Nakladatelství Talpress postupně vydává celou sérii fantasy příběhů Terryho Pratcheta "Úžasná zeměplocha", z níž lze mimo jiné jmenovat knihy "Barva kouzel", "Lehké fantastično", "Čaroprávnost", "Mort", "Magický prazdroj", "Soudné sestry", "Pyramidy", "Stráže! Stráže!", "Erik", "Pohyblivé obrázky", "Sekáč", "Čarodějky na cestách", "Malí bohové", "Dámy a pánové", "Muži ve zbrani", "Těžké melodično", "Zajímavé časy", "Maškaráda" a další. Vynikajicím překladatelem všech těchto příběhů je Jan Kantůrek, který byl několikrát oceněn Akademií science fiction, fantasy a hororu.

Některé příběhy se dočkaly divadelního zpracování. Například pražské Divadlo v Dlouhé 27. dubna 2001 uvedlo premiéru hry "Soudné sestry" v režii Hany Burešové.

Významnou postavou knihy "Otec prasátek" je Smrť. Člověka těžko může bezprostředně po smrti potkat něco lepšího než postava kostlivce v černé kápi s kosou, jež dotyčnému řekne "UCTIVOST". V knize "Sekáč" obviňují auditoři mnohovesmíru Smrtě z těžkého přečinu, z toho, že se stal osobností. Azrael, poslední soudce, Smrtě zbavuje úřadu a přiděluje mu vlastní přesýpací hodiny. Smrť se stává smrtelným. Nejprve z toho má radost, ale pak pociťuje úzkost a završuje první fázi své lidskosti. Smrtelnost ale není tím hlavním. Na Zeměploše se lidem po smrti dostává právě toho osudu, ve který věří. Klíčový význam celého příběhu má jiný okamžik. Jako živý pomocník staré majitelky firmy sleduje požár hospody. V hořící budově je uvězněna dívenka a žena, které Smrť pomáhá, chce, aby se pokusil dítě zachránit. Smrť ale odmítá: "VY TOMU NEROZUMÍTE (...) ZMĚNA V OSUDU BYŤ I JEDINÉHO ČLOVĚKA BY MOHLA ZNAMENAT ZKÁZU CELÉHO SVĚTA (...) ČAS SMRTI KAŽDÉHO JE URČEN." Od své zaměstnavatelky za to dostává facku. Ta facka je mnohem důležitější, než celá konečnost naší existence.

V knize "Otec prasátek" se Smrť ujímá funkce Otce prasátek v den Svátku prasečí hlídky. V této roli nám, lidem, facku vrací svojí překvapivě hlubokou lidskostí.

Sáně smykem zahnuly do ústí Vysolgrošné uličky.

TAK JDEME NA TO, ALBERTE.

"Víte, ale od vás se nečeká, že budete dělat takové věci, mistře. Vzpomeňte si, jak to dopadlo minule."

OTEC PRASÁTEK BY TO UDĚLAT MOHL.

"Ale... malá holčička, prodavačka zápalek, která umírá na sněhu, je právě součástí toho, čemu se říká duch Svátku prasečí hlídky," snažil se Albert zoufale. "Pochopte, lidi se o tom doslechnou a říkají: 'No, my jsme na tom hůř než oloupanej banán, k jídlu nemáme nic víc než bláto a starý boty, ale pořád ještě jsme na tom líp než ta chudák holka, co prodávala ty sirky.' Díky tomu pomyšlení jsou šťastní a vděční za to, co mají, chápete?"

JÁ VÍM, CO JE TO DUCH PRASEČNIC, ALBERTE.

"Promiňte, pane. Ale podívejte, bylo to vlastně v pořádku, protože ona se přece probudí a všechno kolem jiskří a září a zní nádherná hudba a poletujou tam andělé, pane."

Smrť se zastavil.

AHA. TAKŽE SE TAM NAKONEC V POSLEDNÍ CHVÍLI OBJEVIL NĚKDO S TEPLÝM OBLEČENÍM A HORKÝM PITÍM?

No maucta, pomyslel si Albert. Mistr je zase v jedné z těch svých komických nálad.

"Ehm. Ne. No, alespoň ne v poslední minutě, pane. Ne, nebylo to v poslední minutě."

A KDY?

"Jak bych vám to... spíše po poslední minutě." Albert si nervózně odkašlal.

TO CHCEŠ ŘÍCT, JAKO ŽE AŽ POTOM, CO UŽ BYLA...

"Ano. Alespoň tak je to v té pohádce, mistře. Já za to nemůžu."

A PROČ SE NEOBJEVIL NIKDO PŘEDTÍM? ANDĚLÉ PŘECE MAJÍ POMĚRNĚ VYSOKOU NOSNOST.

"To vám neřeknu, mistře. Řekl bych, že si lidé myslí, že když se to stane tím způsobem, je to tak nějak... uklidňující..." Albert zaváhal a zamračil se. "Poslyšte, kdybych teď měl někomu najednou vykládat, že..."

Smrť se podíval na malé tělíčko, které rychle pokrýval padající sníh. Pak postavil přesýpací hodiny do vzduchu a dotkl se jich prstem. Zajiskřily.

"Tohle ale nesmíte," pokusil se naposled Albert a cítil se přitom prabídně.

OTEC PRASÁTEK ANO. OTEC PRASÁTEK DÁVÁ DÁRKY. NEEXISTUJE LEPŠÍ DAR NEŽ BUDOUCNOST.

"No jo, ale když -"

ALBERTE.

"Dobrá, mistře."

Smrť zvedl dívenku do náruče a vykročil ke konci uličky.

Sněhové vločky padaly jako peří andělů. Smrť vyšel na hlavní ulici a oslovil dvě postavy, které se prodíraly padajícím sněhem.

VEZMĚTE JI NĚKAM DO TEPLA A DEJTE JÍ POŘÁDNOU VEČEŘI, přikázal a vstrčil malý uzlíček jednomu z nich do rukou. A MOŽNÁ, ŽE SI TO POZDĚJI PŘIJDU ZKONTROLOVAT.

Pak se otočil a zmizel v hustých vířících vločkách.

Literatura:

[1] Terry Pratchet: Otec prasátek. TALPRESS, Praha 1998. z angl. orig.: Hogfather. Nakl. Victor Gollanz Ltd, v Londýně v roce 1996. Překlad: Jan Kantůrek. ISBN: 80-7197-077-8 ukázka: str. 213 - 214

[2] Matěj Král: Divadelní program hry "Terry Pratchet: Soudné sestry". Divadlo v Dlouhé