První kroky směřující k založení Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC (Organization of Petroleum Exporting Countries) se uskutečnily v roce 1949. Venezuela tehdy vyzvala Írán, Irák, Kuvajt a Saúdskou Arábii k pravidelné a těsnější vzájemné výměně informací o těžbě ropy.

Potřeba těsnější spolupráce vyvstala v roce 1959, když ropné společnosti jednostranně snížily výkupní ceny surové ropy pro Venezuelu o 5 centů za barel a pro země Blízkého východu o 18 centů o barel. Reakcí na tuto situaci byl První arabský kongres o ropě v Káhiře (Cairo). Kongres vydal prohlášení, v němž vyzval ropné společnosti, aby konzultovaly s vládami zemí vyvážejících ropu svá rozhodnutí o změnách cen. Dále se účastníci kongresu dohodli na založení "Konzultační komise o ropě".

V srpnu 1960 však ropné společnosti znovu snížily ceny surové ropy ze Středního východu o 10 až 14 centů za barel. V září 1960 proto irácká vláda pozvala vlády Íránu, Kuvajtu, Saúdské Arábie a Venezuely ke společnému zasedání v Bagdádu, aby diskutovaly o snížení cen surové ropy produkované v těchto zemích.

Již 10. až 14. září proběhla konference v Bagdádu, jíž se zúčastnily představitelé vlád Íránu, Iráku, Kuvajtu, Saúdské Arábie a Venezuely. Tato konference mimo jiné se stala zakládající konferencí Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC, která se stala trvalou mezivládní organizaci těchto zemí.

Na druhé konferenci OPEC bylo rozhodnuto ustavit sekretariát OPEC v Ženevě ve Švýcarsku, kde v květnu 1961 proběhlo zasedání Rady guvernérů OPEC. V dubnu 1965 však bylo na konferenci OPEC rozhodnuto přemístit sekretariát do Vídně v Rakousku. Dohoda s rakouskou vládou byla úspěšná a hostitelskou dohodu podepsali 1. září ministr zahraničí Rakouska dr. Bruno Kreiski a generální tajemník OPEC Ashraf Lutfi. Původně byl generální sekretariát OPEC umístěn ve dvou menších budovách. Později se přemístil do budovy Dr. Karl Lueger Ring 10. V březnu 1977 se sekretariát OPEC přemístil do budovy Obere Donaustrasse 93 v blízkosti Dunajského kanálu ve vídeňském druhém okrsku.

Nejvyšším orgánem OPEC je konference, jíž se účastní představitelé vlád, obvykle ministři pro ropu, doly a energii členských států. Konference zasedá dvakrát ročně a funguje na principu jednomyslnosti. Konference je zodpovědna za formulaci všeobecné politiky Organizace a určuje odpovídající způsoby pro její prosazování.

Konference rozhoduje o přihláškách za členy Organizace a o zprávách a různých doporučeních Rady guvernérů týkajících se záležitostí Organizace. Konference také jmenuje Guvernéry z každé členské země a volí předsedu Rady guvernérů. Konference dále vydává pokyny Radě guvernérů, aby vypracovala zprávy nebo doporučení o různých záležitostech Organizace. Konference také rozhoduje o rozpočtu Organizace, který spravuje Rada guvernérů.

Rada guvernérů (the Board of Governors) je tvořena jednotlivými guvernéry členských zemí Organizace a je volena Konferencí na období dvou let. Rada guvernérů řídí správu Organizace, prosazuje rozhodnutí Konference, předkládá roční rozpočet Organizace a předává Konferenci své návrhy a doporučení týkající se záležitostí Organizace. Dále rozhoduje o zprávách zaslaných Generálním tajemníkem.

Sekretariát představuje výkonný orgán Organizace, který pracuje v souladu se statutem Organizace. Sekretariát je řízen Radou guvernérů. Sekretariát se skládá z Generálního tajemníka a nezbytného personálu.

Generální tajemník je oficiálním představitelem Organizace a vedoucím sekretariátu Organizace. Řídí všechny záležitosti Organizace v souladu s pokyny Rady guvernérů.

Konference jmenuje Generálního tajemníka na období tří let, které může být prodlouženo na nejvýše šest let. Jeho jmenování předchází nominace kandidátů členských zemí Organizace. Pokud nedojde k jednomyslné shodě, je Generální tajemník vybrán na období dvou let vždy z dalšího navrženého kandidáta.

K povinnostem Generálního tajemníka patří řízení Divize výzkumu, Oddělení správy a lidských zdrojů, Oddělení vztahů s veřejností a informací a řízení své vlastní kanceláře. Kancelář Generálního tajemníka zajišťuje různé nezbytné činnosti, zejména zajišťuje kontakty s vládami, organizacemi a delegacemi v souladu s protokolem, připravuje a koordinuje zasedání Organizace a plní další povinnosti podle pokynů Generálního tajemníka. Právník poskytuje Generálnímu tajemníkovi právní asistenci při přípravě dohod a smluv a v různých právních otázkách Organizace.

Divize výzkumu (Research Division) zodpovídá za trvalý program výzkumu podle požadavků Organizace a členských zemí. Zabývá se výzkumem zdrojů energie a s tím souvisejících záležitostí. Monitoruje, analyzuje a předpovídá další vývoj petrochemického průmyslu a studuje využití uhlovodíků pro energii a pro neenergetické použití (výroba plastů, léčiv atd.). Analyzuje a vyhodnocuje ekonomické a finanční otázky, které nějak souvisejí s mezinárodním ropným průmyslem. Divizi výzkumu vede Ředitel výzkumu. Divize se skládá ze tří oddělení: Oddělení pro studia energie, Oddělení pro analýzu ropného trhu a Oddělení datových služeb.

Oddělení pro studia energie (the Energy Studies Department) monitoruje, analyzuje a předpovídá střednědobý a dlouhodobý vývoj energie včetně analýzy výroby a spotřeby energie, dopadů výroby energie na životní prostředí, vládní politiky na zachování zdrojů energie. Dále se zabývá analýzou technologického vývoje, produktů a konečného neenergetického využití uhlovodíků. Oddělení připravuje střednědobé a dlouhodobé předpovědi poptávky po surové ropě a zemního plynu zeměmi OPEC.

Oddělení pro analýzu ropného trhu (the Petroleum Market Analysis Department) monitoruje a analyzuje krátkodobé indikátory trhu se surovou ropou a zemním plynem, faktory ovlivňující krátkodobou rovnováhu mezi těžbou a spotřebou, sleduje trh se surovou ropou a ropnými produkty, zásoby ropy a ropných produktů, cenové pohyby ropy, spotřebu ropy ropnými rafinériemi a také poslední vývoj energetické politiky zemí v celém světě, které mohou ovlivnit ceny a poptávku po různých ropných produktech.

Oddělení datových služeb (the Data Service Department) určuje, shromažďuje, udržuje, získává a zpracovává informace na podporu výzkumu a analytických činností Sekretariátu a jako služba členským zemím Organizace. Oddělení také provozuje pro účely Sekretariátu specializovanou knihovnu o energiích. Oddělení využívá nejmodernější výpočetní a komunikační technologie pro klasifikaci informací, jejich udržování a vyhledávání. Současně doporučuje další změny nebo vylepšení pro ještě účinnější služby. Oddělení dále zabezpečuje výpočetní techniku pro celou Divizi výzkumu a pro Sekretariát. Proto zaměstnává vysoce kvalifikované odborníky, kteří mimo jiné pomáhají uživatelům datových služeb. Oddělení má dále statistickou skupinu, která poskytuje různé statistické informace a služby Sekretariátu a členským zemím. V této skupině pracují vysoce kvalifikovaní statistici, ekonomové a počítačoví odborníci, kteří připravují nejen nezbytná data pro zasedání a Konference, ale také odhady pro klíčová rozhodnutí OPEC o střednědobé a dlouhodobé strategii.

Oddělení správy a lidských zdrojů (the Administration and Human Resources Department) zajišťuje administrativní služby pro všechna zasedání, personální záležitosti a účetnictví. Oddělení dále studuje obecné administrativní politiky a metody vztahů v ropném průmyslu členských zemí a navrhuje různá zlepšení. Oddělení sleduje současné administrativní politiky a případné jejich změny v mezinárodním ropném průmyslu, které by mohly ovlivnit Organizaci nebo by ji mohly zajímat.

Oddělení vztahů s veřejností a informací (the Public Relations and Information Department) zajišťuje prezentaci cílů, rozhodnutí a akcí OPEC pravdivým a nejvhodnějším způsobem, šíří informace o OPEC a členských zemích, které by mohly veřejnost zajímat. Oddělení dále vyhledává vhodné oblasti prezentace úsilí a obrazu OPEC. Mezi jeho aktivity proto patří vztahy s tiskem a dalšími hromadnými sdělovacími prostředky, příprava publikací, příprava tiskových zpráv a rozhovorů, správa webových stránek a monitorování sdělovacích prostředků. Oddělení také zodpovídá za činnost tiskové agentury OPEC (OPEC News Agency), která od roku 1980 dvakrát denně vydává bulletin rozesílaný více než 3000 tiskovým agenturám, redakcím novin, rozhlasovým a televizním stanicím, časopisům a specializovaným publikacím ve více než 80 zemí světa.

V rámci Sekretariátu OPEC dále pracuje Ekonomická komise (the Economic Commission), která pomáhá Organizaci zajišťovat stabilitu mezinárodních cen ropy na vyrovnané úrovni. Ekonomická komise je složena z Výboru komise (Commission Board), Národních zástupců (National Representatives) a z personálu.

Mezi hlavní záměry OPEC patří koordinace a sjednocení politiky těžby ropy členskými státy a stanovení nejvhodnějších způsobů individuální a kolektivní ochrany zájmů. Organizace také hledá způsoby pro zajištění stability cen surové ropy na mezinárodních trzích s cílem zabránit nežádoucím a nebezpečným pohybům cen. Organizace trvale hájí zájmy členských zemí a snaží se jim zajistit trvalé a stabilní příjmy z prodeje ropy. Proto provádí ekonomická a regulační opatření vývozu ropy do spotřebitelských zemí. Získaný kapitál se snaží úměrně investovat do ropného průmyslu.

V červnu 1968 bylo v Rezoluci číslo XVI.90 přijato Závazné prohlášení o ropné politice členských států. Toto prohlášení zavazuje členské státy, aby vyvinuly všemožné úsilí na přímý geologický výzkum a další rozvoj uhlovodíkových zdrojů. Přitom by měly spravedlivě spolupracovat s existujícími koncesionáři. Dále by měly prosazovat rychlé zmenšení výměry současných oblastí těžby ropy a vypracovat pravidla na zachování ropných nalezišť, která by dodržovaly všechny ropné společnosti. Konečně by vlády měly stanovit daně tak, aby se zabránilo zhoršování vztahů mezi cenami prodeje ropy a cenami vyrobeného zboží obchodovaného mezinárodně.

"Solemnská deklarace", přijatá na první Konferenci ministrů zahraničí členských zemí OPEC v březnu 1975 v Alžíru, stanovila nové principy politiky OPEC ve světle měnících se vztahů mezi zeměmi vyvážejícími ropu a zeměmi dovážejícími ropu. OPEC měla začít konzultovat a spolupracovat s jinými zeměmi světa na základě prosazování nového mezinárodního ekonomického řádu založeného na právu, vzájemném porozumění a čistých záměrů ve prospěch lidstva.

Druhý Summit ministrů zahraničí členských zemí OPEC se konal v Caracasu ve Venezuele v roce 2000. Výsledná Solemnská deklarace II znovu potvrdila závazky členských zemí OPEC řídit se principy Solemnské deklarace, zajistit udržitelný řád a stabilitu na mezinárodním ropném trhu za rozumné ceny a příjem investorů. Dále uznala rozšiřující se roli poptávky po energii v budoucím světě, zdůraznila těsnou vazbu mezi zabezpečením dodávek ropy a průhledností spotřeby ropy a upozornila na potřebu dialogu a spolupráce mezi všemi stranami průmyslu. Konference také poukázala na úlohu těžby ropy pro lidstvo obecně a na potřebu souladu spotřeby energie a ekonomického rozvoje s jeho vlivem na životní prostředí a konečně na nutnost omezit chudobu rozvojových zemí prostřednictvím podpory jejich ekonomik.

Podle statutu OPEC se libovolná země s podstatným celkovým exportem surové ropy, která má v zásadě stejné zájmy jako členské země, může stát plným členem OPEC, pokud ji přijmou nejméně tři čtvrtiny plných a zakládajících členů OPEC. Statut OPEC rozlišuje tři typy možného členství: zakládající členství, plné členství a přidružené členství.

Zakládajícími členy OPEC jsou země, které se zúčastnily první konference OPEC v Bagdádu a podepsaly dohodu o založení OPEC. Plnými členy jsou zakládající členové a země, které byly přijaty na některé Konferenci OPEC. Přidružení členové jsou země, které se nemohou stát plnými členy, avšak byly přijaty na základě zvláštních podmínek schválených některou Konferencí OPEC.

Organizace zemí vyvážejících ropu má v současnosti 11 členských zemí.
 

Islámská republika Írán	1960
Irák	1960
Kuvajt	1960
Saúdská Arábie	1960
Venezuela	1960
Katar 1961	1960
Indonésie	1962
Libyjská arabská socialistická lidová džamáhírija	1962
Spojené arabské emiráty	1967
Alžírsko	1969
Nigérie	1971

Ecuador se stal plným členem v roce 1973 a své členství ukončil na vlastní žádost s platností od 31. prosince 1992.
Gabon se stal plným členem v roce 1975 a ukončil své členství s platností od 1. ledna 1995.

Organizace zemí vyvážejících ropu OPEC vznikla společným úsilím několika zemí, které byly již členy Organizace spojených národů. Smlouva o vzniku OPEC byla registrována Sekretariátem Spojených národů 6. listopadu 1962 pod číslem 6363. Později OPEC navázal spolupráci s Ekonomickou a sociální radou (ECOSOC) na základě Rezoluce Spojených národů číslo 1053 přijaté 30. července 1965.

Zakládající členové OPEC tuto organizaci založily plně v souladu s principy a účely Organizace spojených národů. Protože bylo dosaženo úplného souladu mezi všemi principy OPEC a Organizace spojených národů, Sekretariát OPEC se stal pravidelným účastníkem zasedání různých orgánů a zvláštních agentur Organizace spojených národů, konkrétně Konference Spojených národů o obchodu a rozvoji (UNCTAD, United Nations Conference on Trade and Development), Světové banky (World Bank) a Mezinárodního měnového fondu (IMF, International Monetary Fund). Představitelé OPEC se účastní také zasedání dalších významných mezinárodních organizací.

Během své existence OPEC vždy hájila a prosazovala myšlenky Organizace spojených národů, které OPEC zformulovala v Solemnské deklaraci přijaté v roce 1975 na první konferenci ministrů zahraničí členských států. V deklaraci se mimo jiné uvádí, že světový mír a pokrok závisejí na vzájemném respektu suverenity a rovnosti všech členů tohoto mezinárodního společenství v souladu s Chartou Organizace spojených národů. Solemnská deklarace byla vypracována podle závěrů Šesté zvláštní sekce Valného shromáždění Organizace spojených národů o problémech se surovinami.

OPEC jako mezivládní organizace má značný zájem o problémy rozvojových zemí konkrétně a mezinárodního společenství obecně. Sedm členů OPEC se účastnilo zasedání Konference o mezinárodní ekonomické spolupráci (CIEC, Conference on International Economic Co-Operation) nazývané "Severo-jižní dialog". Této konference se účastnily další rozvojové země společně s osmi průmyslově vyspělými zeměmi světa s cílem dosáhnout rovnější rozdělení světového přírodního bohatství.

OPEC také projevila zájem o problémy rozvojových zemí vážně ohrožených ekonomickým tlakem a proto v roce 1976 založila Fond OPEC a hrála vedoucí roli v ustavení a financování Mezinárodního fondu pro zemědělský rozvoj (IFAD, International Fund for Agricultural Development), jehož první Rada zasedala v Římě 13. prosince 1977. V prvním Výkonném výboru IFAD byly také členské země OPEC, které měly třetinu hlasů.

Vztahy mezi OPEC a rozvojovými zeměmi na jedné straně a průmyslově vyspělými zeměmi na druhé straně na mezinárodní scéně slouží, jak představitelé OPEC doufají, k prosazování mezinárodní spolupráce a dosažení vyšší životní úrovně všech národů, plné zaměstnanosti a ekonomického a společenského pokroku těchto zemí.

Fond OPEC pro mezinárodní rozvoj je rozvojová finanční instituce, která prosazuje spolupráci mezi členskými státy Organizace zemí vyvážejících ropu a ostatními rozvojovými zeměmi. Fond byl založen na Konferenci ministrů zahraničí členských států OPEC v březnu 1975 v Alžíru. Solemnská deklarace potvrdila solidaritu, která sjednocuje země OPEC s ostatními rozvojovými zeměmi v jejich úsilí překonat zaostalost a vyzvala k opatřením na posílení spolupráce s těmito zeměmi.

V tomto duchu byl v lednu 1976 založen Fond OPEC jako společná finanční instituce pro sloučení již existující asistence jednotlivých členských zemí OPEC rozvojovým zemím. Zdroje fondu doplnily finanční prostředky, které jednotlivé členské země OPEC již poskytovaly rozvojovým zemím na základě bilaterálních dohod. Finanční prostředky Fondu OPEC pocházejí zejména z dobrovolných příspěvků členských zemí OPEC a z příjmů investic a půjček Fondu (úroky a poplatky). Činnost Fondu byla zahájena v srpnu 1976 s počátečním rozpočtem 800 miliónů amerických dolarů, který se později třikrát zvětšil. Finanční prostředky Fondu OPEC se ještě dále zvětšily o zisk sedmi členských států OPEC z prodeje zlata Mezinárodnímu měnovému fondu IMF.

Všechny nečlenské země OPEC mají v principu možnost z Fondu OPEC získat finanční půjčky. Avšak přednost mají nejvíce zaostalé rozvojové země, které také čerpají větší část půjček. Během času se finanční půjčky Fondu OPEC rozšířily na 111 rozvojových zemí, z toho 48 v Africe, 35 v Asii, 24 v Latinské Americe a v oblasti Karibského moře a 4 v Evropě.

Fond OPEC také zajišťuje technické, ekonomické a finanční hodnocení různých rozvojových projektů nebo zaručuje takové hodnocení příslušným mezinárodním rozvojovým agenturám nebo některé agentuře členského státu OPEC. Fond se často podílí na financování již vyhodnocených a realizovaných programů jiných rozvojových institucí. Příslušným rozvojovým institucím Fond OPEC také zajišťuje správu řady projektů a finančních půjček.

Fond OPEC postupně zrealizoval 14 programů půjček, z nichž poslední pokryl období let 2000 až 2001. Patnáctý program půjček byl zahájen 1. ledna 2002. Do konce března 2004 v jeho rámci bylo poskytnuto 5,472 miliard dolarů ve formě 990 půjček veřejnému sektoru a splaceno bylo 3,519 miliard dolarů.

Fond OPEC nedávno začal poskytovat přímé finanční půjčky také soukromému sektoru. Na podporu soukromých subjektů v Africe, v Asii, v Latinské Americe, v zemích Karibského moře a v Evropě fond realizoval do konce března 2004 celkem 51 půjček v celkové výši 247 miliónů dolarů.

Finanční půjčky jsou doplněny granty na podporu technické pomoci, výzkumu a podobných aktivit, potravinové pomoci a pomoci při živelných katastrofách. Do konce března 2004 bylo poskytnuto 668 grantů v celkové výši 309 miliónů dolarů.

Do konce března 2004 celkové finanční výdaje Fondu OPEC včetně grantů a příspěvků jiným organizacím dosáhly 7 miliard dolarů a splaceno bylo celkem 4,67 miliard dolarů.

Odkazy:

[X1] Organization of Petroleum Exporting Countries. General Information. May 2004. PR & Information Department. OPEC Secretariat. Obere Donaustrasse 93, A-1020 Vienna, Austria.