Odkazy a literatura:

[X1] Nový humanismus. Humanistické hnutí. (březen 2002)

[1] Daniel Goleman: Emoční inteligence. Columbus s.r.o., Praha 1997. ISBN: 80-85298-48-5 Z angl. orig: Emotional Intelligence. Bantam Books, New York, Toronto, 1995.

[2] František Koukolík: Kniha o Evě a Adamovi. Makropulos, Praha 1997. ISBN: 80-86003-14-0

V hromadných sdělovacích prostředcích se objevuje stále více zpráv, které svědčí o rozpadu etických norem západní společnosti. Dovídáme se o brutálních útocích lidí proti lidem z šílených nebo nepřátelských pohnutek, které někdy nelze vůbec pochopit. Tyto zprávy však jsou pouze odrazem narůstajícího pocitu, že ztrácíme kontrolu nad svými vlastními city. Tato skutečnost se určitým způsobem dotýká nás všech.

Od 80. let 20. století se objevuje stále více důkazů, které hovoří o rozšiřující se citové otupělosti, o zoufalství a bezohlednosti v našich rodinách, obcích a ve společnosti. Přihlížíme vlnám hněvu a zoufalství v podobě mlčenlivé osamělosti dětí ponechaných televizi a ulici místo péči rodičů, nebo v podobě bolesti dětí opuštěných, přehlížených a týraných. Za statistikami, které vypovídají o nárůstu depresí a agrese stojí šířící se emoční a morální rozklad.

Poslední desetiletí jsou však také obdobím rozvoje vědeckého výzkumu lidských emocí. Došlo k významným objevům nových funkcí lidského mozku díky počítačovým metodám prostorového zobrazení mozkové tkáně. Nové neurobiologické poznatky nám umožňují stále lépe pochopit, jakými mechanismy v nás vzbuzují naše mozková emoční centra různé pocity od pláče a hněvu až po radost a lásku. Výzkumy ukazují, že v našich životech sehrává klíčovou roli tzv. emoční inteligence, tedy způsoby, jimiž zvládáme své emoce.

Jedním z důležitých kroků ke zvládnutí vlastních emocí a tím k ovládnutí svého života, jsou určité změny vlastního chování a svých postojů k životu, lidem a světu kolem sebe. Jedním z příkladů takových změn může být dvanáct principů, které byly v roce 2002 uvedeny na webových stránkách Humanistického hnutí. [X1]

Tyto principy propojují myšlenky různých kultur, filosofií a náboženství. Nejde přitom o žádná odtažitá morální a etická ponaučení nebo násilně zavedená pravidla, zvyky nebo tradice. Nemluví se v nich proto o hříchu, vině nebo trestu, ani neslouží k posuzování sebe nebo jiných lidí. Jejich účelem je pomoci každému, kdo je ochoten ke změně své osobnosti, aby v sobě nalezl to, co prospívá rozvoji každého člověka. Tyto principy jsou průvodcem pro všední život a mezilidské vztahy. Orientují člověka k překonání vlastního utrpení a k objevování skutečného smyslu života.
 

Princip adaptace: Jít proti přirozenému vývoji věcí znamená jít sám proti sobě.

Tento princip říká, že je zcela marné a zbytečné vzdorovat nevyhnutelnému. Pokud je výsledek určité situace znám dopředu, nejužitečnějším postojem je tento výsledek přijmout a těžit také z jeho nepříznivých stránek. Člověk si však musí ujasnit, co je a co není nevyhnutelné. Pokud by lidstvo věřilo, že choroby jsou nevyhnutelné, zřejmě by nevzniklo lékařství. Lidé se rozvíjejí díky nutnosti řešit a překonávat problémy. Pokud však pochopíme okamžiky svého života, kdy jsme jednali proti tomuto principu, budeme vědět, proč je užitečné se jím řídit i v budoucnu.

Marcovi Aureliovi se přisuzuje následující citát: "Pane, dej mi sílu, abych přijal to, co změnit nemohu, odvahu, abych změnil to, co změnit mohu, a moudrost, abych uměl odlišit jedno od druhého."
 

Princip akce a reakce: Když usilovně něco někam tlačíš, obvykle dosáhneš opaku.

Všechny věci a lidé mají své vlastní charakteristické rysy a tendence svého vývoje, které budou směřovat buď v souladu nebo proti našim snahám podle toho, jak s nimi jednáme. Pokud jsme vnitřně rozrušeni a nevyrovnáni, pokud nás ovládají iracionální emoční impulsy, pak věci nebo lidi obvykle tlačíme proti jejich přirozenému chování. Přestože na počátku můžeme získat to, co jsme chtěli, během doby se věci nebo lidé proti nám obrátí, a dosáhneme opaku toho, co jsme původně zamýšleli.

Možná překvapivě tento princip často platí také při řešení obtížnějších matematických problémů. Příčina spočívá v tom, že svým nadměrným úsilím snadno přehlédneme jiné možnosti a cesty, které k řešení problému mohou vést elegantněji, rychleji nebo snadněji.
 

Princip správně načasovaného jednání: Nestav se na odpor velké síle. Počkej až ochabne, pak postupuj rozhodně vpřed.

Tento princip lze označit také za určitou prozíravost, jíž bychom však neměli zaměňovat se slabostí nebo strachem. Podobně bychom neměli zaměňovat drobné problémy, které lze překonat, za síly, které by nás mohly poškodit nebo zničit. Pokud se rovnováha sil jeví pro nás výhodná, a to, co bylo dosud obtížnou překážkou, bylo oslabeno, pak musíme postupovat důrazně a rozhodně vpřed, abychom nepromarnili svoji příležitost.
 

Princip vyváženosti:  Věci se daří, pokud jsou ve vzájemném souladu.

Pokud pro dosažení určitého cíle ohrozíme své zdraví, obětujeme přátelství a lásku nebo zapomeneme na ostatní hodnoty, dostaví se problémy a situace, které nám zabrání si dosaženého cíle užít a tím pro nás tento cíl ztratí svoji hodnotu. Naše životní cíle mají smysl jedině tehdy, pokud jich dosahujeme v rovnováze svého života s ostatními hodnotami.
 

Princip přijetí:  Když přijímáš stejně den i noc, léto i zimu, pak jsi překonal protiklady.

Tento princip se obrazně dotýká zjevných protikladů. Věci na první pohled neslučitelné, lze smířit změnou svého náhledu. Pokud věříme, že život není absurdní, že cokoliv se stane, má svůj význam pro náš život, pak se nebudeme snažit jednoduše vyhýbat problémům a nepříjemnostem, ale spíše je přijmeme a hledáme v nich něco pro nás užitečného.
 

Princip potěšení: Vyhledáváním požitků můžeš přivolat utrpení. Pokud však neškodí tvému zdraví, užívej jich bez zábran, pokud se sami nabídnou.

Tento princip lze mylně vykládat jako "užívej si bez ohledu na druhé, jediným omezením je tvé zdraví". Jeho podstatou však je něco jiného. Především varuje před ničením svého zdraví honbou za nezřízenými a škodlivými požitky. Na druhé straně zatracování radostí a postihování požitků jako špatnosti způsobuje zbytečné strádání. Stejně jako ostatní principy jej nelze vytrhnout z kontextu nebo jej vykládat proti ostatním principům.
 

Princip bezprostřední činnosti: Neomezuj svůj život pouhou honbou za cíli. Také to, co děláš, považuj za svůj cíl.

Člověk jistě má usilovat o dosažení svých cílů. Avšak všechny kroky, které k těmto cílům vedou, by měly přinášet potěšení, povzbuzení a motivaci a nikoliv strádání a utrpení. Takový cíl ztrácí svůj smysl kvůli utrpení, které jsme zakoušeli pro jeho dosažení. Mnohdy je důležitější cesta, než samotný cíl. Protože právě cesta nás motivuje, povzbuzuje, obohacuje a vnitřně mění.
 

Princip moudré činnosti: Svých konfliktů se zbavíš tím, že jim plně porozumíš, nikoliv tím, že se snažíš je řešit.

Člověk by se měl vyhýbat improvizacím, pokud je ovládán iracionálními emočními impulsy. Mnoho lidí, pokud stojí před vážným problémem, kvůli své úzkosti a strachu sáhnou po prvním řešení, které je napadne. Přitom plně nechápou, co přesně činí a nerozpoznají pravé příčiny svého problému. Tím se však jejich problém pouze komplikuje a vzniká řetězec činů. Konflikt lze vyřešit pouze tehdy, pokud porozumíme jeho podstatě.
 

Princip svobody:  Pokud nikomu neškodíš, můžeš svobodně dělat vše, co si přeješ.

Pokud člověk jiným lidem způsobuje problémy, může očekávat, že tito lidé svoji obranou způsobí problémy jemu. Pokud však nikomu nijak neškodíme a nikoho neohrožujeme, můžeme v podstatě dělat všechno, co chceme.
 

Princip solidarity:  Jednej s ostatními tak, jak chceš, aby oni jednali s tebou.

Tento princip bychom měli uplatňovat především na své nejbližší, rodinu, partnery, spolupracovníky, přátele. Nemá smysl se zabývat problémy lidí, které neznáme, pokud nejednáme dobře s lidmi kolem sebe. Teprve pokud plně chápeme potřeby lidí kolem sebe, můžeme se upřímně starat o lidi ostatní.

Lidé často na své okolí reagují tak, jak na ně toto okolí působí. Jednotlivec tak může otrávit celý kolektiv nebo naopak ho může kladně motivovat.
 

Princip negace protikladů: Nezáleží na tom, na kterou stranu tě postavily okolnosti. Důležité je vědět, že sis žádnou nevybral.

Tento princip navrhuje chápat vlastní postavení jako výsledek faktorů, které jsme si nemohli vybrat: vzdělání, inteligence, zdravotní stav, prostředí, lidé kolem nás. Díky tomu můžeme porozumět postojům odlišných od našeho vlastního. My jsme přece nestvořili lidi malé nebo velké, černé nebo bílé, věřící nebo atheisty. Proto se nemusíme ztotožňovat s někým z nich. Neměli bychom přijímat falešná řešení a měli bychom zůstat otevřeni kritice soupeřících stran, jejichž cílem je získat naši podporu.
 

Princip hromadění činů:  Protikladné i jednotící činy se v tobě hromadí. Pokud opakuješ činy vedoucí k vnitřní jednotě, nic už tě nedokáže zastavit.

Protikladnými, rozpornými činy se zde rozumí takové činy, které ve mně zanechávají pocit, že jsem "zradil sám sebe". Jednotící jsou takové, které dávají pocit "jednoty se sebou samým". Každý rozporný čin mi dává nejen pocit, že jsem zradil sebe i ostatní, ale vede mne k tomu dělat další takové činy. Na druhou stranu, každý jednotící čin mě stejně směruje k dalším jednotícím činům.

Dobrým praktickým receptem k překonání rozporů a k vybudování nového životního směru je začít používat těchto dvanáct principů pro své jednání.