Změnila se také z tranzitní země na zemi, v níž uprchlíci hledají azyl. Od roku 1990 více než 14 tisíc lidí požádalo o azyl a asi 1700 lidí získalo statut uprchlíka. Většina uprchlíků přichází do České republiky z Bulharska, Rumunska, Arménie a z dalších ze zemí bývalého Sovětského svazu, z Iráku, Afghánistánu a Alžírska.

Během druhé poloviny roku 1997 více než 1400 českých Rómů hledalo azyl v Kanadě a dalších 600 ve Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Většina z nich se vrátila poté, co vláda České republiky přijala plán na jejich integraci v místě jejich bydliště s důrazem na zaměstnanost a vzdělání.

Vláda České republiky poskytla dočasnou ochranu více než 5000 uprchlíkům z Bosny. V roce 1997 za podpory Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky byla provedena jejich repatriace a někteří z nich získali povolení trvalého pobytu v České republice. Toto povolení se týkalo asi 120 uprchlíků z Bosny a jejich rodin.

Vysoký komisariát pro uprchlíky (Karolíny Světlé 4, Praha 1) poskytuje základní pomoc uprchlíkům, kteří hledají azyl, při jejich ubytování v integračních střediscích nebo v soukromém ubytování. V právních, sociálních a psychologických otázkách Vysokému komisariátu pro uprchlíky vypomáhají různé místní nevládní organizace.

Vysoký komisariát pro uprchlíky v Praze se soustřeďuje na rozvoj pomoci vládním a nevládním organizacím při zajišťování liberální azylové politiky a při rozhodování o udělení statutu uprchlíka. Pražský komisariát publikuje veřejné informace, pomáhá místní integraci uznaných uprchlíků a také asistuje při jejich repatriaci.

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky má také mandát pro prevenci a snižování počtu lidí bez občanství. V České republice jsou proto sledovány důsledky zákona o občanství a jsou prováděny konzultace na vládní úrovni, aby se zabránilo ztrátě občanství některých obyvatel.

Shromažďování přesných statistických dat o uprchlících a lidech hledajících azyl je často značným problémem. Přesné statistiky o počtu uprchlíků jsou přitom nezbytným podkladem pro plánování, rozpočet a pro získávání finančních zdrojů. Existuje však řada praktických překážek, proč nelze přesná data získat. Počet uprchlíků se musí často při jejich velkém počtu pouze odhadnout. Při odhadu se může např. vycházet z počtu přijatých uprchlíků v určitý den.

V posledních letech Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky se setkává s masovými pohyby obyvatel v různých oblastech světa. Individuální registrace uprchlíků často značně přesahuje možnosti nejen pracovníků Úřadu, ale také místních orgánů.

Dokonce také ve vyspělých průmyslových zemích, kde registrace jednotlivých obyvatel je zcela běžná a kde shromaždování dat není velkým problémem, počet uprchlíků nesouhlasí s evidencí.

V roce 1997 Úřad vysokého komisaře měl 246 úřadoven ve 122 zemí světa. V Úřadu pracovalo téměř 5,5 tisíce lidí, z toho více než 4,5 tisíce lidí pracovalo v terénu v různých oblastech světa. Jeden pracovník Úřadu připadal na více než 4 tisíce uprchlíků.

V roce 1997 byl celkový rozpočet Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky 1,22 miliardy amerických dolarů. Úřad spolupracoval celkem s 453 nevládními organizacemi.

Pomoc Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky se k 1. lednu roku 1997 týkala celkem 22,7 miliónu lidí, z toho 8 miliónů lidí v Africe a v Asii, 5,7 miliónu lidí v Evropě. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky poskytuje ochranu a pomoc každému, kdo trpí porušováním svých základních lidských práv a jehož země původu mu není schopna nebo ochotna takovou ochranu zajistit.

Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky ale také poskytuje pomoc lidem, kteří nejsou schopni si zajistit základní potřeby a pokud neexistují žádné jiné možnosti. Tato pomoc zahrnuje:

•  Pomoc lidem v nouzi při masových přesunech uprchlíků.
• Zdravotnická pomoc a pomocné programy, které zajišťují základní potřeby. Dobrovolná repatriace do zemí původu.
• Pomoc při usídlení uprchlíků v zemích původu nebo v azylových zemích s cílem zajistit jejich samostatnost a integraci.
• Přesídlení do třetích zemí, pokud se uprchlíci nemohou vrátit do země svého původu.

Světová humanitární pomoc lidem nouzi je stále komplexnější. Ačkoliv základním mandátem Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky je chránit a pomáhat uprchlíkům, stále více a více se podílí na pomoci lidem, kteří se ocitli v situaci podobné uprchlíkům. Tato pomoc se týká například skupin lidí, kteří byli vysídleni ve své zemi, aniž překročili mezinárodní hranice, dále lidí, kteří se nedávno vrátili do svých domovů. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky také monitoruje současná a nedávná ohniska napětí, jako je Kosovo. Dále poskytuje pomoc lidem, kteří z různých důvodů neobdrželi statut uprchlíka, ale potřebují dočasnou ochranu mimo zemi svého původu.

Podle mezinárodního práva se termínem "uprchlík" označuje člověk, který opustil svoji země kvůli odůvodněnému strachu z násilí nebo před ohrožením své bezpečnosti při událostech, které narušují veřejný pořádek. Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky vychází z této definice. Uprchlíci jsou lidé, kterým byl v azylové zemi příslušnou vládou přiznán statut uprchlíka na základě pravidel Organizace spojených národů. Tito uprchlíky jsou považováni za "mandátní" uprchlíky. Tato kategorie zahrnuje také osoby v Evropě a Severní Americe, kterým byla poskytnuta dočasná ochrana jako členům postižené skupiny.

Závažný problém představují také lidé, kteří se nacházejí v podobné situaci jako uprchlíci, ale nepřekročili mezinárodní hranici svého státu. Tito lidé jsou stále pod ochranou vlády svého státu. Pokud vláda takového státu požádá Radu bezpečnosti Organizace spojených národů o pomoc, může Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky těmto lidem poskytnout nezbytnou pomoc a ochranu. Na základě údajů z různých zdrojů se odhaduje, že na světě existuje nejméně 30 miliónů domácích vysídlenců.

Podle odhadů z roku 1996 se v Burundi nacházelo asi 880 tisíc domácích vysídlenců, v Bosně a Hercegovině asi 760 tisíc, v Sierra Leone asi 655, v Ázerbajdžánu asi 550 tisíc, v Libérii asi 320 tisíc, v Afghánistánu asi 274 tisíc. V Ruské federaci bylo asi 160 tisíc domácích vysídlenců.

Lidé, kteří se nacházejí v podobné situaci jako uprchlíci, ale nebyl jim formálně udělen statut uprchlíka, spadají do skupiny asi 1,4 miliónu lidí, kterým Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky také věnuje svoji pozornost.

Do této kategorie spadaly například válečné oběti z bývalé Jugoslávie, tedy lidé, kteří sice neztratili své domovy, ale potřebovali humanitární pomoc Organizace spojených národů. Podobně do této kategorie patřili etničtí Rusové a další lidé, kteří se vrátili do své historické "otčiny" kvůli ozbrojeným konfliktům a ohrožení své bezpečnosti v republikách bývalého Sovětského svazu.

Nedávno se kategorie uváděné v přehledech Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky částečně změnily. Osoby, kterým byla poskytnuta humanitární pomoc nikoliv podle Konvence v Evropě, Severní Americe a Oceánii, jsou nyní zařazeny také do kategorie uprchlíků.

Podle odhadů z července roku 1997 odešlo z Afghánistánu do Íránu, Pákistánu, Indie a Společenství nezávislých států asi 2,6 miliónů uprchlíků. Z Libérie odešlo do Guineji, Ghany, Nigérie a Céte d'Ivoire asi 770 tisíc uprchlíků. Z Bosny a Hercegoviny odešlo do Spolkové republiky Německo a států bývalé Jugoslávie asi 670 tisíc uprchlíků. Z Iráku odešlo do Iránu, Saúdské Arábie, Pákistánu a dalších států Středního Východu asi 670 tisíc uprchlíků. Ze Somálska odešlo do Džibuti, Etiopie, Keni a Jemenu asi 570 tisíc uprchlíků. Z Rwandy odešlo asi 460 tisíc uprchlíků, ze Súdánu asi 460 tisíc uprchlíků, z Burundi asi 420 tisíc lidí, ze Sierra Leone asi 370 tisíc lidí a z Eritreji do Súdánu asi 330 tisíc lidí.

Asi 3,2 miliónů palestinských uprchlíků patří do působnosti Agentury OSN pro pomoc a činnost ve prospěch palestinských uprchlíků na Středním východě (the United Nations Relief and Works Agency, UNRWA). Palestinci, kteří se nacházejí mimo oblast působnosti UNRWA na Středním Východě patří do působnosti Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) a jsou uváděni v jeho statistikách.

Řada lidí se dobrovolně vrátila do svých domovů v zemi původu (dobrovolná repatriace). Podle odhadů z roku 1996 se do svých domovů v Rwandě vrátilo z Ugandy, Konga, Burundi a Tanzanie asi 1,3 miliónu lidí. Z Iráku, Pákistánu a Indie se do Afghánistánu vrátilo asi 477 tisíc lidí. Ze zemí bývalé Jugoslávie se do Bosny a Hercegoviny vrátilo asi 88 tisíc lidí.

Zpráva Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky o přesídlovacích aktivitách (UNHCR Report on 1997 Resettlement Activities. Resettlement and Special Cases Section Division of International Protection) je publikována začátkem každého roku např. na [X1].

První část zprávy se týká přesídlovacích operací, které byly provedeny na jednotlivých kontinentech a v oblastech. Druhá část se zabývá dalšími aktivitami Úřadu vysokého komisaře, mezi něž patří příprava příruček o přesídlení uprchlíků, výcvikové akce pracovníků Úřadu v jednotlivých regionech, činnost jednotlivých komisariátů ve světě, získávání potřebných financí, monitorování jednotlivých přesídlovacích operací, evidence uprchlíků pomocí výpočetní techniky, působení na veřejné mínění atd. Třetí část zprávy podává přehled o konzultacích Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky s vládními a nevládními organizacemi. Poslední část zprávy pro rok 1997 se zabývala ustavením úvěrového fondu (Trust Fund), do kterého přispívají vlády jednotlivých zemí.

Kapitola I. - Všeobecná ustanovení

1. Úřad vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky na základě zmocnění Valného shromáždění a pod záštitou Spojených národů převezme funkci poskytování mezinárodní ochrany uprchlíkům spadajících do působnosti současného Statutu a funkci vyhledání trvalých řešení problémů uprchlíků za asistence a se souhlasem dotčených vlád a soukromých organizací, které usnadňují dobrovolnou repatriaci těchto uprchlíků nebo jejich začlenění do nových národních společenství.

Vysoký komisař při vykonávání své funkce, zejména při vzniku potíží, například kvůli rozporu ohledně mezinárodního statutu těchto osob, si vyžádá stanovisko poradního výboru o uprchlících, pokud bude zřízen.

2. Práce Vysokého komisaře má zcela nepolitický charakter; je humanitární a sociální, a bude se zpravidla vztahovat na skupiny a kategorie uprchlíků.

3. Vysoký komisař pro uprchlíky se řídí směrnicemi ustanovenými Valným shromážděním a Ekonomickou a sociální radou.

4. Ekonomická a sociální rada může rozhodnout, po vyslechnutí názoru Vysokého komisaře na daný případ, o vytvoření poradního výboru o uprchlících, který bude složen z představitelů členských a nečlenských států Spojených národů, které budou vybrány Radou na základě jejich projeveného zájmu a schopností řešit daný problém uprchlíků.

5. Valné shromáždění posoudí nejpozději během tohoto osmiletého řádného období své rozhodnutí o zřízení Úřadu vysokého komisaře a rozhodne, zda Úřad bude pokračovat ve své činnosti po 31. prosinci 1953.

Kapitola II. - Funkce vysokého komisaře

6. Kompetence Vysokého komisaře se vztahuje na:

A. (i) Kteroukoliv osobu, jež byla považována za uprchlíka dle dohod z 12. května 1926 a 30. června 1928, nebo podle úmluv z 28. října 1933 a 10. února 1938 a podle protokolu ze 14. září 1939 nebo též podle ustanovení Stanov Mezinárodní organizace pro uprchlíky;

(ii) Kteroukoliv osobu, jež se v důsledku událostí, které nastaly před 1. lednem 1951, nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.

Rozhodnutí o odepření postavení uprchlíka učiněná Mezinárodní organizací pro uprchlíky během činnosti této organizace nezabraňuje udělení uprchlického postavení osobám, které splňují podmínky tohoto odstavce.

Kompetence Vysokého komisaře pozbývá platnosti pro osoby spadající pod podmínky části A, jestliže

(a) se dobrovolně znovu postavila pod ochranu země své státní příslušnosti; nebo

(b) potom, co ztratila státní příslušnost znovu ji dobrovolně nabyla; nebo

(c) nabyla novou státní příslušnost a nachází se pod ochranou země své nové státní příslušnosti; nebo

(d) dobrovolně se znovu usadila v zemi, kterou opustila, nebo do které se nevrátila z obav před pronásledováním; nebo

(e) nemůže dále odmítat ochranu země své státní příslušnosti, protože okolnosti, pro které byla uznána uprchlíkem, tam přestaly existovat. Důvody čistě ekonomického charakteru se neuznávají; nebo

(f) nemůže dále odmítat ochranu země své státní příslušnosti, protože okolnosti, pro které byla uznána uprchlíkem, tam přestaly existovat a může se vrátit do země do místa svého původního bydliště;

B. Kteroukoliv osobu, jež se nachází mimo svou vlast, nebo jež nemá žádné státní občanství nebo jež se nachází mimo zemi svého původního bydliště, a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti; totéž platí pro osobu bez státní příslušnosti nacházející se mimo zemi svého dosavadního pobytu následkem shora zmíněných událostí, a která vzhledem ke shora uvedeným obavám se tam nechce nebo nemůže vrátit.

7. Na základě kompetence Vysokého komisaře stanovené ve výše uvedeném odstavci 6. se tato kompetence nevztahuje na:

(a) kteroukoliv osobu, jež má státní občanství ve více než jedné zemi, pokud se ustanovení předchozího odstavce nevztahují na všechny země, jejichž státní občanství osoba má; nebo

(b) kteroukoliv osobu, jíž kompetentní orgány země, ve které má trvalé bydliště, zaručují práva a závazky spojená s držením státního občanství; nebo

(c) kteroukoliv osobu, která přijímá pomoc a ochranu od jiného orgánu nebo úřadu Spojených národů; nebo

(d) kteroukoliv osobu, u níž existují vážné důvody pro podezření ze spáchání trestného činu obsaženého v ustanoveních smluv o vydávání zločinců nebo trestného činu podle článku VI Londýnské charty Mezinárodního vojenského tribunálu nebo podle ustanovení článku 14, odstavec 2 Všeobecné deklarace lidských práv.

8. Vysoký komisař zajišťuje ochranu uprchlíkům spadajícím do kompetence jeho Úřadu

(a) podporou sjednávání a ratifikace mezinárodních úmluv na ochranu uprchlíků, kontrolou jejich dodržování a navrhováním dodatků k těmto úmluvám;

(b) podporou uskutečňování opatření na základě zvláštních vládních dohod, které usměrňují situaci uprchlíků a snižují počet osob vyžadujících ochranu;

(c) asistencí při provádění dobrovolné repatriace nebo asimilace do nové národní komunity vládními nebo soukromými programy;

(d) umožněním vstupu uprchlíků na území států včetně těch, kteří patří nejnuznějším kategoriím;

(e) usilováním o získání povolení k přesunu zejména toho majetku uprchlíků, který je nezbytný pro jejich přesídlení;

(f) získáváním vládních informací týkajících se počtu a podmínek uprchlíků na území těchto vlád a informací o zákonech a omezeních týkajících se těchto uprchlíků;

(g) udržováním těsného kontaktu s vládami a zúčastněnými mezivládními organizacemi;

(h) navázáním takových kontaktů s privátními organizacemi, o nichž se domnívá, že by mohly nejlépe řešit otázku uprchlíků;

(i) usnadněním koordinace programů prací privátních organizací zabývajících se péčí o uprchlíky.

9. Vysoký komisař se zabývá dalšími aktivitami, jako je repatriace a přesídlení, podle rozhodnutí Valného shromáždění, v souladu s omezenými prostředky, které má k dispozici.

10. Vysoký komisař je správcem finančních fondů, veřejných nebo soukromých, které používá pro pomoc uprchlíkům a rozděluje je mezi privátní a veřejné instituce, které považuje pro poskytování této pomoci za nejvhodnější. Vysoký komisař může odmítnout nabídky, které neodpovídají požadavkům nebo které nelze využít. Vysoký komisař nesmí žádat vlády o poskytování fondů nebo se nesmí obracet s takovými výzvami na veřejnost bez předchozího souhlasu Valného shromáždění. Vysoká komisař zahrnuje do své výroční zprávy článek o svých aktivitách v této oblasti.

11. Vysoký komisař je oprávněn vystupovat se svými názory před Valným shromážděním, Ekonomickou a sociální radou a jejich podřízenými orgány. Vysoký komisař předkládá výroční zprávu Valnému shromáždění prostřednictvím Ekonomické a sociální rady. Jeho zpráva je považována za samostatnou položku jednání Valného shromáždění.

12. Vysoký komisař je oprávněn přizvat ke spolupráci různé specializované organizace.

Kapitola III. - Organizace a financování

13. Vysoký komisař je volen Valným shromážděním na základě nominace Generálním tajemníkem. Funkční období je navrhováno Generálním tajemníkem a schvalováno Valným shromážděním. Vysoký komisař je volen na období tří let počínaje 1. lednem 1951.

14. Vysoký komisař ustanovuje na stejné období do funkce Zástupce vysokého komisaře, jehož národnost je odlišná od jeho vlastní.

15. (a) Vysoký komisař ustanovuje v souladu s možnostmi omezeného finančního rozpočtu personál Úřadu vysokého komisaře, který mu bude k dispozici při plnění jeho funkcí.

(b) Tento personál je vybírán z osob, které jsou oddány cílům Úřadu vysokého komisaře.

(c) Podmínky upravující zaměstnání personálu jsou stanoveny Valným shromážděním a tato pravidla jsou vyhlášena Generálním tajemníkem.

(d) Povoluje se zaměstnání osob bez nároku na odměnu.

16. Vysoký komisař konzultuje s vládami zemí, v nichž přebývají uprchlíci, možnost ustanovení svých zástupců v těchto zemích. Tento zástupce, pokud to některá země považuje za nutné, může být ustanoven vládou příslušné země. Jeden zástupce může působit ve více zemích.

17. Vysoký komisař a Generální tajemník se dohodnou na těsných kontaktech a konzultacích ve věcech společného zájmu.

18. Generální tajemník poskytne Vysokému komisaři všechny nezbytné prostředky v rámci omezeného rozpočtu.

19. Sídlem Úřadu vysokého komisaře bude Ženeva, Švýcarsko.

20. Úřad vysokého komisaře bude financován z rozpočtu Spojených národů. Pokud Valné shromáždění nerozhodne jinak, z rozpočtu Spojených národů smí být hrazeny pouze administrativní výdaje, které souvisí s činností Úřadu vysokého komisaře a veškeré ostatní výdaje Vysokého komisaře jsou hrazeny z dobrovolných příspěvků.

21. Správa Úřadu vysokého komisaře podléhá Finančním omezením Spojených národů a finančním pravidlům vyhlášeným Generálním tajemníkem.

22. Transakce související s fondy Vysokého komisaře podléhají kontrolám prováděným Výborem auditorů Spojených národů, přičemž tento Výbor může uznat kontrolovaná konta organizací, které fondy udržují. Administrativní opatření pro správu těchto fondů a jejich umístění jsou stanovena dohodou mezi Vysokým komisařem a Generálním tajemníkem v souladu s Finančními omezeními Spojených národů a pravidel vyhlášených Generálním tajemníkem.

Chapter I - GENERAL PROVISIONS

1. The United Nations High Commissioner for Refugees, acting under the authority of the General Assembly, shall assume the function of providing international protection, under the auspices of the United Nations, to refugees who fall within the scope of the present Statute and of seeking permanent solutions for the problem of refugees by assisting Governments and, subject to the approval of the Governments concerned, private organizations to facilitate the voluntary repatriation of such refugees, or their assimilation within new national communities. In the exercise of his functions, more particularly when difficulties arise, and for instance with regard to any controversy concerning the international status of these persons, the High Commissioner shall request the opinion of the advisory committee on refugees if it is created.

2. The work of the High Commissioner shall be of an entirely non- political character; it shall be humanitarian and social and shall relate, as a rule, to groups and categories of refugees.

3. The High Commissioner shall follow policy directives given him by the General Assembly or the Economic and Social Council.

4. The Economic and Social Council may decide, after hearing the views of the High Commissioner on the subject, to establish an advisory committee on refugees, which shall consist of representatives of States Members and States non-members of the United Nations, to be selected by the Council on the basis of their demonstrated interest in and devotion to the solution of the refugee problem.

5. The General Assembly shall review, not later than at its eighth regular session, the arrangements for the Office of the High Commissioner with a view to determining whether the Office should be continued beyond 31 December 1953.

Chapter II - FUNCTIONS OF THE HIGH COMMISSIONER

6. The competence of the High Commissioner shall extend to:

A. (i) Any person who has been considered a refugee under the Arrangements of 12 May 1926 and of 30 June 1928 or under the Conventions of 28 October 1933 and 10 February 1938, the Protocol of 14 September 1939 or the constitution of the International Refugee Organization.

(ii) Any person who, as a result of events occurring before 1 January 1951 and owing to well-founded fear of being persecuted for reasons of race, religion, nationality or political opinion, is outside the country of his nationality and is unable or, owing to such fear or for reasons other than personal convenience, is unwilling to avail himself of the protection of that country; or who, not having a nationality and being outside the country of his former habitual residence, is unable or, owing to such fear or for reasons other than personal convenience, is unwilling to return to it.

Decisions as to eligibility taken by the International Refugee Organization during the period of its activities shall not prevent the status of refugee being accorded to persons who fulfil the conditions of the present paragraph;

The competence of the High Commissioner shall cease to apply to any person defined in section A above if:

(a) He has voluntarily re-availed himself of the protection of the country of his nationality; or

(b) Having lost his nationality, he has voluntarily re-acquired it; or

(c) He has acquired a new nationality, and enjoys the protection of the country of his new nationality; or

(d) He has voluntarily re-established himself in the country which he left or outside which he remained owing to fear of persecution; or

(e) He can no longer, because the circumstances in connexion with which he has been recognized as a refugee have ceased to exist, claim grounds other than those of personal convenience for continuing to refuse to avail himself of the protection of the country of his nationality. Reasons of a purely economic character may not be invoked; or

(f) Being a person who has no nationality, he can no longer, because the circumstances in connexion with which he has been recognized as a refugee have ceased to exist and he is able to return to the country of his former habitual residence, claim grounds other than those of personal convenience for continuing to refuse to return to that country;

B. Any other person who is outside the country of his nationality, or if he has no nationality, the country of his former habitual residence, because he has or had well-founded fear of persecution by reason of his race, religion, nationality or political opinion and is unable or, because of such fear, is unwilling to avail himself of the protection of the government of the country of his nationality, or, if he has no nationality, to return to the country of his former habitual residence.

7. Provided that the competence of the High Commissioner as defined in paragraph 6 above shall not extend to a person:

(a) Who is a national of more than one country unless he satisfies the provisions of the preceding paragraph in relation to each of the countries of which he is a national; or

(b) Who is recognized by the competent authorities of the country in which he has taken residence as having the rights and obligations which are attached to the possession of the nationality of that country; or

(c) Who continues to receive from other organs or agencies of the United Nations protection or assistance; or

(d) In respect of whom there are serious reasons for considering that he has committed a crime covered by the provisions of treaties of extradition or a crime mentioned in article VI of the London Charter of the International Military Tribunal or by the provisions of article 14, paragraph 2, of the Universal Declaration of Human Rights.

8. The High Commissioner shall provide for the protection of refugees falling under the competence of his Office by:

(a) Promoting the conclusion and ratification of international conventions for the protection of refugees, supervising their application and proposing amendments thereto;

(b) Promoting through special agreements with Governments the execution of any measures calculated to improve the situation of refugees and to reduce the number requiring protection;

(c) Assisting governmental and private efforts to promote voluntary repatriation or assimilation within new national communities;

(d) Promoting the admission of refugees, not excluding those in the most destitute categories, to the territories of States;

(e) Endeavouring to obtain permission for refugees to transfer their assets and especially those necessary for their resettlement;

(f) Obtaining from Governments information concerning the number and conditions of refugees in their territories and the laws and regulations concerning them;

(g) Keeping in close touch with the Governments and inter-governmental organizations concerned;

(h) Establishing contact in such manner as he may think best with private organizations dealing with refugee questions;

(i) Facilitating the co-ordination of the efforts of private organizations concerned with the welfare of refugees.

9. The High Commissioner shall engage in such additional activities, including repatriation and resettlement, as the General Assembly may determine, within the limits of the resources placed at his disposal.

10. The High Commissioner shall administer any funds, public or private, which he receives for assistance to refugees, and shall distribute them among the private and, as appropriate, public agencies which he deems best qualified to administer such assistance. The High Commissioner may reject any offers which he does not consider appropriate or which cannot be utilized. The High Commissioner shall not appeal to Governments for funds or make a general appeal, without the prior approval of the General Assembly. The High Commissioner shall include in his annual report a statement of his activities in this field.

11. The High Commissioner shall be entitled to present his views before the General Assembly, the Economic and Social Council and their subsidiary bodies. The High Commissioner shall report annually to the General Assembly through the Economic and Social Council; his report shall be considered as a separate item on the agenda of the General Assembly.

12. The High Commissioner may invite the co-operation of the various specialized agencies.

Chapter III - ORGANIZATION AND FINANCES

13. The High Commissioner shall be elected by the General Assembly on the nomination of the Secretary-General. The terms of appointment of the High Commissioner shall be proposed by the Secretary-General and approved by the General Assembly. The High Commissioner shall be elected for a term of three years, from 1 January 1951.

14. The High Commissioner shall appoint, for the same term, a Deputy High Commissioner of a nationality other than his own.

15. (a) Within the limits of the budgetary appropriations provided, the staff of the Office of the High Commissioner shall be appointed by the High Commissioner and shall be responsible to him in the exercise of their functions.

(b) Such staff shall be chosen from persons devoted to the purposes of the Office of the High Commissioner.

(c) Their conditions of employment shall be those provided under the staff regulations adopted by the General Assembly and the rules promulgated thereunder by the Secretary-General.

(d) Provision may also be made to permit the employment of personnel without compensation.

16. The High Commissioner shall consult the Government of the countries of residence of refugees as to the need for appointing representatives therein. In any country recognizing such need, there may be appointed a representative approved by the Government of that country. Subject to the foregoing, the same representative may serve in more than one country.

17. The High Commissioner and the Secretary-General shall make appropriate arrangements for liaison and consultation on matters of mutual interest.

18. The Secretary-General shall provide the High Commissioner with all necessary facilities within budgetary limitations.

19. The Office of the High Commissioner shall be located in Geneva, Switzerland.

20. The Office of the High Commissioner shall be financed under the budget of the United Nations. Unless the General Assembly subsequently decides otherwise, no expenditure other than administrative expenditures relating to the functioning of the Office of the High Commissioner shall be borne on the budget of the United Nations and all other expenditures relating to the activities of the High Commissioner shall be financed by voluntary contributions.

21. The administration of the Office of the High Commissioner shall be subject to the Financial Regulations of the United Nations and to the financial rules promulgated thereunder by the Secretary-General.

22. Transactions relating to the High Commissioner's funds shall be subject to audit by the United Nations Board of Auditors, provided that the Board may accept audited accounts from the agencies to which funds have been allocated. Administrative arrangements for the custody of such funds and their allocation shall be agreed between the High Commissioner and the Secretary- General in accordance with the Financial Regulations of the United Nations and rules promulgated thereunder by the Secretary- General.

Literatura a odkazy:

[X1] The United Nations High Commissioner for Refugees.

[X2] Informační centrum OSN v Praze.

[1] Křikavová, Adéla; Mendel, Miloš; Muller, Zdeněk: Islám, ideál a skutečnost. Panorama, Praha 1990

[N1] Svět islámu, 3. Natura 02/1997.