Kumránské svitky
podle článku [X1]
zpracoval: Jiří Svršek

V Knihovně Kongresu Spojených států amerických ve Washingtonu byla uspořádána výstava "Svitky od Mrtvého moře", která americké veřejnosti představila určitý výběr textů z tzv. kumránských svitků, které se staly předmětem intenzivního zájmu veřejnosti. Cílem výstavy bylo odpovědět na otázky o jejich původu, o lidech, kteří svitky napsali, o době, v níž žili, a o tajemstvích, které svitky dosud skrývají. Výstava popsala historický kontext svitků, kumránskou společnost, z níž pocházejí, a také příběh jejich objevení ve 20. století.

Originální výstava obsahovala téměř 100 předmětů: zlomky kumránských svitků, další artefakty z kumránské oblasti a knihy a ilustrace ze sbírek Knihovny Kongresu. Na Internetu vznikla virtuální výstava [X1], která zahrnuje snímky 12 fragmentů svitků a dalších 29 předmětů, které byly zapůjčeny izraelskou vládou a soukromými sběrateli.

Na jaře roku 1947 pásl arabský chlapec Muhammad al Díb z kmene Taamira v Judejské poušti ovce. Při hledání jedné z nich našel ve zvětralých vápencových skalách jeskyni a v ní několik střepů a kožené svitky. Vzal je s sebou do Betléma, kde je předal Chalílu Iskandaru Šahínovi, aby s nimi vyspravoval boty. Ten pochopil, že na nich je něco napsáno, vzal jeden z nich a předal jej v syrském klášteře sv. Marka, kde si jej prohlédl opat. Teprve později je nabídl izraelskému archeologovi dr. Sukenikovi z Hebrejské univerzity. Svitky se také dostaly do pobočky amerického orientálního ústavu v jordánské části Jeruzaléma, kam je nabídl syrský metropolita. Když se dozvěděl, že jde o cenný nález, propašoval je do Spojených států amerických. V lednu 1949 belgický pozorovatel Organizace spojených národů, kapitán Philippe Lippens, doprovázený vojáky Arabské legie a jordánským kapitánem Akkašem el Zebnem, nakonec objevil jeskyni mezi ústím řeky Jordánu a pramenem Feška nedaleko zřícenin osady Kumránu na břehu Mrtvého moře.

Původně bylo objeveno sedm fragmentů svitků a během následujících deseti let v jedenácti jeskyních bylo objeveno asi tisíc dalších fragmentů. Současně s tím archeologové poblíž jeskyní hledali důkazy osídlení, aby zjistili, kdo svitky vytvořil a v jeskyních uschoval. Díky tomu byly odkryty zříceniny osady Kumránu. Během relativně krátké doby po těchto objevech byly podány historické, paleografické a lingvistické důkazy podpořené radiokarbonovou metodou (zastoupení radioisotopu C-14), podle nichž osada Kumrán vznikla ve 3. stol. př.n.l. a zanikla roku 68. Kumránské svitky tedy vznikly dříve než nejstarší biblické texty.

Přestože od objevu kumránských svitků uplynulo půl století, dodnes představují předmět odborného studia a veřejného zájmu a vyvolávají vášnivé diskuse a spory. Proč byly svitky ukryty v jeskyních? Kdo je tam ukryl? Kdo žil v osadě Kumránu? Byly obyvatelé Kumránu skutečně těmi, kdo svitky vytvořil a později uschoval do jeskyní? Jaký význam mají kumránské svitky pro judaismus a křesťanství?

Mrtvé moře se nachází na území států Izrael a Jordánsko, asi 20 kilometrů východně od Jeruzaléma. Moře je velmi hluboké (jeho průměrná hloubka je 300 metrů) a velmi slané (některé jeho části obsahují největší možnou koncentraci rozpuštěných minerálních solí). Do Mrtvého moře přitékají menší řeky a prameny a zejména řeka Jordán.

Mrtvé moře leží v hluboké proláklině a proto jeho klimatické podmínky jsou neobvyklé. Silné vypařování vytváří mlhy, ačkoliv atmosférická vlhkost je nízká. Přilehlé oblasti jsou velmi suché.

Biblický popis ničivého zemětřesení poblíž Mrtvého moře v době narození Abrahama vedl k archeologickému a historickému výzkumu oblasti. Z archeologických výzkumů známe pouze Jericho. Ostatní biblická města (Zeboim, Admah, Bela nebo Zoar, Sodoma, Gomora) z doby bronzové nebyla archeologicky objevena. Ve 20. století v oblasti Mrtvého moře byla zaznamenána řada zemětřesení o velikosti 4,0 až 6,9 stupně Richterovy stupnice. Ke zničení města postaveného z nepálených cihel, dřeva a kamene by zřejmě stačilo velké zemětřesení o velikosti nejméně 7,0 stupňů Richterovy stupnice.

Izraelští seizmologové upozorňují na jednu okolnost, jíž lze dobře demonstrovat na zemětřesení v Mexico City v roce 1985. Epicentrum zemětřesení leželo poměrně daleko (350 km od města, avšak zvláštní geologické podmínky (podobně jako v oblasti Mrtvého moře) znásobily jeho účinky. Z geologického hlediska Mrtvé moře představuje jezerní pánev tvořenou středně pevnými, místy zvodnělými sedimenty, které spočívají na pevnějším podloží okolních hor. Celou situaci si lze představit jako misku s pudinkem. Pokud do ní několikrát správně strčíte, její vnitřek se rozechvěje. Proto zemětřesení v oblasti Mrtvého moře mohou mít 20 až 50 krát větší účinek než v okolních horách.

Archeologové v okolí Mrtvého moře objevili osady Masada, Ein Gedi a Kumrán, kde byly nalezeny zmíněné svitky. Na svitcích jsou staré texty z doby před napsáním biblických textů. Tyto texty mimo jiné obsahují kánon sekty esejských mnichů, nazývaný také Knihou pravidel. Později se našla také "knihovna" esejských mnichů. V ruinách objevili archeologové zbytky kláštera esejských mnichů, ve kterém byly dávno před narozením Ježíše Nazaretského napsány zásady a úvahy, které se později objevily v jeho učení a staly se základem nového náboženství.

Svitky a jejich zlomky objevené v Kumránu představují objemný archiv židovských dokumentů z období od 3. stol. př.n.l. do roku 68. Tato "knihovna" představuje největší nález rukopisů ve 20. století. Dokazuje bohatou literární aktivitu v období druhého Jeruzalémského chrámu a umožňuje nám nahlédnout do období počátků judaismu a křesťanství. Knihovna obsahuje některé knihy a další rukopisy v mnoha kopiích, zatímco jiné se zachovaly pouze ve zlomcích. Bylo nalezeno několik tisíc takových zlomků. Tyto knihy a rukopisy jsou psány ve třech různých jazycích, hebrejsky, aramejsky a řecky.

Dosud nepanuje úplná shoda v tom, co kumránská knihovna obsahuje. Podle většiny odborníků hlavními kategorie nalezených rukopisů jsou:

Sektářské svitky jsou většinou připisovány Esejcům. Avšak u ostatních textů mají mnozí odborníci pochybnosti. Podle nich existuje příliš málo důkazů, že by jedna sekta napsala tolik textů. Někteří odborníci také tvrdí, že existuje ještě čtvrtá nenáboženská katerogie textů.

Mezi zachované fragmenty kumránských svitů patří například Žalmy Tehillim, kniha pravidel Serkeh ha-Yahad, některé části Tóry Miqsat Ma'ase ha-Torah a další.

Podobně jako samotné svitky, také povaha kumránského sídla je předmětem debat a různých názorů. Osada Kumrán ležela na neúrodné terase mezi vápencovými skalními stěnami Judské pouště a Mrtvým mořem. Osadu objevil a odkryl Pere Roland de Vaux, francouzský dominikánský mnich při hledání svitků v nedalekých jeskyních. De Vaux odkryl archeologické pozůstatky sídla o velikosti 262 krát 328 stop (1 stopa = 0,3 metru). Podle jeho názoru šlo o sídlo sekty Esejců.

Esejci byli podle svědectví Flavia Josepha zbožní Židé, kteří asi 175 let př.n.l. odešli do Judejské pouště očekávat konec světa, neboť věřili, že brzy přijde království boží. Neuznávali Jeruzalémský chrám. Usadili se v Kumránu, kde vybudovali velký klášter, který r. 70 n.l. Římané stejně jako Jeruzalémský chrám zničili. Esejci obývali blízké jeskyně, skalní převisy a další geologické útvary. Jejich život však závisel na dostatku pitné vody a potravin.

Mnozí odborníci jsou na základě de Vauxovy interpretace, citací antických historiků a povaze některých textů na svitcích přesvědčeni, že Esejci napsali, kopírovali nebo shromažďovali kumránské svitky a pak je uložili v jeskyních přilehlých kopců. Jiní odborníci však namítají, že svitky jsou spíše sadducejské a že odkryté místo nebylo klášterem, ale románskou pevností nebo zimním sídlem bohatých Římanů. Dále tvrdí, že osada Kumrán nemá se svitky nic společného, protože neexistují žádné dostatečné důkazy.

Bez ohledu na povahu sídla archeologické a historické důkazy naznačují, že odkryté sídlo vzniklo ve druhé polovině 2. století př.n.l., v době vlády dynastie Maccabů, která vládla v Judeji v 1. a ve 2. století př.n.l. Osada Kumrán byla zničena římským nájezdem v roce 68 n.l., dva roky před pádem židovské samovlády v Judeji a zničením Jeruzalémského chrámu v roce 70 n.l.

Asi dva tisíce let uplynulo od doby, kdy kumránské svitky byly uloženy v jeskyních ve skalách kolem Mrtvého moře, do jejich objevu v roce 1947. Skutečnost, že přečkaly až do 20. století, že byly objeveny náhodně a že jde o největší a nejstarší soubor rukopisů souvisejících s Biblí od doby Ježíše Nazaretského, z nich dělá zcela mimořádný archeologický objev.

Jak již bylo uvedeno, od doby jejich objevu jsou kumránské svitky předmětem velkého zájmu odborníků a veřejnosti. Pro odborníky představují neocenitelný zdroj pro studium podstaty dvou největších světových náboženství, judaismu a křesťanství. Pro veřejnost představují artefakty velkého významu a záhad.

Zájem o kumránské svitky se od konce 90. let 20. století zvětšil. Sdělovací prostředky začaly věnovat větší pozornost odborným debatám o významu svitků, zříceninám v Kumránu a tím probudily zájem veřejnosti o tuto záhadu svitků od Mrtvého moře. Pocházejí svitky z knihovny druhého Chrámu v Jeruzalémě nebo z jiných knihoven, které byly ukryty, aby se zabránilo jejich zničení Římany? Bylo snad sídlo v Kumránu zimním sídlem nějaké bohaté rodiny z Jeruzaléma nebo římskou pevností? Náležel klášter sektě Esejců nebo Sadducejů? Bude nutné změnit náš názor na židovskou náboženskou víru během posledních století existence druhého Jeruzalémského chrámu? Neobsahují svitky klíč k nějakým skrytým pokladům? Vztahuje se "svitek s válečnými pravidly" nějak k ukřižovanému Mesiáši?

Od konce 80. let 20. století spory týkající se přístupu ke kumránským svitkům vyústily až k jejich publikování. Odborníci tehdy hovořili o intelektuální svobodě a právu svitky studovat. V roce 1988 izraelský úřad pro starožitnosti začal zvětšovat počet povolení ke studiu svitků. V roce 1992 svitky studovalo více než 50 odborníků. V roce 1991 Biblická archeologická společnost publikovala počítačovou verzi ve formě dvou svazků fotografií svitků. Koncem roku 1991 Huntingtonská knihovna v Kalifornii zpřístupnila všem odborníkům fotografické kopie svitků. Izraelský úřad pro starožitnosti oznámil, že bude publikovat autorizované vydání na mikrofiších s podrobným rejstříkem.

Kumránské svitky obsahují řadu tehdejších dokumentů, které nám slouží jako okno do neklidného a kritického období historie judaismu. Kromě tří skupin, o nichž psal Josef (Farizejové, Sadducejové a Esejci), se judaismus dále dělil na četné náboženské sekty a politické strany. Se zničením Jeruzalémského chrámu v roce 70 však byl tento bohatý náboženský a politický život násilně ukončen. Přetrval judaismus Farizejů a rabínský judaismus. V kumránských svitcích je dobře zachycen přechod od náboženství Izraele, jak je popsáno v Bibli, k judaismu rabínů. Ve 3. století se židovské zákony staly základem současných židovských náboženských praktik.

Kumránské svitky, které se datují až k událostem popsaným v Novém zákoně, významně přispěly k našemu pochopení židovského pozadí křesťanské víry. Badatelé poukázali na podobnosti mezi vírou a praktikami popsanými v kumránských svitcích a praktikami prvních křesťanů. Mezi tyto podobnosti patří srovnatelné rituály křtu, společné jídlo a vlastnictví. Nejzajímavější souvislosti jsou však v organizačních strukturách církví a společnosti. Sektáři se sami dělili do dvanácti kmenů, v jejichž čele stálo dvanáct vůdců. Podobně struktura prvotní křesťanské církve měla dvanáct apoštolů, kteří zastupovali dvanáct kmenů Izraele. Mnoho badatelů je přesvědčeno, že kumránské svitky a učení prvotních křesťanů vycházelo ze stejného proudu uvnitř judaismu, avšak současně mezi kumránskou komunitou a prvními křesťany nebyla žádná přímá souvislost.

Dnešní badatelé se shodují na významu kumránských svitků, avšak neshodují se na tom, kdo je vytvořil. Debatují o určitých částech jednotlivých svitků a ještě vyhodnocují jejich dopad na základy judaismu a křesťanství. Pro část veřejnosti v Izraeli a v celém světě kumránské svitky mají auru vážnosti a záhadnosti, která je opakovaně probouzena sdělovacími prostředky. Bohužel, sdělovací prostředky kromě hodnotných zpráv o sporech badatelů někdy přinášejí naprosté nesmysly, jako že svitky předpovídají budoucnost nebo obsahují odpovědi na tajemství života.

Závěrem je třeba uvést, že to, co dnes věřící uctívají ve formě Bible jako "Slovo Boží", je vlastně zcela neautentická sbírka záznamů ústních podání až ze 4. století n.l. Roku 331 na objednávku císaře Konstantina měla být sestavena Bible z útržků a vzpomínek pamětníků, protože jeho pohanský předchůdce císař Dioklecián v roce 303 nařídil zničit všechny křesťanské spisy, které se daly najít. Toto ničení bylo úspěšné zejména v Římě. Konstantinova objednávka umožnila "novým autorům" sestavit účelovou Bibli podle tehdejších politických a mocenských potřeb věrouky. Je doloženou historickou skutečností, že evangelia a listy apoštolů byly zapsány nejprve z ústního podání a následně byly účelově redigovány a přepsány. Například v roce 367 biskup Athanasius z Alexandrie určil, které práce mohou a mají být zařazené do Bible. Jeho seznam schválil náboženský koncil v Hippu v roce 393.

V roce 1958 profesor Morton Smith z Kolumbijské univerzity v New Yorku objevil v jednom klášteře u Jeruzaléma list, který obsahoval chybějící fragment z Evangelia podle Marka. Nebyl však ztracen, nýbrž záměrně vypuštěn na žádost biskupa Klementa z Alexandrie. Podle Klementa tuto část Markova evangelia "je nutno co nejpečlivěji uschovat, aby ji mohli číst pouze zasvěcenci do největších tajemství". V nalezené listině biskup Klement svému žákovi Theodorovi nařizuje zamlčet tuto část Evangelia podle Marka, protože "ne všechny pravdivé věci se mají povědět všem lidem." (Morton Smith: Secret Gospel, str. 14 a další).

Pozorný čtenář Evangelia podle Marka ve 14. kapitole v části o zajetí Ježíše narazí na věty o mládenci jen s plachtou na holém těle, který byl spolu s učedníky v zahradě Getsemanské u Ježíše, když ho po Jidášově zradě zatýkali. Mládenec pustil plachtu a nahý odešel, uvádí se doslova.

Kdo byl onen zmíněný mládenec? Právě to se rozhodl biskup Klement vypustit z Markova evangelia. Z evangelií jiných apoštolů (zejména Jana) víme, že to byl Lazar. Avšak Marek nehovoří o vzkříšení z mrtvých, ale popisuje událost doslova takto: "A rozhněvaný Ježíš vyšel spolu se ženou, kterou k němu učedníci nechtěli pustit, do zahrady, kde byl hrob, ze kterého byl slyšet křik. Ježíš odvalil kámen od vchodu hrobu a šel k mládenci, zdvihl k němu ruce a chytil ho za ruku. Ale mládenec, když ho viděl, ho miloval a úpěnlivě prosil, že by chtěl s ním být. Vyšli z hrobu, šli do domu mládence, který byl bohatý. Po šesti dnech Ježíš mu řekl, co má dělat a večer mládence přišel k němu, majíce na nahém těle ovinutou plachtu. A tu noc zůstal s ním, neboť Ježíš ho učil tajemství království božího. A potom vstal a vrátil se na druhou stranu Jordánu." (The Holy Blood..., str.336).

Odkazy a literatura:

[X1]  Scrolls from the Dead Sea. An exhibit at the Library of Congres, Washington D.C.

[1] Dr. Ambrus Miloslav: Moc a náboženství. NS bez respektu, 43, 25.10. 1993

[2] Václav Cílek: Zničení Jericha, Sodomy a Gomory. Anatomie konce: geologické a klimatické pozadí události. Vesmír 5/2002, roč. 81, str. 275 - 278.