Technologické inovace udržují v civilizaci zásadní napětí mezi přáním lidstva lépe ovládnout přírodu a svoji budoucnost a stejně velkou touhou udržet současnou stabilitu společnosti a předpověditelnost jejího vývoje. Původní odpůrci se nestavěli proti technologii jako takové. Obávali se ztráty zaměstnání a proto útočili proti všemu, co jejich práci mohlo ohrozit. Technologický vývoj společnost od základů ovlivňuje a postupně mění. Tento proces se obecně označuje jako "pokrok". Tento pokrok je však současně trvalým zdrojem nestability a pohybu lidí, společenství, institucí, národů a kultur.

Na počátku věku vědy a technologie se vlády většiny průmyslově vyspělých zemí staly katalyzátorem vědeckého rozvoje a technologické inovace. Tyto vlády dnes nesou zodpovědnost také za usměrňování a ovládání transformačních sil vědy a technologie. Dosud však byla věnována jen malá pozornost pochopení vztahu mezi vědou a technologií na jedné straně a rozvojem společnosti na straně druhé.

Dokonce jednoduchá technologická inovace může změnit svět. Když z Asie do západní Evropy v 8. století pronikla výroba kovových třmenů, společnost se od samých základů změnila. Poprvé bylo možno přenést energii běžícího koně přímo do zbraně jezdce v sedle, což mělo ničivé bojové důsledky. Protože koně byli drazí, mohli si je dovolit pouze vlastníci půdy. Bojová síla a majetek tak přispěly nejen tradici "bojové aristokracie", ale brzy se staly základem struktury samotné evropské feudální společnosti. Později když anglo-saský král Harold připravil obranu proti útokům Normanů v roce 1066, nepoužil koně a spolehl se na početní převahu svých bojovníků. Početně slabší Normané však měli silnou a kovovými třmeny vybavenou jízdu na koních a během jediného dne krále Harolda porazili.

Takové příběhy se staly součástí mytologie, dokud průmyslově se rozvíjející svět nedospěl k poznání, že nový stroj může změnit prakticky celou společnost. Objev stroje na čištění bavlny koncem 18. století umožnil značné rozšíření pěstování bavlny na jihu dnešních Spojených států a stal jedním ze silných podnětů dovozu černých otroků z Afriky. O asi 150 let později mechanický stroj na sklízení bavlny učinil práci většiny afro-amerických otroků zbytečnou a způsobil téměř 30 let trvající masovou migraci asi 5 miliónů lidí ze zemědělského jihu do velkých měst na severu Spojených států. Přestože vynález stroje na sklízení bavlny nebyl nevyhnutelný, k jeho velmi rychlému rozšíření přispěli majitelé plantáží, kteří se obávali sílících hnutí na obranu občanských práv a snažili se zbavit své ekonomické závislosti na otrocích.

Tyto příklady nejen dokazují schopnost nových technologií změnit celou společnost, ale také provázanost technologických změn se složitou sociální strukturou společnosti. Objev kovového třmenu jako bojového nástroje určitým způsobem souvisel s vývojem a rozšířením ranného feudalismu v Evropě. Vývoj zemědělských technologií ve Spojených státech nepochybně souvisel s občanským bojem proti otroctví, rasové segregaci a náboženskému fanatismu. Připomeňme z nedávné minulosti, že jaderné zbraně určovaly geopolitický vývoj celého světa po 2. světové válce . Rozhlas, automobily, televize nebo vakcinace vedly k velkým změnám ve společnosti 20. století. Dnes tyto změny vyvolávají například počítače a mobilní telefony a v budoucnosti tyto změny vyvolá například biotechnologie a nanotechnologie.

Samozřejmě nové technologie zřídka vznikají osamoceně. Průmyslová revoluce není pouze příběhem parního stroje, který se stal základem tovární výroby. Je také příběhem technologické revoluce v dopravě, komunikacích, stavebnictví, zemědělství, těžbě nerostných surovin a samozřejmě ve výrobě nových zbraní. Technologie ovlivnila od základů celou společnost, od rodiny, přes vzdělání, zaměstnání a služby. Vedla také ke zcela novým společenským jevům a ke vzniku zcela nových institucí.

Průmyslová revoluce mimo jiné zrodila makroekonomický jev nezaměstnanosti. Do 19. století dokonce ekonomicky a politicky nejvyspělejší země měly převážně zemědělský charakter. Většina lidí pracovala se svou rodinou doma na svém hospodářství nebo ve své živnosti. Nepřízně počasí, živelné pohromy a špatná doprava samozřejmě vyvolávaly potíže, avšak většina lidí měla dostatek různých schopností, dovedností a možností tyto potíže překonat. Lidé nikdy nebyli zcela závislí na trhu nebo na úrodě a v těžkých časech se mohli spolehnout na pomoc ostatních.

Industrializace a urbanizace mnohem více svázaly pracovní sílu s větším ekonomickým trhem. Lidé byli zbaveni potřeby a možnosti mít více dovedností nezbytných pro přežití. Tradiční spojení mezi ruční výrobou a zemědělstvím bylo překonáno novou ekonomickou organizací a přesunem pracovních sil. Práce samotná se stala obchodní komoditou a začala podléhat stejným výchylkám a vlivům jako ostatní komodity. Během ekonomických krizí byli lidé propouštěni ze zaměstnání a některé továrny byly uzavřeny. Poprvé lidé nemohli snadno reagovat na změnu ekonomických podmínek přechodem k jiné práci nebo se spolehnout na pomoc svých sousedů. Politický ekonom Karl Polanayi napsal, že oddělení práce od ostatních činností života a její podřízení zákonům trhu zničilo všechny původní organické formy existence a nahradilo je novým způsobem organizace společnosti - individualistickým.

Jak technologické inovace působí na společnost vytvářením nových společenských jevů, jako je nezaměstnanost, společnost je nucena na ně reagovat vytvořením nových institucí a potřebných mechanismů. Dnes se problém nezaměstnanosti považuje za jednu z ústředních příčin rozmanitosti sociálních, politických a ekonomických struktur a aktivit společnosti od organizace práce přes sociální pojištění až po síť vzdělávacích programů a imigrační politiku. Úroveň nezaměstnanosti dnes je klíčovým indikátorem ekonomického zdraví a určujícím faktorem chování politiků. Mnohé národní a mezinárodní politiky se zaměřují na zvládání nezaměstnanosti a dokonce teoretické výzkumy se snaží objasnit vztahy mezi úrovní nezaměstnanosti a dalšími klíčovými faktory moderních ekonomik.

Transformační technologie představují jednu proměnnou ve složité síti dynamických a vzájemně provázaných společenských aktivit. Rozhodovací procesy se snaží analyzovat každou z těchto aktivit jejich oddělením od ostatních. Těmito aktivitami jsou vedení výzkumu a vývoje, rozšíření inovovaných produktů, vývoj regulačních omezení a reforma institucí. K souladu dochází, pokud daná inovace způsobí transformaci jako odezvu na požadavky jiných sektorů společnosti. Tato odezva pak vyvolává další změny. Tento proces je však reaktivní, nespojitý, rušivý a postupný. Velkým úkolem je dosáhnout určitého souladu mezi technologií a rozvojem společnosti tak, aby se vzájemně pozitivně ovlivňovaly, podobně jako je tomu v ekosystému mezi různými organismy.
 

Krátký přehled vývoje informačních technologií pomůže lépe pochopit společenskou transformaci v současnosti. Gutenbergův vynález knihtisku měl ohromný informační dopad, protože umožnil široké a rychlé rozšíření rukopisů a s tím spojené šíření znalostí, vědomostí a dovedností a gramotnosti. Gramotnost, podle názoru některých historiků vědy, podkopala nadvládu katolické církve nad znalostmi a kulturou a vedla k zásadním změnám ve středověké společnosti. Lewis Mumford tvrdí, že tištěné slovo se stalo prostředkem pro šíření myšlenek a úmyslů, které vedlo k intelektuálnímu vzestupu Osvícenství. V roce 1934 se objevily nové způsoby výměny informací prostřednictvím elektroniky. Zrychlila se výměna informací na takovou úroveň, že objem přenesených informací přesáhl schopnosti člověka je pojmout. Důsledky informační a komunikační revoluce na demokracii nejsou dosud jasné. Rozšíření informačních sítí, tedy nejprve novin, později rozhlasu a televize a konečně Internetu, zpřístupnilo více lidem více informací a tím posílilo možnost výměny myšlenek, názorů a postojů v demokratickém prostředí společnosti.

Ovládání informací autoritativními a totalitními vládami je stále nesnadnější. Postavení demokratické opozice se posiluje s rozvojem nových informačních technologií. Na druhé straně tento rozvoj umožnil zaslat jednomu členovi amerického Kongresu deset tisíc identických e-mailových zpráv na podporu jednoho zákona, což lze těžko považovat za prospěšnost informačních technologií pro demokracii.

Ve společnosti roste zájem o veřejné referendum, které by mohlo sloužit pro obcházení legislativního procesu schvalování v parlamentu. Původní omezení, která dosud bránila hlasování v referendu, jsou překonána informačními technologiemi Internetu a mobilní telefonie. Informační technologie umožňují levné, snadné a rychlé rozšíření myšlenek, názorů a postojů různých organizovaných skupin. Na jedné straně tento typ "přímé demokracie" může oživit vleklé legislativní procesy. Na druhé straně se nebude možno vyhnout závažným úmyslným akcím a zvratům, vyvolaným nějakou dobře organizovanou skupinou nebo jednotlivci.

Je třeba si uvědomit, že zájmy nedostatečně informovaných, nezkušených a neznalých skupin lidí jsou často v rozporu se zájmy celé společnosti. Například požadavek ukončení provozu všech jaderných elektráren může bezprostředně ohrozit ekonomické zájmy. Lidé se často rozhodují na základě nedostatečných znalostí, neúplných, zavádějících nebo mylných informací a okamžitých pocitů. Vzpomeňme na téměř démonický vliv Adolfa Hitlera na davy lidí, k nimž hovořil. Politikové v parlamentu, ať si myslíme o nich cokoliv, jsou nuceni hájit zájmy svých voličů a současně nemohou postupovat proti zájmům a principům celé společnosti. Je tedy demokracie na přechodu?

Vliv informační a komunikační revoluce na rozdělování ekonomického prospěchu ve společnosti je také nejednoznačný. Není pronikání vyspělých technologií do tržních ekonomik příčinou koncentrace bohatství v rukou několika nadnárodních společností nebo jednotlivců? Bude charakter informačních a komunikačních sítí příčinou, že nezúčastněné populace a národy budou mít stále větší potíže se podílet na ohromném ekonomickém růstu, jehož jsme svědky od 90. let 20. století? Jinými slovy, nebude prospěch z moderních technologií vyhrazen pouze určitým skupinám lidí a nebudou se tyto technologie dále vyvíjet tímto směrem? Společnost dosud není připravena k tomu, aby zodpověděla takové otázky.

Paradoxně dostupnost moderních technologií je obousečná zbraň. V informační společnosti rostoucí dostupnost informací může ohrozit naše systémy ochrany intelektuálního vlastnictví a další inovace. Od pirátských CD prodávaných v ulicích Šanghaje až po výměnný systém Napster je intelektuální vlastnictví stále více zranitelnější. Bude ochrana intelektuálního vlastnictví v blízké budoucnosti vůbec technologicky možná? Je svět bez patentových a autorských práv tak nepředstavitelný, pokud uvážíme situaci v 15. století, kdy církev ztratila svůj monopol na psané slovo?

Problémem zde není význam těchto změn, ale cesty, jimiž se budou tyto změny ubírat. V 19. století britská vláda a ostatní vlády v evropských zemích nebyly schopny pružně reagovat na rychlý přechod od zemědělské k průmyslové společnosti. Dnes vlády průmyslově rozvojových zemí vzdorují podobnému problému, kdy v těchto zemích vzniká postindustriální globalizovaná společnost.

Pokud hovoříme o zázracích technologicky vyspělé společnosti, neměli bychom zapomínat také na odvrácenou stranu. 24 miliónů lidí v subsaharské Africe je nakaženo virem HIV a naše vyspělá společnost není schopna těmto lidem zajistit dostupné léky. Ve Spojených státech amerických 40 miliónů lidí nemá zdravotní pojištění. Systém veřejného školství není schopen mladým lidem zajistit, aby byly schopni využít nabízených příležitostí. Populace v průmyslově vyspělých zemích trvale stárne a hrozí zhroucení důchodového systému. Dochází ke globálním změnám klimatu, které jsou způsobeny 150 let dlouhým rozvojem průmyslu.

Dokonce vzestup občanských a etnických konfliktů ve světě od 90.let 20. století souvisí s technologickou transformací. Politologové Samuel Huntington a Benjamin Barber dospěli k závěru, že vyspělé informační a komunikační technologie vytvořily nové fórum pro vyjádření etnické identity a prosazování a posilování kulturní solidarity. Virtuální společenství může posilovat svoji identitu bez ohledu na vzdálenosti lidí. Mohou také účinně vytvářet a posilovat prostředky na podporu svých politických, kulturních, náboženských a ekonomických cílů. Křesťanští fundamentalisté například mohou využívat Náboženské fórum informační služby CompuServe a Muslimové zase mohou studovat "kyberislámské" dokumenty Mashooda Cajeea. Důsledkem může být lokální posílení a globální rozdělení společnosti.
 

Ke spojení vědy a technologie došlo koncem 19. století. Toto spojení výrazně urychlilo proces inovace a tím také proces společenské transformace. Průmyslová revoluce ovlivňuje vývoj společnosti zhruba od poloviny 19. století. Elektronická revoluce ovlivňuje vývoj společnosti zhruba od 40. let 20. století. Biotechnologická revoluce a nanotechnologická revoluce budou probíhat již v první polovině 21. století. K jakým změnám dojde ve společnosti?

Autoři článku [1] se nepokoušeli předpovědět budoucnost nanotechnologie, protože to není ani možné. Pokusili se však ilustrovat směry myšlení, jimiž se bude společnost ubírat, aby byla schopna nové technologie a znalosti využít. Podle odborných článků publikovaných americkou vládou a prací některých futurologů nanotechnologie slibuje přetvořit náš svět. Dojde k zásadním změnám výroby, zdravotnictví, dopravy, výroby energie, výroby potravin a také výroby zbraní. S tím souvisí změny zaměstnanosti a pracovních míst, změny lékařské péče, dopravní infrastruktury, energetické infrastruktury, zemědělské výroby nebo armády. Každý z těchto technologicky závislých sektorů je provozován a řízen lidmi a slouží lidem, kteří žijí uvnitř různých společenství, kultur a organizací a podřizují se různým společenským a právním normám a omezením. Nelze očekávat, že společenské změny budou jednoduché a bez problémů.

Podle současného stavu znalostí se očekává, že první vlnu komerčně využívaných nanotechnologií budou představovat přesné detektory a sensory. Detekce, přesná identifikace jednotlivých molekul, virů a dalších složitých nanostruktur budou mít široké využití v takových oborech, jako je lékařská diagnostika, soudní lékařství, vojenská obrana, sledování a kontrola životního prostředí. Přímý prospěch z těchto technologií je zřejmý. Jak však tyto nanotechnologie ovlivní společnost?

Detekce a přesná identifikace nepochybně vyvolají etické a politické otázky. Například lze určit genetické dispozice k určitým onemocněním, které dosud nelze léčit, nebo lze odhalit závažné neurologické defekty plodu, jejichž jediným řešením je potrat. Nové technologie, které budou detekovat nečistoty ve velmi nízkých koncentracích, přinesou složité otázky o rizikových prahových hodnotách a tlak na změnu současných standardů úrovně znečištění. Nepatrné množství toxických látek ve spodních vodách může vyvolat znepokojení až paniku veřejnosti živenou komerčními sdělovacími prostředky, přestože nemá žádné zdravotní důsledky a technicky toto množství nelze odstranit. Očekává se, že tyto a další podobné problémy budou narůstat s rozvojem a rozšířením nanotechnologických měřících a detekčních přístrojů.

Pokrok v rozeznávání a detekci může také od základů změnit současné společenské mechanismy a instituce, které vznikly kvůli nejistým, neúplným a nepřesným informacím. Pojišťovnictví je například postaveno na neúplných znalostech zdraví konkrétních lidí a na rozložení rizika do velké populace. Protože nelze zjistit, zda někdo zemře již ve středním věku na srdeční vadu nebo zda se ve zdraví dožije 105 let, všichni mají stejné zdravotní pojištění. Pojištění vychází z principu, že náklady jsou rozloženy mezi velké množství lidí a zisky se poskytují těm, kteří je v daném okamžiku nejvíce potřebují.

Lékařské sensory však mohou rozpoznat s vysokou citlivostí a přesností zdravotně významné signály a tím zajistit včasnou diagnózu a účinnou léčbu. Na druhé straně však tyto sensory mohou sloužit také pro sestavení zdravotního profilu lidí. Dnes zdravotní a životní pojištění často používá předem existující podmínky pro poskytování, omezování nebo odmítání pojistného krytí. Pokročilé lékařské sensory budou poskytovat nové a přesné informace, které mohou ohrozit současný princip rozloženého rizika a znemožnit rovný přístup k poskytování pojištění. Pojišťovny například budou odmítat pojistit lidi, u nichž budou zjištěny genetické dispozice k závažným onemocněním. Bude člověk posuzován podle svého ekonomického přínosu pro společnost? Stane se jeho zdravotní stav obchodní komoditou? Jak se s tímto problémem společnost vyrovná?

Nanotechnologie nabízí široké možnosti vojenského využití. Americké Ministerstvo obrany (Department of Defense) se již podílí na výzkumu a je pro soukromé firmy významným zákazníkem. Jedním z žádaných oborů využití nanotechnologie je rostoucí využití automatizace a robotiky s cílem omezit využití lidských sil, omezit ohrožení vojenských jednotek a zvýšit výkonnost dopravních a bojových vozidel. Jak bude souviset pokrok v tomto oboru se současným trendem růstu civilních obětí ve válečném konfliktu vzhledem k počtu vojenských obětí? Nevstupujeme do doby, kdy s vojenským využitím robotiky bude během války mnohem bezpečnější být vojákem než civilistou?

Tyto úvahy jsou prostými extrapolacemi současných trendů ve vývoji nanotechnologie a ve společenské transformaci. Samozřejmě se lze zabývat odvážnějšími spekulacemi, které by však mohly být námětem spíše povídek science-fiction. Otázce reakce veřejnosti na rozvoj nanotechnologie se však již dnes nelze vyhnout. Zkušenosti se staršími technologiemi, jako jsou jaderné zbraně, nebo novějšími technologiemi, jako jsou geneticky modifikované organismy a manipulace s kmenovými buňkami, jasně dokazují, že mezi technologickými inovacemi a společenskými změnami je těsný vztah.

Autoři článku [1] dospěli ke třem závěrům. Za prvé, na dopadu rychlých technologických inovací na životy lidí se obvykle nelze shodnout. Za druhé, přinejmenším z krátkodobého hlediska sociální změny vyvolané novými technologiemi obvykle vytvářejí jak vítěze tak poražené (kde touto porážkou může být ztráta zaměstnání až zánik celého společenství). Za třetí, rychlé technologické změny mohou ohrozit sociální strukturu, ekonomickou stabilitu a duchovní a materiální cíle, jichž lidé ve svých životech chtějí dosáhnout. Jestliže nanotechnologie chce skutečně dosáhnout svých slibů a rozmanitosti, tyto problémy bude nutné řešit. Nesmí však být chápány jako hrozby nebo jako projev intelektuální slabosti, ale jako zásadní součást lidského kontextu technologických změn.
 

Když jsou uvolňovány finanční prostředky pro programy výzkumu a vývoje (R&D, Research and Development), důsledky pro následnou společenskou transformaci nejsou zvažovány. Předpokládá se, že důsledky pro společnost budou pozitivní a že technologický pokrok, jehož bude takto dosaženo, bude mít žádoucí společenský dopad. Americká Národní nanotechnologická iniciativa také používá tento přístup. Současná politika vědy a technologie se tedy zabývá pouze dvěma tématy: správou vědy a technologie a jejími produkty.

Tato témata odrážejí vnitřní fungování podnikavosti ve vývoji a rozvoji. Skutečnost, že společenské důsledky nejsou považovány za závažné, vycházejí ze dvou přesvědčení. Za prvé, věda a technologie si mohou samostatně a nezávisle zvolit směr dalšího vývoje. Za druhé, protože nelze předpovědět budoucí pokrok vědy, nelze se na něj ani připravit. Tyto často používané argumenty jsou však zcela falešné. První je v rozporu se skutečností a druhý vůbec není podstatný. Směr vývoje vědy a technologie je určován celou řadou nutností (a pouze jednou z nich je povaha samotné přírody). Příprava na budoucnost obvykle nevyžaduje přesné předpovědi. Spíše vyžaduje znalost základů poznání, které určují směr dalšího vývoje, schopnost učit se ze zkušeností, věnování pozornosti tomu, co se děje nyní, a zdravé a pružné rozhodování, které včas a účinně reaguje na probíhající změny a přizpůsobuje se jim.

Pokud chceme současnou politiku ve vědě a technologii změnit uvedeným způsobem a vážně uvažovat o společenských důsledcích spíše než o podnikavosti ve vědě a technologii (tedy o penězích), kde bychom měli začít? Autoři článku [1] jsou přesvědčeni, že většina lidí by se shodla na následujících velmi obecných kategoriích:

* Sociální rovnost
Rovnější rozdělování zisků z vědy a technologie.

* Společenský účel
Aktuální cíle společenského rozvoje, jichž chceme dosáhnout nebo které chceme prosadit.

* Ekonomická a společenská podnikavost
Struktura a funkce institucí na rozhraní mezi technologiemi a lidskou zkušeností.

V letech po 2. světové válce došlo ve Spojených státech amerických k postupnému vývoji úsilí spojit uvažování o vědě a technologii s uvažováním o výsledcích vědy a technologie pro společnost. Například zpráva Trumanovy administrativy o politice ve vědě uváděla hned v úvodu, že je nutné se připravit nejen na pozitivní, ale také na případné negativní dopady pokroku vědy a technologie. Vzestup ekologického hnutí koncem 60. let 20. století ve Spojených státech amerických byl odrazem tlaku veřejnosti, aby více prostředků vědy a technologie sloužilo společenským požadavkům, jako je čistý vzduch a voda. Vytvoření kongresového Úřadu pro hodnocení technologie (Office for Technology Assessment) odráželo rostoucí veřejný zájem o hlubší pochopení společenských důsledků technologického vývoje. Během 90. let 20. století začaly být podporovány vedle výzkumných programů "tvrdé" vědy také federálně financované programy o lidských rozměrech globálních změn klimatu a morálních, etických, právních a společenských důsledcích projektu lidského genomu a informačních technologií. Avšak samotná politika vědy a technologie je dosud řízena především náklady a zisky.

Pojmy, jako je udržitelnost, a analytické nástroje, jako jsou indikátory vývoje lidstva, poskytují koncepční rámce pro spojení výsledků vědy a technologie se společenskými důsledky. Výsledky vědy a technologie tedy v podstatě závisejí na rozhodnutích o financování výzkumu a vývoje. Prvním cílem je dosáhnout takové politiky výzkumu a vývoje, která by zohledňovala složité vztahy mezi technologickým pokrokem a odezvami společnosti. K tomu bude nutné lépe a hlouběji pochopit, jak technologické inovace ovlivňují společnost, a jak společnost zpětně působí na vědu a technologii. V jistém ohledu takto již funguje soukromý sektor, kde spotřebitelé svým zájmem soustavně ovlivňují budoucí generace výrobků.

Pokud se chceme zodpovědně připravit na transformační tlak nastupující nanotechnologické revoluce, musíme tento tlak brát skutečně vážně. Proto musíme vyvinout nástroje pro účinnější spojení financování výzkumu a vývoje s požadovanými společenskými důsledky. To mimo jiné bude vyžadovat intelektuální, analytické a institucionální schopnosti se soustředit na pochopení dynamiky rozhraní mezi vědou a společností a na sledování dalšího vývoje nanotechnologie. Tato schopnost by měla obsahovat následující prvky:

* Analýza minulých a současných společenských odpovědí na transformační technologie.
V historii je třeba prozkoumat různé případy, jak společnost reagovala na technologické inovace. Základem takového hodnocení by se mělo stát hlubší pochopení rolí a vztahů mezi sdělovacími prostředky, univerzitami, akademickým společenstvím, politiky, institucemi a kulturními faktory. Na základě této analýzy pak lze předpovědět možné směry technologií vyvolaných společenských změn.

* Obsáhlé a průběžné vyhodnocování a monitorování nanovědy a nanotechnologického průmyslu.
V tomto relativně počátečním stádiu lze vybudovat databázi důležitých aktivit v nanotechnologii a pak zkoumat jejich vývoj v čase. Lze sledovat směry výzkumu a inovací, použité prostředky, měnící se role veřejného a soukromého sektoru, odborné publikace a patenty, nové komerční výrobky a další užitečné indikátory. Tento typ informací je pro odhalení potenciálních dopadů zásadní.

* Iniciativa vědecké komunikace na podporu dialogu mezi vědci, technology, politiky, sdělovacími prostředky a veřejností.
Poznání, sledování a ovlivňování procesů, jimiž informace o nanotechnologii pronikají z laboratoří do světa komerční výroby a obchodu jsou pro porozumění procesům společenské transformace podstatné. Stejnou důležitost má pochopení a sledování vývoje lidských postojů a potřeb a jejich odrazu v procesu inovace. Na empirickém základě založené výzkumy komunikace mezi lidmi se mohou stát základem strategie pro ovlivnění postojů a zájmů společnosti směrem k bezpečnějšímu světu.

* Konstruktivní proces vyhodnocování technologií za účasti představitelů výzkumu a vývoje, politiků a veřejnosti.
Vyhodnocování technologie je procesem, který spojuje všechny zúčastněné strany, a nástrojem politického a společenského vlivu na vývoj a výrobu inovovaných technologií. Sledování měnících se možností nanotechnologického průmyslu, soukromého a veřejného sektoru a institucí může přispět ke zdravějšímu prostředí při politickém rozhodování tak, aby se technologický a společenský vývoj vzájemně neohrožovaly, ale naopak podporovaly.

Dokonce pokud skutečný pokrok nanotechnologie bude malý ve srovnání s očekáváním, jeho dopady na společnost budou zásadní a dalekosáhlé. Dojde přinejmenším k zásadním změnám ve využívání vodních zdrojů, ve výrobě elektrické energie, ve výrobě antibiotik a v mikroelektronice. Společenská transformace nás může nejen překvapit, ale také může ohrozit budoucí vývoj lidstva. Proto již dnes bychom se měli připravit na poznávání, odezvy a dokonce ovlivňování společenských změn, abychom omezili různé problémy, které každou takovou revoluci nutně provázejí.

Odkazy a literatura:

[1] Michael M. Crow and Daniel Sarewitz: Nanotechnology and Societal Transformation. National Science and Technology Workshop on Societal Implications of Nanoscience and Nanotechnology, Sept. 28 - 29., 2000.