Knihu "Skrytá symetrie lásky" napsali Gunthard Weber a Hunter Beaumont na základě své spolupráce s Bertem Hellingerem.

Gunthard Weber je psychiatrem a systémovým terapeutem a dlouholetým členem katedry rodinné terapie na Univerzitě v Heidelbergu. Je jedním ze zakladatelů Institutu pro systémový výzkum a Mezinárodního sdružení systémových terapeutů. Napsal asi stovku článků o systémové terapii a je autorem a spoluautorem několika knih, včetně knihy "Zweierlei Glück" (Rozmarné štěstí), která je první knihou o Hellingerově práci s rodinnými konstelacemi.

Hunter Beaumont je absolventem Kalifornské univerzity a Školy teologie v Claremontu. Svoji psychoterapeutickou práci započal v Gestalt Therapy Institute v Los Angeles. V roce 1980 přijal místo hostujícího profesora na mnichovské Univerzitě Ludwiga Maximiliana. Vyvinul integrovaný mezioborový přístup k léčení psychosomatických onemocnění. V roce 1990 se začal zajímat o Hellingerovu práci a od roku 1993 s ním spolupracoval.

Bert Hellinger podle profesora psychiatrie Helma Stierlina z Univerzity v Heidelbergu představuje jeden z nejúžasnějších směrů moderní psychologie. Žádný jiný psychoterapeut nepůsobil od 80. let 20. století tak pozitivně na lidi a nevyvolal tak vášnivou debatu o metodách jeho práce.

Bert Hellinger uvádí několik okolností, které ovlivnily jeho život a práci. Za první důležité ovlivnění svého života a budoucí práce považuje víru rodičů, která ho uchránila před přijetím deformací nacionálního socialismu. Kvůli častým absencím na povinných schůzích nacistické mládežnické organizace Hitlerjugend a kvůli členství v organizaci křesťanské mládeže byl označen za "nepřítele lidu". Německé státní tajné policii Gestapo unikl díky odvodu do armády. V sedmnácti letech byl odveden, poznal utrpení války, zajetí, porážku Německa a život v zajateckém táboře v Belgii.

Ve svých dvaceti letech, hned po propuštění ze zajateckého tábora, vstoupil do katolického řádu a začal dlouhý proces očišťování těla, mysli a ducha. Šestnáct let strávil jako misionář v Jižní Africe, což hluboce ovlivnilo jeho další životní vývoj. Naučil se jazyku Zuluů a poznal tak jejich zdvořilou důstojnost a vlídnost. Díky životu v cizí kultuře si uvědomil, jak relativní jsou kulturní hodnoty.

Začal se hlouběji zajímat o základní lidské kvality, které jsou společné všem kulturám. Uvědomil si, že mnoho domorodých rituálů a obyčejů má podobnou strukturu a funkci jako katolická mše. Měl úctu k hodnotě kulturní a lidské rozmanitosti.

Další důležitou okolností v jeho životě byla účast na ekumenickém semináři pod vedením anglikánských duchovních. Tito duchovní používali metodu skupinové práce, skupinovou dynamiku, která kladla důraz na dialog, fenomenologii a individuální zkušenost. Hellinger v té době poznal nový rozměr péče o duši.

Po pětadvaceti letech se Hellinger rozhodl opustit náboženský řád. Uvědomil si, že práce kněze přestala být vhodným vyjádřením jeho vlastního duchovního růstu. Vrátil se do Evropy, kde začal studovat psychoanalýzu.

Psychoanalýza se stala další rozhodující okolností jeho života a jeho práce. Prostudoval všechny práce Sigmunda Freuda a většinu další důležité literatury. Krátce před dokončením studia dostal od svého instruktora knihu "Primal Scream" (Prvotní výkřik). Odjel proto do Spojených států, kde se setkal s jejím autorem Janovem a poté absolvoval devítiměsíční studijní kurs v Los Angeles a v Denveru.

Psychoanalytická komunita ve Vídni nebyla příliš nadšena myšlenkou zahrnovat tělesné prožitky do psychoterapie. Proto se Hellinger s psychoanalýzou rozloučil. Jeho znalosti somaticky orientované psychoterapie zůstaly však základním prvkem jeho další práce.

Hellinger se začal zajímat o tzv. gestaltterapii a začal studovat u Ruth Cohenové a Hilarion Petzoldové. V té době se setkal s Fanitou Englishovou, která ho uvedla do transakční analýzy a seznámila ho s prací Erica Berna. Společně se svou manželkou postupně propojil své znalosti skupinové dynamiky, psychoanalýzy, gestaltterapie, prvotní terapie a transakční analýzy. S rodinnými konstelacemi se poprvé setkal, když studoval rodinnou terapii s Ruth McClendonovou a Leslie Kadisovou. Jejich práce ho zaujala, avšak plně jí neporozuměl. Rozhodl se přesto pracovat s rodinnými systémy, dokud nezvládne systémovou rodinnou terapii.

Po přečtení článku Jay Haleyho, který pojednával o "perverzním trojúhelníku", si Hellinger uvědomil význam rodinné terapie. Začal spolupracovat v rodinné terapii s Theaou Schönfelderovou a začal studovat Ericksonovu hypnoterapii a neuro-lingvistické programování. Důležitý vliv na něj měla také Farellyho provokativní terapie a práce Ireny Precopové. Z neuro-lingvistického programování převzal myšlenku práce spíše se zdroji problémů než se samotnými problémy.

Hellingerovým nejdůležitějším přínosem psychoterapii je jeho jedinečná integrace mnoha rozmanitých prvků. Hellinger sám o sobě tvrdil, že neobjevil nic nového. Měl však vrozenou schopnost se vrhat do nových situací a jakmile se dověděl, co je nutné vědět, pokračoval dál. Jeho zkušenost ho naučila, jak důležité je naslouchat vlastní duši. Přestože není zárukou neomylnosti, je jedinou ochranou před vlivem falešných autorit.

Bert Hellinger byl v jistém smyslu extrémním empirikem. Jeho filozofickým společníkem byl Martin Heidegger, jemuž nebyla neznámá nebezpečí falešné autority.

Gunthard Weber řadu let litoval, že se o Hellingerově práci téměř nic nepublikuje. Hellinger o tom sám říkal, že duch se pohybuje jako vítr. To, co napíšeme, ztrácí svoji vitalitu a své spojení se skutečným životem. Nakonec se z napsaného textu stanou zjednodušené, nekriticky obecné, ustálené a prázdné fráze. To nejlepší nelze říci. To druhé nejlepší je obvykle špatně chápáno. Weber se původně pokoušel natočit videokazetu z Hellingerových seminářů. Avšak brzy pochopil, že pouhý záznam seminářů není pro pochopení Hellingerovy práce dostatečný. Proto se rozhodl napsat knihu o Helligerově systemické psychoterapii.

Weber uvádí, že dosud nepoznal žádného jiného terapeuta, který by dokázal tak rychle rozeznat problematické struktury lidského chování, dokázal je tak účinně přerušit a otevřít možnosti duševní změny s tak láskyplným humorem.

Gunthard Weber dále uvádí, že obsah knihy [1] bude některými lidmi nepochopen a možná i zuřivě odmítán. Naopak ti důvěřivější budou jeho myšlenky považovat za univerzální pravdu. Hellinger často formuloval svá prohlášení jako absolutní pravdy. Avšak dostatečně pečlivé pozorování jeho terapeutické práce ukázalo, že jeho zásahy byly vždy zaměřeny na konkrétního člověka v daném kontextu. Proto jeho tvrzení nelze chápat jako obecné pravdy nebo pravidla chování lidí.

Bert Hellinger se vždy bránil tomu, aby někdo nekriticky zobecňoval jeho tvrzení a zařazoval je do nějakých specifických teoretických šablon. Tvrdil, že příliš teorie je na škodu praxi. Považoval celou svoji práci za fenomenologickou činnost. Snažil se otevřít nejasné psychologické situaci a stát se její součástí. Uváděl tuto situaci do pohybu a pozoroval, jak se některé věci vyjasňují.

Hunter Beaumont v úvodu knihy [1] napsal, že Hellinger měl neobyčejnou schopnost zaujmout pozornost lidí a zpochybnit jejich předsudky. Byl vždy soucitný, když pracoval s rodinami, které měly vážné problémy, jako je těžká nemoc, smrt, sebevražda, nevěra, rozchod nebo rozvod, incest nebo potrat. Vždy hledal možnosti, které by v rodině obnovily lásku. Na druhé straně však byl strohý ve své obraně bezbranných a osamělých lidí. Jeho prohlášení byla často překvapující a provokativní. Například tvrdil, že vina a nevinnost nejsou totéž jako dobro a zlo. Náboženské a politické ukrutnosti jsou obvykle páchány s naprosto čistým svědomím. Tento fakt poprvé potvrdily výslechy nacistických válečných zločinců Mezinárodního válečného tribunálu v Norimberku a u národních soudů.

Bert Hellinger zastával názor, že nejlepší obranou před jakoukoliv manipulací je probuzení. Pokud se lidé řídí svou vlastní zkušeností, rozhodují se mnohem lépe, než když s někým bezmyšlenkovitě souhlasí.

Bert Hellinger znovu objevil, jak láska v partnerských vztazích může změnit životy lidí. Pokud chceme, aby láska vzkvétala, musíme dělat to, co vyžaduje a nikoliv to, co jí škodí. Hellinger ukázal, co se stane, když ignorujeme požadavky lásky. Popisuje léčení, k němuž dojde, když obnovíme intimní vztahy. Ukazuje také, jak nevinná dětská láska slepě zachovává to, co je škodlivé, a jak to, co dělali naši rodiče, ovlivňuje naše chování.

Systemický řád lásky ovlivňuje člověka stejně, jako prostředí ovlivňuje rostliny a živočichy. Dynamika prostředí vyvíjí na ně různé tlaky a každý organismus se snaží nalézt svou vlastní rovnováhu, aby co nejlépe přežil.

Systemické zákony partnerských vztahů jsou podobné tornádu, které nevidíme, dokud nezvedne do vzduchu mraky písku nebo listí. Řády lásky jsou dynamické, systemické síly, které proudí v našich rodinách a partnerských vztazích. Zmatek vyvolaný jejich prouděním poznáváme v našem utrpení a nemocích. Bert Hellinger tvrdil, že porozumět řádům lásky je moudrost, avšak láskyplně se jimi řídit je pokora.

Bert Hellinger používal rodinné konstelace jako nástroj pro zviditelnění obvykle skrytých sil, které působí v lidských vztazích. Při inscenování rodinné konstelace si účastník vybírá členy skupiny jako představitele své rodiny a pohybuje jimi po místnosti, dokud jejich vzájemné vztahy neodpovídají vztahům v jeho rodině. Členové skupiny se stávají živým modelem jeho rodinných vztahů. Je velmi překvapující, že pokud účastník napodobí svoji rodinu dostatečně věrohodně, začnou mít ostatní členové skupiny podobné pocity a myšlenky, jako měli členové rodiny, přestože by je předem znali.

Hellinger se nikdy nepokoušel vysvětlit, proč členové skupiny mohou mít pocity jim neznámých lidí. Mnozí skeptici nevěří, že lidé, kteří představují člověka, jehož neznají, mohou cítit ve svém vlastním těle to, co cítil on, co potřeboval a co mu pomůže. Tito skeptici nemohou knihu [1] vůbec pochopit, dokud tento jev sami na sobě nezakusí. Skryté systemické síly mohou ovlivnit pocity členů skupiny v rodinné konstelaci stejně, jako tornádo uvádí do pohybu mračna písku a listí.

Podle mého názoru však nejde o žádný překvapivý jev. Jednou ze základních "lidských kvalit" je empatie, tedy schopnost se vcítit do pocitů jiných lidí. Tato vlastnost se prohlubuje s emočním sebeuvědomováním. Čím více jsme otevřenější k vlastním pocitům, tím lépe dokážeme rozeznat a chápat pocity ostatních. Empatičtí lidé jsou dokonaleji naladěni na jemné projevy toho, co druzí lidé chtějí nebo potřebují. Například k milování patří také vnímání subjektivního stavu druhého člověka, sdílená touha, stejné úmysly a oboustranný emoční stav současně narůstajícího vzrušení. Milování je ve své nejlepší podobě aktem vzájemné empatie.

Západní americká a evropská společnost je bohužel do značné míry postižena "emoční hluchotou", která je jádrem řady problémů jak psychologických, tak sociálních a následně ekonomických.

Pokud jsme schopni se vcítit do pocitů divadelního nebo filmového hrdiny, pokud máme podobné emoční zkušenosti z vlastní rodiny, můžeme být schopni se vcítit do pocitů zcela cizích lidí. Závažnější otázkou rodinných konstelací však podle mého názoru je promítání vlastních pocitů do představovaného člena rodiny. Tím totiž musí docházet ke zkreslení celé rodinné situace. Můžeme mít sice stejné pocity jako představovaný člen rodiny, avšak můžeme je odlišně chápat, odlišně na ně reagovat a také odlišně je projevovat.

Rodinné konstelace se používají někdy od 70. let 20. století jako metoda pro odhalení skryté dynamiky v partnerských vztazích. Bert Hellinger není autorem této metody, pouze ji rozšířil. Zjistil, že touto metodou může určit to, co lze udělat, aby se obnovily skryté řády lásky. Někdy se po úspěšném vyřešení rodinné konstelace zlepší chování také těch členů rodiny, kteří nebyli terapii vůbec přítomni. Lze spekulovat, že nové chování člena rodiny, který byl terapii s rodinnou konstelací přítomen, ovlivní chování ostatních členů rodiny.

Autoři se ve své knize nejprve zabývají fenomenologií systémů intimních vztahů. Studují vinu, nevinu a hranice svědomí. Dále studují muže a ženu jako základ rodiny, vztahy rodičů a dětí, svědomí rodinné skupiny a vzájemnou lásku. Druhý díl na mnoha příkladech a pomocí záznamů rozhovorů Hellingera s členy skupin řeší různé psychoterapeutické otázky. Autoři také často používají krátké metaforické bajky a příběhy pro naznačení problému a jeho řešení.

Hunter Beaumont v úvodu knihy [1] napsal, že tato kniha je objektivní zprávou o empiricky pozorovaném jevu, avšak přesahuje rámec obvyklých konvencí vědecké literatury. Vědecký jazyk vyžaduje přesnost, která však stěží přesvědčí duši. Na druhé straně poezie a příběhy plné metafor sice podněcují duši ke zkoumání jejich smyslu, avšak jsou otevřeny různým interpretacím.

Hellingerova láska k jazyku, k filozofii, literatuře a poezii dávají knize [1] nevědeckou bezprostřednost. Člověk není pouze informován, ale kniha se ho snaží emocionálně dotknout. Bert Hellinger nevěřil v odloučenost duchovnosti od vědy a literatury. Podle jeho názoru je duše ztělesněna v naší zkušenosti, takže ji prožíváme jako něco reálného. Když pozorně nasloucháme své duši, řekne nám, co potřebuje a co miluje. Kniha [1] ukazuje lidem, jak rozlišovat mezi potřebami duše a slepým tlakem společenských konvencí, náboženských a kulturních předsudků a politické ideologie.

Literatura:

[1] Bert Hellinger, Gunthard Weber a Hunter Beaumont: Skrytá symetrie lásky. Co podporuje lásku v partnerských vztazích. Nakl. Pragma, Vězeňská 3, 110 00 Praha 1, (v roce 2000). ISBN: 80-7205-759-6. Z angl. orig.: "Love's hidden symmetry" přeložil Jan Benda.

[2] Daniel Goleman: Emoční inteligence. Columbus s.r.o., Praha 1997. ISBN: 80-85298-48-5 Z angl. orig: Emotional Intelligence. Bantam Books, New York, Toronto, 1995.