Literatura a odkazy:

[X1] Union of Concerned Scientists.

[X2] CNN News Europe.

[X3] Executive Summary, Report of the Commission to Assess the Ballistic Missile Threat to the United States. (Rumsfeld Commission Report). 15 July 1998 The Federation of American Scientists.

[X4] DOT&E (Director, Operational Test and Evaluation) FY99 Annual Report submitted to Congress February 2000

[1] Countermeasures. A Technical Evaluation of the Operational Effectiveness of the Planned US National Missile Defense System. Andrew M. Sessler (Chair of the Study Group), John M. Cornwall, Bob Dietz, Steve Fetter, Sherman Frankel, Richard L. Garwin, Kurt Gottfried, Lisbeth Gronlund, George N. Lewis, Theodore A. Postol, David C. Wright. April 2000. Union of Concerned Scientists, MIT Security Studies Program.

[2] National Intelligence Council, "1999 National Intelligence Estimate (NIE): Foreign Missile Development and the Ballistic Missile Threat to the United States Through 2015", unclassified summary. September 1999
 

V dubnu 2000 Unie angažovaných vědců (Union of Concerned Scientists) a Program studia bezpečnosti Masachussettského technického institutu společně publikovaly rozsáhlou studii o účinnosti plánovaného amerického Národního raketového obranného systému NMD (National Missile Defense).

Autoři studie [1] ukazují, že Národní raketový obranný systém, který chtějí vybudovat Spojené státy, by byl proti omezenému útoku balistickými raketami neúčinný. Jeho nasazení by navíc zvýšilo jaderné nebezpečí z Ruska a Číny a zastavilo by vzájemnou spolupráci těchto států na mezinárodním programu kontroly šíření balistických raket dlouhého doletu a všech zbraní hromadného ničení.

Autoři studie [1] zastávají názor, že by vláda Spojených států měla přehodnotit hrozbu balistických raket dlouhého doletu a dojít k závěru, že Národní raketový obranný systém by byl nefunkční a kontraproduktivní.

Na podzim roku 2000 se vláda Spojených států zabývala rozhodnutím, zda začne budovat omezený Národní raketový obranný systém (NMD, National Missile Defense). Účelem tohoto systému by měla být obrana území Spojených států před omezeným útokem několika desítek mezikontinentálních balistických raket s jadernými, chemickými nebo biologickými hlavicemi. K tomuto útoku by mohlo dojít záměrně z území některého státu, který disponuje balistickými raketami dlouhého doletu, nebo z území Ruska a Číny kvůli nehodě, technické chybě nebo neautorizovanému odpálení raket.

Národní raketový obranný systém by měl používat rakety odpalované ze zemského povrchu, které by ničily nepřátelské hlavice vychýlením jejich letu nad zemskou atmosférou a přímým zásahem. Systém by měl nepřetržitě sledovat dráhy vojenských raket pomocí pozemských radarů a satelitních infračervených senzorů. Obranné rakety by měly používat infračervené senzory k navádění na cíl. Plánovaný obranný systém by měl být budován postupně v několika fázích. Každá fáze by zvýšila jeho nominální kapacitu. První fáze obranného systému by byla ukončena do pěti let, systém by byl plně funkční nejdříve do deseti let od zahájení projektu.

Studie Unie angažovaných vědců se podrobně zabývala otázkou, zda tento plánovaný raketový obranný systém by byl účinný proti reálnému raketovému útoku z libovolné oblasti planety Země. Autoři se soustředili na účinnost systému proti běžně uvažované (nikoliv vysoce promyšlené) hrozbě: útoku útočných raket z území některého státu. Přestože počet útočících raket by mohl významně ovlivnit operační kapacitu systému, autoři studie věnováni také pozornost "protiopatřením", která může útočník použít proti obrannému systému aby jej zmátl, překonal nebo jinak poškodil jeho činnost. V roce 1999 byla publikována zpráva "The 1999 National Intelligence Estimate" o hrozbě útoku balistickými raketami dlouhého doletu na území Spojených států, kterou vypracovaly americké zpravodajské služby. Ve zprávě se mimo jiné uvádí, že k protiopatřením vůči navrhovanému systému mohou přistoupit prakticky všechny státy, které ve své výzbroji mají balistické rakety dlouhého doletu.

Studie se proto také zabývá různými typy protiopatření, které mohou státy s balistickými raketami dlouhého doletu vybudovat, a s nimiž musí proto obranný systém počítat.

Analýza účinnosti plánovaného raketového obranného systému předpokládá, že systém je plně funkční, že má k dispozici všechny senzory a všechna záchytné rakety (interceptors). Je třeba také uvážit, že státy s balistickými raketami dlouhého doletu mohou svá protiopatření vybudovat rychleji, než bude systém funkční.

Na studii [1] se podíleli výlučně fyzikové a inženýři. Analýza vychází ze základních fyzikálních principů a technologií a používá pouze informace dostupné v dostupné literatuře. Tuto podrobnou analýzu bylo možno vypracovat díky tomu, že vláda Spojených států již uvažuje o zahájení výstavby tohoto systému a byly zvoleny technologie senzorů a záchytných raket, které bude systém používat. Autoři studie jsou přesvědčeni, že přístup k utajovaným informacím by základní závěry studie nezměnil.

Spojené státy americké musí předpokládat, že potenciální útočník provedl podobnou, možná ještě podrobnější analýzu.

Autoři studie [1] dospěli k následujícím klíčovým závěrům:
 

1. Každý stát, který je dnes schopen vyrobit a nasadit do výzbroje balistické rakety dlouhého doletu, bude také schopen vyvinout a nasadit protiopatření, která znehodnotí plánovaný obranný raketový systém.

Biologické a chemické zbraně lze rozdělit do malých hlavic, které krátce po vzestupu hlavní rakety mohou překonat plánovanou obranu. Neexistují přitom žádné technické překážky pro jejich nasazení nebo použití. Tyto malé hlavice umožňují účinnější rozptýlení chemických nebo biologických bojových látek a proto by potenciální útočník měl dobré důvody jich využít, přestože by sám neměl protiraketovou obranu. Spojené státy americké by proto měly vzít v úvahu, že balistické rakety dlouhého doletu mohou být nosiči malých raket s biologickými nebo chemickými zbraněmi, proti nimž by plánovaný americký raketový obranný systém byl neúčinný.

Útočník, který by chtěl použít jaderné zbraně, bude zřejmě schopen plánovaný obranný systém překonat. Může jej překonat například použitím "balónových návnad", kdy jaderné zbraně jsou umístěny v balónech zamíchaných mezi prázdné balóny. Dále může ochlazovat pláště raket, takže senzory obranných raket nebudou schopny útočící rakety detekovat.

Autoři studie [1] zastávají názor, že Národní raketový obranný systém by byl neúčinný proti omezenému útoku raketami dlouhého doletu z území Ruska, Číny a dalších zemí s raketami dlouhého doletu. Navíc plánovaný systém výrazně může zhoršit mezinárodní vztahy s Ruskem a Čínou.

Počátkem května 2001 Čína varovala, že americký plán raketového obranného systému by mohl vyvolat další závody ve zbrojení. Čínští představitelé varovali prezidenta George W. Bushe před porušením Smlouvy o protibalistických raketách z roku 1972 mezi Washingtonem a Moskvou. George W. Bush uvedl, že tuto smlouvu je nutné nahradit raketovým systémem, který by chránil Spojené státy a jeho spojence před útokem z území "darebných" států nebo před náhodným vypuštěním balistické rakety.

Čína opakovaně ostře protestuje proti plánovanému systému, částečně z obavy, že by tento systém mohl pokrývat také Japonsko a Taiwan, který Čína považuje za svoji vzpurnou provincii. Čínský tiskový mluvčí vlády Xinhua uvedl, že americký raketový obranný systém naruší globální rovnováhu vojenských sil a jeho budování by mohlo narušit křehké americko-čínské vztahy. [X2]

Autoři studie [1] jsou přesvědčeni, že plánovaný Národní raketový obranný systém by nejen poskytl malou obranu proti omezenému útoku balistickými raketami, ale ohrozil by bezpečnost Spojených států narušením diplomatických vztahů s Čínou, Ruskem a jejich spojenci.
 

2. Rozhodnutí o vybudování raketového obranného systému budou vycházet z chybných technických kritérií.

Pentagon bude odhadovat technickou připravenost systému na základě předchozího rozhodnutí prezidenta o jeho nasazení. Avšak tento odhad se bude zabývat pouze účinností první fáze systému bez případných protiopatření potenciálních útočníků. Nebude však schopen zhodnotit účinnost dokončeného systému v případě hrozby s reálnými protiopatřeními.

Spojené státy americké nemohou vyloučit, že některé státy po zahájení první fáze budování amerického raketového obranného systému nepřikročí k účinným protiopatřením. Proto ještě před zahájením první fáze budování tohoto systému je nutné vzít tato možná protiopatření v úvahu. Autoři studie [1] ukazují, že ani dokončený raketový obranný systém nebude účinný proti útokům s protiopatřeními vůči tomuto systému. Útočník může protiopatření vyvinout a nasadit ještě dříve, než ve Spojených státech bude dokončena první fáze raketového obranného systému. Tím celý systém ztratí jakýkoliv smysl.
 

3. Rozhodnutí o zahájení první fáze raketového obranného systému by mělo být odloženo, dokud systém nebude úspěšně otestován proti reálným protiopatřením, jaká jsou popsána ve studii [1].

Testy proti reálným protiopatřením nebudou provedeny, dokud Spojené státy neprovedou plánované nasazení systému. Tyto testy nejsou plánovány před dokončením první fáze.

Vláda Spojených států by měla vzít v úvahu, že plánovaný systém protiraketové obrany nebere v úvahu rakety obsahující malé nosiče biologických a chemických zbraní a tedy neposkytuje žádnou ochranu proti útoku biologickými a chemickými zbraněmi. Vláda Spojených států by se dále měla pomocí studie a poté pomocí testů přesvědčit, že plánovaný systém protiraketové obrany bude účinný také proti jaderným zbraním s protiopatřeními vůči tomuto systému, jako jsou např. balónové návnady nebo ochlazované pláště raket. Tato studie a testy by měly být provedeny ještě před zahájením první fáze budování raketového obranného systému.

Autoři studie [1] v jejím úvodu dále uvádějí podrobnější rozbor a přehled svých výsledků.
 

1. Plánovaný Národní raketový obranný systém lze překonat technicky jednoduchými protiopatřeními. Tato protiopatření může učinit každý stát, který vyrobil a nasadil do výzbroje balistické rakety dlouhého doletu.

Existuje řada taktických postupů, jimiž může potenciální útočník reagovat na plánovaný raketový obranný systém. Žádné z těchto protiopatření není nové a většina myšlenek je dokonce tak stará, jako samotné balistické rakety.

Všechny státy, které mají na svém území balistické rakety dlouhého doletu (Velká Británie, Čína, Francie, Rusko, Spojené státy) samozřejmě již navrhly, vyvinuly a v některých případech také nasadily protiopatření vůči těmto raketám. Není žádný důvod se domnívat, že další státy se budou chovat jinak, jakmile Spojené státy začnou budovat svůj raketový obranný systém.

Řada účinných protiopatření vyžaduje jednodušší technologii, než vývoj a výroba balistických raket dlouhého doletu nebo jaderné zbraně. Proto Spojené státy musí předpokládat, že potenciální protivníci budou souběžně s budováním amerického systému protiraketové obrany budovat vlastní systémy účinných protiopatření. Vývoj, výrobu a rozmístění těchto systémů lze odhalit podstatně hůře, než výrobu a rozmístění zbraní. Vláda Spojených států nemůže předpokládat, že pokud zpravodajské služby tyto systémy neodhalí, tak takové systémy neexistují.

Většina protiopatření vůči raketám dlouhého doletu vychází ze základních fyzikálních principů a známých technologií. Navíc řada technických informací, které lze využít pro vývoj a nasazení těchto protiopatření, je veřejně dostupná. Každý stát, který je schopen vyvinout a vyrobit balistické rakety dlouhého doletu, musí mít vědecké a technické odborníky, z nichž někteří se řadu let podíleli na vývoji těchto raket. Tito lidé podrobně znají všechny technologie a také všechna slabá místa balistických raket dlouhého doletu. Navíc řada technických informací o plánovaném Národním raketovém obranném systému byla publikována. Lze se proto oprávněně domnívat, že potenciální útočník může využít řadu veřejně dostupných informací, aby si učinil dostatečně jasnou představu o funkci a možnostech plánovaného systému a mohl se již dnes zabývat protiopatřeními, která by tento systém překonala.

Autoři studie [1] ve snaze ukázat, jak technicky jednoduchá mohou být tato protiopatření, podrobně prostudovali tři možná protiopatření: rozdělení chemických a biologických zbraní do malých hlavic, balónové návnady pro jaderné hlavice a jaderné hlavice s ochlazovaným pláštěm. Autoři studie [1] na základě své podrobné analýzy zjistili, že všechna tato protiopatření mohou plánovaný raketový obranný systém překonat. Podle jejich názoru tento výsledek zásadně snižuje význam plánovaného systému dokonce i v případě, že tato protiopatření budou vzata v úvahu. Zmíněná protiopatření lze technicky poměrně snadno realizovat a proto není důvodu se domnívat, že nelze technicky realizovat nějaká další, zde neuvažovaná, protiopatření.

* Rozdělení biologických a chemických zbraní do malých hlavic

Pro přepravu biologických a chemických zbraní balistickými raketami dlouhého doletu může potenciální útočník rozdělit tyto biologické a chemické látky do sta nebo více malých hlavic, které poletí samostatně krátce po dosažení vrcholu dráhy nosné rakety. Počet těchto malých hlavic je příliš velký pro omezenou obranu, jakou předpokládá Národní raketový obranný systém, protože nebude možno všechny tyto malé hlavice detekovat.

Analýza autorů studie [1] dokazuje, že tyto malé hlavice lze dopravit na místo určení raketovými motory, jejichž teplo nezničí biologické a chemické látky. Protože tyto malé hlavice umožňují rozptýlit biologické a chemické látky na velmi velké území nízkou rychlostí, je účinnější použít balistickou raketu než jednu velkou hlavici. Lze se proto oprávněně domnívat, že potenciální útočník využije této technologie.

* Doprava jaderných zbraní pomocí návnadových balónů

Antisimulace je účinná taktika, kdy útočník maskuje zbraň jako návnadu a tím znemožní její včasné odhalení, protože obránce by musel prozkoumat všechny návnady.

Použitím této taktiky může útočník umístit jadernou hlavici do lehkého balónu s velmi tenkým aluminiovým pláštěm. Současně s tímto balónem vypustí desítky dalších balónů. Balón s jadernou hlavicí bude senzory obranného systému (jak pozemními radary, tak infračervenými senzory družic) zcela nerozlišitelný od prázdných balónů. Obrana se pokusí sestřelit všechny balóny, ale balónů může značné množství.

* Jaderné zbraně s ochlazovaným pláštěm

Útočník může plášť svých balistických raket s jadernou hlavicí ochlazovat na nízkou teplotu kapalným dusíkem. Ochlazený plášť sníží intenzitu infračerveného záření z hlavice asi na jednu milióntinu původní hodnoty. Hlavici pak nelze detekovat infračervenými senzory a nemůže ji zasáhnout obranná raketa.
 

2. Řada operačních a technických faktorů činí obranu obtížnější než útok.

Obrana musí využít specifické technologie a architektury dříve, než útočník. Proto útočník může použít protiopatření proti určitému obrannému systému. Obrana je technicky mnohem složitější a obtížnější, než útok. Tento fakt platí zejména pro obranu, která používá technologii ničení útočících raket zásahem. Obrana musí být funkční ještě dříve, než se poprvé použije. Konečně náklady na účinnou obranu proti jaderným, chemickým a biologickým zbraním jsou mnohem vyšší, než náklady na útok. Proto potenciální útočník má ofensivní výhody, které jsou srovnatelné s technickou vyspělostí Spojených států v případě jeho raketového obranného systému.
 

3. Plánovaný Národní raketový obranný systém nebude účinný proti náhodnému nebo neautorizovanému útoku z Ruska nebo proti mylnému odpálení raket z Ruska kvůli chybnému varování před útokem ze Spojených států.

Rusko již několikrát naznačilo, že na vybudování amerického raketového obranného systému bude reagovat protiopatřeními pomocí svých balistických raket. Tím se zvýší riziko náhodného, neautorizovaného nebo mylného útoku ruských balistických raket, jejichž protiopatření překonají americký obranný systém. Kvůli struktuře velitelského systému Ruska by neautorizované odpálení balistické rakety mohlo snadno přerůst v odpálení 50 až 500 jaderných raket, které by snadno překonaly plánovaný obranný systém. Mylné odpálení balistické rakety by se mohlo změnit v masový jaderný útok.
 

4. Plánovaný Národní raketový obranný systém nebude účinný proti útoku z Číny.

Čína již také několikrát naznačila, že podnikne kroky proti americkému raketovému obrannému systému. Čína je schopna rozmístit více balistických raket dlouhého doletu, než mají Spojené státy k dispozici. Zpráva "The 1999 National Intelligence Estimate" uvádí, že Čína již vyvinula řadu protiopatření. Spojené státy proto musí předpokládat, že potenciální čínský útok, bez ohledu na to, zda by byl veden novými nebo původními balistickými raketami, by využil tato protiopatření.
 

5. Balistické rakety dlouhého doletu nejsou jediným způsobem, jak na území Spojených států dopravit jaderné, chemické a biologické zbraně.

Kromě použití balistických raket dlouhého doletu existuje řada jiných a levnějších způsobů, jak na území Spojených států dopravit jaderné, chemické a biologické zbraně. Tyto způsoby mohou být natolik dobře propracovány, že Spojené státy nebudou schopny útočníka identifikovat a v útoku mu zabránit. Mezi tyto alternativní způsoby patří například křižující rakety s plochou dráhou letu, balistické rakety krátkého doletu odpalované z lodí mimo dosah amerického námořnictva, jaderné nálože uschované v kontejnerech lodí a odpálené přímo v amerických přístavech a kamióny naložené chemickou nebo biologickou bojovou látkou, která je rozptýlena při jízdě velkým městem.
 

6. Dostupné důkazy výrazně naznačují, že Pentagon silně podcenil schopnost a motivaci potenciálních protivníků nasadit účinná protiopatření vůči plánovanému raketovému obrannému systému.

Existují silné náznaky, že dokumenty Pentagonu STAR "Systems Threat Assessment Requirement" a "Operational Requirements Document", popisující typ hrozby, proti němuž má být postaven Národní raketový obranný systém, podcenil účinnost možných protiopatření potenciálních útočníků a proto popisuje současnou hrozbu nepřesně. Pokud dokumenty, odhadující hrozbu, popisují skutečnou hrozbu reálného světa nepřesně, pak plánovaný systém nebude dostatečně účinný.
 

7. Plánovaný testovací program Národního raketového obranného systému neodpovídá odhadům operační účinnosti tohoto systému.

Přesvědčení, že plánovaný Národní raketový obranný systém bude účinný proti reálným protiopatřením, musí vycházet z reálné analýzy nasazení plánovaného systému proti proveditelným protiopatřením, proti nimž má systém chránit.

Taková analýza by prokázala, že Národní raketový obranný systém bude schopen reagovat na různá proveditelná protiopatření. Praktické testy vyvrátí pochybnosti o jeho účinnosti. Spojené státy touto analýzou a testováním budou demonstrovat účinnost tohoto systému ještě dříve, než bude realizován.

Potřebné přímé informace o připravovaných protiopatřeních jiných států bude obtížné nebo nemožné získat. Spojené státy proto musí využít jiných možností, jako jsou programy "krizových týmů", které budou vyvíjet protiopatření pomocí technologií, které mohou být dostupné ostatním států a odhadovat možnosti protiopatření potenciálních protivníků. Existující krizové týmy ve Spojených státech jsou však financovány a řízeny Organizací obrany proti balistickým raketám (the Ballistic Missile Defense Organization) a proto by mohlo docházet ke střetu zájmů.

Aby bylo možno provést podrobné odhady účinnosti plánovaného Národního raketového obranného systému, musí být testovací programy od základů přepracovány. Testovací programy musí:

• zajistit, že základní hrozby popsané v dokumentu STAR budou přehodnoceny nezávislým panelem kvalifikovaných odborníků,
• provést praktické testy proti nejúčinnějším protiopatřením, která by mohl potenciální protivník použít,
• využít nezávislý krizový tým pro návrh, vývoj a výrobu těchto protiopatření a provést jejich testování se znalostí všech jejich charakteristik,
• provést další testy těchto protiopatření po nasazení proti navrhovanému Národnímu raketovému obrannému systému s cílem zjistit jeho účinnost,
• poskytnout objektivní odhady o průběhu a výsledcích testovacího programu nezávislým revizním výborem.

Spojené státy provedly několik testů sestřelení nepřátelské rakety vně zemské atmosféry, kdy byly použity návnady a další protiopatření, aby dokázaly, že jejich obranný systém je účinný. Avšak v provedených testech obranný systém rozlišil skutečnou hlavici od návnad pouze díky tomu, že předem měl k dispozici technické charakteristiky návnad. Tyto testy však nedokazují, že obranný systém bude schopen rozlišit hlavici při reálném útoku, pokud by nebude mít k dispozici technické charakteristiky návnad.
 

9. Národní raketový obranný systém by pro Spojené státy znamenal vysoké výdaje na obranu.

Nasazením neúčinného Národního raketového obranného systému by Spojené státy mohly ohrozit svoji národní bezpečnost řadou důsledků tohoto rozhodnutí.

Nasazení Národního raketového obranného systému neodvrátí největší hrozbu národní bezpečnosti Spojených států - náhodný, neautorizovaný nebo mylný útok balistických raket dlouhého doletu z území Ruska.

Současné nasazení amerických a ruských jaderných zbraní a operační pravidla, která zůstala prakticky beze změny od konce Studené války, představují vážné nebezpečí náhodného, mylného nebo neautorizovaného jaderného útoku na území Spojených států. Tento útok je vůbec největší hrozbou pro Spojené státy. Znamenal by smrt miliónů lidí a těžká zranění dalších stovek miliónů lidí. Odhaduje se, že dokonce úmyslný jaderný útok z území některého jiného státu by způsobil menší ztráty na životech a menší škody.

Pokud by Spojené státy nasadily svůj plánovaný raketový obranný systém, muselo by Rusko zvýšit spolehlivost své strategie včasného varování, aby snížilo riziko náhodného, mylného nebo neautorizovaného odpálení svých raket. Jak již Rusko dalo najevo, pokud Spojené státy nasadí svůj raketový obranný systém, Rusko zastaví další snižování počtu jaderných zbraní, které tak budou nadále představovat potenciální hrozbu pro Spojené státy. Nasazení tohoto systému také ohrozí americko-ruskou spolupráci při omezování rizika, které představují ruské jaderné zbraně.

Nasazení tohoto systému dále ovlivní čínský program modernizace raketových zbraní a zřejmě způsobí, že Čína v tomto vývoji rychleji pokročí na vyšší úroveň.

Kromě reakcí Ruska a Číny, které 16. července 2001 podepsaly smlouvu o vzájemném přátelství a spolupráci, lze po nasazení amerického raketového obranného systému očekávat ještě další nepříznivé důsledky.

Nasazení Národního raketového obranného systému může mít závažné důsledky pro kontrolu šíření balistických raket dlouhého doletu a zbraní hromadného ničení, které představují pro Spojené státy trvalou hrozbu. Kontrola šíření těchto zbraní vyžaduje spolupráci Ruska a Číny. Čína dala najevo, že nasazení amerického raketového obranného systému považuje za porušení Smlouvy o protibalistických raketách z roku 1972 mezi Washingtonem a Moskvou. Dokud Spojené státy americké a Rusko pokračují ve vzájemném jaderném zastrašování, Národní raketový obranný systém bude představovat závažnou překážku v americko-ruském omezování jaderných zbraní a zřejmě ohrozí širší kontrolu zbrojení a dohody o nešíření zbraní hromadného ničení. Kromě toho klíčové členské státy NATO tvrdí, že americký raketový obranný systém sníží mezinárodní bezpečnost a zkomplikuje vztahy států uvnitř NATO.
 

10. Současná politika zastrašování je nejúčinnější obranou Spojených států amerických proti útokům raketami se zbraněmi hromadného ničení.

Spojené státy americké společně s většinou států světa mohou hrozbu útoku raketami se zbraněmi hromadného ničení snižovat pomocí kontroly exportu jaderného, chemického a biologického materiálu, kontroly exportu technologií a společnými opatřeními. Pokud některý nespolehlivý stát má ve výzbroji mezikontinentální rakety dlouhého doletu, mohou Spojené státy tento stát odradit od jejich použití hrozbou ničivé odvety. Pokud by takový stát měl v úmyslu zahájit raketový útok proti Spojeným státům, lze tyto rakety zničit v souladu s právem na sebeobranu na území tohoto státu ještě předtím, než odstartují.

Jedinou rozumnou, účinnou a snadno uskutečnitelnou cestou, jak omezit raketovou hrozbu z Ruska a z Číny, je s těmito státy spolupracovat na omezování zbraní hromadného ničení a počtu raket dlouhého doletu.
 

Spojené státy americké se připravují na nasazení Národního raketového obranného systému, který by měl chránit území Spojených států před omezeným útokem mezikontinentálních raket dlouhého doletu s jadernými, chemickými nebo biologickými zbraněmi. Takovým útokem může být úmyslný útok z některého nespolehlivého státu, který disponuje raketami dlouhého doletu, nebo náhodný, neautorizovaný nebo mylný útok z území Ruska nebo Číny. Spojené státy se pokoušejí dosáhnout změny některých ustanovení Smlouvy o protibalistických raketách s Ruskem, aby tato smlouva nasazení amerického systému povolovala.

Spojené státy již několik desetiletí provádějí rozsáhlý výzkum a vývoj různých technologií protiraketové obrany. Pentagon nyní vyvíjí konkrétní podobu Národního raketového obranného systému. Technická architektura tohoto systému je relativně dobře známa, přestože systém ještě není dokončen. Spojené státy se již rozhodly, jaký typ záchytných raket (interceptor) a senzorů použije. Záchytným zařízením budou ze země startující třístupňový raketový nosič nesoucí ničící prostředek (kill vehicle), který srážkou zničí nepřátelskou raketu zhruba uprostřed jejich dráhy vně zemské atmosféry. Systém bude používat pozemních radarů a infračervených a optických senzorů na kosmických satelitech. Záchytné rakety budou používat infračervené a optické senzory pro navádění na nepřátelské rakety. Byly již vyvinuty prototypy těchto zařízení a proto jsou již dostupné podrobnější technické parametry.

Autoři studie [1] se podrobně zabývali otázkou operační účinnosti plánovaného Národního raketového obranného systému proti omezenému útoku raketami dlouhého doletu na území Spojených států. Místo otázky "Bude tento systém fungovat?" si položili otázku "Proti čemu bude tento systém fungovat?" Operační účinnost celého systému bude záviset na charakteristice raketového útoku. Problémem celého systému je možnost, že útočník použije proti systému určitá "protiopatření", která zmatou, překonají nebo jinak naruší funkčnost systému.

Zatímco o vývoji raket na území nespolehlivých států existují poměrně spolehlivé zprávy, o vývoji protiopatření existují často jen nepřímé důkazy, protože tento vývoj lze obtížně sledovat. Protože o vývoji různých protiopatření není příliš známo, je jim věnována malá pozornost. Tato protiopatření mohou mít při útoku raketami dlouhého doletu rozhodující význam. Jak však ve své zprávě uvádí Rumsfeldova komise, neexistence důkazů není důkazem neexistence.

Zpráva "The 1999 National Intelligence Estimate" o hrozbě útoku balistickými raketami dlouhého doletu na území Spojených států mimo jiné uvádí, že k protiopatřením vůči navrhovanému systému mohou přistoupit prakticky všechny státy, které ve své výzbroji mají balistické rakety dlouhého doletu. Tato protiopatření mohou tyto státy vyvíjet současně s vývojem raket dlouhého doletu a na těchto raketách mohou jejich účinnost testovat.

Obranná politika Spojených států vychází z předpokladu, že některé nespolehlivé státy mohou použít proti Spojeným státům rakety dlouhého doletu vyzbrojené jadernými, biologickými nebo chemickými zbraněmi. Tato politika by také měla předpokládat, že útočník bude mít dobré důvody vyvinout a použít protiopatření proti plánovanému raketovému obrannému systému. Těžko totiž lze předpokládat, že by některý nespolehlivý stát investoval značné prostředky do vývoje raket dlouhého doletu, které by vůči obraně Spojených států byly neúčinné. Navíc Spojené státy americké dělají svému Národnímu raketovému systému širokou publicitu.

Základními otázkami tedy jsou: Jaká protiopatření mohou podle svých technických možností vyvinout státy, které mají ve své výzbroji rakety dlouhého doletu? Jak účinný bude plánovaný raketový obranný systém proti těmto protiopatřením?

Analytikové studie [1] při své práci používali metodu "přemýšlení o zprávách" (think-intelligence), na rozdíl od metod zpravodajských služeb, jako je CIA (Central Intelligence Agency), které využívají výzvědných agentů, satelitů, odposlechu zpráv a jejich vyhodnocování a dalších technických prostředků. Autorům studie [1] se podařilo vytvořit tým technických odborníků, kteří se soustředili na technickou podstatu možných protiopatření.

Zpráva Rumsfeldovy komise se zabývala nejhorším možným případem hrozby raketami dlouhého doletu. Analyzovala otázku, jak rychle mohou nepředvídatelné a nebezpečné státy získat rakety dlouhého doletu, pokud se pro zařazení těchto raket do výzbroje rozhodnou.

Studie [1] se zabývá otázkou, jaká technicky nejjednodušší protiopatření mohou takové státy vyvinout a nasadit proti plánovanému raketovému obrannému systému. Zabývají se proto pouze takovými protiopatřeními, která lze technicky snadno a bez velkých nákladů vyvinout, rozmístit a použít.

Autoři studie [1] přitom vycházejí z podmínky, že plánovaný systém bude plně funkční k účelům, pro které byl vyvinut, tedy že bude omezován pouze fyzikálními zákony a geografickou polohou, nikoliv však technickými problémy a selháním.

Základním cílem plánovaného raketového obranného systému je chránit území všech padesáti států Spojených států amerických před útokem několika desítek raket dlouhého doletu, vybavených jednoduchými protiopatřeními, s území nebezpečných států, jako je především komunistická Severní Korea a některé země Středního východu.

Administrativa prezidenta Clintona a podobně administrativa prezidenta George Bushe tvrdila, že při rozhodování o nasazení raketového obranného systému vycházela z několika hledisek. Autoři studie [1], podobně jako prezidentská administrativa, vycházeli z následujících hledisek:

• změna hrozby z nebezpečných a nejistých států, které dnes mají ve své výzbroji rakety
• cena nasazení systému
• vliv rozmístění systému na americko-ruský proces omezování jaderných zbraní a širší politicko-strategické vztahy
• technická připravenost systému po jeho nasazení

Operační účinnost je důležitějším kritériem než technologická připravenost. Zbraňový systém může být "technologicky připraven", ale nemusí být schopen účinně zasáhnout proti neočekávanému útoku zbraněmi, pro něž nebyl systém vybudován.

Přestože detekce a zničení raket dlouhého doletu během testů je skvělým úspěchem, není úspěchem dostatečným. Operační účinnost není jen požadavkem, ale naprostou nutností. Prováděné testy tuto operační účinnost neprověřují.

Reálný útok raketami dlouhého doletu bude vždy veden raketami s protiopatřeními vůči obrannému systému. Jinak by totiž postrádal smyslu. Proto nestačí testovat pouze schopnost systému odvrátit raketový útok. Jak bude raketový obranný systém postupně nasazován, některé nebezpečné státy začnou proti tomuto systému nasazovat všechna známá protiopatření.

Autoři studie [1] vycházeli při své analýze pouze z informací volně dostupných v literatuře. Někteří čtenáři této studie mohou být překvapeni, kolik informací o plánovaném raketovém obranném systému lze získat. Autoři studie získávali informace z řady různých zdrojů, včetně novinových článků, kongresových tiskových konferencí a z prohlášení amerických vládních úřadů.

Přestože většina aspektů plánovaného systému je utajována, tyto utajované informace se týkají specifických detailů. Zákony fyziky však nelze utajovat. Autoři studie [1] vycházeli z volně dostupných informací, které kombinovali s obecnými zákony fyziky. Autoři studie jsou přesvědčeni, že utajované skutečnosti by mohly doplnit jisté podrobnosti, avšak v žádném případě by nezměnily klíčové závěry této studie.

Je třeba také poznamenat, že všechny použité informace jsou dostupné libovolnému státu, který vyvinul rakety dlouhého doletu. Proto je třeba předpokládat, že země, které by chtěly zaútočit na Spojené státy balistickými raketami, využijí více možností, času, financí a odborníků na analýzu plánovaného amerického systému a na vývoj účinných protiopatření.

- pokračování -