Nad městečkem Werfen v rakouském pohoří Tennengeburge se nacházejí největší ledové jeskyně světa Eisriesenwelt. Chodby, dómy a jeskyně se rozvětvují do vzdálenosti asi 40 kilometrů. Přední část dlouhá asi 1 kilometr je pokryta 30000 m² ledu, který místy dosahuje tloušťky až dvaceti metrů.

Ještě koncem 19. století ledové jeskyně na nepřístupném a strmém horském úbočí Hochkogeli znali pouze někteří lovci a pytláci. K poměrně pozdnímu objevení jeskyně přispěla také skutečnost, že vstupní otvor do jeskyně v nadmořské výšce 1641 metrů není z údolí vidět.

V roce 1879 přírodovědec Anton von Posselt Czorich ze Salzburgu tyto jeskyně oficiálně "objevil" a pronikl asi 200 metrů hluboko. O rok později publikoval svoji podrobnou zprávu o svém objevu v horolezeckém časopisu tehdejšího Alpského spolku, avšak jeho objev rychle upadl v zapomnění.

Význam Posseltovy zprávy pochopil až Alexander von Mörk, průkopník výzkumu jeskyní v oblasti Salzburgu. První expedice do jeskyně v roce 1913 překonala ve vlastnoručně vyrobených potápěčských oblecích podzemní jezero Sturmsee za přední zaledněnou částí jeskyně a otevřela cestu k prozkoumání celého jeskynního systému.

Po této expedici následovali další objevitelé a rostoucí popularita tohoto přírodního zázraku brzy přitáhla první turisty. V roce 1920 byla postavena první jednoduchá chata Forscher Hütte a byly vybudovány první jednoduché chodníky a stezky umožňující výstup až k jeskyním.

O rok později rostoucí počet návštěvníků vedl k vybudování lepší cesty z Werfenu a Tennecku. Od roku 1924 byly zpřístupněny pro pěší návštěvníky všechny ledové části jeskyní. V roce 1925 byla vystavěna nová větší chata na místě chaty původní. Chata byla pojmenována po Friedrichu Oedlovi na paměť jeho úsilí a obtížné práce spojené s ledovými jeskyněmi Eisriesenwelt. 25 let byly jeskyně dostupné pouze pěšky. Od roku 1953 bylo možné se k jeskyním dostat po Eisriesenweltstrasse, ačkoliv tato silnice byla nezpevněná a měla jediný pruh. V roce 1955 byla vybudována visutá lanovka s největším převýšením v Rakousku, která zkrátila čas výstupu k jeskyním z jednoho a půl hodiny na několik minut. V roce 1964 byla silnice rozšířena pro obousměrný provoz a v roce 1974 bylo vybudováno parkoviště až pro 300 osobních automobilů.

Lanovka měla být původně vybudována z údolí Salzachu až k jeskyním. Meziválečná hospodářská krize a stagnace turistického ruchu však realizaci těchto plánů zabránily. Počátkem 50. let 20. století se společnost Eisriesenwelt GmbH rozhodla postavil lanovku v nejobtížnějším úseku cesty. V nejstrmějším místě lanovka dosahuje sklonu 120 promile, tedy asi 50 stupňů. Pro původní návrh, stavbu lanovky z údolí Salzachu širokou skalní úžlabinou do místa ležícího asi 100 metrů od vchodu do jeskyně, společnost neměla potřebné finance. Taková lanovka by vyžadovala vybudování větších stanic, delší lanovou dráhu a silnější pohon.

Eisriesenwelt je majetkem Národní rakouské lesnické komise. Salzburská asociace jeskynních objevů v roce 1928 získala pronájem jeskyní a vznikla společnost Eisrisenweltgesellschaft. Lesnická komise dostává podstatnou část příjmů ze vstupného.

Vstup do jeskyní, který měří 20 metrů na šířku a 18 metrů na výšku, je viditelný z velké dálky. Celý jeskynní systém má délku asi 42 kilometrů, avšak pouze asi 1 kilometr je pokryt ledem. Tato část je zpřístupněna veřejnosti s průvodcem. V létě je průměrná teplota uvnitř jeskyně kolem bodu mrazu. Návštěvníkům se doporučuje teplé oblečení, protože prohlídka s průvodcem trvá asi hodinu.

Jeskyně nemá elektrické osvětlení. Každý druhý až třetí návštěvník u vchodu obdrží klasickou karbidovou lampu, která po otevření mohutných vstupních vrat do jeskyně silným průvanem většině návštěvníků zhasne. Ochotný průvodce lampy znovu zažehne. Zajímavá místa výkladu průvodce osvětluje zapáleným hořčíkovým drátem, v jehož třpytivém bílém světle vyniká namodralý led na pozadí do červena, oranžova a žluta zbarvených skalních stěn. Návštěvníci tak zakoušejí podobné zážitky, jaké měli první objevitelé těchto jeskyní.

Ledem pokryté dno jeskyně začíná přímo za vstupem. Stěny této jeskyně jsou pokryty ledovými kaskádami všech velikostí. Po průchodu vstupní jeskyní návštěvníci přicházejí do ohromné Posseltovy jeskyně, jejíž rozměry jsou 30 metrů na šířku a na výšku.

Cesta návštěvníky dále zavede k Posseltově věži, velkému stalagmitu uprostřed Posseltovy jeskyně a pak příkře stoupá po kovových schodech k Posseltovu kříži, malé značce označující nejvzdálenější místo, jehož dosáhl Anton Posselt během své expedice v roce 1879.

V této jeskyni se nachází mohutný ledový Hymirův chrám, jehož základna má obvod asi 40 metrů. Po několika krocích návštěvníci dosahují Niflheimu s dalším zvláštním ledovým útvarem, Ledovými varhany.

Strop je pokryt nádhernými ledovými krystaly, které dosahují délky až 10 cm. Během letních měsíců se vlivem tepla jejich délka zkracuje.

Z Hymirovy jeskyně cesta pokračuje do dómu Alexandera von Mörka. Tento dóm je jednou z největších jeskyní v celém jeskynním systému a měří 60 metrů na délku, 30 metrů na šířku a až 35 metrů na výšku. V jeskyni se nachází nádherný Mörkův ledovec, asi 8 metrů vysoká ledová stěna hladce vybroušená roky vanoucím větrem. Led se skládá z bílých a modrých vrstev, které jsou různě proloženy hnědavým jeskynním prachem.

Chodba bez ledu přivádí návštěvníky po několika krocích dolů do největší jeskyně, Ledového paláce. Toto místo se nachází asi kilometr uvnitř hory a 400 metrů pod povrchem. Zde prohlídka končí, protože zbývajících asi 40 kilometrů jeskynního systému není zatím veřejnosti přístupných.

Po asi hodinové prohlídce jeskyněmi se návštěvníci vracejí k východu.

Jeskyně se nacházejí v nadmořské výšce 1400 až 2000 metrů. Díky silnému proudění vzduchu v jeskyních je v zimě teplota slabě pod bodem mrazu a v létě jen nepatrně nad bodem mrazu. V létě je do jeskyní nasáván vzduch otvory na vrcholu pohoří, odkud proudí jeskyněmi, kde se ochladí, a vane ven v nejnižším bodě. V zimě naopak stoupá relativně teplejší vzduch z jeskyně horními otvory ven. Tento cyklus se opožďuje za ročními obdobími a proto nejchladněji je v jeskyních na jaře, kdy dochází k tání sněhu a voda vtéká do jeskyní, kde mrzne. Nejchladnější částí celého systému je nejnižší část, kde se vytvořila asi kilometr dlouhá souvislá ledová vrstva.

Odkazy:

[X1]  Eisriesenwelt Werfen, Austria

[X2] Ing. Roman Gric: Ledové jeskyně Eisriesenwelt