Literatura:

[X1]  Daniel Kane: Gene Helps Determine Whether the Stresses of Life Push You into Depression, Science Study Says. 23 July 2003. The American Association for the Advancement of Science.

Každý z nás má někdy pocity skleslosti, smutku, každému z nás je někdy do pláče. Avšak jen někteří lidé upadají do depresí. Nové studie ukazují, že sklon k depresím částečně závisí na genu, který určuje, jak reagujeme na obtížné životní situace, jako je ztráta zaměstnání, odchod partnera, úmrtí blízké osoby, ztráta domova a podobně. Tým psychologů a genetiků popsal své výsledky v časopise Science (18. července 2003).

Určité variace v části desoxyribonukleové kyseliny, která kóduje gen serotoninu, mohou pomoci určit, jak na nás budou působit obtížné životní situace. Serotonin je chemický přenašeč informace v neuronové tkáni. Výzkumy ukázaly, že při stejném počtu těžkých životních situací lidé s jistou variantou tohoto genu, jejímž důsledkem je nejmenší odolnost vůči stresu, trpí depresemi 2,5 krát častěji než lidé s variantou genu, jejímž důsledkem je největší odolnost vůči stresu. Tyto objevy podporují názor, že většinu duševních a jiných složitých onemocnění nelze vysvětlit pouze genetickými faktory nebo pouze vlivem prostředí, ale interakcí obou faktorů.

"Obtížné životní situace často přicházejí pohromadě. Lidé uvádějí, že ztratili práci, rozvedli se a přestali splácet svoji hypotéku", říká Terrie Moffitt, spoluautorka společného článku z Královské koleje v Londýně, Wisconsinské univerzity v Madisonu a Univerzity v Otago na Novém Zélandu.

Podobný řetězec nešťastných událostí často vede ke klinickým projevům deprese u lidí s nejméně odolnou verzí serotoninu, jak ukazuje výzkum, který vedou Avshalom Caspi a Terrie Moffitt.

Depresi autoři definují jako období nejméně dvou týdnů, kdy člověk propadne soustavnému smutku a sklíčenosti. Takový člověk ztrácí zájem o jakoukoliv činnost a ztrácí smysl svého života. V zaměstnání podává špatné výsledky, není schopen se na práci soustředit, dělá chyby, má nízkou výkonnost, ztrácí zájem a je pasivní. Obtížně přijímá kritiku, která jeho stav ještě více prohlubuje. Deprese bývají provázeny řadou dalších fyziologických a mentálních změn, jako jsou problémy se spánkem, soustavná únava, nechutenství a podobně.

Výzkumníci na Novém Zélandu v dlouhodobém výzkumu sledovali u dobrovolníků ve věku 21 až 26 let obtížné životní situace a hledali souvislosti mezi schopností tyto obtížné situace zvládat a vlastnostmi genu 5-HTT, který kóduje serotoninový přenašeč.

Gen serotoninového přenašeče se objevuje ve dvou verzích, v "krátké" a v "dlouhé". Studie statisticky prokázala, že krátká verze koreluje s náchylností ke stresu, zatímco dlouhá verze koreluje s odolností vůči stresu. Přesná role, jíž gen sehrává při obraně proti stresu, však zůstává dosud nejasná.

Každý člověk má ve svých buňkách dvě kopie genu serotoninu. Výzkumníci shromáždili údaje o 847 lidech. Z nich 17 procent (147 lidí) mělo ve svých buňkách dvě krátké kopie genu serotoninu, zatímco 31 procent (265 lidí) mělo dvě dlouhé kopie tohoto genu. Zbývajících 51 procent (435 lidí) mělo jednu krátkou a jednu dlouhou kopii tohoto genu.

Studie prokázala, že 33% lidí s alespoň jednou kopií krátkého genu serotoninu 5-HTT trpělo nejméně jednou depresí. Z lidí s oběma kopiemi krátkého genu trpělo depresí 43%. Naopak, z lidí s oběma kopiemi dlouhého genu trpělo depresí jen 17%.

Výzkumníci ve své studii samozřejmě zohlednili počet těžkých životních událostí, jimž byli zkoumaní dobrovolníci vystaveni. Dospěli k závěru, že jejich studie jednoznačně prokazuje určitou souvislost mezi genetickou podmíněností a vlivem prostředí na vznik deprese.

Redaktorka časopisu Science pro vědy o životě Katrina Kelner tvrdí, že nyní již rozumíme biologickým základům schopností některých lidí úspěšně překonávat nepříznivé životní události. Zmíněný výzkumný tým již v časopise Science publikoval v roce 2002 článek o příčinách, proč některé týrané a zneužívané děti vyrostou ve zdravé dospělé jedince a některé se v dospělosti projevují asociálním chováním. Výzkum naznačuje, že určité podtypy genů mohou ovlivňovat nejen sklon k depresím, ale také k některým dalším závažným onemocněním.

Zmínění dobrovolníci byli zkoumáni v rámci rozsáhlejší studie "Dunedin Multidisciplinary Health and Development Study", která sledovala děti narozené mezi dubnem 1972 a březnem 1973 v městě Dunedin na Novém Zélandu. Rodiny dobrovolníků poskytly úplnou škálu socioekonomických a zdravotních variant v lidské populaci.

Studie se zabývá depresemi u mladých dospělých lidí. V tomto věku přibývá nejvíce nových případů deprese a proto jsou lidé v tomto věku k výzkumu nejvhodnější.

Terrie Moffitt doufá, že v relativně krátké době se jiné výzkumné skupiny pokusí získané výsledky ověřit. Uvedla, že výzkumníci měli potíže s opakováním některých dřívějších studií týkajících se genetické podmíněnosti deprese, protože zřejmě neuvažovali počet obtížných životních situací před vznikem depresivního stavu.

Výzkum v žádném případě nedokazuje, že nějaký gen je příčinou nějakého onemocnění. Výzkumníci jsou však přesvědčeni, že geny ovlivňují, zda člověk bude odolný vůči negativním psychologickým jevům, jimiž se v životě nelze vyhnout.

V minulosti genetikové byli většinou přesvědčeni, že defektní geny jsou příčinou onemocnění. V některých případech, jako je Downův syndrom, skutečně genetická porucha je primární příčinou nemoci.

Terrie Moffitt se zabývá jinými možnostmi. Tvrdí, že objevy jejího týmu mohou vést k dalšímu rozvoji oboru. Jakmile výzkum potvrdil, že studium rizik z prostředí je mocným výzkumným nástrojem, vědci budou schopni objevit více dosud nepopsaných souvislostí mezi geny a řadou onemocnění. Různé verze jednoho genu mohou poskytovat různé úrovně ochrany proti nezdravým tlakům našeho prostředí. Tým Terrie Moffitt se zabýval obtížnými životními událostmi, ale výzkumníci mohou zkoumat jakékoliv nepříznivé vlivy životního prostředí, jako jsou například různé toxické látky, způsob života a podobně.