Význam našich vztahů k přírodnímu světu
podle článku [X1] zpracoval: Jiří Svršek

Literatura a odkazy:

[X1] Chapter from Compassion: Our Last Great Hope-Selected Speeches of Leo K. Bustad, DVM, Ph.D. Published by Delta Society, Renton, WA (l996). Delta Society; 289 Perimeter Road East; Renton, WA 98055-1329; [M1]

[X2]Climate Science. The Science of Global Warming. The Union of Concerned Scientists.

[1] Eberhard Trumler: Pes mezi lidmi. Agentura Cesty, Praha, v roce 1996. ISBN: 80-7181-058-4. Z němec. orig. "Der schwierige hund", Kynos Verlag, 1993.

[2] Miloš Seifert: Svitek březové kůry. Cesta k dokonalosti. S použitím knihy "Birch Bark Roll" od Ernesta Thompsona Setona. Nakl. B. Kočí, Praha, 1925.
 

Klinická pozorování a výsledky nedávného výzkumu potvrzují několik staletí starou víru, že soužití člověka se zvířaty a s přírodním prostředním přispívá k jeho celkovému zdraví a lepšímu životu. Výzkumníci v polovině 90. let 20. století "znovu objevili", že blízké vztahy mezi člověka k okolnímu přírodnímu prostředí, zejména ke zvířatům, významně přispívají k udržení dobrého tělesného a duševního zdraví. Tyto vztahy (nebo lépe "vazby") dokazují nezbytnost živé přírody v naší těsné blízkosti. Jejich kořeny sahají tisíce let do naší minulosti. Avšak urbanizace, industrializace, mechanizace a další ekonomické a sociální síly člověka postupně zcela odloučily od přírodního prostředí. Zásadní změny stylu života vedly k rostoucímu stresu a k závažným důsledkům pro naše fyzické a duševní zdraví.

Nezdravým způsobem života se proto zabývají výzkumníci řady vědních oborů s cílem obnovit zdraví lidí industriální společnosti. Americká Společnost Delta (the Delta Society) a její sesterské organizace v jiných zemích se řadu let zabývají studiem interakcí člověka, zvířat a životního prostředí. Tato společnost publikuje vědecké práce, provádí výuku a nabízí různé služby.

V posledních dvaceti letech vědeckého a klinického pozorování ukázalo, že soužití člověka a zvířat může ovlivnit:

Studium interakcí mezi lidmi, zvířaty a přírodním prostředím ukázalo, že význam zvířat v životě lidí lze těžko podceňovat (Anderson, 1975; Anderson et al., 1984; Arkow, 1986, 1989; Fogle, 1981, 1983, 1986; IIRHPR, 1985; Katcher and Beck, 1983; Rowan, 1988; Delta Annual Meeting Abstracts, časopis Anthrozo's). Počet zvířat v industriální společnosti je ohromný. Ve Spojených státech amerických se odhaduje počet psů na 55 miliónů a počet koček se odhaduje na 60 miliónů. Určení počtu koček je obtížné, protože řada lidí se stará o volně pobíhající kočky, které oficiálně nikomu nepatří. Počet toulavých koček se odhaduje na 25 až 40 miliónů. Někteří výzkumníci se nyní zabývají problémem, jak odhady populace psů a koček zpřesnit (Patronek and Glickman, 1994; Patronek, 1995; Patronek and Rowan, 1995).

Dokonce muži a ženy bez domova mají potřebu se starat o nějaké zvíře, jehož přítomnost a doprovod jsou pro tyto lidi velmi důležité (Kidd and Kidd, 1994). Ve Velké Británii proto byl v roce 1991 zahájen Projekt Naděje, jehož součástí jsou také veterinární služby pro zvířata lidí bez domova, včetně vakcinace zvířat proti infekčním onemocněním, zbavení blech a střevních parazitů (Kase, 1996). Projekt byl zahájen v Londýně a postupně se rozšířil do dalších měst.

Zvířata nebo jejich obrázky jsou součástí umění, fotografie a filmu, pohádek, bajek, vyprávění a folklóru. Jsou součástí našeho jazyka, představ, přání, obav i snů. Uvádí se, že 57 procent snů dětí ve věku 4 let obsahuje zvířata (Van de Castle, 1983). Zvířata jsou součástí našeho náboženství, práce, zábavy i oslav. Stále více odborníků zvířata využívá v lékařské péči. Za jistých podmínek je interakce se zvířaty vhodnou terapií.

Důležitost zvířat pro zdravější život lidí v industriální společnosti je stále průkaznější. Nikdy v celé historii lidstva tolik lidí západní společnosti nebylo zbaveno vzájemné prospěšné interakce navzájem a se svým prostředím. Stále více lidí žije osamoceně. Stále více manželství zůstává bezdětných. Svobodné matky, svobodní otcové a manželské dvojice jsou stále více od svých dětí odloučeni. Mnoho otců a matek pracuje daleko od domova a často mají navzájem různé časové rozvrhy. Děti se obvykle rodí v nemocnici, pak stráví určité období ve střediscích denní péče, pak jsou umístěny do jeslí a mateřských škol, pak navštěvují základní a střední školy, které jsou obvykle daleko od domova. Když rodiče přijdou domů, děti obvykle sledují televizi, hrají počítačové hry nebo poslouchají nějakou hudbu. Se svými rodiči stále méně komunikují. Mají pocit, že rodiče jejich problémy nechápou a ani je nezajímají. Naopak rodiče mají pocit, že svým dětem nerozumí a často se snaží nedostatek vzájemného soužití, každodenních kontaktů, citů a rodičovské lásky nahradit různými dárky a penězi. Nedostatek rodičovské výchovy a vzájemné odloučení vede k rostoucímu stresu, k depresím, pocitům osamění, nezájmu a zbytečnosti. Důsledkem jsou psychosociální odchylky a poruchy lidí z poměrně značné části společnosti. Autor článku [X1]Leo K. Bustad  je přesvědčen, že přítomnost zvířete může u mnoha lidí omezit pocit odloučenosti a osamocenosti. Člověk musí zvíře vychovávat, věnovat mu péči, pozornost, může se ho dotýkat, hrát si s ním a sdílet s ním část života. Zvíře vyžaduje pozornost, péči a lásku, zbavuje člověka tíživých pocitů vlastní zbytečnosti a osamělosti. Nutí člověka k aktivitě a nedává mu tolik času k tomu, aby se neplodně zabýval jen sám sebou.

Studie multietnického vzorku 877 adolescentů v Los Angeles (Siegel, 1995) ukázala, že asi polovina z nich žije v rodinách, které mají nějaké domácí zvíře. Z těch, kteří mají doma domácí zvíře, 64 procent uvedlo, že jejich domácí zvíře je pro ně velmi důležité. Pouze 10 procent uvedlo, že domácí zvíře pro ně nemá žádný význam nebo pro ně není příliš důležité. Adolescenti bez sourozenců přikládali domácím zvířatům větší význam než ti, kteří měli sourozence. Veškerá zodpovědnost a péče o domácí zvíře spočívala na nich.

Mnoho studií dokazuje důležitost dotyku člověka a zvířete. Značný význam dotyku přikládá Aaron Katcher, který mimo jiné ukázal, že anglický termín "pet" pro domácí zvíře znamená dotyk a péči (Katcher, 1981). Dále zjistil, že přestože se muži v západní společnosti vzájemně dotýkají mnohem méně než ženy, v čekárnách veterinárních ordinací mezi muži a ženami není žádného rozdílu v četnosti a způsobech dotyků domácích zvířat. Zdá se, že psi a snad některá další zvířata slouží jak ženám tak mužům jako vhodný a bezpečný objekt výchovy a jako způsob, jak projevit své pocity dokonce na veřejnosti.

Děti ve věku od 5 do 8 let, zejména chlapci začínají mít odpor k fyzickému kontaktu s rodiči a mezi sebou navzájem. Aaron Katcher ve své studii tvrdí, že přítomnost domácího zvířete umožňuje obnovit význam vzájemného dotyku u dětí, které z různých "důvodů" dotyk odmítaly.

Autor článku [X1] Leo K. Bustad je přesvědčen, že uvedené výsledky studií jsou důkazem, že lidské zdraví a způsob života závisí na kvalitě sociálních vztahů (včetně dotyků) během života (House et al., 1988; Lynch, 1977). Jedním z nejvýraznějších příkladů tohoto faktu jsou vývojové poruchy dětí, které neměly kontakt s matkou. Překvapivě tyto poruchy pozorujeme jak u lidí tak u jiných savců (Pauk et al, 1986; Schanberg and Field, 1987; Bartolme et al, 1987, 1989; Barnes, 1988; Katcher, 1988). Pokud chybí sociální kontakt, u dětí se objevují problémy s pohyblivostí, snížená aktivita, necitlivost, zvýšená sekrece endorfinů a naopak pokles sekrece růstového hormonu.

U řady domácích zvířat, dalších savců (Bustad, 1987) a ptáků (Gross and Siegel, 1982) dobré zacházení a sociální kontakt posiluje jejich odolnost vůči chorobám, schopnost se zotavit z velkých lékařských zákroků, ovlivňuje jejich růst, účinnost potravy, příznivě ovlivňuje jejich povahové rysy a ovladatelnost.

Eberhard Trumler ve své knize "Pes mezi lidmi" [1] ve své knize ukazuje, jak je pro štěně důležitá "vtiskávací fáze", během níž prostřednictvím tělesných a pachových kontaktů dochází v prvních sedmi týdnech života ke "vtištění obrazu příslušníků vlastního druhu". Pokud se během tohoto období štěně dostane do fyzického kontaktu s člověkem, pak se později bude chovat přátelsky ke každé ruce, která se k němu přiblíží. Naopak, pokud štěně nemá během vtiskávací fáze fyzický kontakt s člověkem, bude později na člověka reagovat bojácně a agresivně.

Mimochodem, kniha Eberharda Trumlera, přestože se zabývá psy, je vynikající sondou do lidského chování. Autor na řadě míst ukazuje, že tak zvaní "problémoví psi" jsou přímým důsledkem výchovných chyb, které učinili jejich chovatelé a majitelé. Ukazuje tedy, že nejen domácí zvíře ovlivňuje člověka, ale naopak člověk výrazně ovlivňuje své domácí zvíře. Psycholog se znalostí etologie (chování zvířat) by do jisté míry mohl z chování zvířete usuzovat na psychické a sociální vlastnosti jeho majitele.

Psychofyziogická reakce na fyzický kontakt u lidí i savců přetrvává do dospělosti. Studie krav a ovcí (Sato et al., 1993) ukázala, že společně chovaná zvířata stejného věku se častěji olizují a vzájemně se dotýkají. Výzkumníci tvrdí, že takový vzájemný fyzický kontakt může obnovit sociální vazby a potlačit agresivitu.

Aaron Katcher (1998) uvádí, že proces péče o jiné, výchova, dotýkání, držení, ochrana, podávání jídla a vedení vyvolávají stejné pocity a fyziologické projevy jako u těch, kteří jsou vychováváni. Zjednodušeně řečeno, pokud pečujeme o jiné, máme stejné pocity, jako když někdo pečuje o nás. Odtud pramení pocit chovatelů domácích zvířat, že je tato zvířata zahrnují ohromnou láskou. Autor na základě vlastních studií je přesvědčen, že péče o někoho blízkého umožňuje překonat deprese a osamělost.

Doporučení

Naše znalosti a chápání zásadní důležitosti vazby mezi člověkem a zvířetem pro jednotlivce a pro celou společnost trvale vzrůstají. Pokud již chápeme důležitost této interakce, musíme také zformulovat myšlenky a programy, které pomohou lidem potřebné vazby se domácími zvířaty a přírodním prostředím získat. Společnost Delta Society již zahájila několik níže popsaných programů a služeb.
 
Rostoucí podpora hodnotícího výzkumu interakcí mezi lidmi a zvířaty. Terapie s asistencí zvířat (Beck and Rowan, 1994). 

Například jsou navrhovány studie, které by hledaly souvislosti mezi dlouhodobým zdravotním stavem lidí a jejich vazbami se zvířaty. Kvůli finančním nákladům a složitosti takových studií se navrhuje, aby velké epidemiologické studie o výskytu nějakých onemocnění (jako jsou kardiovaskulární choroby) obsahovaly také informace o existenci vazeb lidí se zvířaty. Budoucí rozsáhlé studie by proto měly obsahovat otázky týkající se vazeb lidí se zvířaty.
 
Rozšiřování vězeňských programů s využitím zvířat. 

Například existuje program zaměřený na zajištění bezpečnosti vězňů, v jehož rámci se cvičí zvířata, aby pomáhala invalidním lidem. Psi jsou cvičeni, aby byli schopni signalizovat potřeby svých majitelů a aby zvládali různé jednoduché úkony. Výzkum by měl určit, jaká plemena psů jsou pro takový výcvik nejvhodnější.
 
Certifikace služebních plemen zvířat a terapeutů. 

Ve spolupráci s odborníky a kvalifikovaným personálem by měla být sestavena kritéria pro certifikaci všech klasifikací služebních plemen zvířat. Této certifikaci by měli podléhat také terapeuti využívající terapii s asistencí zvířat a chovatelé a cvičitelé zvířat.
 
Prosazování programů pro výcvik certifikovaných služebních zvířat. 

Důležitá studie (Allen and Blascovich, 1996) prokázala významný ekonomický, psychologický a sociální přínos, pokud by lidé na invalidních vozících s vážným postižením mohli využívat služebních psů. Náklady na placenou asistenci pro tyto lidi by se týdne snížily až o 68 procent. Studie prokázala, že po započtení nákladů na výchovu a výcvik asistenčního psa by se náklady na jednu osobu za osmileté období (odhadovaná služební doba psa) snížily o 55 až 92 tisíc dolarů. Další studie prokázaly, že lidé bez zdravotního postižení příznivěji reagují na zdravotně postižené občany v doprovodu služebních psů (Mader and Hart, 1989; Eddy et al., 1988; Valentine et al., 1993).
 
Vývoj ekonomických strategií pro zajištění finanční podpory terapie s asistencí zvířat třetími stranami. 

Legislativní, ekonomická a finanční opatření státu, která by zvýhodnila financování programů terapie s asistencí zvířat soukromými firmami a nadacemi. Tím by se omezilo financování státem, pacientem a pojišťovnami.
 
Přesvědčování odborníků o potřebě mnoha lidí mít blízký kontakt se zvířaty. 

Pomocí informačních setkání, publikací a konzultací s legislativními orgány zajistit, aby více lidí mělo legální přístup k psychosociální interakci se zvířaty. Soustavně vzdělávat a školit chovatele a majitele zvířat k jejich právní a společenské zodpovědnosti za péči a výcvik chovaných zvířat (Hart et al., 1985).
 
Prosazení rozvoje bioparků popsaných a navrhovaných Dr. Michaelem Robinsonem (1988a) 

Dr. Michael Robinson byl ředitelem zoologické zahrady Smithsonian Institution Washington Zoo. Navrhoval rozvoj bioparků, které by sloužily ke vzdělávání jak dětí tak dospělých. Tyto bioparky by umožnily získat praktické zkušenosti v zoologických zahradách nového typu, kde by lidé měly možnost se vzdělávat nejen sluchem a pohledem, ale také přímým kontaktem se zvířaty pod dohledem zkušených odborníků. Bioparky by měly být dobře organizovány a řízeny a měly by splňovat některá doporučení Delta Society.
 
Vzdělávání a výchova by se měla rozšířit také do dalších oblastí, například: 
  • Vzdělávání mládeže v praktických aspektech vzájemné výchovy, chovu zvířat a v chování k našemu přírodnímu prostředí. 
  • Vzdělávání veterinářů, chovatelů zvířat, sociálních pracovníků a zdravotnického personálu v psychologickém poradenství lidem, kteří utrpěli ztrátu blízkého zvířete. Vytvoření terapeutických skupin pro pravidelná setkání takto postižených lidí.
Pomoc obětem onemocnění AIDS (Acquired Immuno-Deficiency Syndrome), zejména dětem. 

Mnoho pacientů s onemocněním AIDS by mělo prospěch s interakce se zvířaty. Je nutné neustále informovat odborníky, že bránit lidem s onemocněním AIDS chovat jakékoliv zvíře jako zdroj možné infekce jen velmi málo přispívá k vyléčení této nemoci. Naopak, zvíře je často jediným zdrojem bezpodmínečné lásky, bezpečí, přijatelnosti, ochoty, radosti a kontaktu. Informovaní a dobře vyškolení dobrovolníci se mohou podílet na výchově pečlivě sledovaných zdravých zvířat. Společnost Delta Society se problémem kontaktů nemocných AIDS se zvířaty delší dobu zabývá.

Důsledky ztráty vhodných objektů péče a lásky mohou být neodhadnutelné. Autor článku [X1] je přesvědčen, že je nutné přesvědčit společnost, aby již nyní začala tuto situaci řešit. Autor navrhuje řešení, které by bylo finančně přijatelné.

Jeho řešení spočívá v zavedení výuky péče a výchovy na základních a středních školách. Děti by se naučily pečovat o všechny živé tvory, včetně sebe navzájem, zvířata, rostliny, půdu a přírodní prostředí, aby se tak staly ochránci naší planety a získaly první praktické zkušenosti, smysl a cit pro živou přírodu. Studenti všech stupňů by se naučili pečovat o rostliny a živočichy, naučili by se vzájemně spolupracovat, získali by praktické dovednosti a také by pochopili principy sounáležitosti a empatie. V každé třídě by se mohly rozvíjet skupinové projekty včetně projektů se zvířaty ve volné přírodě. Konrad Lorenz kdysi řekl, že nejvíce se o zvířatech naučíme, když je pozorujeme v jejich přirozeném prostředí.

Společnost Delta Society má se svým projektem již deset let zkušeností. Ve studii "Learning and Living Together-Building the Human Animal Bond" (Vaughan et al., 1986) se uvádí, že s výukou dětí lze začít již ve věku šesti let. Autor článku [X1] již patnáct let realizuje kurs přednášek "Reverence for Live" na univerzitní úrovni.

Další podobné programy ve Spojených státech jsou prováděny na základních školách v Santee v Kalifornii, v Austinu v Texasu a ve Phoenixu v Arizoně. (Kaye, 1984).

Jiný výjimečný program pro děti a mládež vypracoval Dr. Samm Ross a jeho kolegové v Green Chimneys v Brewsteru ve státě New York s cílem řešit potřeby psychosociálně zranitelných dětí a mládeže. Tyto děti a mládež se prostřednictvím péče o zvířata a rostliny naučily vzájemné spolupráce, soutěživosti, schopnosti odhadu vlastních možností a zejména úcty k veškerému životu. Autor projektu je přesvědčen, že jde o rozhodně lepší cestu, než tyto děti a mládež ponechat jejich záškoláctví, kriminalitě, násilí a drogám. Zkušenost z Green Chimneys by mohla posloužit jako americký nebo dokonce světový model pro obecnou reformu vzdělávání od velmi mladého věku (Ross 1981; Ross et al, 1984).

Tento model přinejmenším v jednom základním rysu není nový. V roce 1925 Miloš Seifert publikoval knihu "Svitek březové kůry" [2], v níž popsal principy Ligy československých Woodcrafterů "Moudrost Lesa". Jednou ze zásad výchovy k "lesní moudrosti" byla úcta k životu v přírodě, přestože v té době se o ekologii ještě nehovořilo.

Samozřejmě existuje velký skok od péče o guinejské prase na školním pozemku například k záchraně deštných pralesů. Avšak péče o rostliny a živočichy a zkušenosti s jejich ochranou je první podstatný krok. Dr. Katcher napsal, že správná péče o domácí zvíře je první lekcí v knize etiky životního prostředí (Katcher, 1988). Proto je nutné dnešní žáky a studenty dovést k porozumění živým tvorům. Pokud máme zachránit život na naší planetě, musíme zejména naše děti naučit, jak o tento život pečovat a jak ho chránit.

V 90. letech 20. století jsme začali mnohem lépe chápat, jak zranitelná a křehká je naše planeta (Robinson, 1989). Stále více vědců je přesvědčeno o realitě globálních změn klimatu. Většina vědců nepochybuje o existenci člověkem vyvolaných změn klimatu a o tom, že se tyto změny v blízké budoucnosti skutečně projeví. [X2] Děti musí pochopit, že příroda není nepřítelem, jehož je třeba pokořit, ale jedinečným celkem, který vyžaduje náš zájem a péči, neboť mi sami jsme jeho nedílnou součástí. Naše budoucnost těsně souvisí s budoucností planety Země a tedy závisí na tom, jak budeme řešit lidstvem způsobené problémy. Odborníci na místní úrovni, kteří se zabývají živočichy, rostlinami a půdou, by proto měli spolupracovat s učiteli, zdravotnickými odborníky, právníky, filozofy, politiky, vědci (včetně molekulárních biologů) a theology na vybudování podobného programu pro děti a mládež, který vypracoval například zmíněný Dr. Sammuel Ross. (Wilson, 1989 a další články v časopise Scientific American, September 1989).

Národní a světovou prioritou musí být řešení závažných problémů naší planety (Bustad, 1989). V době, kdy národy plánují společné projekty letů člověka na Mars, je nejbližší budoucnost našeho zdraví a samotné existence na této planetě ohrožena. Podařilo se nám určit a popsat zřejmě méně než 10 procent všech rostlinných a živočišných druhů na planetě Zemi. Stále častěji jsou publikovány zprávy o rostoucím seznamu ohrožených druhů nebo druhů, které vyhynuly. Pravdou však zůstává, že vlastně nevíme, kolik druhů je skutečně ohroženo nebo již vyhynulo, protože mnoho druhů ani neznáme.

Žijeme v době, kdy nejen roste spolupráce mezi národy, ale také roste zájem a úcta k životu. Ve Spojených státech amerických narůstají snahy o zásadní změny školského systému. Autor článku [X1] Leo K. Bustad je přesvědčen, že nyní máme příležitost prosadit spolupráci na mezinárodní úrovni v péči o lidstvo, živočichy, rostliny a naše životní prostředí.

Autor článku [X1] Leo K. Bustad věří, že pro výzkum, službu a výuku se otevřela nová oblast s velkým potenciálem, který může obohatit životy a podmínky lidí a zvířat. Spoluprácí s kolegy ve světě v řadě vědeckých oborů lze vyvinout nové a tvořivé způsoby, jak využít velký potenciál obsažený ve vzájemných interakcích lidí, zvířat a přírodního prostředí. Autor za posledních 20 let získal řadu zkušeností a chce zbytek života zasvětit prosazení svých myšlenek do výuky na základních a středních školách. V závěru svého článku cituje slova Alfreda Tennysona: "Pojď, můj příteli, ještě není pozdě hledat lepší svět."