V srpnu 2002 na Světové konferenci o udržitelném rozvoji (the World Summit on Sustainable Development) v Johannesburgu v Jihoafrické republice organizace ETC (dříve vystupující pod názvem RAFI [X2]) uspořádala několik pracovních setkání s požadavkem dosáhnout moratoria na šíření nanomateriálů. Od počátku 21. století došlo k prudkému rozvoji výzkumu a vývoje nanotechnologie. Tyto trendy jsou však v jistém rozporu například s úsilím o omezení dalšího šíření geneticky modifikovaných plodin, které organizace ETC označuje za "semeno terminátora". Podobně jako v ostatních rychle se rozvíjejících vědeckých oborech také v nanotechnologii etika a právo zaostávají za vývojem. Různé aktivistické skupiny na tento zásadní problém již dnes upozorňují. Autoři článku [X1] jsou přesvědčeni, že současný výzkum a vývoj nanotechnologie může mít závažné etické, ekologické, ekonomické, právní a společenské důsledky, pokud již dnes nebudou zodpovědně zkoumány, analyzovány a politickými a legislativními nástroji usměrňovány. V americké literatuře se výzkum těchto důsledků někdy označuje jako NE³LS (nanotechnology ethical, environmental, economic, legal and social implications).

Nanotechnologie je rychle se rozvíjejícím oborem, který se soustřeďuje na vytvoření funkčních materiálů, přístrojů, strojů a systémů prostřednictvím ovládání hmoty v nanoskopickém měřítku a s využitím nově objevovaných jevů a vlastností na této úrovni.

Některá pozorování naznačují, že nikoliv pouze vědci, ale celá společnost se musí nanotechnologií vážně zabývat. Tento obor přinese obrovský vědecký a technologický pokrok v mikroskopii, ve fyzice materiálů, v manipulaci s hmotou na molekulární úrovni a v hlubším vědeckém poznání hranice mezi klasickým a kvantovým světem. V roce 2000 byl sestrojen první biomolekulární motor s anorganickými vrtulemi poháněný enzymem adenosintrifosfatasou. Bylo již dosaženo značného pokroku ve zmenšení elektronických součástek díky vývoji jednomolekulárního transistoru. Výzkum nanočástic vedl mimo jiné k vývoji nanočásticového nosiče, který je schopen pronikat bariérou mezi krevními vlásečnicemi a tkání v mozku a umožňuje cíleně přenášet chemoterapeutické látky přímo do buněk rakovinného nádoru. Nanočástice zlata slouží jako detektory desoxyribonukleové kyseliny DNA, která byla vážně poškozena biologickými zbraněmi hromadného ničení, jako je např. antrhax.

Přední a významní vědci jsou přesvědčeni, že nanotechnologie způsobí v blízké budoucnosti další vědeckotechnickou revoluci, která bude mít zásadní dopady na celou společnost. Dr. Richard Smalley, nositel Nobelovy ceny za chemii, je přesvědčen, že dopady nanotechnologie na zdraví, bohatství a životní úroveň společnosti a řady lidí budou přinejmenším srovnatelné se společným dopadem mikroelektroniky, lékařského snímkování jadernou magnetickou resonancí a počítačovou tomografií, počítačem prováděné konstrukce a výroby a vývojem polymerů ve 20. století.

Velké průmyslově vyspělé země Severní Ameriky, Evropy a jihovýchodní Asie zahrnuly nanotechnologii do svých projektů inovace technologií s cílem zajistit ekonomickou prosperitu v blízké budoucnosti. Jedním z důsledků jsou obrovské finanční, materiální a lidské investice vlád a velkých soukromých firem do nanotechnologie a příbuzných oborů.

V nejbližších letech se očekává prudký vzestup produktů a aplikací nanotechnologie na trhu. Koncem roku 2002 se na trhu objevil přístroj společnosti Nanomix, který obsahuje sensory využívající uhlíkové nanotrubičky pro detekci zemního plynu. Tento přístroj nalezl široké využití v ropných rafinériích, chemických továrnách a plynárenských stanicích. Jeho cena je asi 10 krát nižší než cena předchozích senzorů a je napájen běžnou baterií po dobu až jednoho roku.
 

Autory článku [X1] vážně znepokojuje zaostávání výzkumu etických, ekologických, ekonomických, právních a společenských důsledků nanotechnologie. Přes dostupnost finančních fondů na výzkum, uvedené důsledky nanotechnologie dosud nikdo nebere příliš vážně.

Komentátoři vývoje nanotechnologie se obvykle soustřeďují nikoliv na bezprostřední důsledky, ale na vzdálenou budoucnost, v níž by mohlo dojít ke znepokojivým aplikacím tohoto oboru. Například Bill Joy napsal významný a často diskutovaný článek v časopisu Wired o budoucnosti nanotechnologie. Stanfordský biofyzik Steven Block však podobné články označil za nelogické extrapolace současného výzkumu. Uvedl například, že nikdo nemá představu, jak sestrojit nanoassembler a tím méně, jak dosáhnout jeho samovolné reprodukce.

Další autoři podceňují možné aplikace nanotechnologie. Gary Stix, který redigoval zvláštní vydání časopisu Scientific American o nanotechnologii, uvedl, že vzniká kult futurologů, kteří považují nanotechnologii za cestu k technologické utopii: k velkému blahobytu, k průmyslu, který nebude znečišťovat životní prostředí, dokonce snad k "věčnému životu".

První příručku o molekulární nanotechnologii publikoval Foresight Institute [X3] pod Drexlerovým vedením. Eric K Drexler významně přispěl svojí knihou "Engines of Creation" o proniknutí pojmu nanotechnologie do povědomí široké veřejnosti. Ačkoliv se příručka soustředila na prevenci nekontrolovatelné samovolné replikace nanorobotů, zabývá se také širšími tématy globálního rozdělování bohatství, ochranou životního prostředí, regulací nanotechnologie a ochranou před jejím zneužitím. Autoři příručky doporučili, aby hlubší výzkum dopadů nanotechnologie provedlo globální společenství národů a nevládní organizace.

V roce 2002 proběhly dvě důležité konference o etických, právních a společenských důsledcích nanotechnologie (NSF Societal Implications of Nanoscience and Nanotechnology Workshop, září 2002; Nanotechnology Revolutionary Opportunities and Societal Implications - 3rd Joint EC - NSF Workshop, leden 2002). Obě konference zdůraznily nutnost studovat etické důsledky, protože nanotechnologie představuje mocný revoluční vývoj, který bude mít na celou společnost zásadní dopady. Toto studium by mohlo být provedeno porovnáním s technologickými revolucemi v historii. Nanotechnologie budou mít různé dopady v oblasti nanomateriálů a v oblasti nanostrojů. Vědci by měli přispět k veřejné diskusi o etických otázkách a k různým možnostem účasti veřejnosti při jejich řešení.

Autoři článku [X1] upozorňují, že celkový počet publikací o nanotechnologii sice prudce narůstá, avšak tomuto vývoji vůbec neodpovídá počet publikací o etických a společenských důsledcích. Dopadům nanotechnologie na společnost se příliš nevěnuje ani společenskovědní literatura.

Ve Spojených státech amerických Národní nanotechnologická iniciativa (National Nanotechnology Initiative) v roce 2001 vyhradila na studium společenských důsledků nanotechnologie 16 až 28 miliónů dolarů. Z této částky byla využita méně než polovina. Americká Národní vědecká nadace (National Science Foundation), která využila 8 miliónů dolarů, nefinancovala žádný jednotlivý projekt společenských věd, který by se soustředil na společenské důsledky nanotechnologie. Jedním z hlavních příčin je nedostatek hodnotných návrhů výzkumných projektů v této oblasti. Evropská unie, Kanada a Austrálie sice často hovoří o důležitosti etických důsledků nanotechnologie, avšak prakticky těmto tématům věnují jen malou pozornost.

Podle autorů článku [X1] nedostatečný dialog mezi výzkumnými ústavy, grantovými agenturami a veřejností o důsledcích a směrech dalšího vývoje nanotechnologie bude mít značně nepříznivé důsledky, včetně obav a odmítání nanotechnologie veřejností, podobně jako tomu je u geneticky modifikovaných organismů.
 

Co je tak zvláštního na nanotechnologii, že to vyžaduje diskuse a specifická regulační opatření v blízké budoucnosti? Etické otázky těsně souvisejí s rovností, soukromím, bezpečností, životním prostředím a s metafyzickými otázkami interakcí strojů a lidí.
 

Kdo bude mít prospěch z pokroků nanotechnologie? V současné době již hovoříme o digitálním rozdělení světa, které je třeba napravit a odstranit. Již také hovoříme o genomickém rozdělení světa, které bude mít podobné důsledky. Technologie a ekonomický vývoj spolu těsně souvisejí. Vědeckotechnicky vyspělé a finančně nákladné technologie jsou rozvojovým zemím nedostupné. Ještě více zvětšují ekonomickou a sociální propast mezi průmyslově vyspělými a rozvojovými zeměmi. Nanotechnologie by se proto měly vyvíjet také směrem, který by pomohl řešit chudobu a nemoci rozvojového světa. Na konferenci v Johannesburgu hlavními tématy pro rozvojové země bylo omezení chudoby, zajištění levné a čisté energie, zajištění dostatku pitné vody a potravin, ochrana zdraví a ochrana biodiverzity životního prostředí. Nanotechnologie mohou mít příznivé dopady na všechna tato tíživá témata, pokud se podaří zvládnout její rizika. Chudé rozvojové země mohou mít například prospěch z bezpečnějších a účinnějších léčiv, z nižší spotřeby energie, z čistějších zdrojů energie a z obnovy již poškozeného životního prostředí. Zdraví obyvatel by se mohlo významně zlepšit lepší prevencí, diagnostikou a léčením. Jedním z největších problémů v rozvojových zemích jsou zranění způsobená zejména dopravními nehodami a pracovními úrazy a neexistence rehabilitačních zařízení. Lepší nanomateriály pro zhotovování pneumatik nebo dlah pro růst kostí by byly velmi významné zejména při hromadné výrobě za příznivou cenu. Navíc pokud by rozvojové země včas využily potenciál nanotechnologie a začaly se již nyní podílet na jejím rozvoji, mělo by to velmi příznivý dopad na ekonomický rozvoj těchto zemí. Tyto země by se mohly stát významným výrobcem nanotechnologických výrobků. Podobná situace již nastala v Indii, v Číně, v Brazílii a na Kubě, které začaly investovat do biotechnologie.
 

Nanotechnologie je schopna dramaticky zlepšit sledovací systémy a vést k vývoji nových zbraní. Jak bude chráněno soukromí lidí, až budou téměř neviditelné mikrofony, kamery a sledovací zařízení snadno komerčně dostupné? Povedou tyto nové technologie ke zvýšení bezpečnosti nebo naopak přispějí k novému arzenálu biologických a nanotechnologických zbraní, jejichž důsledkem budou nové formy terorismu? Kdo bude regulovat směr vývoje obranných a útočných nanotechnologických zbraní a zbrojních systémů? Nakolik bude nutná průhlednost všech iniciativ vlád a soukromého sektoru v oborech nanotechnologie, aby se zabránilo zneužití? Jak se budou řešit právní otázky týkající se dozoru, vlastnictví a kontroly neviditelných předmětů?
 

Nanotechnologie již produkuje nové typy látky, jako jsou fullereny a uhlíkové nanotrubičky. Jak se budou šířit a jaké budou účinky těchto a budoucích nanomateriálů v životním prostředí? Od roku 2002 americká Agentura pro ochranu životního prostředí (EPA, Environmental Protection Agency) začala finančně podporovat výzkumné projekty, které mají prozkoumat možné dopady a hrozby nanotechnologií na životního prostředí. Podle Barbary Karn, představitelky EPA, vždy existují možnosti ohrožení zdraví a životního prostředí novými technologiemi.
 

Některé směry výzkumu a vývoje nanotechnologie usilují o začlenění nanomateriálů a nanostrojů do lidského organismu, jako jsou počítačové mikročipy. Modifikace živých organismů jsou ve společnosti přijímány s velkou skepsí. Jak budou pro veřejnost přijatelné technologie, jako buňky, tkáně a sensory implantované do lidského těla? Jaké budou důsledky a kde budou hranice? Dočkáme se vizí polského spisovatele science fiction Stanislava Lema v jedné z povídek knihy "Futurologický kongres", v níž popisuje morfologické a fyziologické změny lidského těla? Jaké budou důsledky a jaké budou hranice, pokud vůbec budou?
 

Nanotechnologie se může poučit z dřívějších opatření pro řešení společenských důsledků genomiky a biotechnologie. Zde je několik zkušeností:

* Dostatečné financování výzkumu etických, ekologických,
ekonomických, právních a společenských důsledků.
V Projektu lidského genomu (Human Genome Project) James Watson doporučil vynaložit 3 až 5 procent rozpočtu a na studium etických, právních a společenských důsledků. Dostatek finančních prostředků na výzkum posílil zájem různých odborníků o tyto otázky. Spojené státy americké v otázce nanotechnologie již podobné prostředky vynakládají, přestože nejsou dosud dostatečně využity. Jiné země však tuto problematiku podceňují.

* Široká platforma interdisciplinárního výzkumu.
Ve výzkumu nanotechnologie se lze od počátku vyhnout chybám výzkumných studií etických, právních a společenských důsledků, které byly ostře kritizovány v počátcích Projektu lidského genomu. Na těchto studiích by se měli od počátku podílet výzkumníci z různých vědních oborů.

Příkladem interdisciplinárního výzkumu je Kanadský program o genomice a globálním zdraví (CPGGH, Canadian Program on Genomics and Global Health), který vznikl jako reakce na nedostatky dřívějších studií etických, ekologických, právních a společenských důsledků vědeckého a technologického pokroku. Celý proces začíná stanovením problému. Tento problém se eticky a právně analyzuje a vytvářejí se případové studie. Na základě této analýzy a případových studií se dochází k určitému postupu, který se veřejně konzultuje, rozšiřuje a zavádí do praxe. Po zavedení do praxe se výsledky tohoto postupu vyhodnocují a slouží jako podklady pro stanovení dalšího problému.

* Posílení kapacity.
Nedostatek hodnotných návrhů výzkumných projektů studií etických, právních a sociálních důsledků odráží dřívější zkušenosti programu ELSI v rámci Projektu lidského genomu. Do těchto výzkumných projektů by se měli podle svých možností a schopností zapojit nejen zkušení výzkumní pracovníci, ale také asistenti na fakultách vysokých škol, absolventi vysokých škol, vysokoškolští studenti a středoškolští studenti. Jejich úsilí by mělo být podporováno kariérním oceněním, vzdělávacími granty, vzděláváním vysoce kvalifikovaných pracovníků a podobně. Posílení kapacity by se mělo týkat také různých sektorů a rozvojových zemí, které se mohou na výzkunnných projektech podílet podle svých možností a přinést odlišné přístupy a stanoviska.

* Společný postup různých sektorů.
Jedním z problémů programu ELSI byla jeho realizace bez velkých a významných účastníků. Studie etických a společenských důsledků nanotechnologie nabízejí příležitosti kontaktů mezi politickými představiteli, vědci, zástupci nevládních organizací, různými občanskými sdruženími, vládou, průmyslem a obchodem. Každý z těchto sektorů má k problematice důsledků nanotechnologie co říci a má čemu naslouchat.

* Účast rozvojových zemí.
Velkým nedostatkem programu ELSI, který se zabýval genomikou, bylo, že až donedávna ignoroval roli genomiky a biotechnologie v rozvojových zemích. Názory lidí z rozvojových zemí musí být vyslyšeny a rozvojové země mají právo se podílet na formulaci a realizaci příslušné politiky. Toho lze dosáhnout založením globální iniciativy podobné iniciativě navržené pro genomiku nebo pomocí jiných forem globální spolupráce. Autoři článku [X1] jsou přesvědčeni, že k tomuto účelu lze využít možnosti sítě Internet a komunikačních technologií. Etické a společenské důsledky budou ovlivňovat celou lidskou civilizaci.

* Zapojení veřejnosti.
Jak ukazuje britská zpráva o vědě "White Paper on Science", nejvážnějším pozorovatelem a kritikem vědy je veřejnost. Novináři by proto měli být zapojeni již do počátečních fází výzkumu a vývoje nanotechnologie, protože mají významný vliv na postoje a názory veřejnosti. Jakékoliv utajování výsledků výzkumu a vývoje vyvolává pochybnosti, dohady a obavy, které mohou vést až k požadavkům na politické a právní zásahy. Pro povzbuzení zájmu veřejnosti o genomiku například posloužily také počítačové hry společnosti Welcome Trust a dalších. Vědecká muzea by měla pořádat výstavy a přednášky nejen o samotné nanotechnologii, ale také o jejích etických a společenských důsledcích. Studenti středních škol a občané by měli mít možnost se účastnit veřejných debat o různých tématech souvisejících s biotechnologií, genomikou a nanotechnologií.

Požadavek ETC na moratorium šíření nanomateriálů by se měl stát podnětem pro rozvoj potřebných iniciativ. Jedinou cestou, jak se takovému moratoriu vyhnout, je překlenout současnou propast mezi vědou a etikou. Poučení z biotechnologie a genomiky dokazují, že tuto propast lze úspěšně překlenout. Nanotechnologie se musí etickými otázkami zabývat, nebo jí hrozí odmítnutí a tlak veřejnosti.

Autoři článku [X1]:

Anisa Mnyusiwalla, Abdallah S Daar, Peter A Singer, University of Toronto Joint Center for Bioethics, Canada. Faculty of Medicine, University of Toronto, Canada. Program in Applied Ethics and Biotechnology, University of Toronto Joint Center for Bioethics, Canada.

Odkazy a literatura:

[X1]  Anisa Mnyusiwalla, Abdallah S Daar, Peter A Singer: 'Mind the gap': science and ethics in nanotechnology. Published: 17 February 2003

[X2]  ETC Group Publications and News.

[X3]  The Foresight Institute.