Co odlišuje alternativní medicínu od obyčejné medicíny? Pojem "alternativní medicína" označuje různorodou skupinu teorií, léčiv a léčebných postupů od vědecky zpochybňované homeopatie a terapeutických dotyků až po bylinářskou medicínu. Co tyto různé praktiky sjednocuje? Eisenberg a kolektiv definuje alternativní medicínu (dnes často označovanou jako doplňková medicína) za "lékařské zásahy, které nejsou obecně přednášeny na amerických lékařských školách nebo nejsou všeobecně dostupné v amerických nemocnicích". Tato definice je však podle autorů článku [1] značně neuspokojivá, zejména proto, že mnohé alternativní léčebné metody, jako je akupunktura, se již dostaly do povědomí odborné lékařské veřejnosti. Lékařské školy již vyučují o alternativní medicíně a nemocnice a různá zdravotnická zařízení ji také svým pacientům běžně nabízejí. Zákony v některých amerických státech dokonce vyžadují, aby zdravotní plány tuto medicínu zahrnovaly. Současně se rozvíjí farmaceutický průmysl, který alternativní léčiva vyrábí a nabízí.

Podle autorů článku [1] je dnes nejvážnějším problémem alternativní medicíny skutečnost, že není vědecky testována a že se tomuto testování mnohdy brání. Tímto vědeckým testováním se rozumí vědecky přesné prokázání bezpečnosti a účinnosti tak, jak je požaduje americký Úřad pro potraviny a léčiva (FDA, the Food and Drug Administration) pro veškeré léky. O každém novém léčivu jsou publikovány zprávy v lékařských odborných časopisech, aby se s nimi mohla odborná lékařská veřejnost seznámit. Samozřejmě, že řada léčebných postupů v běžné medicíně dosud není přesně vědecky testována. Vědecká veřejnost to však obecně považuje za určitý nedostatek, který bude postupně odstraněn. Mnoho stoupenců alternativní medicíny však tvrdí, že vědecké metody na jejich léčiva a léčebné postupy nelze použít. Místo toho nabízejí často podivuhodné a pochybné teorie, jako je "paměť vody" a "kvantová biologie".

V roce 1992 americký Kongres ustanovil v rámci Národních ústavů zdraví Úřad alternativní medicíny pro testování různých alternativních léčiv a postupů. Podle autorů článku [1] jsou však výsledky jeho činnosti velmi neuspokojivé. Například v roce 1993 tento úřad udělil pouze 30 výzkumných grantů, z nichž 28 vedlo až k "závěrečným zprávám", jejichž abstrakty lze nalézt ve veřejně dostupné databázi úřadu. Avšak téměř šest let po udělení těchto grantů bylo v databázi Medline možno nalézt pouze 9 z uváděných 28 výzkumných zpráv. Pět z nich bylo uveřejněno ve dvou odborných časopisech. Další čtyři zprávy neobsahovaly žádné klinické pokusy a proto na jejich základě nebylo možno učinit žádné závěry.

Samozřejmě také o některých postupech a léčivech konvenční medicíny jsou publikovány zprávy o jejich neúčinnosti. Avšak tyto zprávy se zásadním způsobem odlišují od těch, které jsou publikovány o alternativní medicíně. Především podrobně popisují výsledky a celý postup, jak byly získány. Například pokud by se v některém odborném časopisu objevila zpráva o tom, že se některý pacient vyléčil z rakoviny slinivky břišní dietou z rebarbory, byla by vyžadována podrobná zdravotnická dokumentace průběhu onemocnění a zpráva o tom, kolik jiných pacientů se dietou z rebarbory z rakoviny slinivky břišní naopak nevyléčilo. Pokud by byla zpráva příznivá, byla by publikována jako případová studie a nikoliv jako zázračný lék. Byly by zřejmě vysloveny hypotézy o účincích rebarbory na rakovinu slinivky břišní, které by bylo možno testovat klinickými experimenty. Takové experimenty vyžadují pečlivou statistickou analýzu od přípravy zkoumaných pacientů nebo vzorků, přes použité statistické metody až po jejich správné vyhodnocení. Pokud bude počet zkoumaných pacientů nebo vzorků malý, bude možno učinit pouze velmi opatrné závěry.

Naopak zprávy o alternativních léčivech a metodách, které jsou obvykle publikovány novinách a bulvárních časopisech, žádné takové doklady neobsahují. Pouhá tvrzení o tom, že se John Brown na Novém Zélandu zázračně vyléčil z rakoviny slinivky břišní dietou z rebarbory, jsou považována za dostatečný důkaz.

Alternativní medicína se odlišuje od standardní medicíny také svou ideologií, která ignoruje biologické mechanismy a je často v rozporu s poznatky moderní vědy. Obvykle se odvolává na tradiční postupy a přírodní léčiva, o nichž tvrdí, že jsou účinnější a méně jedovatější než konvenční léky. Směsi přírodních bylin alternativní medicína obvykle považuje za mnohem účinnější, než biochemicky izolované aktivní látky z těchto bylin. Léčebné postupy, jako je homeopatie a terapeutické dotyky, jsou často používány bez dostatečných klinických důkazů o jejich účinnosti. Zdůvodnění těchto metod bývá často v rozporu ze základními vědeckými zákonitostmi, jako je zákon zachování energie.

Nejběžnější alternativní medicínou je bylinářská (herbální) medicína. Až do 20. století byla většina léčiv botanických. Některé z nich byly objeveny metodou pokusů a omylů. Například se prokázalo, že surové opium z nezralých makovic zmírňuje bolest a kašel. Avšak terapeutického úspěchu s různými bylinami bylo dosahováno také za vysokou cenu. Předpis některých bylin na některá onemocnění byl zcela nesprávný, dávkování bylo libovolné, protože koncentrace aktivních složek nebyly známy. Navíc se nic nevědělo o různých nebezpečných příměsích a nečistotách. Mnoho z těchto léčiv bylo buď zcela neúčinných nebo dokonce životu nebezpečných. Jediným způsobem, jak se dovědět o účinnosti určité byliny, byla ústní tradice, která teprve později byla zapsána.

K výrazné změně medicíny došlo až v průběhu 20. století. Postupně se vyvinuly promyšlené biochemické a farmakologické metody, které umožnily určit a vyčistit biologicky aktivní látky v bylinách. Takto byl získán například morfin z makovic. Další rozvoj biochemie umožnil syntetizovat podobné molekuly, které měly požadované vlastnosti. Například penicilin byl objeven náhodně, když příslušná plíseň kontaminovala kultury baktérií. Izolace penicilinu později umožnila jeho syntézu a následně vývoj širokého spektra antibiotik.

Pro testování potenciálních léčiv byly vyvinuty mocné epidemiologické nástroje. Vyhodnocování statisticky znáhodněných a přesně kontrolovaných klinických pokusů umožňuje přesně studovat bezpečnost, účinnost a dávkování navrhovaných léčiv a jejich předepisování k léčení daných onemocnění. Před uvolněním určitého léčiva na trh jsou získány statisticky průkazné důkazy o jeho bezpečnosti a terapeutické účinnosti. Bez těchto důkazů státní zdravotní ústavy nemohou povolit jeho prodej.

Důsledky tohoto pokroku v testování léčiv jsou ohromující. Například dnes víme, že aspirin, heparin, trombolytické látky a beta-adrenergické blokátory mohou významně omezit úmrtnost pacientů po infarktu myokardu. Kombinace analogů nukleosidů a inhibitorů proteasy může zabránit propuknutí onemocnění AIDS po infekci virem HIV. Antibiotika mohou léčit vředy dvanácterníku. Cytotoxická léčiva pomáhají vyléčit většinu případů dětské leukémie. Ve 20. století se podařilo vyvinout a testovat vakcíny proti většině infekčních virů, baktérií a parazitů, včetně spalniček, poliomyelitidy, záškrtu, hepatitidě B, některých forem meningitidy a pneumokokovému zápalu plic. K dispozici máme také rozsáhlé možnosti účinných antibiotik. Za méně než století se průměrná délka života ve Spojených státech amerických prodloužila o 30 let, částečně díky lepší hygieně a životnímu standardu, avšak zejména díky pokroku moderní medicíny díky přesnému vědeckému testování. Prospěch z moderní medicíny mají postupně také zaostalé rozvojové země díky programům Organizace spojených národů, zejména Světové zdravotnické organizace WHO (the World Health Organization).

S rostoucím zájmem o alternativní medicínu však pozorujeme návrat k iracionálním alternativním způsobům léčby některých onemocnění, přestože vědecká medicína při jejich léčbě dosáhla významného pokroku. Jedním z důvodů tohoto paradoxu je zřejmě hluboké zklamání a obavy pacientů z často uspěchané a neosobní lékařské péče poskytované běžnými lékaři a zejména nemocnicemi a značný strach z velmi nepříjemné, odpuzující a drsné léčby, které je často nutná při léčení některých život ohrožujících onemocněních, jako jsou rakovinné nádory.

Naštěstí většina netestovaných bylinářských léčiv zřejmě nemá žádné škodlivé účinky. Tato léčiva většinou užívají zdraví lidé, kteří jsou přesvědčeni, že jim pomohou zdraví zachovat, nebo lidé s méně závažnými onemocněními. Většina lidí však vyhledá běžného lékaře v případě příznaků závažného onemocnění, jako je prudká bolest za hrudní kostí, obtížné dýchání nebo krev v moči. Avšak nejistota v tom, zda příznaky jsou skutečně závažné, může způsobit nebezpečný odklad včasné a účinné léčby. Lidé, kteří se spoléhají výlučně na alternativní medicínu, se proto vystavují vážnému ohrožení svého života.

Riziko alternativní léčby tedy spočívá také v tom, že pacient včas nenavštíví běžného lékaře a tím se opozdí účinná léčba. Slifman a její kolegové publikovala zprávu o otravě mladé ženy alkaloidem digitoxinem (obsaženým v druzích rodu náprstníku [Digitalis purpurea] a [Digitalis lanata]) po delším užívání kontaminovaného bylinného odvaru. Ko publikoval zprávu o potížích dospívaní mladých lidí ve své analýze tradiční medicíny v Asii. Lo Vecchio a kolektiv publikoval zprávu o pacientovi, který trpěl potížemi nervového systému po delším užívání látky zakoupené v obchodě se zdravou výživou, která měla sloužit jako růstový stimulátor. Biegel a kolektiv publikoval zprávu o záhadném onemocnění pacienta, který se otrávil užíváním indické bylinné medicíny při léčení svého diabetu.

Ženšen je výtažek z kořene rostliny Ginseng radix, který se tisíce let v Orientu užívá proti únavě, vyčerpanosti a poruchám pozornosti. Předpokládá se také, že usnadňuje syntézu steroidních hormonů, což však dosud nebylo klinicky prokázáno.  V roce 2002 I. Vazquez a L.F. Aguera-Ortiz (Acta Psychiatrica Scand. 105, 76-78, 2002) popsali, jak 56 letá žena po užívání ženšenu onemocněla mánií. Mánie je závažná psychická porucha, která je určitým opakem deprese. Manický člověk je nezvykle aktivní, lehkomyslný, bývá přesvědčen o svých mimořádných schopnostech, jimiž předčí ostatní lidi. Proto se často snaží hrát dominantní a vůdčí úlohu v mezilidských vztazích, neuváženě utrácí peníze, navazuje erotické vztahy a podobně. Epizoda mánie odezněla poté, co žena přestala ženšen užívat. Mánie je při užívání ženšenu jistě vzácná komplikace. Avšak vzhledem k velkému počtu lidí, kteří kupují různé "potravinové doplňky" je dobré o tomto riziku vědět. Problémem ženšenu totiž nemusí být pouze jasně manifestovaná mánie, ale také určitá nepřiměřená aktivita a urychlení psychomotorického tempa. [2]

Podle autorů článku [1] někteří členové amerického Kongresu se snažily od počátku 90. let 20. století prosadit, aby Úřad pro potraviny a léčiva FDA nadále nesledoval bezpečnost a účinnost alternativních léčiv. V roce 1994 zřejmě na nátlak lobby vysoce ziskového průmyslu "potravinových doplňků" americký Kongres rozhodl, že jejich výrobky budou vyňaty z působnosti úřadu FDA. Připomeňme, že homeopatické léky byla vyňaty z působnosti státní kontroly již v roce 1938. Potravinové doplňky brzy zaplavily americký trh. Tyto doplňky by měly mít na etiketě uvedeno množství účinných látek. Pokud však takovou informaci neobsahují, nikdo nemůže zabránit jejich volnému prodeji. Například analýzou produktů obsahujících kořen Ginseng se zjistilo, že množství účinné látky v každé tabletě kolísá až desetkrát, přestože na etiketě bylo uvedeno, že každá tableta obsahuje stejné množství účinné látky. Některé produkty dokonce žádnou účinnou látku neobsahovaly a jednalo se pouze o nákladné placebo. K takovým případům dochází zejména u homeopatických léčiv.

Rostlinná léčiva mohou být ve Spojených státech amerických prodávána bez znalosti mechanismu jejich účinku. V časopisu the New England Journal of Medicine ze září 1998 DiPaola a jeho kolegové publikoval zprávu o bylinné směsi označované jako PC-SPES (PC jako zkratka pro rakovinu prostaty a SPES jako latinské slovo pro "naději"). Tato bylinná směs měla výrazný estrogenní účinek a proto ohrožovala imunitní systém pacientů s rakovinou prostaty hormonem estrogenem, aniž tito lidé o tom vůbec věděli.

Jediným právním požadavkem na prodej takových produktů je, aby byly prodávány jako preventivní nebo podpůrná léčba. Tento požadavek lze snadno splnit použitím nějaké záhadné zkratky, jako je PC-SPES. Takový prostředek lze prodávat jako "potravinový doplněk" a jeho léčebné účinky mohou být pouze naznačeny. Pokud se očekávaný léčebný účinek nedostaví, zákazník nemá žádnou zákonnou oporu se domáhat nějakých svých práv. Žraločí chrupavka v ceně asi 3 dolarů za denní dávku se prodává jako prostředek na zajištění správné funkce kostí a chrupavek. Jedlé kaštany se prodávají jako prostředek na posílení zdraví žil a tepen na nohou. Každý si může v obchodu se zdravou výživou zakoupit PC- SPES s neznámým množstvím estrogenu, každý si může zakoupit bylinný odvar s obsahem alkaloidu digitalis nebo indické byliny kontaminované těžkými kovy. Úřad pro potraviny a léčiva FDA může zasáhnout pouze tehdy, až někdo prokáže, že daný potravinový doplněk je zdravotně nebezpečný.

Autoři článku [1] proto vyzývají vědecké společenství, aby se zasadilo za zastavení jakéhokoliv volného prodeje netestovaných alternativních léčiv. Nemohou existovat vedle sebe dva druhy léčiv - konvenční a alternativní. Existují pouze jediná léčiva, která jsou odpovídajícím způsobem testována, a léčiva, která testována nejsou. Existují léčiva, která jsou účinná, a léčiva, která jsou neúčinná nebo dokonce zdraví nebezpečná. Každé léčivo a každá léčebná metoda by měly být odpovídajícím způsobem ověřeny a testovány. Alternativní léčiva by měla být testována stejným způsobem, jako konvenční léčiva.

Odkazy a literatura:

[1] Marcia Angel, M.D., Jerome P. Kassirer, M.D.: Alternative Medicine - The Risks of Untested and Unregulated Remedies. The New England Journal of Medicine. September 17, 1998. Volume 339, Number 12. Massachusetts Medical Society.

[2] Oldřich Vinař: Rizika ženšenu. Mozaika. str. 477. Vesmír 8/2002, ročník 81(132). Přírodovědecký časopis Akademie věd České republiky. [X1]