Unie angažovaných vědců (the Union of Concerned Scientists) [X0] se kromě mnoha jiných aktivit již řadu let zabývá problematikou globálních změn klimatu.

Široká veřejnost většinou nechápe skutečný význam a dopady globálních změn klimatu a má tendenci tyto změny podceňovat. Podobný postoj se někdy odráží také v rozhodování vrcholných politiků a představitelů vlád, kteří o opatřeních proti globálním změnám klimatu rozhodují.
 

Občas se tvrdí, že žádné globální oteplování neexistuje, protože v té či oné oblasti bylo v posledních dvou nebo třech letech nejchladnější léto za posledních padesát let.

Taková tvrzení někdy používají odpůrci opatření proti globálním změnám klimatu. Bývají úmyslným pokusem zmást nebo dokonce podvést veřejnost. V tomto případě jde o pokus zaměnit realitu globálního oteplování s teplotními odchylkami počasí. Počasí je stav atmosféry v daném čase a místě, které lze popsat fyzikálními proměnnými jako je teplota, vlhkost, oblačnost, rychlost a směr větru a barometrický tlak. Počasí se den po dni mění a často se změní během několika hodin. Na rozdíl od počasí klima se popisuje pomocí dlouhodobých vzorků počasí, jako jsou průměrné teploty v určitém období, celkové množství srážek, průměrný výskyt klimatických extrémů (jako jsou období sucha nebo tropické bouře). Tyto dlouhodobé průměrné hodnoty popisují klima v určité oblasti. Tento rozdíl je podstatný. Průměry se obvykle počítají z posloupnosti odchylek od určité střední hodnoty. Globální oteplování například znamená, že průměry odchylek teplot za určitá stejná období vzrůstají. Během těchto období však mohou nastat také extrémně chladná krátká období.
 

Občas se také tvrdí, že několik desetin až jednotek stupňů Celsia průměrného oteplení nemá žádný zásadní význam. Navíc takové oteplení může znamenat delší vegetační období, tedy vyšší výnosy plodin, a nižší náklady za teplo v chladných měsících roku.

V některých oblastech již lidé zaznamenali o něco vyšší denní teploty v určitém období. Skeptici se snaží veřejnost přesvědčit, že o několik desetin stupně nebo o několik stupňů Celsia vyšší teploty v některých dnech nejsou žádným důvodem ke znepokojení. Opět však jde o úmyslné matení veřejnosti záměnou pojmu počasí a klimatu. Malý vzrůst průměrných teplot však v sobě skrývá extrémy a vzorky oteplování, které představují vážné problémy. Například noční průměrné teploty rostou rychleji než denní průměry, v mnoha oblastech se objevují extrémní vysoké a nízké teploty, polární oblasti se ohřívají více než jiné oblasti a podobně. Skeptici by kromě některých pozitivních důsledků měli přiznat také negativní důsledky, jako je postupné rozšiřování tropických nemocí do původně subtropického a mírného pásma, ohrožení zdraví a života mnoha lidí v období silných veder nebo extrémně chladných dní, tepelné ohrožení zemědělských plodin, dlouhá období sucha a naopak krátká období přívalových dešťů, vyšší spotřeba energie vynaložená na chlazení a klimatizaci a podobně. Rozdíl mezi průměrnou teplotou v poslední době ledové a dneškem činí již 5 stupňů Celsia. Očekává se, že průměrná teplota by měla vzrůst ještě o 1,4 až 5,8 stupňů Celsia.
 

Někdy se tvrdí, že 4,5% světové produkce skleníkových plynů člověkem jsou nevýznamná ve srovnání s 95,5%, které produkuje příroda.

Skutečně je pravda, že lidské emise oxidu uhličitého představují jen malý podíl z celkové produkce uhlíku, která pochází z různých komponent ekosystému planety Země, jako jsou živočichové, rostliny, půda, horniny, oceány a atmosféra. Avšak lidské emise skleníkových plynů nejsou nevýznamné. Malé příčiny totiž mohou mít velké důsledky, pokud se jimi systém vychýlí z původní rovnováhy. Za posledních 420 tisíc let až do počátků průmyslové revoluce v Evropě (kolem roku 1750) koncentrace oxidu uhličitého v atmosféře kolísala mezi 180 ppm až 280 ppm (parts per million, hmotnostních dílů v jednom miliónu). Tato koncentrace tedy byla v kvazistabilní rovnováze. Od roku 1750 atmosférická koncentrace oxidu uhličitého vzrostla o 31 procent na dnešní hodnotu 367 ppm. Tento vzrůst koncentrace oxidu uhličitého byl způsoben zejména spalováním fosilních paliv (hnědé uhlí, černé uhlí, zemní plyn, ropa a produkty z ropy jako je benzín a nafta), intenzivním odlesňováním a rozsáhlými změnami ve využití půdy. Lidská činnost vychýlila uhlíkový cyklus z původní rovnováhy a ze známého rozsahu fluktuací koncentrace skleníkových plynů. Důsledky porušení rovnováhy koncentrace oxidu uhličitého budou dalekosáhlé a lze je jen obtížně předpovídat.
 

Dále se tvrdí, že satelitní měření teplot za posledních dvacet let neprokázala žádný vzrůst. Proto data měřená na povrchu Země jsou nesprávná a k žádnému globálnímu oteplování nedochází.

Skutečně je pravda, že teplotní záznamy satelitů ukazují menší oteplování nebo dokonce ochlazování, než záznamy získané na povrchu Země. Nedávné studie (nejvýznamnější studii vypracovala v roce 2000 americká Národní akademie věd) prokázaly, že satelitní data je nutné statisticky upravit kvůli problémům se systematickými chybami měření a s kalibrací přístrojů. Po těchto úpravách satelitní data a pozemní data jsou v souladu a prokazují globální vzrůst průměrné teploty. Také je důležité uvést, že satelitní data sahají pouze do roku 1979, zatímco pozemní záznamy až do roku 1860. Za tak krátké období satelitní záznamy mohou být výrazně ovlivněny extrémními podmínkami, jako byla mohutná erupce sopky Mt. Pinutabo v roce 1991, která na několik let snížila průměrné atmosférické teploty. Kromě toho satelitní a pozemní záznamy teplot se odlišují v tom, co vlastně měří. Povrchové thermometry měří teploty vzduchu při zemském povrchu, zatímco satelitní thermometry měří teploty v různých řezech zemské atmosféry. Pokud do statistických výpočtů zahrneme satelitní záznamy měření teplot se svrchních vrstev atmosféry, které se kvůli úbytku ozónové vrstvy ochlazují, dostaneme statisticky významně odlišné výsledky v porovnání s pozemními záznamy.
 

Nově se tvrdí, že pozorované globální oteplování je způsobeno variací toku slunečního záření a nikoliv lidskou činností. Proto omezení emisí ze spalování fosilních paliv nemá na globální klima žádný výrazný dopad.

Současný vědecký výzkum nepochybně dokazuje, že tok záření ze Slunce ovlivňuje klima Země jak v obdobích desetiletí tak obdobích staletí. Avšak sluneční záření představuje pouze jednu z mnoha složek, které ovlivňují pozemské klima. Podle zjištění Mezivládního panelu o změnách klimatu (IPCC, the Intergovermental Panel on Climate Change) je dopad emisí skleníkových plynů na globální oteplování asi osmkrát větší než dopad způsobený variacemi toku slunečního záření.
 

Konečně se tvrdí, že v souvislosti s globálními změnami klimatu mezi vědci nepanuje shoda. Například 19 tisíc lidí podepsalo petiční projekt o globálním oteplování.

Na jaře roku 1998 se v poštovních schránkách amerických vědců objevily balíčky z "Petičního projektu o globálním oteplování", které obsahovaly přetisk článku z časopisu Wall Street s názvem "Vědci říkají: globální oteplování je mýtus", kopii vědeckého článku, který tvrdil, že "vzrůst úrovní atmosférického oxidu uhličitého nemá žádné významné vlivy na globální klima", krátký dopis podepsaný bývalým prezidentem americké Národní akademie věd Frederickem Seitzem a krátkou petici, která vyzývala k odmítnutí Kyotského protokolu na základě faktu, že omezení oxidu uhličitého "by poškodilo životní prostředí, omezilo pokrok vědy a techniky a poškodilo by zdraví a prospěch lidstva."

Sponzor tohoto projektu, málo známý Oregonský institut vědy a medicíny, se pokusil přesvědčit vědce, aby uvěřili, že tento balíček pochází z Národní akademie věd jak dopisem bývalého ředitele, tak článkem, který na první pohled vypadal jako článek publikovaný v časopise the Academy's Proceedings, přestože tomu tak nikdy nebylo. Národní akademie věd se od celého petičního projektu rychle distancovala prohlášením, že "petice neodráží závěry odborných zpráv Akademie."

Tento petiční projekt byl úmyslným pokusem zmást americké vědce a přimět je podkopat vědeckou oporu Kyotského protokolu. Petice nevycházela z vědeckých článků o globálních změnách klimatu a jejími signatáři nebyli odborníci v klimatologii. Jediným kritériem pro podpis petice bylo ukončené bakalářské vzdělávání ve vědě. Petice se znovu objevila počátkem roku 2001 s cílem podkopat schválení mezinárodní dohody o klimatu.

Výsledkem ohromného vědeckého úsilí za posledních 10 až 15 let je lepší porozumění klimatickému systému a jeho vztahu k lidské činnosti. Stále více vědců je přesvědčeno o realitě globálních změn klimatu a globálního oteplování. Přestože dosud existuje řada nejasných míst, dnes málokdo pochybuje, že dochází k člověkem vyvolaným změnám klimatu a že budoucí globální změny jsou nepochybné.

Literatura a odkazy:

[X1] Climate Science. Fact vs. Fiction on Climate Change. The Union of Concerned Scientists.