Náš svět je silně ovládán technologickým vývojem, který soustavně vytváří nové trhy a postupně naplňuje přání a požadavky jednotlivců. Rozsah rozšíření moderních technologií a schopnost takové technologie vytvářet odlišuje bohaté společnosti od společností chudých. Rostoucí složitost a náročnost tohoto vědeckotechnického vývoje stále více znesnadňuje rozvojovým zemím se na něm aktivně podílet. Rozvojové země mají stále méně možností těžit z tohoto vývoje a využívat jeho výsledků kvůli své nízké vědeckotechnické úrovni a nedostatku finančních prostředků.

Nový technologický vývoj často těsně souvisí s objevy základní vědy a technologie. Někdy má svůj původ ve vědeckých objevech učiněných před desítkami let a souvisí s technologickou vyspělostí, která je výsledkem ekonomického a společenského rozvoje. Z tohoto hlediska financování základního vědeckého výzkumu je investicí do budoucnosti a pouhý nákup technologií není schopen dlouhodobě zajistit bohatství společnosti.

Společnost by proto měla financovat základní vědecký výzkum také z kulturních a vzdělávacích důvodů. Vědecký výzkum je důležitou součástí každé kultury a jejího dalšího rozvoje. Zkušenosti dokazují, že nejlepší přípravu pro inovace ve vědě a technice lze získat od jednotlivců a institucí, které se zabývají základní vědou a jejími aplikacemi v technologii.

Proč by společnost měla financovat základní výzkum, který nepřináší žádné viditelné výsledky? Na tuto otázku neexistuje přímá a jednoduchá odpověď, avšak zkušenosti z minulosti nás poučily, že máme očekávat neočekávatelné. Víme, že objevy, které změnily naši civilizaci, vznikaly v době, kdy měly pouze vědecký význam pro několik odborníků, studentů a nadšenců. Připomeňme několik takových příkladů.

Michael Faraday objevil elektrický pohon v roce 1821 a elektromagnetickou indukci v roce 1831, když ověřoval čistě teoretickou domněnku o možných souvislostech mezi elektřinou a magnetismem.

Telekomunikace vznikly na základě objevu elektromagnetických vln Heinrichem Hertzem v roce 1885, který se snažil svými pokusy potvrdit matematickou teorii elektromagnetických polí, jíž vypracoval James Clerk Maxwell v roce 1864.

Základní počítačové obvody počítačů vznikaly ve 30. letech 20. století, když se jaderní fyzikové pokoušeli vyřešit určité specifické početní problémy s částicemi atomového jádra.

Jaderná energie nebyla výsledkem práce aplikovaných vědců, kteří hledali nové zdroje energie, ale důsledkem fundamentálních objevů Frederika Joliota Curie, Marie Curie Sklodowské, Ernesta Rutherforda, Enrica Fermiho a dalších na počátku 20. století.

Tranzistory vynalezli William Shockley, Walter Brattain a John Bardeen v roce 1948 na základě teoretických úvah Shockleyho a Bardeena, kteří se zabývali kvantovou teorií pevných látek.

Tak zvaná "zelená revoluce" je důsledkem pokračujícího vývoje myšlenek a konceptů základního výzkumu genetiky rostlin.

Tim Berners-Lee z CERN vytvořil první World Wide Web server a první webový prohlížeč v roce 1990 jako vedlejší produkt svého výzkumu, když se snažil propojit části informací z různých počítačů s cílem zpracovat ohromné množství dat částicové fyziky.

Jistě lze uvést celou řadu dalších příkladů. Přesto jsou dnes výzkumníci pod trvalým tlakem, aby zdůvodnili praktický význam své teoretické práce. To však není vždy možné, protože prospěch základního vědeckého výzkumu se nejčastěji dostaví až po dalších vědeckých objevech a technologickém pokroku. Když se William Gladstone, přední britský konzervativní politik druhé poloviny 19. století, ptal Michaela Faradaye na význam esoterické povahy jeho výzkumu a na praktické využití elektřiny, Faraday odpověděl: "Jednoho dne, pane, to můžete zdanit". Na druhé straně Ernest Rutherford byl vždy skeptický k možnosti využití jaderné energie.

Připomeňme pragmatický názor fyzika J. J. Thomsona, nositele Nobelovy ceny za fyziku v roce 1906 za objev elektronu, jímž vysvětloval rozdíl mezi výzkumem aplikované vědy a čisté vědy. Thomson uvedl, že výzkum aplikované vědy nepochybně vede ke zdokonalení a rozvoji starších metod. Výzkum čisté vědy nám však poskytuje zcela nové a mocnější metody. Aplikovaný výzkum vede k reformám, avšak čistý výzkum vede k revolucím. Takové revoluce, ať už jsou politické nebo průmyslové, přinášejí značný prospěch, pokud však stojíme na vítězné straně.

Ve prospěch základního vědeckého výzkumu také hovoří stále rostoucí složitost současného technologického vývoje, který vyžaduje vysoce kvalifikované odborníky a zvláštní vzdělání. Nejlepší vzdělání pro vědecké a technologické inovace lze získat v institucích a od jednotlivců, kteří působí v základním výzkumu a mají inovační myšlení a aktivní zájem o vědu a technologii. To je ještě zjevnější, než fakt, že většina technologických zařízení využívajících objevy základního výzkumu vznikla až po několika desetiletích. Nákup technologie proto není uspokojivou odpovědí na zajištění udržitelného bohatství. Technologie průmyslové revoluce měly v historii stále větší význam na rozdíl od výrobků z manufaktur a málo rozvinutého zemědělství, průmyslu a služeb. Přitom je stále obtížnější dosáhnout technologických inovací bez dostatečného vzdělání a intelektuálního zázemí. Proto pouze dlouhodobá aktivní politika získávání specializovaných znalostí může významně přispět k uspokojivé úrovni a k ekonomickým ziskům. Z tohoto důvodu se nelze divit, že většina průmyslově vyspělých zemí, zejména Spojené státy americké, prosazuje aktivní politiku získávání odborníků zejména z rozvojových zemí. Tato politika se však neomezuje pouze na "import mozků", ale také na použití specializovaných znalostí a dovedností nadnárodních společností prostřednictvím teleworkingu.

Z výše uvedených důvodů musí podpora a financování vysokého školství, vědeckých ústavů a vládních výzkumných laboratoří být stabilní a nesmí záviset na nějakých politických změnách. Úspěch těchto institucí při prosazování vědeckého a technologického pokroku přitom bude záviset na všeobecné dostupnosti na základě vědeckých zásluh. Tyto instituce nesmí podléhat tržním tlakům a musí být financovány zejména z veřejných zdrojů. Tyto instituce dále musí být chráněny před jakoukoliv ideologií a politikou. Vzdělání je základní lidské právo, které musí být chráněno před působením a zákonitostmi trhu.

Třetím důvodem ve prospěch základního vědeckého výzkumu je přesvědčení, že základní výzkum představuje důležitou kulturní tradici naší civilizace a vede k duchovnímu pokroku lidstva. Nejvýznamnější výsledky lidí nelze změřit jejich tržní hodnotou.

Jaká je tržní hodnota symfonie nebo básně? Jaká je tržní hodnota algebraické topologie nebo modelu teoretické kosmologie?

Je zřejmé, že tyto lidské činnosti nebudou nikdy ziskové a že je nelze hodnotit jejich potenciálním dopadem na materiální život spotřebitelů. Přes svoji minimální tržní podporu a význam však představují neocenitelnou hodnotu pro národní identitu a kulturu společnosti. Představují nehmotný přínos národa a historického období k lidské civilizaci. Umění přináší emocionální potěšení, vědecké objevy spirituální potěšení lidem, kteří je dokáží ocenit. Život člověka není vymezen pouze prací a spotřebou. Pokračování těchto kulturních tradic nemůže proto souviset s ekonomickými a tržními tlaky. Přírodní vědy poskytují jedinečné možnosti pro hlubší pochopení Vesmíru a našeho postavení v něm a pro pochopení naší zodpovědnosti vůči celé přírodě na Zemi a vůči sobě jako lidstvu.

Klíčový význam má mezinárodní vědecká a technologická spolupráce. Další pokračování existujícího rozdělení světa v 21. století představuje nebezpečně rostoucí faktor nestability. Jak dlouho bude přijatelné většině lidstva žijícího v rozvojových zemích odpírat výsledky posledního vývoje medicíny, zemědělství, ochrany vody a ovzduší, telekomunikací, genetiky a podobně? Jak dlouho bude přijatelné, aby špičková věda sloužila vojenským účelům a špičková technologie byla exportována a prodávána jako zboží pro dostatečně majetné? Chybějící účinná řešení globálních problémů lidstva, na nichž by se většina lidstva shodovala, a neexistence globální politické strategie vytváří rostoucí politické, sociální a ekonomické napětí. Mezinárodní vědecká a technologická spolupráce není nějakým univerzálním všelékem, ale přinejmenším prohloubí mezinárodní vztahy, otevře vzájemný dialog a posílí vzájemnou spolupráci v jiných oblastech života společnosti. Mezinárodní vědecká a technologická spolupráce vyžaduje konkrétní kroky při výměně vědeckých informací a sdílení znalostí a odborných zkušeností. Tato spolupráce umožňuje, aby se lidstvo vyhnulo současným a minulým chybám, a aby vývoj měl skutečně globální charakter, na němž se podle svých možností a schopností podílejí všechny národy světa. Věda a kultura jsou nástroje, které stejně jako v minulosti mohou lidstvo posunout k novým horizontům. Vědecké hodnoty jsou univerzální a nové mezinárodní instituce mohou zabránit a vyléčit zlo, které dosud vidíme v dnešním světě v podobě hluboké bídy, nedostatku vody a potravin, infekčních smrtelných onemocnění, válečných konfliktů a dalších problémů.

Připomeňme, že globální spolupráce již dosáhla významné úrovně provázanosti v některých oborech výzkumu a že na různém stupni existuje skutečně ve všech oborech vědy. Některé obory dosáhly značného úspěchu. Například v oboru fyziky částic a vysokých energií Evropská rada jaderného výzkumu (Conseil European pour la Research Nucleaire, CERN) je koordinátorem a organizátorem vědeckých aktivit, na nichž se podílejí stovky laboratoří a univerzit v celém světě. V oboru termonukleární fúze spolupracují Kanada, Evropská unie, Čína, Japonsko, Rusko, Jižní Korea a Spojené státy americké na výstavbě mezinárodního termonukleárního reaktoru ITER (International Thermonuclear Reactor) s cílem dosáhnout řízené termonukleární fúze, která by se stala bohatým a čistým novým zdrojem energie. Úspěšně se rozvíjí spolupráce v astronomii a v astrofyzice, jako je Evropská jižní observatoř (ESO, the European Southern Observatory) a Ústav Hubbleova vesmírného dalekohledu (the Hubble Space Telescope Institute). Ve výzkumu vesmíru Evropská vesmírná agentura (ESA, the European Space Agency) sjednocuje 15 evropských zemí a Mezinárodní vesmírná stanice (the International Space Station) představuje mimo jiné důležitý krok v oborech, které ještě v 80. letech 20. století byly utajovaným prostředkem Studené války. V molekulární biologii překročila evropské rozměry Evropská laboratoř molekulární biologie (EMBL, the European Molecular Biology Laboratory), která se mimo jiné podílí na Projektu lidského genomu (the Human Genome Project). Existuje však celá řada dalších oborů, kde mezinárodní vědecká spolupráce má značný význam. Podle názoru autora článku [X1] tyto vědecké sítě mají zásadní důležitost pro změny vztahů nejen mezi vědci, ale také lidmi celého světa. Zajišťují, že rozvojové země se mohou podílet na vědecké spolupráci a využívat všech úspěchů moderní vědy.

Odkazy a literatura:

[X1] Orfeu Bertolami: What is fair to ask Society to fund? Instituto Superior Técnico. Departamento de Física. av. Rovisco Pais, 1. Lisboa, Portugal. Parede, 20. October 2004. e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.