Tomáš Kasl, autor článku [1] tvrdí, že na lidskou společnost se lze dívat jako na mnohobuněčný organismus s jedinci v roli jednotlivých, různě specializovaných buněk. Komunikační síť, ve vizi Billa Gatese budoucí "informační dálnice", mezi těmito jedinci plní podobnou funkci jako nervový systém.

Již dříve si někteří autoři představovali společnost jako jeden organismus. Průmysl získává energii a stavební prvky ze surovin podobně jako vegetativní systém. Silnice, železnice, říční a námořní doprava a letecká doprava se podobají krevnímu systému a lymfatickému systému. Skládky a kanalizace se podobají vyměšování organismu. Policie a armáda chrání společnost podobně jako imunitní systém.

Jednotlivé buňky se sdružují, aby vytvořily mnohobuněčný organismus. Podobně se mohou sdružovat jednotlivé organismy, aby vytvořily organismus organismů, tedy superorganismus. Biologové jako příklady takových superorganismů uvádějí kolonie mravenců nebo včel. Chování jednotlivých mravenců a včel vypadá nesmyslně, pokud na ně nenahlížíme z hlediska přežití celku.

Autor článku [1] tvrdí, že také lidstvo lze považovat za určitý sociální superorganismus složený z jednotlivců. Na rozdíl od mravenců a včel jsou však lidé mnohem nezávislejší. Každý člověk má vlastní myšlení, představy, názory, postoje, různým způsobem se chová a jedná. Lidé vzájemně soupeří, mají vzájemná nedorozumění a konflikty. Na druhé straně spolupracují, tvoří skupiny společných zájmů a cílů. Lidská společnost na rozdíl od mravenců je nehomogenním systémem, v němž soupeří kolektivní odpovědnost a egoismus jednotlivců. Tento superorganismus se podobá spíše mořským houbám, jejichž buňky mohou žít samostatně i společně.

Lidé jsou ve společnosti integrováni různými závislostmi a vztahy. Fungující společnost vyžaduje, aby se každý člověk na jejím fungování podílel a tím získal přístup k jejím zdrojům a mohl využívat jejích služeb. S vývojem technologií, sociálních systémů a ekonomiky jsou jednotlivci, skupiny a národy spojeny vzájemnými vztahy, které dnes překračují hranice zemí i kultur.

Mnoho lidí vidí v superorganismu, tedy v globální informační společnosti, jisté nebezpečí totalitních nebo kolektivistických ideologií. Jiní naopak věří, že budoucí integrace jim přinese více svobody a individuality a jakýsi "Nový světový řád".

Autor článku [1] tvrdí, že na informační a komunikační sítě se lze dívat jako na nervový systém "planetární bytosti". S vývojem umělé inteligence se tyto sítě podobají "globálnímu mozku". Podle autora článku [1] jde o evoluční posun k vyšší úrovni složitosti.

Současná a zejména budoucí informační společnost stojí na třech základních pilířích.

Prvním z nich jsou telekomunikace, tedy přenos informací na velké vzdálenosti. Druhým z nich jsou počítače s operačními systémy a uživatelskými programy. Třetím pilířem je jazyk, který potřebujeme pro vzájemnou komunikaci, pro předávání myšlenek, znalostí a pro vzájemnou výměnu informací.

Současnost informačních a komunikačních technologií nemá smysl popisovat. Pokud čtete tento článek, jste přinejmenším uživatelsky s těmito technologiemi seznámeni.

Jaká však bude budoucnost? Velkým vizionářem v tomto směru je zakladatel a do 13. ledna 2000 generální ředitel společnosti Microsoft Corporation Bill Gates. Tato společnost v roce 1999 dosáhla zisku 7,79 miliard amerických dolarů. Bill Gates ve své knize "Informační dálnice" [2] tvrdí, že stojíme na počátku informačního věku. Výhody informační společnosti však nebudou zadarmo. V některých oblastech průmyslu dojde k problémům, které si vyžádají rozsáhlé rekvalifikace pracovníků. Levné komunikace a přístup k výpočetní technice změní vztahy mezi lidmi, mezi jednotlivými společenskými skupinami i mezi národy. Univerzálnost a síla digitálních technologií vyvolá nové obavy o soukromí lidí, o důvěrnost a důvěryhodnost obchodování a o národní bezpečnost. S rozvojem informační společnosti se objeví také otázky morálky a etiky, otázky slušnosti a spravedlnosti. Informační společnost musí sloužit nejen technicky zdatným a ekonomicky privilegovaným lidem.

Již dnes se u lidí objevují obavy z nové ekonomiky informační společnosti. Budou jejich místa zastaralá a přijdou tak o práci? Budou schopni se adaptovat na nové pracovní metody? Nevstupují jejich děti do ekonomických oborů, které nemají perspektivu? Nezpůsobí pronikání informačních a komunikačních technologií do ekonomiky masovou nezaměstnanost zejména starších lidí?

Bill Gates je však optimista. Ekonomika podle něj představuje systém s řadou vnitřních vazeb. Pokud se někde nějaký zdroj uvolní, je dostupný pro jinou část ekonomiky. Každé zrušené pracovní místo znamená, že uvolněný pracovník je k dispozici pro nějakou jinou práci. Konečným výsledkem podle Gatese bude více vytvořených hodnot a tím také vyšší životní úroveň.

V rychle se rozvíjející ekonomice se neustále mění povaha pracovních míst. Mnoho profesi zaniká, avšak současně vznikají profese nové. Tyto profese budou zřejmě souviset s novými, dosud nerealizovanými potřebami ve vzdělávání, v sociálních službách a v zábavním průmyslu.

Změny zaměstnání v důsledku ekonomických změn nejsou snadné, ani rychlé, avšak jsou nezbytné. Více než kdykoliv dříve vzroste význam vzdělání orientovaného na obecné dovednosti v řešení problémů. Vzdělání je nejlepší přípravou pro adaptaci na nové podmínky. Nejlépe uspějí ti, kdo mají vhodné vzdělání. Proto Bill Gates ve své knize [1] doporučuje získat co nejlepší formální vzdělání a pak pokračovat ve studiu. Po celý život je třeba si osvojovat nové znalosti, schopnosti a dovednosti. Je přesvědčen, že počítač se v dohledné budoucnosti stane nástrojem k posilování lidské inteligence. Informační spotřebiče se stanou základním prostředkem pro publikování informací teprve tehdy, až jejich uživatelem bude téměř každý.

Bill Gates ve své knize [1] hovoří o své vizi "informační dálnice", tedy rychlého, výkonného, účinného a inteligentního informačního média, které bude dostupné prakticky všem. Nemůže se tedy týkat jen nejbohatších deseti procent lidí naší civilizace.

Reklama sama o sobě informační dálnici nezaplatí, pokud ji za své nepřijme většina žádoucích lidí. Informační dálnice se tedy stane hlavním nástrojem obchodu a trhu. Velká část peněz, které budou lidé vynakládat na služby informační dálnice, dnes proudí do stejných služeb, avšak v jiné formě.

Za kladný rys informační dálnice Bill Gates považuje mimo jiné také skutečnost, že ve virtuálním světě lze snáze dosáhnout větší rovnosti než ve světě reálném. Pokud například bohaté i chudé základní a střední školy připojíme k informačním zdrojům, všichni žáci a studenti získají rovnocenný přístup k informacím. Ve virtuálním světě jsou si všichni rovni a snáze lze překonat některé sociální a sociologické bariéry. Samozřejmě síť sama o sobě předsudky neodstraní, avšak příznivě působí, pokud lidé prostřednictvím sítě komunikují.

Informační dálnice umožní obyvatelům vzdálených míst snadno komunikovat se zbytkem světa. Pro mnoho lidí bude přitažlivá možnost venkovského životního stylu, "městských" informací, a virtuálního zaměstnání. Některé pracovní příležitosti nebudou omezeny na určité místo. Člověk bude pracovat doma ve své elektronické kanceláři. Informační dálnice se tak stane mocným faktorem mezinárodní výměny intelektuálního zboží a služeb.

Podle Billa Gatese konečným důsledkem tohoto vývoje bude bohatší a stabilnější svět. Propast mezi bohatými a chudými zeměmi světa se začne zmenšovat. Startovat ze zadní pozice může být někdy výhodné, protože lze přeskočit některé stupně a poučit se z chyb těch, kteří jsou vpředu. Některé země proto vůbec neprojdou ekonomickou fází industrializace a přejdou přímo do informačního věku. Například v Evropě se televize začala rozvíjet o několik let později než ve Spojených státech amerických. Proto evropští diváci získali od počátku kvalitnější obraz, protože již byla možnost vybírat z více standardů. Současným příkladem je rozvoj mobilní telefonie v Africe, v Číně a v jiných rozvojových zemích, kde vůbec nevznikla infrastruktura pevných telefonních linek.

Pokud se lidé zaměřují spíše na vlastní zájmy a odvracejí se od širšího světa, vzniká nebezpečí, že se zcela vytratí společná zkušenost a sdílené hodnoty. Objevuje se xenofobie a společnost se tříští na různé skupiny. Bill Gates je přesvědčen, že díky informační dálnici lidé budou otevřenější a budou chtít náležet k více komunitám současně, včetně celosvětového společenství.

Bill Gates ve své knize [1] však vyjadřuje také své obavy z důsledků příliš velké závislosti lidstva na informační dálnici. Univerzálnost informační dálnice bude na jedné straně velkou předností, na straně druhé způsobí naši závislost na tomto médiu. Taková závislost může být nebezpečná. Příkladem jsou rozsáhlé výpadky elektrické energie ve Spojených státech amerických. Bez elektřiny nefungovalo světlo, doprava, rozvod tepla, přestala téci voda. Mnoho Američanů utrpělo psychický šok.

Úplné selhání informační dálnice může být velkou noční můrou. Proto musí jít od počátku o decentralizovaný systém, aby žádný výpadek neměl plošný dopad. Bude nutno zajistit stále vyšší redundanci důležitých systémů a serverů.

Často diskutovanou obavou je ztráta soukromí. Již dnes o každém z nás shromažďují vládní instituce a soukromé firmy informace, o nichž často ani nemáme ponětí. Statistiky ze sčítání lidu obsahují řadu podrobností. Lékařské záznamy, záznamy dopravních nehod, přehledy výpůjček v knihovně, školní záznamy, soudní záznamy, přehledy žádostí o půjčkách, daňová přiznání, přehled stavu konta, údaje o zaměstnání, přehledy nákupů pomocí kreditních karet, úřední žádosti a listiny, to vše o nás něco vypovídá. Právě proto vznikl zákon o ochraně osobních údajů. Ve Spojených státech amerických má každý občan právo přístupu ke všem informacím o jeho osobě a také má právo být vyrozuměn, pokud do těchto záznamů nahlíží někdo jiný.

Bill Gates ve své knize [1] dále tvrdí, že prakticky každý člověk je ochoten přijmout určitá omezení výměnou za pocit bezpečí. Občané západních demokracií mají takovou osobní svobodu a právo na soukromí, které nemá v dějinách obdoby. Pokud se však například ukáže, že všudypřítomné kamery napojené na informační dálnici mohou výrazně zmenšit počet závažných trestných činů, pak by měla proběhnout seriózní debata, zda větším zlem je stálý dohled nebo zločinnost. To, co dnes vypadá jako digitální Velký Bratr, se může v blízké budoucnosti stát normou, protože jedinou alternativou bude se vydat napospas zločincům a teroristům.

Bill Gates dále uvádí, že technologie také usnadní ochranu soukromí našich osobních údajů a soukromých zpráv. Rozšířený je například algoritmus šifrování dat PGP (Pretty Good Privacy), který vytvořil Philip R. Zimmermann a rozšířil jej po Internetu zdarma jako neoficiální světový standard pro šifrování pošty.

Ve Spojených státech amerických některé vládní kruhy se stavějí proti použití šifrování, protože se tím zamezuje jejich schopnost získávat informace. Avšak technologie nelze zastavit. Americký Úřad pro národní bezpečnost NSA (National Security Agency) má za úkol chránit utajované komunikace Spojených států a zároveň dešifrovat utajené komunikace jiných států za účelem špionáže. NSA se v minulosti snažil zabránit vývozu výkonného kryptografického softwaru mimo území Spojených států amerických. Avšak podobný software je již k dispozici po celém světě. Navíc zákaz vývozu kryptografického softwaru poškozuje americké firmy v mezinárodní konkurenci.

Bill Gates se dále domnívá, že informační dálnice usnadní veškeré komunikace. Internet podle jeho názoru bude patřit mezi důležité politické nástroje jako prostředek politických debat. Zatím se však voličská obec nekryje s internetovou komunitou.

Někteří lidé jistě budou prosazovat "přímou elektronickou demokracii", kdy bude možno díky informační dálnici o všech zásadních otázkách všelidově hlasovat. Bill Gates to však osobně nepovažuje za dobrý způsob řízení státu. V mechanismu vlády mají volení zástupci důležité místo. Jsou totiž placeni za to, aby porozuměli jemným detailům komplikovaných problémů. Politika vždy vyžaduje kompromis a ten je nemožný, pokud se na něm nepodílí poměrně malý počet lidí, tedy volených zástupců. Umění řídit spočívá v tvorbě informovaných a kvalifikovaných rozhodnutí. Politici proto mohou navrhovat nesamozřejmá řešení, jichž nelze dosáhnout přímou demokracií. Sami voliči totiž nejsou schopni vždy pochopit význam kompromisu pro dlouhodobý úspěch. Navíc davem lidí lze snadno manipulovat, jak prokázal například Adolf Hitler při svém vzestupu k moci a pak při jejím uplatňování.

Bill Gates v doslovu své knihy [1] uvádí, že žijeme v báječné době, protože nikdy dříve nebylo tolik možností dělat věci, které by ještě nedávno vůbec nebyly možné. Současně však považuje za důležité, aby se o kladných i záporných stránkách technického pokroku hovořilo v co nejširším fóru, aby se do diskuse zapojili nejen techničtí odborníci, ale společnost jako celek.

Literatura:

[1] Tomáš Kasl: Sociální superorganizmus a jeho globální mozek. Vesmír 6/2002, ročník 81, str. 314 - 316

[2] Bill Gates, Nathan Myhrvold, Peter Rinearson: Informační dálnice. Management Press, Praha 1996. ISBN: 80-85943-28-X Z angl. orig.: Bill Gates: The Road Ahead. Viking Penguin, a Division of Penguin Books, Inc., USA.