Geniální nápad Jonathana Lynna a Anthonyho Jaye, autorů knihy "Jistě, pane ministře", která pokračuje v nejlepších tradicích britského humoru, spočívá ve vytvoření fiktivního Ministerstva pro administrativní záležitosti, jehož činnost je zasazena do téměř reálné britské politiky. Do čela tohoto ministerstva byl jmenován poněkud naivní James Hacker, který si chce při provádění své politiky udržet přízeň voličů. Stálý tajemník ministerstva sir Humphrey Appleby si však dal za úkol dohlížet, aby se Hacker příliš nevměšoval do záležitostí ministerstva a výkonná moc zůstala v rukou státní správy, tedy především v jeho vlastních. Proto využívá různé důmyslné způsoby, jak Hackerovy nápady usměrnit žádoucím směrem. Někdy se ovšem stane, že se zájmy obou mužů překvapivě shodují a jsou nuceni spolupracovat. Osobní tajemník ministra Bernard Woolley soucítí s Hackerem, avšak je především loajálním pracovníkem státní správy s perspektivou dalšího postupu. Má vynikající pozorovací talent a jeho osobní poznámky čtenářům osvětlují jednotlivé situace z jiného úhlu.

Anthony Jay a Jonathan Lynn společně pracovali od 70. let 20. století pracovali ve společnosti Johna Cleese (člena Monthy Python's Flying Circus). V roce 1979 BBC schválila jejich nápad a byl natočen pilotní díl seriálu a dalších 21 epizod. Poprvé byly vysílány na BBC 2 v roce 1980 a získaly neobyčejný úspěch jak diváků tak novinářů. Britská premiérka Margaret Thatcher dokonce uvedla, že seriál ji neobyčejně potěšil. Na tento seriál navázal seriál "Jistě, pane premiére", který jsme měli možnost vidět v České televizi. Seriál patřil k nejsledovanějším pořadům ve Velké Británii. Roli Jamese Hackera ztvárnil Paul Eddington, roli sira Humphreyho Nigel Hawthorne a roli Bernarda Derek Fowlds.

V roce 1988 Paul Eddington a Nigel Hawthorne obdrželi řád CBE (Commander of the British Empire, britský rytířský řád založený v roce 1917 králem Jiřím V., dnes udílený za služby vládě) a Anthony Jay byl povýšen do šlechtického stavu. Jedinými kritiky těchto ocenění byla britská státní správa, která seriál označila za podlý, překážející a přeceněný.

Kniha "Jistě, pane ministře" byla po 106 týdnů v britském žebříčku nejprodávanějších knih "TOP 10" a byla přeložena do řady světových jazyků.

"Jsou ty odpovědi stoprocentně přesné?" chtěl jsem vědět.

"Jsou pečlivě vypracovány, aby vyjadřovaly stanovisko ministerstva," odpověděl opatrně.

"Humphrey," řekl jsem stejně opatrně, "tyhle zvláštní parlamentní výbory jsou velice důležité. Nemůžu dovolit, aby mě přistihli, že je klamu."

"Nepřistihnou vás, že je klamete."

To mě zcela neuspokojilo. Vzrůstalo ve mně podezření, že ten materiál není zcela pravdivý. "Je to všechno pravda?" naléhal jsem dál.

"Pravda a nic než pravda," ujistil mě.

"A celá pravda?"

"Samozřejmě, že ne, pane ministře," řekl už trochu netrpělivě.

To mě zmátlo. "Takže jim řekneme, že si některé věci necháváme pro sebe?"

S úsměvem zavrtěl hlavou. "To samozřejmě ne."

"Proč ne?"

Sir Humphrey vstal a autoritativně prohlásil: "Ten, kdo chce zachovat tajemství, musí zachovat tajemství, že má tajemství k zachování." S tím odešel.

Ta citace mě zaujala, připadala mi docela důvtipná. "Kdo to řekl? zeptal jsem se Bernarda.

Bernard vypadal udiveně. Hleděl na mě, pak na dveře, za nimiž Humphrey právě zmizel.

"To byl sir Humphrey," řekl...

Literatura:

[1] Jonathan Lynn & Anthony Jay: Jistě pane ministře. II. část. Aurora, Praha 2003. ISBN: 80-7299-060-8 Z angl. orig.: "The Complete Yes Minister", BBC Books, London 2001. Překlad: Jan Klíma.