Rostoucí spolupráce ve vědě představuje důležitou součást globalizačních tendencí. Vědecké instituce vytvářejí novou úroveň globalizovaného poznání. Nedávným příkladem je návrh na vytvoření Evropské rady výzkumu (European Research Council), která by měla sledovat rozvoj základního vědeckého výzkumu v Evropě a měla by tak doplňovat různé existující instituce a nástroje, které jsou orientovány zejména na praktické, většinou technologické aplikace vědy. Organizace základního vědeckého výzkumu a jejich účel jsou od 90. let 20. století předmětem živé diskuse kvůli vnitřním a hluboce zakořeněným problémům. Tyto problémy je třeba vzít v úvahu. V opačném případě by totiž nová mezinárodní organizace trpěla stejnými nedostatky jako organizace na národní úrovni. V této souvislosti se nesmí zapomínat na zásadní rozdíly mezi aplikovaným a základním vědeckým výzkumem. Aplikovaný výzkum je přirozeně pod silným tlakem praktického využití, zatímco základní výzkum většinou vychází z vlastního "kritéria pravdivosti" a odhadů (které se vztahují k hypotetickým a méně odhadnutelným důsledkům ve vzdálenější budoucnosti). Proto se v základní vědě projevují různé subjektivní vlivy, které mohou mít nepříznivé důsledky pro případné praktické využití, zejména ve vypjaté sociální situaci a při globálně zesílených ambicích.

Bezpochyby je známou skutečností, že praktické organizaci základního vědeckého výzkumu dominuje pevný a centralizovaný typ struktury nebo unitárního (nečleněného) systému. Tato pyramidová struktura má podobné administrativní a řídící vlastnosti, jaké má ekonomická organizace v totalitních mocenských systémech. Příkladem byl komunistický režim v Sovětském svazu a jemu podřízených státech střední a východní Evropy, který se rozpadl počátkem 90. let 20. století. "Ústřední moc" v tomto typu struktury rozhodovala téměř vše, obvykle formou přímých příkazů. Naopak v liberálním systému hlavní úlohu hrají osobní rozhodnutí a "distribuované" dynamické hodnocení výsledků. Tato dynamika je v podrobnostech chaotická. Unitární formální struktura vědy je podporována také méně formálními nástroji centralizované kontroly, jako je systém dozoru vedoucích týmů, který určuje o každé reálné akci (jako je publikování článku, finanční podpora). Tento systém je klíčovým nástrojem ve většině národních a mezinárodních institucích včetně navrhované Evropské rady výzkumu. Není nutné dokazovat, že praktická účinnost takového unitárního systému je v principu nízká a nelze ji zvýšit bez změny její podstaty, tedy v liberální strukturu. Zatímco v tržní ekonomice liberální struktura funguje velmi úspěšně mnoho let, struktura základního vědeckého výzkumu dosud setrvává na úrovni centrálního řízení, které má zničující důsledky v podobě "intelektuální totality", která se projevuje se různým způsobem, jak v explicitních tak v implicitních formách.

Avšak jako v případě všech společenských systémů nastala doba, kdy současný unitární systém není schopen udržovat a dále rozvíjet aktivity základního výzkumu, přestože nemusí vzdorovat žádným vnějším tlakům. Věda v Evropě se nachází v "kritickém stavu" bez ohledu na její materiální prosperitu nebo na technologické úspěchy. Hamletovská otázka "být či nebýt" již není pouze řečnickým obratem, ale získává zcela praktický význam v podobě dramatického úpadku a ztráty účinnosti současné vědy, zejména základních nebo "přesných věd", jako jsou různá odvětví fyziky. Dlouhá stagnace jejich základního výzkumu, tedy absence "fundamentálních objevů", nepochybně vede k výrazné ztrátě zájmu veřejnosti zejména na pozadí čistě empirických technologických úspěchů aplikovaného výzkumu. Tento nezájem veřejnosti vede k dalšímu úpadku tvořivosti, protože vědci ke své práci potřebují také kladný ohlas a zájem o svou práci. V řadě různých dostatečně seriózních zdrojů lze nalézt četné a podrobné debaty o těchto a dalších aspektech v moderním základním vědeckém výzkumu, které proto nelze považovat za nějaký subjektivně vyvolaný útok, zejména vzhledem k počtu názorů a postojů. Přes existující kritiku však jádro problému dosud nebylo jasně popsáno a proto navrhovaná řešení se obvykle omezují pouze na "řešení symptomů", tedy buď na úpravy zjevně nevyhovujícího systému organizace vědy nebo na mechanickou podporu současného úpadku jako nového "progresivního způsobu" rozvoje vědy.

Radikálnější, avšak podstatně účinnější léčbou, jíž hájí autor článku [X1], je pochopení analogie přechodu na systém obdobný v liberální ekonomii. Tento přechod má také hlubokou vědeckou oporu v nové univerzální představě složitosti, tedy v podobě nástupu "vyšší úrovně složitosti" dynamického systému "zobecněným fázovým přechodem". Tato přesná vědecká interpretace pouze potvrzuje evidentně běžné využívání zmíněné ekonomické analogie na situace, kdy centralizovaný typ organizace lze rychle nahradit kvalitativně odlišným, pružným a vysoce interaktivním způsobem organizace v podobě malých a nezávislých organizací. Autor článku [X1] takové organizace nazývá "tvůrčími výzkumnými jednotkami" (CRU, Creative Research Units), které představují nejmenší soběstačné jednotky profesionálního vědeckého výzkumu nebo jeho managementu a řízení. Vlastní vědecké jednotky se soustřeďují na řešení určitého vědeckého problému. Hodnocení a prezentování výsledků těchto vědeckých jednotek za účelem jejich financování a další podpory provádějí nezávislé manažérské jednotky, které mají svůj podíl na úspěšném financování projektu a vzájemně soutěží v počtu úspěšnějších výsledků. Úplná profesionální a veřejná otevřenost všech výsledků projektů, jejich hodnocení a využití je další vlastností této nové struktury vědy, která těsně souvisí s nezávislým liberálním způsobem činnosti hlavních jednotek nové struktury (podobně jako tomu je v regulované tržní ekonomice).

V národním, evropském a světovém měřítku by vznikaly různé tvůrčí výzkumné jednotky, které by se dynamicky přizpůsobovaly různému účelu a potřebám, přirozeným způsobem by se rozvíjely, rozrůstaly a zanikaly podobně jako v udržitelné tržní ekonomice. Tento přechod na vyšší úroveň složitosti struktury je podle autora článku [X1] nevyhnutelný kvůli stále rostoucí složitosti obsahu vědy a kvůli univerzálnímu zákonu korespondence. Podle tohoto rigorózně dokázaného zákona musí existovat korespondence mezi složitostí formy systému (tedy organizace) a obsahem systému (který chybí v současné unitární struktuře vědy).

Vznik několika organizací nového typu a odpovídající "interaktivní" monitorování v rámci Evropské rady výzkumu ERC by mohlo představovat vhodnou příležitost pro zavedení nového typu struktury. Tato struktura by spontánně rostla uvnitř dnes existujícího unitárního systému (a často by stála proti němu) ve formě různých více či méně nezávislých vědeckých "nadací" a zvláštních, obvykle soukromých "institucí". Tím by se však ještě plně nerealizovaly všechny možnosti nového typu organizace vědy, protože dosud neexistují její ostatní základní prvky, jako jsou manažérské společnosti. Navíc postavení vědeckých "nadací" a "institucí" nového typu by v rámci existujícího unitárního systému nebylo stabilní. Uvnitř současného systému by vyrůstaly různé "podpůrné skupiny" určitých iniciativ ("lobby"), které by však měly omezenou působnost. Autor článku [X1] se domnívá, že jednou z vážných překážek pokroku vědy je obtížné prosazování nových myšlenek uvnitř její současné nepružné struktury. Tímto způsobem by se však podařilo vytvořit "podkritické množství" jednotek nové struktury vědy a bylo by možno prokázat její výsledky. Podpora tohoto podkritického množství v podobě nových iniciativ, jako je Evropská rada výzkumu ERC, by pak vedla k rozvoji nadkritického množství jednotek nové struktury.

Nový systém vědy je vnitřně orientován směrem k explicitní tvořivosti ve výzkumu, prakticky určující vývoj vědy na rozdíl od formálního unitárního systému, který nepochybně směřuje ke svému zániku kvůli zděděnému rozporu mezi svou strukturou a formálně prohlašovaným "vyšším" účelem. Díky znalosti samotné tržní dynamiky lze účinnost rozvoje poznání nezávisle odhadovat pomocí kvalitativních vlastností výsledků, tedy konzistentních a určitě užitečných řešení problémů na rozdíl od zjevně nesmyslných, avšak převládajících kvantitativních odhadů "intenzity pokusů". Tvůrčí vědci jsou novým systémem osvobozeni od rutinní "papírové práce", která představuje vyčerpávající boj o postavení. Místo toho však na ně "útočí" požadavky od vzájemně soutěžících manažérských společností, které vyhledávají "slibné" projekty jako hlavní zdroj své existence. Ze stejného důvodu tyto společnosti odmítají nebo výrazně pozměňují méně kvalitní projekty, které by mohly být zdrojem jejich ztrát. Vnitřní tvořivost vědy získává v liberálním systému neomezenou možnost realizace v přísném souladu s vysokou a udržitelnou kvalitou výsledků. Unitární systém naproti tomu rozvoji liberálního systému brání a tím omezuje rozvoj tvůrčí a vysoce kvalitní vědy, která však je jedinečným zdrojem subjektivního "zájmu" jak vědců tak "obecné veřejnosti". Výsledný, živý a samovolně se rozvíjející trh znalostí přirozeně odstraní nebezpečně sílící separaci "profesionální" vědy od jiných oblastí lidské činnosti včetně "praktického života", "amatérských vědců" a "veřejného zájmu". Tato separace je v rámci unitární vědecké struktury podle autora článku [X1] neřešitelná.

Je třeba poznamenat, že liberální komerční trh funguje uvnitř unitárního (nečleněného) typu sociální struktury (včetně nejvíce demokratických verzí jednotného systému), jejíž moderní realizace těsně souvisí s průmyslovým, hromadným a jednoduchým způsobem výroby a životního stylu. Podle autora článku [X1] všudypřítomná "industrializace" objektivně stojí proti neomezené tvořivosti formálně liberální tržní dynamiky a ničí své "evoluční" výhody, zejména v moderní fázi "rozvinutého" (demokratického) unitárního společenského systému. Z tohoto pohledu navrhovaná neunitární organizace vědy by se měla vyhnout nejen soustředění moci, ale také její "liberální" verzi objevující se jako průmyslové, standardizující a proti složitosti zaměřené přístupy jak ve vědě tak v materiální výrobě. Tato kvalitativní změna je možná díky vnitřně tvůrčímu charakteru vědecké činnosti, která bude takto osvobozena od formální podřízenosti unitární a byrokratické hierarchii "vládců". Tuto změnu musí provázet nezbytný přechod od průmyslové, výrazně omezené a ničivé "svobody" k neomezené tvořivosti interaktivních tvůrčích výzkumných jednotek, které se budou řídit výše zmíněnými principy a postupně přerostou v samostatný a dynamicky udržitelný systém moderní vědy.

Přirozeným potvrzením nutnosti přechodu k nové neunitární struktuře vědy jsou zkušenosti z jiných oblastí společnosti, jako je "kritická" situace unitárního způsobu řízení některých veřejných nebo soukromých struktur ve všech měřítcích. Tohoto problému se týkají četné diskuse o "otevřené společnosti" nebo o nevládních organizacích. Role Evropy a její intelektuální elity v tomto velkém a nevyhnutelném přechodu na novou strukturu společnosti musí být aktivní a rozhodná, pokud současná stagnace a pokles má být někdy nahrazen vnitřní tvořivostí.

Autor článku [X1] se však nezmiňuje o problémech, které budou novou liberální strukturu vědy provázet. Jednou z vlastností nové struktury bude vzájemná konkurence vědeckých projektů, tedy mimo jiné ztráta lidských, intelektuálních, finančních a materiálních prostředků těch tvůrčích výzkumných jednotek, které budou méně úspěšné nikoliv z vědeckého, ale třeba z komerčního hlediska. Jak například obstojí projekt studia chetitštiny v konkurenci s projektem výzkumu automatického překladu z češtiny do angličtiny? Jakým způsobem se bude řešit nezaměstnanost vědců z tvůrčích výzkumných jednotek, které zaniknou nebo se budou muset zaměřit na kvalitativně odlišnou činnost? Na trhu práce existuje trvalá nezaměstnanost a současně možnost více či méně úspěšné rekvalifikace na jinou práci. Jak dlouho může vědec zůstat bez práce, aniž ztratí kontakt se svým oborem? Může se úzce zaměřený vědec rekvalifikovat na jiný obor? Dosáhne někdy potřebných intelektuálních znalostí, schopností a dovedností? Jak lze kvalitativně hodnotit výsledky základního výzkumu, jako je např. již zmíněné studium chetitštiny? Budou mít takové projekty vůbec nějakou naději na existenci?

Pokud uvažujeme o nové struktuře výzkumu, která převezme principy liberálního trhu, musíme také seriózně hovořit o všech problémech, které takový trh provázejí a jimž se nelze vyhnout.

Odkazy:

[X1] Andrei P. Kirilyuk: Creativity and New Structure of Science. Institute of Metal Physics, Kiev, Ukraine. physics/0403084 e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.