Hippies a socialismus
zpracoval: Jiří Svršek

Při hledání informací na Internetu o období květinových dětí hippies na konci 60. let 20. století jsem narazil na článek, publikovaný v prosinci 1969. Autoři článku se snažili (samozřejmě neúspěšně) zmanipulovat toto nekonformního hnutí implantací nutnosti střetu "kapitalismu" se "socialismem". V historii 20. století máme několik příkladů, kdy masová nespokojenost mládeže byla využita ve prospěch určitých politických sil.

Hnutí "květinových dětí" vypuklo v létě 1967. Postoje veřejnosti k hippies se různily od pobaveného a shovívaného okouzlení až po nenávistný odpor. Během následujících dvou let však ve veřejnosti rostly nepřátelské postoje s tím, jak hippies stále méně hovořili o "lásce" a "nádherných lidech" a stále více kouřili marihuanu, zneužívali další drogy a odmítali se podřídit normám většinové společnosti.

Ve Velké Británii pověst hippies značně poškodilo obsazení budovy Piccadilly 144, přestože fotbaloví chuligáni (hooligans), kteří se tohoto činu dopustili, neměli s hippies nic společného. Čin byl označen za hrubý útok na majetek a stal se impulsem k zásahům policie proti hippies.

Odpor veřejnosti značně zesílil, kdy televize a tisk se snažily veřejnost přesvědčit, že mnozí hippies chtějí žít, aniž by museli pracovat. V jednom televizním programu dělníci David Frost, Hughie Green a Robert Maxwell ostře útočili na hippies kvůli jejich promyšleným námitkám proti zaměstnanosti. Richard Neville, vydavatel undergroundového časopisu Oz, napsal, že myšlenka práce jako povinnosti nemá hluboké historické kořeny, že práce v moderní společnosti je ve skutečnosti formou otroctví a že současné výrobní metody by snadno postačovaly k tomu, aby všichni měli dostatečný majetek. Za tyto názory byl ostře napaden Davidem Frostem, který v televizi uvedl, že jde o naprostou lež.
 

Charakteristika hippies

Jev hippies byl hnutím, souborem postojů, určitou subkulturou nebo nepřístojnost, podle toho, jak se na něj díváme. Zahrnoval několik stovek tisíc především mladých lidí ve Spojených státech amerických a v zemích západní Evropy. Toto hnutí nelze nějak přesně definovat, protože nikdo nepublikoval nějaký manifest nebo nedefinoval, kdo je hippy a kdo nikoliv. V různých zemích byla situace odlišná. Například ve Spojených státech amerických bylo relativně méně semi-hippies, neboli víkendových hippies než ve Velké Británii, protože dlouhé vlasy představovaly větší překážku při hledání práce než v Evropě. Existovala řada vlastností, která odlišovala hippies od "řádné" společnosti (straight society), jak ji sami nazývali.

Hippies byli většinou mladí lidé ve věku pod 30 let. Většina z nich zastávala neortodoxní postoj k používání drog, především marihuany nebo LSD (diethylamid kyseliny lysergové), méně pak amphetaminů a dalších drog. Lidé z "řádné" společnosti, z nichž mnozí denně používali alkohol, nikotin ve formě cigaret, barbituráty ve formě uklidňujících léků, aspirin a další látky, často tvrdili, že "hippies berou drogy". Přitom alkohol, nikotin nebo barbituráty jsou ve své podstatě podobné drogy, jako je marihuana nebo LSD. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že z alkoholu, nikotinu, barbiturátů a dalších podobných látek mají finanční zisk soukromé firmy a prospěch celá "řádná" společnost ve formě daní z přidané hodnoty a spotřebních daní.

Hippies měli obvykle typický vzhled: dlouhé vlasy, svérázné oblečení, korálky a podobně. Jako všechny menšinové skupiny také hippies měli svůj vlastní slovník a vlastní způsob vyjadřování. Někdy se tvrdí, že jazyk hippies se odrazil v populární hudbě konce 60. a počátku 70. let 20. století. Ve skutečnosti si komerční hudební producenti většinu termínů vypůjčili jinde.

Hippies se projevovali také svými vlastními formami umění, například beatovou hudbou doprovázenou barevnými blikajícími světly. Často usilovali o opak hodnot "řádné" společnosti. Dávali přednost spontánnímu chování před sebeovládáním, chovali se často spíše dětsky než promyšleně, dávali přednost lásce před násilím, užívali si života místo aby usilovali o kariéru, snažili se dělat věci po svém, než aby dodržovali nějaká pravidla, měli raději chaos než nějaký řád a postupy a samozřejmě obdivovali Indiány místo amerických kovbojů.

Hippies často více věřili pověrám než je běžné. Odmítali "organizované náboženství" v církvích. Často však věřili různým náboženským a mystickým představám, astrologii, transcendentální meditaci, hádání z ruky nebo vědomí Krišny.

Mnozí hippies prosazovali revoluční změny ve společnosti. Pouze někteří však měli představu, jak těchto změn dosáhnout. Hovořili například o "kmenové" nebo "komunitní" společnosti, avšak většinou neměli jasno, jak by taková společnost měla vypadat. Například v jednom jejich časopise se objevil článek s titulkem "Alternativní společnost právě teď!". Jeho obsah však byl názorově nevyhraněný, nejasný a poskytl jen málo skutečných informací. Mnozí hippies byli přesvědčeni, že zlo ze společnosti lze odstranit pouze zásadní společenskou změnou. Avšak jejich politické představy byly často zcela utopické, jako zrušení mzdy a peněz. Hippies byli mnohdy ovlivněni názory jiných radikálních skupin mládeže, jako byli socialisté nebo skupiny bojující proti rasismu. Uvnitř hippies se objevili vyhraněné skupiny, jako byli například yippies.
 

Společenské pozadí hippies

Někteří socialisté tvrdili, že většina dělníků musí nejprve socialismus pochopit, než může o něj usilovat. Revoluce myšlení musí předcházet revoluci v politice a ve společnosti. Tento názor byl v souladu s názorem, že lidové masy s výjimkou některých neobyčejných jednotlivců a skupin lidí jsou roboti s vypláchnutým mozkem, loutky manipulované televizí a tiskem.

Avšak kapitalismus není žádnou konspirací, jak tehdy mnozí tvrdili. Nemůže být ovládán nějakou skupinou jednotlivců nebo dokonce "kapitalistickou třídou". Tržní společnost je dynamická, neustále se rozvíjející a v podrobnostech neodhadnutelná. Dělníci a jiní pracující nejen musí zvládat svoji práci, ale musí být také dostatečně pružní, protože jejich práce se časem mění. Jinak by tržní společnost byla nevýkonná a nevýdělečná.

Již koncem 60. let 20. století byly tradiční představy o práci, odpočinku a "smyslu života" napadány a kritizovány. Kapitalismus posiloval představu "odpočinkové společnosti", zlatého věku s krátkou pracovní dobou a automatickým blahobytem, kterého však nikdy nemohl dosáhnout. Snažil se v lidech vyvolat obraz nové, krásné a blahobytné společnosti, spravedlnosti a svobody, zatímco jejich mysl a tělo se staly pouhým nástrojem akumulace kapitálu. Od přesvědčení, že práce je krutá povinnost a spotřeba je její odměna, se kapitalismus všemožně snažil lidi přesvědčit, že spotřeba je příjemnou povinností a práce je také určitou odměnou.

Právě v tomto kontextu nevratných změn společnosti je třeba nahlížet znepokojivé vlny odporu, k němuž patřili také hippies. Hnutí hippies se soustřeďovalo v Kalifornii, tehdy v technicky nejvyspělejší části světa, jakéhosi okna do budoucnosti. To však nebyla náhoda, neboť tento vývoj někteří socialisté a historičtí materialisté předpovídali. Socialistické myšlenky jsou vyspělým kapitalismem vytlačovány sliby neomezených možností a blahobytné společnosti pro všechny. Avšak nespokojenost lidí, kteří otrocky pracují za nízké mzdy sotva k přežití, a nezaměstnaných bez naděje na lepší život je trvalým zdrojem socialistických názorů. Různé socialistické skupiny se proto neustále rozvíjejí a někdy směřují k extremismu a násilí.

Hippies byli důsledkem komerčního tlaku na mládež a určité "generační mezery". Avšak tato mezera nebyla jen jakýmsi pojmem pro televizi a tisk. Mladá generace nežije a nemyslí jinak než mysleli a žili jejich rodiče v mládí. Mnoho názorů a představ otců a matek bylo přijatelných i pro jejich děti. Mladí lidé ve vyspělých zemích se nikdy nechtěli podřídit nějakému režimu, vnucovaným pravidlům společnosti, ani nechtěli, aby do jejich životů zasahovala válka. Jejich životní standard spotřeby obvykle trvale vzrůstal a proto často věřili, že tomu tak bude stále. Avšak technický pokrok, zostřující se konkurence a úsilí o vyšší zisky, je nutili ke stále vyšším výkonům za stále nižší platy. Mladí pracující se proto stále častěji ptali, komu slouží ten nekonečný kolotoč práce a kdy konečně začnou skutečně žít.

Rychlé rozšíření myšlenek hippies ve vyspělém světě bylo důsledkem podobných podmínek v těchto zemích a komunikačních prostředků globálního charakteru. Názory, myšlenky, postoje a záměry v jedné zemi se rychle rozšířily do ostatních zemí. Představa, že k sociální revoluci může dojít pouze v jedné zemi, je pouhá iluze.

Úmyslná iracionalita hippies a jejich prvotní důraz na lásku byly protestem proti rozumnosti a logice "řádné společnosti". Kapitalismus projevuje značnou racionalitu ve svých službách iracionalitě. Ten, kdo plně nerozumí struktuře kapitalismu, může považovat tuto "logiku" za tyranskou, a může se obracet k bezmyšlenkovité sentimentalitě. Tyto postoje byly zdůrazněny zejména v prvních Godardových filmech, jako byl "Alphaville".

Mysticismus souvisí s reakcí proti modernímu křesťanství a jeho institucím, které představují církevní řád. Někdy je spojován také s halucinacemi vlivem drog, které poskytují únik z bezcílné a nebezpečné skutečnosti. Mysticismus představuje různé romantické představy, je zdrojem umění a pokusem se vrátit ke ztraceným "kořenům" a jednodušším společenstvím.

Hnutí hippies již počátkem 70. let 20. století zmizelo. Určité jeho aspekty, jako je oblečení, jazyk a hudba však dále pronikaly do širší a méně odbojné oblasti komerční kultury pro mládež. "Underground", který byl vždy pojmem s určitým politickým nábojem, byl ovlivněn levičáckými reformátory. Společné pocity a zastávané hodnoty hippies přetrvaly také u kuřáků marihuany, avšak byly méně vyhraněné. Nejdůležitějším problémem, jehož se hippies ve své době dotkli, byly závažné rozpory v systému tržního hospodářství.
 

Kritika hippies

Několik mladých dělníků, kteří své protikapitalistické názory původně získali v Undergroundu, pokročilo v chápání revolučního socialismu a založilo Socialistickou stranu Velké Británie. Příznivý ohlas pramenil z existujícího širšího socialistického hnutí. Potenciálně plodný vzdor hippies proti autoritě státu se však odrazil v reformismu, anarchismu a mysticismu.

Důraz hippies na uvolněný styl života spíše než na nějaký program byl hlavní překážkou, aby hippies vytvořili skutečné sociální a politické hnutí. Odlišnost v oblékání, styl účesu a hudba se pro mnoho hippies staly fetišem. Blikající světla, psychédelický styl, vůně kadidla, zvuk Claptonovy kytary, to vše mocně působilo na všechny smysly. Pro soukromé firmy na trhu nebylo žádným problémem tyto věci všem zájemcům nabídnout za příslušný peníz. Ostatně jako vždy, když se objeví nějaký zajímavý umělecký projev, nějaká nová věc, nová zábava nebo nějaké potěšení. Trh dokázal životní styl hippies zvulgarizovat, velmi výhodně prodat a vytvořit z něj krátkodobou módu. A jak poznamenal Oscar Wilde, problém být velmi moderní spočívá v tom, že velmi brzy jste staromódní.

Úsilí hippies o vytvoření nové společnosti bylo naivní. Nejprve se domnívali, že pouhým důrazem na vzájemnou lásku ovlivní smýšlení většinové společnosti. Avšak podmínky a nálady ve společnosti vedly ke zcela opačným postojům. Lidé se většinou smířili se stávajícím stavem věcí. Dále se hippies chovali, jako by již jejich nová společnost existovala. Přelézali zdi věznic, ignorovali zákony a státní moc. Nakonec se někteří pokoušeli státní systém překonat a porazit jednotlivými akcemi. Avšak tyto akce byly určovány povahou celku a nikoliv naopak. Přestože někteří hippies byli skutečně radikální a usilovali o nějakou revoluci, nakonec zapadli do různých reformních skupin. Jejich vzájemné soupeření však jakékoliv revoluční úsilí pohřbilo.

V roce 1969 se objevily dva protichůdné směry: útoky na nenáviděný kapitalismus symbolizované obsazením Piccadilly 144 a útěk z něho symbolizovaný odchodem na ostrov Svatého Patrika. Avšak kapitalismus nezanikl kvůli několika demonstracím nebo protestům. Nezanikl by ani kvůli masovým demonstracím nebo násilným akcím. Pro většinu lidí je jejich soukromý majetek velmi důležitý. Jakmile je ohrožen, obracejí se ke státní moci a plně podporují jakékoliv akce k nastolení "pořádku". Tržní společnost těmto lidem nabízí kariéru, bohatství a majetek. Toho se lidé dobrovolně nikdy nevzdají. Rozpor mezi těmi, kteří majetek mají, a těmi, kteří ho nemají, je proto trvalý.

Underground konce 60. a počátku 70. let 20. století byl spíše obdobím hledání než obdobím nějakých Principů. Hippies byli velmi kritičtí ke společnosti kolem sebe, avšak byli zcela nekritičtí vůči sobě a svému životnímu stylu.

Hippies tak přejali všechny aspekty nemocné společnosti. Problémy konce 60. let 20. století ve vyspělých západních zemích však byly závažnější, než hippies byli schopni postihnout. Závody ve zbrojení a hrozba jaderné války. Chudoba. Nezaměstnanost. Rasismus proti černochům a Latinoameričanům. Ničení životního prostředí. Pronásledování občanů státní mocí. Utajované vládní projekty a pokusy na lidech. Mnohé věci pronikly na veřejnost až v 80. a 90. letech 20. století.

Anonymní autoři článku [1] vyzývali, aby hippies nejprve přijali Principy Socialismu, aby mohli dosáhnout svých snů.

Jenže hippies nebylo žádným politickým hnutím. Bylo projevem hluboké nespokojenosti a protestu proti neuspokojivému světu. V 80. letech 20. století se z mnohých hippy stali ředitelé velkých korporací, předsedové správních rad, vysocí státní úředníci, špičkoví odborníci, úspěšní umělci nebo vědci. Přijali za svou společnost, proti níž původně protestovali, protože získali postavení, kariéru a majetek.

Literatura:

[1] Hippies: An Abortion of Socalist Understanding.