Literatura a odkazy:

[X0]  The Union of Concerned Scientists.

[X1]  Solana Pyne: The Trouble With Hydrogen. Science Now. 13 June 2003.

[1] A Small Price to Pay. US Action to Curb Global Warming Is Feasible and Affordable. Union of Concerned Scientists and Tellus Institute. July 1998.

[2] Clean Energy Blueprint. A Smarter National Energy Policy for Today and the Future. Steven Clemmer, Deborah Donovan, Alan Nogee, Jeff Deyette. Union of Concerned Scientists with American Council for an Energy-Efficient Economy Tellus Institute. October 2001.

Tellus Institute byl založen v roce 1976 jako nezisková výzkumná a konzultační organizace, která má tým 45 specialistů z oblastí vědy, technologií, ekonomiky a plánování. Tellus má čtyři odborné skupiny pro energii, rizika, pevný odpad a pro mezinárodní vztahy. Tyto skupiny se pomocí analytických nástrojů a studia zabývají otázkami kvality životního prostředí a sociální rovnosti. Skupina pro energii se soustřeďuje na analýzy zdrojů a využívání energie ve všech oblastech hospodářství. V posledních letech se soustřeďuje na otázky účinnosti zdrojů energie, na obnovitelné technologie, na transformace trhu a na změny struktur průmyslu elektřiny a plynu. Sídlo Tellus Institute je v Bostonu.

Unie angažovaných vědců (the Union of Concerned Scientists) se soustřeďuje na prosazování zodpovědné veřejné politiky v oblastech, kde věda a technologie hrají klíčovou roli. Unie angažovaných vědců vznikla v roce 1969 jako společná organizace předních amerických vědců a tisíců angažovaných občanů, jimž není lhostejná americká vnitřní a zahraniční politika. Tato aliance se zabývá nejzávažnějšími problémy ohrožení životního prostředí a bezpečnosti, před nimiž stojí lidská civilizace. V současnosti se Unie angažovaných vědců soustřeďuje na prosazení zodpovědného přístupu ke globálnímu životnímu prostředí a ke zdrojům surovin, které jsou nezbytné pro život. Prosazuje využití obnovitelných, bezpečných a cenově efektivních zdrojů energie, změny dopravní politiky, nešíření zbraní hromadného ničení a trvale udržitelné zemědělství. Jako nezávislá nezisková organizace UCS vytváří technické a vědecké studie, provádí veřejné vzdělávání a tím ovlivňuje politiku na místní, státní, federální a mezinárodní úrovni.

Kyotský protokol zavázal Spojené státy americké k postupnému snížení emisí skleníkových plynů do roku 2008 až 2012 o 7% pod úroveň v roce 1990. Spojené státy americké tento závazek odmítly.

Společná zpráva [1], jíž vypracoval Tellus Institute a Unie angažovaných vědců, studuje, zda závazek Kyotského protokolu je pro Spojené státy proveditelný a finančně přijatelný. Autoři zprávy došli k následujícím závěrům:
 

Tvrzení americké vlády, že splnění závazků Kyotského protokolu bude neúměrně drahé a vážně ohrozí americké hospodářství, je silně přehnané.  Spojené státy mohou významně omezit produkci skleníkových plynů, aniž americkému hospodářství vzniknou výraznější náklady.  Odpůrci akce ignorují potenciálně značné ekonomické ztráty způsobené klimatickými změnami a fakt, že globální oteplování povede k četným společenským, demografickým a politickým přesunům, které nelze snadno zahrnout do nějakého ekonomického modelu.  Kroky ke snížení emisí oxidu uhličitého, nejvýznamnějšího skleníkového plynu, budou provázeny omezením některých dalších nebezpečných látek znečišťujících ovzduší, což přispěje ke zlepšení zdraví amerických občanů a životnímu prostředí.  Spojené státy americké mohou splnit všechny nebo většinu závazků Kyotského protokolu týkající se omezení emisí s nulovými nebo s celkově malými náklady. Existuje řada životaschopných možností omezení paliv s vysokým obsahem uhlíku, zejména uhlí a ropy. Hospodářství Spojených států by mohlo využít mechanismů Kyotského protokolu, ale ke splnění svých závazků tyto mechanismy nemusí nutně využít.  Protože počáteční omezení produkce oxidu uhličitého vyžaduje jen minimální finanční náklady, postavení americké ekonomiky ve světě ve většině průmyslových oblastí zůstane nedotčeno.

Tellus Institute a Unie angažovaných vědců k výše uvedeným závěrům dospěly porovnáním řady studií za posledních deset let, které studují budoucí důsledky přechodu na energeticky účinnější technologie využívající zdroje s nižším obsahem uhlíku. Tyto analýzy amerických národních laboratoří pro energii, Národní akademie věd, Úřadu pro hodnocení technologií (the Office of Technology Assessment) a soukromých a nevládních výzkumných organizací vyhodnocují politiku a opatření, která by pomohla překonat tržní bariéry a prosadit vývoj a nasazení těchto technologií. Zpráva [1] dokazuje, že Spojené státy pro významné omezení emisí oxidu uhličitého mají dostatečný technologický potenciál. Ve většině případů účinnější využití zdrojů energie povede k omezení nákladů na energii dokonce i po započtení nákladů na realizaci těchto opatření. Navíc opatření na omezení emisí oxidu uhličitého budou mít významný příznivý dopad na životní prostředí a zdraví amerických občanů.

Zpráva [1] také porovnává výsledky dvou studií, které vznikly na základě Kyotského protokolu. Studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" (Tellus, 1997, 1998) ukazuje, že Spojené státy jsou schopny snížit emise až o 13% pod úroveň v roce 1990, aniž by došlo k ekonomickým ztrátám amerického průmyslu. Studie amerického ministerstva pro energii "Scenarios of US Carbon Reduction" (Department of Energy, 1997), vypracovaná týmem pěti amerických národních laboratoří, ukazuje, že Spojené státy již splňují asi tři čtvrtiny požadavků Kyotského protokolu. Zbývající závazky Spojené státy mohou splnit dalšími opatřeními na omezení emisí oxidu uhličitého nebo s využitím pružných mechanismů, které jsou stanoveny v Kyotském protokolu.

Výsledky získané na základě technologických studií se mohou lišit podle předpovědí důsledků změn klimatu a podle použitých konvenčních ekonomických modelů. Autoři zprávy [1] věří, že tyto technologické studie poskytují důvěryhodnější obraz dopadů klimatických změn na hospodářství. Na druhé straně tyto studie docházejí k závěrům, že akce na omezení klimatických změn, jsou ekonomicky nepřijatelné. Například "top down" ("vzhůru nohama") studie často předpokládají, že Spojené státy jsou "nejlepším ze všech možných světů". Tyto studie však neberou v úvahu, že tržní bariéry lze překonat cílenou politikou a že v technologických inovacích se skrývá značný ekonomický potenciál. Většina těchto studií také bezdůvodně předpokládá, že omezení emisí oxidu uhličitého lze dosáhnout pouze vysokými daněmi z energií, aniž by jiné daně tyto vyšší náklady kompenzovaly. Konečně neuvažují enormní náklady, které vzniknou ze samotných globálních změn klimatu nebo možný přínos z účinnějšího využívání energie jak pro výrobce tak pro spotřebitele.

Jaké náklady vzniknou Spojeným státům, pokud budou chtít odvrátit hrozbu globálního oteplování? Kyotský protokol požaduje, aby Spojené státy omezily emise skleníkových plynů o 7% pod úroveň v roce 1990. Skutečně splnění tohoto požadavku bude mít vážné dopady na americké hospodářství, jak se často tvrdí? Nebo existují možnosti, jak tohoto cíle dosáhnout s minimálními náklady nebo dokonce se ziskem? Odpověď na tuto otázku by měla být klíčová pro rozhodnutí americké vlády, zda se Spojené státy k naplňování Kyotského protokolu připojí.

Existuje solidní důkaz, že Spojené státy mohou splnit závazky Kyotského protokolu s malými náklady nebo s určitým ziskem. Důležité studie a analýzy vypracované americkými laboratořemi pro energii, Národní akademií věd, Úřadu pro hodnocení technologií a soukromých a nevládních organizací nezávisle na sobě ukázaly, že Spojené státy americké mohou významně snížit emise oxidu uhličitého, nejdůležitějšího skleníkového plynu, a současně tím ozdravit americké hospodářství. Navíc opatření k omezení emisí oxidu uhličitého budou mít příznivý vliv na životní prostředí a zdraví amerických občanů.

Zmíněné studie a analýzy ukazují, že opatření k omezení emisí oxidu uhličitého lze doprovodit politikou k překonání tržních bariér a energeticky účinnějšími technologiemi spalování paliv s nižším obsahem uhlíku, které budou stimulovat další technologický vývoj. Zatímco jednotlivá samostatná opatření jsou finančně nákladná, celkovým výsledkem všech opatření bude minimální ztráta nebo dokonce zisk.

Kritikové Kyotského protokolu tvrdí, že jeho naplnění bude pro americké hospodářství příliš drahé. Argumentují, že významné kroky k omezení emisí skleníkových plynů sníží životní standard amerických občanů a řadu z nich připraví o zaměstnání.

V roce 1998 David McIntosh před americkým podvýborem pro Národní hospodářský růst, národní zdroje a regulační opatření tvrdil, že splnění Kyotského protokolu zvýší spotřebitelské ceny zboží o více než 50% a ceny motorového benzínu o 70 centů za galon. Mary Novak z WEFA Inc. před tímto podvýborem tvrdila, že Spojené státy splněním Kyotského protokolu připraví více než 2,4 miliónu lidí o zaměstnání.

Tyto znepokojivé ekonomické předpovědi vycházejí z mylné analýzy, která předpokládá, že omezení spotřeby fosilních paliv bude finančně nákladné. Vůbec neuvažují potenciální přínos již existujících technologií spalování paliv s nízkým obsahem uhlíku, ani potenciální dopad politiky pro překonání tržních bariér pro rozšíření těchto technologií. Dále neuvažují technologický vývoj a pokrok, ani možnosti, které tomuto vývoji mohou přispět. Konečně vůbec neuvažují enormní náklady způsobené samotnými globálními změnami klimatu a příznivé dopady omezení emisí skleníkových plynů na životní prostředí, zdraví a společnost.

Od 90. let 20. století vědci globálnímu klimatickému systému stále lépe rozumějí. Jejich předpovědi globálních změn klimatu a hodnocení vlivu lidské činnosti na tyto změny jsou stále důvěryhodnější. Atmosférická koncentrace oxidu uhličitého, který je nejdůležitějším skleníkovým plynem, vzrostla od 19. století o 30%. Ročně se do atmosféry ze spalování fosilních paliv dostává 6 miliard tun uhlíku a spalování biomasy a odlesňování přispívá další miliardou tun uhlíku. Pokud nebudou provedena žádná zásadní opatření, očekává se, že koncem 21. století se do atmosféry dostane 20 miliard tun uhlíku ročně. Koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře vzroste na 700 ppm, což je 2,5 násobek koncentrace v 19. století. Průměrná globální teplota vzroste o 1,4 až 2,9 stupně Celsia (Houghton, 1996).

Potenciální důsledky těchto změn jsou četné a dalekosáhlé. Hladina oceánů se zvedne o 19 až 86 centimetrů s trvalými důsledky pro pobřežní oblasti, ostrovy a jejich rostlinná, živočišná a lidská společenství. Méně časté, dlouhodobé a různé extrémní klimatické jevy, stejně jako trvalé klimatické změny povedou k ekologickým, hospodářským, zdravotním, společenským a politickým otřesům. Klimatické změny povedou ke změnám ve složení rostlinných a živočišných druhů ve světových zalesněných oblastech, k častějším útokům rostlinných škůdců a k lesním požárům. Očekává se, že zemědělské oblasti v Africe a v jižní a jihovýchodní Asii budou v důsledku klimatických změn vystaveny větším tlakům, které povedou k neúrodám a k hladomorům. Již nyní tyto oblasti trpí nedostatkem pitné vody a potravin. Klimatické změny mohou také vést k rozšíření hmyzích přenašečů infekčních onemocnění, jako je malárie nebo tropická horečka. Lze například očekávat rozšíření malárie z Afriky přes Středozemní moře do jižní Evropy.

Odhadnout, kdy k těmto důsledkům skutečně dojde, je velmi obtížné. Složité nelineární systémy mohou změnit svůj stav náhle a rychle, jak dokazuje matematická teorie katastrof. Důsledkem pak mohou být rozsáhlé ekologické a společenské otřesy, které ještě více omezí schopnost lidstva se adaptovat na nové podmínky. Podle názoru autorů zprávy [1] včasná a promyšlená akce na všech frontách může klimatické změny trvale nebo alespoň dočasně odvrátit a tím získat potřebný čas k provedení případných dalších ekonomických, technologických, společenských a politických kroků.

Třetí konference Rámcové konvence o změnách klimatu Organizace spojených národů (UN FCCC, the United Nations Framework Convention on Climate Change) v Kyoto v prosinci 1997 byla historickou příležitostí zvrátit dosavadní směr poškozování globálního klimatu. Signatářské státy UN FCCC se dohodly na omezení zdrojů emisí skleníkových plynů v průmyslově vyspělých zemích. Kyotský protokol obsahuje úplný a jednotný rámec pro omezení produkce skleníkových plynů, které představuje první krok na cestě ke stabilizaci globálního klimatu planety Země.

Zda Kyotský protokol splní očekávání bude záviset na tom, jak se k plnění jeho závazků postaví průmyslově nejvyspělejší státy, zejména Spojené státy americké jako největší znečišťovatel ovzduší.

V následujících měsících po přijetí Kyotského protokolu Clintovova administrativa uznala potřeby a příležitosti ochrany globálního klimatu a byla ochotna přistoupit k potřebným akcím. Představitelé americké vlády pochopili, že pokročilé, energeticky účinné technologie s nízkou produkcí uhlíku mohou být jádrem amerického národního hospodářství, které tak bude produktivnější, bude méně znečišťovat životní prostředí, bude méně závislé na ropě a bude v souladu s politikou ochrany globálního klimatu. Dále pochopili, že překonání tržních bariér a vyšší finanční náklady v souvislosti s prosazováním nových technologií mohou celý proces narušit, pokud nebudou učiněna opatření, která zvýhodní dlouhodobá řešení oproti krátkodobým cílům. Americká federální vláda má přitom politické nástroje, jimiž lze tržní bariéry překonat a povzbudit tvořivé lidské, technologické, institucionální a ekonomické síly. Konečně pochopili, že Spojené státy mají jedinečnou příležitost se dostat do čela technologií 21. století a mohou pak prosazovat tyto globální zájmy lidstva.

Bohužel, následující kroky americké vlády nebyly v souladu s požadavky praktického naplnění závazků Kyotského protokolu. Návrhy na daňová zvýhodnění výzkumu, vývoje a praktické realizace technologií šetrných ke globálnímu klimatu se zatím v Kongresu nesetkaly s dostatečnou podporou. Nakonec americká vláda od závazků Kyotského protokolu zcela ustoupila s tvrzením, že plnění těchto závazků by ohrožovalo americkou prosperitu.

Od počátku 90. let 20. století vznikla řada studií a analýz, které popisují, jaké technologie a opatření mohou přispět ke snížení emisí oxidu uhličitého v průmyslově vyspělých zemí včetně Spojených států. Tyto analýzy vycházejí z detailních rozborů současné energetické situace v průmyslově vyspělých zemích.

Ve Spojených státech jsou klíčovými studiemi práce "America's Energy Choices" (ASE, 1991), kterou vypracovaly čtyři uznávané americké nevládní organizace, studie Úřadu pro hodnocení technologií (the Office of Technology Assessment) (OTA, 1992), práce "Policy Implications of Greenhouse Warming" (NAS, 1991) Národní akademie věd (the National Academy of Sciences), práce "Scenarios of US Carbon Reductions" (Department of Energy, 1997) pěti amerických národních laboratoří řízených Ministerstvem pro energii, práce "Energy Innovations" (ASE, 1997) a studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" (Tellus, 1997, 1998).

V Evropě a v Japonsku mezi klíčové studie patří "Policies and Measures to Reduce CO₂ Emissions by Efficiency and Renewables" (WWF, 1997) fakulty vědy, technologie a společnosti University v Utrechtu, "Energy Policy in Greenhouse" (Krause et al., 1993) a "Key Technology Policies to Reduce CO₂ Emissions in Japan: An Indicative Survey for 2005 and 2010" (Tsuchiya et al., 1997).

Autoři zprávy [1] nejprve krátce hodnotí výsledky studií z počátku 90. let 20. století (ASE 1991, OTA 1993, NAS 1991) a poté se podrobněji zabývají studiemi z konce 90. let (ASE 1997, DOE 1997, Tellus 1997 a 1998).

Studie z počátku 90. let 20. století (ASE 1991, OTA 1993, NAS 1991) docházejí k podobným závěrům. Ukazují, že do té doby známé technologie s nízkou produkcí uhlíku lze využít k veškeré výrobě energie a proto mohou mít pro omezení emisí oxidu uhličitého zásadní význam. Všechny studie zjišťují, že omezení emisí oxidu uhličitého lze realizovat s určitou celkovou úsporou nákladů, přestože budou nutné počáteční investice do různých oblastí průmyslu.

Studie "America's Energy Choices" například dochází k závěru, že do roku 2030 lze emise oxidu uhličitého omezit až o 80% s celkovou úsporou nákladů více než 500 miliard dolarů (hodnota dolaru z roku 1990). Studie dále ukazuje, že při výrobě elektřiny náklady dosáhnou asi 25 dolarů na tunu oxidu uhličitého, který nebude vyprodukován. Kroky k omezení emisí oxidu uhličitého budou dále prospěšné pro životní prostředí a zdraví obyvatel. Například do roku 2010 se sníží emise oxidu siřičitého (SO₂) a oxidů dusíku (NO_x) o třetinu a do roku 2030 o 75%. Studie nehodnotí ekonomický prospěch z omezení znečišťování ovzduší, avšak lze očekávat snížení nákladů na zdravotní péči související s respiračními a kardiovaskulárními onemocněními.

Studie "Policy Implications of Greenhouse Warming" se zabývá dvěma případy omezování emisí oxidu uhličitého. V prvním případě, kdy nedojde k celkovému finančnímu zatížení, lze dosáhnout omezení emisí až o 29%. Asi dvojnásobného omezení emisí lze dosáhnout v případě, že dojde k celkovému finančnímu zatížení amerického hospodářství. Přesto v konečném důsledku tento scénář povede k průměrné úspoře 34 miliard dolarů ročně, zatímco náklady při výrobě elektřiny dosáhnou asi 40 dolarů na tunu oxidu uhličitého, který nebude vyprodukován.

Studie z konce 90. let "Scenarios of US Carbon Reductions" (DOE, 1997), "Energy Innovations" (ASE, 1997) a "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" (Tellus, 1997, 1998) nabízejí řešení, která do roku 2010 povedou k omezení emisí oxidu uhličitého o 25% až 35%. Studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" navazuje na studii "Energy Innovations". Obě studie formulují soubor cílených a doplňujících opatření k překonání tržních bariér proti pronikání potřebných nových technologií. Cílem těchto dvou studií je směřovat americké hospodářství k výrazně nižším emisím oxidu uhličitého pomocí levnějších, méně ovzduší znečišťujících, bezpečnějších a lépe udržitelných způsobů výroby a spotřeby elektrické energie. Studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" posiluje, urychluje a doplňuje opatření popsaná a analyzovaná ve studii "Energy Innovations". Soustřeďuje se přitom na krátkodobější cíle omezování emisí oxidu uhličitého. Přestože některá opatření vycházejí ze studie "Energy Innovations" a "Scenarios of US Carbon Reductions", výsledný soubor opatření je rozsáhlejší a často důraznější, než v těchto předchozích studiích. Studie očekává, že do roku 2010 by mohlo být dosaženo omezení emisí oxidu uhličitého až o 50% v porovnání se současným stavem.

Všechny tři zmíněné studie ukazují, že bude dosaženo celkové úspory za cenu určitých investic spojených s nasazením potřebných technologií.

Studie "Energy Innovations" a studie "Scenarios of US Carbon Reduction" docházejí k podobným závěrům s podobnými úsporami. Druhá studie dochází k závěru, že dojde k určitým finančním úsporám ve stavebnictví a v průmyslu. Přes počáteční náklady dojde také k jistým úsporám při výrobě elektrické energie.

Studie "Energy Innovations" předpokládá v blízké budoucnosti vyšší počáteční finanční náklady nezbytné k vybudování většího počtu větrných elektráren, slunečních elektráren, elektráren spalujících biomasu a dalších obnovitelných zdrojů energie. Jejím cílem je přesunout tyto technologie na různé úrovně hospodářství tak, aby z dlouhodobého hlediska došlo k omezení emisí za stále nižší náklady.

Studie "Energy Innovations" také odhaduje dopady navrhovaných opatření na zaměstnanost, příjem občanů a hrubý národní příjem. Odhaduje, že v roce 2010 se objeví 770 000 nových pracovních míst, což představuje nárůst o 0,4%. Příjem amerických občanů vzroste o 0,27% a hrubý národní důchod o 0,03% Tento nárůst je sice malý, ale je třeba jej srovnávat s důsledky globálního oteplení na zaměstnanost a hospodářský pokles. Studie se nezabývá možným ekonomickým ziskem z rozvoje nových technologií a výroby elektrické energie, ani ztrátami, které budou způsobeny ekonomickým poklesem některých odvětví, jako je provoz tepelných elektráren, výroba ropných produktů a zpracování zemního plynu.

Studie "Energy Innovations" také hodnotí omezení emisí, které bude souviset s přijetím navrhovaných opatření. Studie tvrdí, že dojde ke snížení emisí oxidu siřičitého (SO₂) asi o 60% a oxidů dusíku (NO_x) asi o 20%. Autoři studie jsou přesvědčeni, že úspory nákladů na lékařskou péči a na vyplácení nemocenských dávek plně pokryjí náklady na zavedení potřebných technologií. Náklady na omezení emisí oxidu uhličitého odhadují na 13 až 18 dolarů na tunu nevyprodukovaného oxidu uhličitého.

Autoři zprávy [1] jsou přesvědčeni, že kombinace obou výše zmíněných studií by mohla vést k největšímu možnému omezení emisí oxidu uhličitého při zachování ekonomického růstu.

Kyotský protokol požaduje, aby Spojené státy americké omezily emise skleníkových plynů o 7% pod úroveň z roku 1990. Zmíněné studie dokazují, že Spojené státy mohou tento závazek splnit s minimálními náklady nebo dokonce s celkovými úsporami. Aby autoři zprávy [1] dokázali tento fakt, porovnávají výsledky studie "Energy Innovations" s požadavkem Kyotského protokolu.

Autoři zprávy [1] nejprve vzali v úvahu nové odhady rozložení výroby energie a množství emisí oxidu uhličitého, které byly vypracovány až po vzniku studie. Tyto odhady předpokládají vyšší emise oxidu uhličitého kvůli vyšším požadavkům dopravy a vyšší spotřebě elektrické energie.

Autoři zprávy [1] použili studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" a "Scenarios of US Carbon Reduction" a upravili jejich výsledky vzhledem k odhad emisí uhlíku v roce 2010, který je 1803 MtC (miliónů tun uhlíku). Předpokládali, že ve studiích navrhovaná opatření budou mít stejnou účinnost jako s původním odhadem emisí.
 

	KP	PaM	SCR
odhad pro rok 2010	1803 MtC	1803 MtC	1803 MtC
cíl pro rok 2010	1244 MtC	1164 MtC	1394 MtC
snížení pro rok 2010	559 MtC	639 MtC	409 MtC
snížení pro rok 2010 v %	-31%	-35%	-23%
snížení v % vzhledem k roku 1990	-7%	-13%	+4%

KP = Kyotský protokol
PaM = studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US"
SCR = studie "Scenarios of US Carbon Reduction"

Výsledky ukázaly, že úplné nasazení opatření ze studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" umožní omezit emise oxidu uhličitého o 13% pod úroveň roku 1990. Pokud by tato opatření byla přijata, Spojené státy by splnily požadavek Kyotského protokolu a nebyly by nuceny využívat doporučených mechanismů, jako je obchodování s emisemi nebo restriktivní nařízení na omezování emisí. Navíc, pokud se Spojené státy rozhodnou provést omezení emisí pouze v souladu s požadavkem Kyotského protokolu, mohou se vyhnout finančně nejnákladnějším opatřením, která studie navrhuje.

Navrhovaná opatření povedou ke zlepšení zdraví obyvatel snížením počtu respiračních onemocnění a k růstu produktivity. Pokud se Spojené státy rozhodnou provést omezení v souladu se studií, mohou výrazněji přispět k odvrácení katastrofických změn globálního klimatu a politicky demonstrovat svůj zájem na vůdčí postavení v této oblasti.

Autoři zprávy [1] dále podrobně porovnávají opatření studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" a studie "Scenarios of US Carbon Reduction". Kvůli zjednodušení se nezabývají studií "Energy Innovations", jejíž opatření jsou většinou obsažena a zesílena ve studii "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US". Tato studie například uvažuje průmyslové kombinované systémy výroby tepla a energie, použití směsí benzínu s ethanolem vyrobeným z celulózy pro motorová vozidla s daňovými úlevami a použití biomasy smíšené s uhlím při výrobě elektrické energie.

Obě studie vycházejí z odborné literatury o alternativních zdrojích energie. Kladou důraz na proveditelnost, dostupnost pro koncového uživatele a na specifické technologie výroby elektrické energie v různých hospodářských sektorech. Podrobně studují také chování trhu, pohyb cen v souvislosti s cenami energie. Obě studie se také pokoušejí zhodnotit technologický a ekonomický potenciál nových technologií. Studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" se také zabývá modelováním opatření, která bude nutné přijmout k prosazení těchto technologií do všech sektorů hospodářství. Popis řady technologií se vyskytuje v obou studiích.

Studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" klade důraz na zavedení průmyslových systémů kombinované výroby tepla a energie. Dále navrhuje daňové úlevy pro investice do nových výrobních zařízení, která budou vybavena energeticky účinnějšími technologiemi a procesy. Stát by měl podporovat výzkum, vývoj a technickou pomoc při zavádění energeticky účinnějších zařízení a při použití různých alternativních zdrojů energie. Měl by prosazovat používání velmi kvalitně recyklovatelných materiálů a zavedením daní omezovat používání nových materiálů vyrobených z nerostných surovin. Konečně by měl důsledně podporovat rozvoj technologií pro shromažďování, separaci a zpracování odpadů a prosazovat tyto technologie na veřejnosti.

Studie "Scenarios of US Carbon Reduction" odhaduje, že použití energeticky účinnějších technologií a procesů může do roku 2010 omezit spotřebu energie až o 15% a omezit spotřebu fosilních paliv až o 10%. Studie uvádí asi 20 známých a ověřených technologických procesů. Například navrhuje použití nových typů turbín pro kombinované systémy výroby tepla a energie, které by byly poháněny plynem místo elektřinou.

Studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" navrhuje změny palivové ekonomiky a produkce emisí pomocí nových standardů, cenovou reformou, daňovými úlevami, změnou politiky využití půdy ve prospěch pěstování biomasy, podporou výzkumu a vývoje. Americký automobilový průmysl by se měl zaměřit na výrobu vozidel s nízkou spotřebou, která budou mít daňové úlevy. Palivo automobilových motorů by mělo být vyráběno ze směsi benzínu a obnovitelných surovin, aby se omezily emise výfukových plynů. Stát by měl podporovat výzkum a vývoj nových typů motorů, které by spalovaly celulózový ethanol.

Studie "Scenarios of US Carbon Reduction" popisuje více než 10 známých a ověřených nových technologií, konstrukcí a látek, které by mohly palivovou ekonomiku posunout k dopravě s nižší spotřebou a s nižšími emisemi, zejména osobních automobilů, tahačů kamiónů a železničních lokomotiv. Příkladem je technologie přímého vstřikování paliva a nové dieselové motory s použitými kompozitními materiály a nová mazadla s nižším třením. Podobně jako studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" tato studie předpokládá, že do roku 2010 by mělo na amerických silnicích jezdit asi 50% vozidel s nízkou spotřebou. Studie dále navrhuje použití hybridních paliv a za nejslibnější pohon motorových vozidel považuje kombinaci celulózového ethanolu a výkonných elektrických baterií.

Studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" předpokládá, že vláda přijme přísnější standardy na omezení emisí škodlivých látek v ovzduší. Budou přijata přísnější omezení emisí oxidu siřičitého, oxidů dusíku a dalších škodlivých látek v souladu s návrhem EPA (Environmental Protection Agency) "New Source Performance Standards by 2010". Produkce oxidu uhličitého by měla poklesnout do roku 2010 nejméně o třetinu pod současnou úroveň.

Studie očekává, že do roku 2010 bude v provozu kromě vodních elektráren nejméně 10% dalších elektráren z obnovitelných zdrojů energie. Nejméně 10% tepelných elektráren by mělo spalovat směs biomasy s černým uhlím, přičemž by daňové úlevy měly povzbudit zemědělskou výrobu biomasy.

Studie "Scenarios of US Carbon Reduction" předpokládá rušení zastaralých tepelných černouhelných elektráren a rekonstrukci vhodných tepelných elektráren tak, aby spalovaly zemní plyn a biomasu, výstavbu nových elektráren z obnovitelných zdrojů energie, jako jsou vodní a větrné elektrárny. Studie předpokládá, že dojde také k zvětšení účinnosti výroby, přenosu a rozvodu elektrické energie a k prodloužení životnosti většiny jaderných elektráren.

Studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ in the US" předpokládá, že vláda přijme přísnější standardy pro stavebnictví jako soubor norem pro vybavení, konstrukci, způsoby výstavby a pro omezení množství energie potřebné v domácnostech a úřadech. Pro překonání bariér, které brání šetření energií a použití obnovitelných zdrojů, vláda použije ovlivňování trhu daňovými úlevami a pobídkami, ovlivňování výrobců domácích spotřebičů daňovými pobídkami a vzdělávání spotřebitelů.

Studie "Scenarios of US Carbon Reduction" předpokládá použití energeticky účinnějších technologií pro budování konstrukcí budov a nabízí asi 20 možných úprav technologií výstavby, které ušetří asi 15% energie a do roku 2010 sníží o 5% spotřebu fosilních paliv.

Obě studie se podrobně zabývají omezením produkce oxidu uhličitého prakticky ve všech sektorech hospodářství. Pro některé sektory bude omezení produkce oxidu uhličitého představovat vyšší náklady, pro jiné naopak úspory. Tam, kde dochází k úsporám, jsou navrhované technologie natolik účinné a přitom cenově dostupné, že kompenzují zvýšené náklady na jejich zavedení v komerční sféře a v domácnostech. Tam, kde dojde ke zvýšeným nákladům, bude nutné přizpůsobit tržní mechanismus tak, aby zavedení navrhovaných technologií bylo ekonomicky přijatelné. Vládní politika může využít mechanismů daňových úlev a daňových zátěží. Obě studie dokazují, že celkově dojde k ekonomickým úsporám.

Někteří ovšem argumentují, že Spojené státy nebudou schopny zavést takovou ekonomickou politiku a opatření, která by vedla k celkovým úsporám. Existuje přinejmenším šest důvodů, proč tento názor lze odmítnout.

Za prvé, ve výpočtech nutných nákladů na omezení emisí oxidu uhličitého není zahrnut užitek pro životní prostředí a zdraví amerických občanů, ani z toho plynoucí finanční úspory. Za druhé, některé úpravy procesů a technologií nutné pro omezení emisí zvýší produktivitu průmyslu. Za třetí, omezení závislosti na dovozu ropy posílí stabilitu a jistotu zdrojů energií a zmenší dopady prudkých a výrazných změn cen ropy na světových trzích. Za čtvrté, jednotlivé americké státy a oblasti mohou dosahovat zisků z rozvoje a provozu místních zdrojů energie, jako jsou sluneční a větrné elektrárny a výroba biomasy. Za páté, brzké prosazení některých technologií na trhu povede k budoucím úsporám, ke zvýšení výkonnosti, k inovacím a novým myšlenkám.

Konečně za šesté, Spojené státy by neměly váhat s vynaložením finančních a technologických prostředků na snížení emisí oxidu uhličitého, protože jen tak se vyhnou vážným ekologickým a ekonomickým škodám a následným sociálním nepokojům. Včas vynaložené prostředky se mohou navrátit v podobě technologických, ekonomických, společenských a ekologických příležitostí.

Technologické studie z druhé poloviny 90. let 20. století vypracované v Evropě a v Japonsku dospěly k podobným výsledkům. Tyto studie popisují známé technologie a procesy a hodnotí je v kontextu jednotlivých sektorů, požadavků konečných uživatelů na zdroje energie, finančních nákladů a cen. Ve studiích navrhovaná politika a opatření vycházejí z požadavku, aby celkově nedošlo k žádným ztrátám. Například autoři studie "Policies and Measures to Reduce CO₂ Emissions by Efficiency and Renewables", jíž v roce 1997 vypracoval tým Worldwide Fund for Nature, tvrdí, že možnosti zahrnuté do jejich scénáře vedou (s několika málo výjimkami) k celkovému prospěchu. Konečný zisk je vyšší než náklady na provedení požadovaných opatření.

Výsledky získané technologickými studiemi se odlišují od předpovědí skeptiků vůči politice na ochranu globálního klimatu a od některých konvenčních ekonomických modelů. Autoři zprávy [1] jsou přesvědčeni, že technologické studie poskytují realistický pohled na ekonomiku, která přijme účinná opatření proti globálním změnám klimatu, a mají větší důvěryhodnost, než pesimistické prognózy skeptiků.

Skeptici předpovídají, že pokud americká ekonomika přijme opatření na omezení emisí oxidu uhličitého, dojde ve Spojených státech k hlubokému poklesu zaměstnanosti, příjmů a hrubého národního důchodu. Tyto studie vycházejí z pesimistických a často nerealistických předpokladů o technologiích výroby energie a samotném hospodářství. Řada ekonomů přesvědčivě dokumentuje neoprávněný pesimismus a omezenou platnost různých konvenčních ekonomických modelů (Repetto, 1997; deCanio, 1997; Grab, 1997; Azar, 1997; Amano, 1997; Dowlatabadi, 1997). Někteří ekonomové naopak argumentují, že technologické studie jsou někdy příliš optimistické. Krause (1996) tvrdí, že technologicky orientované studie nejsou příliš optimistické ve svém ekonomickém hodnocení, neboť obsahují řadu parametrů, které mají tendenci přeceňovat náklady na akce potřebné k omezení klimatických změn.

Obecně, ekonomické modely, které předpovídají vysoké náklady na akce potřebné k omezení klimatických změn, odrážejí určité ekonomické nebo politické paradigma, které tvrdí, že Spojené státy již žijí "v nejlepším možném světě" nebo že brzy ho dosáhnou prostřednictvím tržních mechanismů. Tyto modely věnují jen malou pozornost samotným technologiím nebo jejich inovacím, státem stanoveným podmínkám, tržním bariérám, které překážejí pronikání nových technologií, procesům technologického vzdělávání a ekonomice v různých měřítcích. Ty lze ovlivnit řadou cenových nástrojů, jako jsou standardy, pobídky, informace a technická asistence, omezení, výzkum, vývoj a určité změny infrastruktury hospodářství. Zmíněné modely bezdůvodně předpokládají pokračování strukturních, technologických, institucionálních vztahů, které umožňují jen částečné změny, pokud nespotřebují velké náklady. Avšak historie dokazuje, že může dojít k zásadním změnám, jejichž důsledkem je ekonomický a společenský prospěch. Ochrana klimatu je novou výzvou, která vyžaduje zásadní změny a nikoliv pouze pokračování stávajících vztahů a způsobů chování.

Repetto, Azar a Krause vypracovali komparativní analýzy řady modelových studií ochrany globálního klimatu. Ukázali, že některé faktory používané v konvenčních ekonomických modelech nemohou odpovídat technologickým skutečnostem. Například tyto studie podceňují rozsah, v němž nové technologie výroby energie mohou nahradit původní technologie, a naopak přeceňují náklady, které bude nutné vynaložit na náhradu fosilních zdrojů paliv.

Nejméně přijatelným předpokladem některých konvenčních modelů je tvrzení, že omezení emisí oxidu uhličitého lze dosáhnout pouze zvýšením cen energie, aniž by toto zvýšení bylo kompenzováno poklesem jiných cen. Technologické modely kromě zvýšení ceny energie používají celou řadu jiných opatření ke snížení emisí. V některých případech doporučují nové poplatky a daně nebo předpokládají snížení jiných daní, aby celkové daňové zatížení zůstalo beze změny.

Hammond et al. (1997), Repetto et al. (1992) a Bernow et al. (1996a, 1996b) ukazují, že posuv poplatků a daní může také vést k ekonomickému a ekologickému užitku. Repetto tvrdí, že za určité rozumně standardizované skupiny předpokladů většina ekonomických modelů bude předpovídat, že makroekonomické dopady "uhlíkové daně" ke stabilizaci emisí oxidu uhličitého by měly být malé a potenciálně prospěšné.

Je dobře známo a popsáno, že existuje celá řada bariér, které brání pronikání cenově účinných čistých technologií na trh. Mezi tyto bariéry patří nedostatek úplných informací o nákladech a úsporách, nesoulad mezi těmi, kteří za technologie šetřící energii platí vyšší koncové ceny, a těmi, kteří z těchto cen mají zisk. Existují také regulační bariéry, které znesnadňují průmyslovým samovýrobcům elektrické energie prodat nadbytečnou energii do sítě.

DeCanio (1998) vypracoval empirické studie chování firem, které ukazují, že krátkodobé ekonomické příležitosti jsou často zmařeny institucionálními bariérami. Tyto bariéry lze překonat různými intervencemi.

Soukromý i veřejný sektor využívají výzkum a vývoj pro zlevnění výroby a transportu energie méně než v jiných oblastech. Navíc technologická setrvačnost, nižší kapitálový obrat a krátké časové horizonty splácení většině průmyslových firem způsobují problém udržení produktivity současně s investicemi do čistých technologií. Tyto faktory brzdí pronikání účinnějších čistých technologií a inovací stávajících technologií.

Rychlost pronikání nových technologií a inovací může výrazně ovlivnit státní politika. Například standardy pro portfolio obnovitelných zdrojů energie a dlouhodobé úvěry mohou zajistit rychlejší rozšíření nových technologií (při nízkých nákladech) a snížit dlouhodobé náklady, protože stále více firem se s novými technologiemi seznámí. Tento impuls může dále urychlit pronikání nových čistých technologií na americkém trhu. Ceny technologií výroby energie, zdrojů energie a jejich využití dosud neodrážejí sociální dopady a dopady na životní prostředí a zdraví občanů. Avšak určení "správné ceny" není samo o sobě dostačující. Například i v případě, že cena paliva bude "opravena" tak, aby zohledňovala poškozování životního prostředí a lidského zdraví, faktory, jako dopravní zácpy, společenský dopad, nedostatečné alternativní dopravní možnosti a neodpovídající infrastruktura mohou potřebné změny chování zpomalit. Naopak, pokud bude vláda věnovat pozornost i těmto faktorům, může dosáhnout potřebného chování a posílení tlaků na "správné tržní ceny".

Všechny tyto jevy, které ekonomové určitou dobu znají, teprve v posledních letech přitahují pozornost v debatách o modelování a ekonomických dopadech politiky ochrany globálního klimatu. Úvahy o jedinečné, stabilní a optimální rovnováze, které jsou klíčovým předpokladem studií hovořících o vysokých nákladech na ochranu životního prostředí, nemají v reálném světě význam. V reálném světě ekonomiky existují tržní bariéry, dlouhodobá vládní podpora konvenčních zdrojů energie, ceny energie, které neodrážejí skutečné společenské náklady. Proto nové technologie lze rychle prosadit pouze změnou vládní politiky.

Pokročilé technologie, které jsou již k dispozici nebo se dosud vyvíjejí, mohou zajistit energii každému sektoru americké ekonomiky s menšími dopady na životní prostředí, než současné smíšené technologie. Autoři zprávy [1] uvedli několik příkladů.

Průmyslová zařízení, která používají jak elektrickou energii tak tepelné procesy (jako např. páru), mohou využívat odpadní teplo z výroby elektrické energie. Klasická průmyslová zařízení vyrábějí teplo přeměnou elektrické energie. Přitom dochází ke ztrátám energie v zásobnících tepla (asi 30%), k tepelným energetickým ztrátám při výrobě elektřiny (asi 60% až 70%) a ke ztrátám při dopravě elektřiny (asi 10%). Procesy výroby tepla a elektrické energie zatěžují životní prostředí emisemi oxidu uhličitého, oxidu siřičitého a oxidů dusíku, jemným popílkem a dalšími životu nebezpečnými vzdušnými emisemi, jako jsou sloučeniny olova a kadmia. Značná část primárních zdrojů energie se mění v bezcenný odpad a přispívá ke globálním změnám klimatu.

V 90. letech 20. století se podařilo vyvinout mikroturbiny, které současně vyrábějí elektrickou energii a teplo. Účinnost těchto mikroturbin může být ekonomicky zajímavá pro průmyslové firmy, agregované oblastní nebo městské elektrárny a teplárny a pro další komerční uživatele. Výroba tepla a elektrické energie v těchto kombinovaných systémech probíhá na jednom místě a navíc energetické ztráty dosahují jen 15%. Kombinované systémy výroby tepla a energie (CHP, Combined Heat and Power) lze prosadit nezbytnou technologickou asistencí a regulační reformou. Tyto kombinované systémy přinesou firmám zisk ze snížení nákladů na výrobu tepla a energie a Spojeným státům přinesou omezení emisí oxidu uhličitého.

Představme si průmyslovou firmu, která spotřebuje na výrobu páry 50 000 tun uhlí ročně s účinností 70% a z elektrické sítě nakupuje 7 000 MWh ročně. Předpokládejme, že tato energie se vyrábí spalováním zemního plynu. Pokud firma zakoupí mikroturbiny kombinovaného systému výroby tepla a energie, které používají zemní plyn na výrobu tepla a elektřiny, dojde ke snížení nákladů o 50 až 100 tisíc dolarů ročně. Produkce emisí oxidu uhličitého se sníží asi o 4000 tun, produkce oxidu siřičitého asi o 27 tun, produkce oxidů dusíku asi o 9 tun a produkce dalších škodlivin asi o 2 tuny. Pokud předpokládáme, že na trhu bude omezení emisí znamenat zisk 25 dolarů za tunu oxidu uhličitého, 250 dolarů za tunu oxidu siřičitého, 500 dolarů za tunu oxidů dusíku a 5000 dolarů za tunu ostatních škodlivin, pak firma dále ušetří až 100 tisíc dolarů ročně.

Studie "Scenarios of US Carbon Reduction" (Department of Energy, 1997) popisuje několik stavebních technologií, které snižují spotřebu energie a tím náklady na výstavbu. Studie dále dokazuje, že tyto technologie výrazně snižují cenu pro konečného uživatele.

Kromě již existujících stavebních technologií a metod se dnes vyvíjejí nové technologie, které se s využitím státní podpory na překonání tržních bariér mohou stát přitažlivou možností pro řadu stavebních firem. Mezi takové technologie patří použití nových stavebních metod a nových materiálů, integrace do prostředí a adaptivní výstavba, multifunkční zařízení a integrovaný systém designu, odlehčené konstrukce, elektronicky řízené systémy a stavby s vlastními zdroji energie. Tyto technologie kombinují moderní stavební materiály a technologie, mikropočítači řízené systémy, sofistikovaný design se staršími metodami využívání přírodních materiálů a zdrojů, jako je sluneční záření, vzduch, stín a materiálů udržujících teplo.

Současná průměrná účinnost motorů osobních vozidel a lehkých nákladních automobilů podle testů EPA je 25 mil na galon (zákonná americká míle = 1,6093426 km, americký galon = 3,7854345 dm³). Tato účinnost vzrůstala od 60. let 20. století na základě standardů CAFE (Corporate Average Fuel Economy). Současným cílem je účinnost motorů zvýšit na 45 mil na galon, což bude znamenat průměrné zvýšení ceny asi o 760 dolarů na vozidlo. Pokud vozidlo ujede 20 tisíc mil ročně při ceně 1 dolar za galon benzínu, pak by mělo ušetřit 350 dolarů ročně, tedy 1750 dolarů za celou dobu jeho životnosti pěti let. Politika podpory výroby účinnějších vozidel může proto pokrýt zvýšené náklady na jejich výrobu a přitom nabídnout zákazníkům úspory nákladů na jejich provoz. Podobné možnosti se nabízejí pro kamionovou dopravu a leteckou dopravu.

V současné době se v zatím omezené míře používá celá řada alternativních typů paliva, která produkují nižší emise oxidu uhličitého a/nebo omezují emise dalších škodlivin. Motory vozidel mohou používat zemní plyn, elektrický nebo hybridní elektrický pohon a různé typy alkoholů. Vývoj motorů s alternativními typy paliva se bude rozšiřovat s rostoucím tlakem automobilového průmyslu na spotřebu ropy. Z dlouhodobého hlediska musí vláda podpořit tento vývoj investicemi do vládních programů, regulačními opatřeními a podporou výroby alternativních paliv. Veřejnost lze přesvědčit nižšími náklady na provoz těchto vozidel, přijatelnou cenou těchto vozidel a významným přínosem k ochraně životního prostředí a zdraví.

Americké studie dokazují, že ethanol vyrobený z dřevité biomasy brzy bude v silniční dopravě konkurovat benzínu. Provoz osobních a lehčích nákladních automobilů se může stát významným příjmem zemědělských farem. Ve Spojených státech jsou v provozu autobusy s palivovými články. Konsorcium firem Ford, Ballard a Daimler-Benz slibuje, že během několika let budou dostupné motory s výkonnými palivovými články. V blízké budoucnosti se také očekává využití vodíku jako nosiče energie pro dopravu díky slibné technologii uhlíkových nanotrubiček, které jsou schopny účinně vázat vodík.

Někteří vědci jsou však přesvědčeni, že přechod světové ekonomiky na vodík by vedl ke zvětšení ozónové díry. Modelová studie publikovaná 13. června 2003 v časopise Science jako první podrobně analyzuje atmosférické změny v důsledku celosvětového použití vodíku jako paliva.

Teoreticky je vodík ideálním palivem. Řízenou oxidací palivových článků vzniká pouze vodní pára na rozdíl od plynů, které přispívají ke znečištění ovzduší a ke globálním změnám klimatu. Jednou z možností, jak vyrábět vodík, je použít fosilní paliva, avšak tato cesta by nepředstavovala žádné velké výhody pro životní prostředí. Problém však spočívá v tom, že při výrobě, dopravě a skladování vodíku bude docházet k jeho úniku do atmosféry.

Pokud by všechny automobily a technologické systémy přešly na spalování vodíku, jeho vodíku v atmosféře by se zvýšila až osmkrát. Více vodíku v atmosféře by vedlo ke zvýšení množství vody ve stratosféře, kde se nachází ozónová vrstva. Tato voda by stratosféru ochladila a vedla by k větší oblačnosti. Vznikaly by zde ledové krystalky, na jejichž povrchu by probíhaly reakce rozkládající ozón O₃ na kyslík. Ozónová díra by se tím výrazně zvětšila a přetrvávala by až do jara.

Důsledky působení vodíku by se zmírnily omezením množství chlórfluoruhlovodíků v atmosféře nebo pokud by půda absorbovala více vodíku, než se doposud vědci domnívají. Samozřejmě by pomohlo zdokonalení zásobníků vodíku a palivových článků, aby docházelo k co nejmenšímu úniku. [X2]

Deregulace výroby energie ve Spojených státech povede ke snížení konečných cen pro uživatele. Snížení cen však může vést k vyšší spotřebě elektřiny a ke zvýšení emisí oxidu uhličitého a dalších látek znečišťujících ovzduší. Většina již existujících uhelných elektráren ve Spojených státech vyrábí elektřinu za nejnižší ceny. Nové a velmi účinné turbiny s kombinovaným cyklem, jejichž palivem je zemní plyn s nízkým obsahem uhlíku, mohou s klasickými tepelnými elektrárnami soutěžit jako nové zdroje elektrické energie.

Technologie založené na spalování zemního plynu jsou ve Spojených státech přitažlivé především díky klesajícím cenám zemního plynu a jejich účinnosti. Tyto technologie proto mohou úspěšně soutěžit s obnovitelnými zdroji energie. Zatímco náklady na výrobu elektrické energie ve většině větrných elektráren jsou nejméně 4 centy za kWh, náklady na výrobu elektřiny v plynových elektrárnách jsou nižší než 3,5 centu za kWh a mohou dále klesat. Tato situace nepříznivě ovlivňuje prosazování nových technologií výroby elektrické energie a představuje tržní bariéru, jíž lze překonat pouze cílenou vládní politikou, rozvojem mikroekonomiky regionů a vzděláváním obyvatelstva.

Politika americké vlády musí zohlednit nejen budoucí spotřebu elektrické energie, ale také omezení emisí. Toho lze dosáhnout vytvořením standardů výroby elektřiny, prosazováním obchodních programů, stanovením přijatelných úrovní emisí oxidu uhličitého a škodlivin v ovzduší a standardy pro obnovitelné zdroje energie. Vládní politika by měla umožnit průmyslovým výrobcům vyrábět elektrickou energii a teplo jako vedlejší produkt. Tato možnost bude pro řadu firem ekonomicky přitažlivá. Konečně lze využít veřejných finančních fondů pro prosazování obnovitelných zdrojů energie, aby se v krátké době dosáhlo dostatečného pronikání nových technologií na trh. Ve Spojených státech již některé státy tato opatření přijala a byla zahrnuta do řady federálních návrhů.

Studie různých vládních a nevládních organizací ve Spojených státech, v Evropě a v Japonsku dokazují, že Spojené státy v krátké době a s malými náklady mohou dosáhnout omezení emisí skleníkových plynů. Tyto první kroky jsou nezbytné pro větší omezení emisí skleníkových plynů v budoucnosti. Dobře zvolená vládní politika a opatření mohou překonat tržní bariéry a pomoci širšímu pronikání energeticky účinných technologií s nízkými emisemi uhlíku. Technologické vzdělávání a mikroekonomika mohou postupně snižovat náklady těchto pokročilých technologií a mohou stimulovat technologické inovace a nápady. Analýza autorů zprávy [1] dospěla k závěrům, které jsou uvedeny ve shrnutí jejich zprávy.