NORAD (1)

zpracoval: Jiří Svršek

Literatura a odkazy:

[X1] North American Aerospace Defense Command.

[X2] Andy Walton: Cheyenne Mountain: America's underground watch tower. CNN Interactive. Cable News Network.

[X3] North American Aerospace Defense Command by TSgt. Pat McKenna, photos by MSgt. Val Gempis.

[X4] Union of Concerned Scientists.

[X5] Cable News Network LP, LLLP. An AOL time Warner Company.

[X6]  Jiří Wagner: TEROR: Stíhači byli osm minut od World Trade Center. 1.10. 2002

[1] Countermeasures. A Technical Evaluation of the Operational Effectiveness of the Planned US National Missile Defense System. Andrew M. Sessler (Chair of the Study Group), John M. Cornwall, Bob Dietz, Steve Fetter, Sherman Frankel, Richard L. Garwin, Kurt Gottfried, Lisbeth Gronlund, George N. Lewis, Theodore A. Postol, David C. Wright. April 2000. Union of Concerned Scientists, MIT Security Studies Program.

Nedaleko Colorado Springs leží jedno z oblíbených míst hollywoodských filmů o studené válce mezi demokratickým světem a zločinným komunistickým blokem. Operační středisko hluboko uvnitř hory Cheyenne Mountain slouží americké a kanadské armádě pro sledování pohraničního vzdušného prostoru, v němž se mohou objevit letadla nebo rakety jako první vlna nepřátelského útoku.

Severoamerické velitelství protivzdušné obrany NORAD (North American Aerospace Defense Command) je společným velením Spojených států amerických a Kanady. Projekt Velitelství byl schválen v roce 1958. Jeho cílem bylo varovat před leteckými a raketovými útoky na území Spojených států a Kanady a poskytnout leteckou ochranu a obranu před útokem ze vzduchu nebo z kosmu.

Dnes varování před možným útokem ze vzduchu nebo z kosmu zahrnuje monitorování různých umělých satelitů Země, detekce, vyhodnocování a varování před útokem proti území Severní Ameriky letadly, raketami nebo kosmickými zbraněmi.

První smlouva o NORAD formalizovala tehdejší již existující spolupráci letecké obrany mezi Královskými kanadskými leteckými silami (Royal Canadian Air Force) a leteckými silami Spojených států USAF (United States Air Force). Původním úkolem bylo chránit celé území Spojených států a Kanady před sovětskými letadly dlouhého doletu. Brzy byl tento úkol rozšířen na ochranu před sovětskými mezikontinentálními nosiči jaderných hlavic. V 60. letech 20. století se úloha NORAD změnila čistě na protivzdušnou obranu, varování a vyhodnocením možného jaderného útoku leteckými bombami nebo balistickými raketami. Během studené války a růstu mezinárodního politického napětí operační středisko NORAD podléhalo prezidentovi a ministrovi obrany, kteří mohli jako jediní učinit příslušná rozhodnutí.

Operační středisko NORAD je umístěno podél jedné strany hlavního tunelu, který byl vyvrtán téměř jednu míli žulovou horninou do nitra hory. Tunel byl vybudován tak, aby vedl rázovou vlnu jaderného výbuchu po proražení 25 tun těžkých vstupních dveří.

Středisko je vyprojektováno tak, aby přežilo explozi jaderné bomby o síle až 30 kilotun. Dnes již někteří vojenští odborníci pochybují, zda by operační středisko bylo schopno přežít přímý zásah mezikontinentální balistické rakety, které jsou mnohem přesnější než tomu bylo v období studené války.

Většina podzemních prostorů vypadá spíše jako nitro ponorky než jako horská pevnost. Podlaží a stěny jsou postaveny z kovových desek s pružnými spoji, které se při nárazu rázové vlny spíše prohnou než rozlomí.

Velitelské středisko (Command Center) je srdcem celého komplexu. Sem se ze všech ostatních center v Cheyenne Mountain sbíhají informace, které jsou zde zpracovávány pro vojenská a civilní rozhodnutí. Na rozdíl od filmů jako "Dr. Strangelove" nebo "War Games" jde o malé pracoviště, avšak konec studené války jeho význam a důležitost nijak nezmenšil.

Podle plukovníka Toma MacHamera, bývalého velitele posádky Alfa Velitelského střediska, v kterýkoliv okamžik může někdo zaútočit na území Severní Ameriky a je nutné zabránit útoku jedinou raketou stejně jako hromadnému útoku. Řada zemí na celém světě má dnes raketové nosiče, které jsou schopny přímo nebo nepřímo ohrozit území Spojených států a Kanady jaderným, chemickým nebo biologickým útokem.

Do Velitelského střediska (Command Center) se sbíhají informace z dalších středisek, Střediska pro zpravodajství a sledování (Combined Intelligence Watch Center), Střediska pro systémy (Systems Center), Střediska operací protivzdušné obrany (Air Defense Operations Center), Střediska pro varování před raketami (Missile Warning Center), Střediska pro kontrolu kosmického prostoru (Space Control Center) a Střediska pro vedení bitev (Battle Management Center).

S rozvojem zbrojních systémů se vyvíjejí také možnosti NORAD. Dnes se sledují také rakety kratšího doletu, které má dnes ve své výzbroji mnohem více států, než tomu bylo v době vyvrcholení studené války.

Podle Toma McHamera je současný svět ještě méně stabilnější než v době bipolárního rozdělení světa mezi supervelmocemi.

Středisko pro vedení bitev (Battle Management Center) je v provozu teprve od roku 1998 a za normální situace jeho funkci zastávají pouze tři lidé. V případě vyhlášení vyšších stupňů bojové pohotovosti zde bude pracovat personál ze všech složek armády.

Jedním z úkolů Střediska pro vedení bitev je koordinovat zajišťování svrchovanosti vzdušného prostoru a monitorovat všechna letadla, která prolétají vzdušným prostorem Spojených států a Kanady. Těchto letadel je asi 2,5 miliónu ročně. V případě, že některé letadlo nedodrží svůj letový plán, Severoatlantické velitelství protivzdušné obrany NORAD kontaktuje pozemní letecký dispečink nebo přímo kontaktuje dané letadlo.

Po ukončení studené války činnost NORAD zahrnuje také sledování všech podezřelých letadel, která mohou pašovat drogy na území Spojených států nebo Kanady nebo nelegálně převážejí uprchlíky z Kuby.

Hlavním úkolem Střediska pro kontrolu kosmického prostoru (Space Control Center) je monitorovat asi 8200 orbitálních stanic. Teoreticky lze sledovat orbitální objekty o velikosti jen asi 10 centimetrů. Původním účelem střediska byla obava z dopadajících satelitů na zemský povrch, které by mohly být omylem považovány za nepřátelskou raketu.

Středisko pro kontrolu kosmického prostoru je schopno předpovídat až 30 minut dopředu dráhu objektů, které zaniknou v atmosféře Země. Tyto informace jsou předávány americké armádě a někdy také vládám jiných zemí, aby se předešlo případnému nedorozumění.

Středisko pro kontrolu kosmického prostoru dále předává informace o různých orbitálních objektech Národnímu úřadu pro letectví a vesmír NASA (National Aeronautics and Space Administration) a jiným agenturám, aby se zabránilo případným kosmickým srážkám. Během kosmických misí amerických raketoplánů je zajišťována oblast kolem raketoplánu o velikosti asi 10 x 10 x 50 kilometrů.

V blízké budoucnosti bude Středisko pro kontrolu kosmického prostoru schopno předpovídat polohy satelitů až na 36 hodin dopředu a informace budou předávány přímo do Řídícího střediska v Houstonu.

Operační středisko NORAD má své velitelství na vojenské letecké základně Peterson Air Force Base poblíž Colorado Springs.

V samotném komplexu Cheyenne Mountain rychle zapomenete na jakákoliv srovnání s běžnou úřední budovou. Komplex je schopen ubytovat veškerý svůj personál zcela izolovaně od okolního světa. Je zde dostatek potravin, vody, paliva a energie na nejméně 30 dní. Vzduch odebíraný z atmosféry je filtrován, aby se odstranilo veškeré radioaktivní, chemické nebo biologické ohrožení. Pro dodávku elektrické energie je zde v provozu 6 dieselových motorů a připraveno 7200 autobaterií. V podzemí jsou umístěny zásobníky pro asi 1,5 milionu galonů pitné vody (1 galon = 3,78 litru), 400 lůžek pro spaní a dostatečné zásoby potravin.

Na území o rozloze asi 4,5 akru (1 akr = 0,4 hektaru) se rozkládá podzemní město operačního střediska NORAD, kde pracuje a žije asi 1100 vojáků a civilistů. Nachází se zde 15 vzájemně propojených podzemních budov většinou o třech podlažích, v nichž jsou pracoviště a kanceláře, sportovní středisko, holičství, jídelna, kaple, klinika a další vybavení malé vojenské základny.

Celé podzemní město je chráněno asi 113 tisíci štíty o velikosti od 1 do 5 metrů, které jsou zasazeny do skály. Dva poddůstojníci periodicky provádějí kontrolu všech těchto štítů. Štíty jsou vyprojektovány tak, aby zabránily případnému závalu horninou při jaderném útoku.

Podobně jako spojení mezi segmenty podlaží také spojení všech segmentů potrubí a kabeláže je dostatečně pružné. Celý komplex je umístěn hluboko ve skále a projektován tak, aby odolal rázovým vlnám v důsledku zemětřesení nebo exploze jaderné bomby.

Operační středisko NORAD bylo dobudováno v roce 1958 a dokončeno počátkem 60. let 20. století. Mělo být chráněno před možným leteckým bombardováním. Dnes by zřejmě přesně navedená mezikontinentální balistická raketa s jadernou hlavicí dokázala operační středisko vážně poškodit nebo dokonce zničit. V současné politické situaci již však nikdo reálně neočekává, že by nastal jaderný Armageddon.

Operační středisko NORAD má k dispozici rozsáhlou síť radarů, pozemních senzorů, kosmických satelitů a letadel. Nepřetržitě monitoruje všechna neidentifikovatelná letadla, starty raket, kosmické objekty a dopad meteoritů z kosmu.

Pokud dojde k ohrožení vzdušného prostoru, velící důstojník (command director) NORAD informuje vrchního velitele (commander- in-chief) NORAD, který pak informuje ministry obrany ve Washingtonu a v Ottawě a prezidenta Spojených států a předsedu vlády Kanadského svazu.

Během studené války mělo operační středisko NORAD pro obranu Spojených států zásadní význam. Sovětský svaz disponoval raketami středního a dlouhého doletu a trvale představoval reálné ohrožení jadernou válkou. Operační středisko natolik zdokonalilo svoji činnost, že dnes nelze vypustit žádný kosmický objekt do vesmíru nebo poslat letadlo směrem k Severní Americe, aniž by o tom operační středisko NORAD nevědělo.

Přestože se úloha Cheyenne Mountain po rozpadu komunistického bloku změnila, americká vláda neuvažuje o uzavření komplexu. Někteří američtí politikové ale považují operační středisko NORAD za pozůstatek nejčernějších dní studené války. V roce 1995 byla provedena inspekce. Jedním ze závěrů bylo konstatování, že toto zařízení je stále finančně výhodné. Komplex je zasazen v žulové hornině a je bezpečně zajištěno bez nutných velkých investic. Teplo produkují počítače v komplexu. S výjimkou několika let v 80. letech 20. století je komplex od roku 1967 periodicky přístupný veřejnosti.

Operační středisko NORAD je v neustálé pohotovosti. Aby se zajistila jeho vysoká operační schopnost, jsou prováděna různá cvičení reálných situací. Zřejmě největším cvičením je Amalgam Warrior, které probíhá dvakrát ročně, na podzim na východním pobřeží a na jaře na západním pobřeží Spojených států. Při pět dní trvajícím podzimním cvičení Amalgam Warrior se simuluje útok ve třech oblastech souběžně s leteckým nebo kosmickým útokem.

Cvičení probíhají v reálném čase s fiktivním celosvětovým politickým scénářem, který uvede operační středisko NORAD do stavu bojové pohotovosti. Situace se vyhrotí zachycením neznámého letadla, které nedodržuje svůj letový plán nebo úmyslně letí mimo kurs. Předpokládá se, že může jít o teroristický útok nebo o rozsáhlý útok nepřátelských sil. Zejména po teroristickém útoku 11. září 2001 na budovy Světového obchodního centra a Pentagon tento scénář nabyl na důležitosti.

Cvičení Amalgam Warrior 96-1 například prověřilo velký počet vojáků všech vojenských oborů americké a kanadské armády. Cvičení se účastnilo také vrchní velení NORAD, Operační středisko Cheyenne Mountain, Severovýchodní letecký obranný sektor, letecká základna Griffiss, kanadská oblast NORAD a základna North Bay v Kanadě.

Budoucnost operačního střediska NORAD spočívá v kontrole vzdušného prostoru a v řízení severoamerického obranného systému balistických raket. Přestože došlo k rozpadu Sovětského svazu, řada jaderných pozemních a námořních balistických raket dosud existuje. Rusko a ostatní republiky mají dnes ve svých arzenálech více než 25000 raket a dalších více než 20 států má ve své výzbroji balistické rakety krátkého a středního doletu. Některé země dnes vyvíjejí nové technologie, aby získaly jaderné zbraně. Teoreticky mohou teroristé nebo některý zlotřilý stát použít malou loď a z ní odpálit raketu krátkého dosahu s jadernou hlavicí, která zcela zničí město velikosti New Yorku.

Vojenští výzkumníci doufají, že se jim podaří sestrojit systém, snad podobný bateriím Patriot v Perském zálivu, který by byl schopen zničit rakety dříve než dosáhnou amerického území. Do té doby ale NORAD má své nezastupitelné místo v obranném systému Spojených států a Kanady. Dosud je všude ve světě příliš mnoho neznámých a naše planeta je stále ještě nebezpečným místem.

Pro kanadskou a americkou vládu je NORAD přínosem zejména z hlediska sdílení použitých finančních, hmotných a personálních požadavků na zajištění bezpečnosti vzdušného prostoru obou států. Z vojenského hlediska by bylo nepraktické a neúčinné, aby každý stát musel samostatně zajišťovat činnost a funkce operačního střediska NORAD. V případě Kanady je sice samostatná protivzdušná obrana možná, ale území je značně rozsáhlé a Kanada disponuje menšími leteckými silami než Spojené státy americké.

Kanada zcela závisí na amerických systémech, které poskytují varování o možném balistickém útoku jak z amerického kontinentu tak z jiného kontinentu. Pro Spojené státy by bylo velmi obtížné zajistit ochranu své severní hranice kvůli malému operačnímu prostoru. Díky společnému systému jsou Spojené státy informovány ještě v době, kdy případný letecký útok přelétá Severní ledový oceán nebo Atlantický oceán. Kanada a Spojené státy využívají společné zpravodajské služby a techniky, připravují společné strategické plány obrany a navíc tak využívají dlouhé tradice vzájemné spolupráce a přátelství.

NORAD průběžně studuje a zavádí nové koncepty obrany pro případ kritických situací. Například v minulosti NORAD vytvořil nový pružnější koncept protivzdušné pohotovosti. Tento koncept umožňuje regionálním velitelům NORAD převzít velení a plnou zodpovědnost nad všemi leteckými silami v oblasti a tím snížit dobu přenosu informací mezi jednotlivými úrovněmi velení. Nyní je obrana založena na regionálních aktivitách a na zpravodajských informacích.

V roce 1994 došlo ke sloučení operačních středisek západního a východního kanadského sektoru a kanadské oblastní velení NORAD bylo v roce 1997 přemístěno do Winnipegu s cílem sjednotit všechny operační letecké síly Kanady pod jediné operační velení. V roce 1995 se spojil americký kontinentální region NORAD se severovýchodním a jihovýchodním operačním střediskem na základně McChord ve státě Washington.

Od roku 1992 se podařilo snížit náklady na provoz radarů severního varovného systému podél severního pobřeží Aljašky a podél kanadského arktického pobřeží asi o polovinu. Podobně se podařilo zredukovat činnost čtyř operačních pracovišť na území Kanady při zachování plné operační síly a s možností velmi rychlé obnovy do původního stavu v případě rostoucího napětí.

NORAD průběžně mění svoji strukturu podle požadavků měnícího se světa. Vrchní velitel CINC (commander in chief) je jmenován a je zodpovědný prezidentovi Spojených států a předsedovi vlády Kanady. Vrchní velitel má svůj velitelský štáb na Petersonově letecké základně v Coloradu, nedaleko od operačního střediska v Cheyenne Mountain. Cheyenne Mountain představuje zařízení pro shromažďování informací a pro koordinaci celosvětového systému senzorů, které poskytují vrchnímu veliteli a národním generálním štábům (National Command Authorities) Spojených států a Kanady přesný obraz případného leteckého a kosmického ohrožení.

NORAD se skládá z dvounárodního velitelství na Petersonově vojenské letecké základně v Colorado Springs a ze tří podřízených oblastních velitelství.

Podřízená oblastní velitelství se nacházejí na letecké základně Elmendorf na Aljašce (ANR, Alaska NORAD Region), na kanadské základně Winnipeg ve státě Manitoba (CANR, Canadian NORAD Region) a na letecké základně Tyndall na Floridě (CONR, Continental U.S. NORAD Region). Tato oblastní velení jsou řízena vrchním velitelem a zodpovídají za leteckou ochranu nad svými oblastmi. Kanadská a americká kontinentální oblast se dále dělí na sektory.

Ve všech složkách operačního střediska NORAD pracují vojenští a civilní zaměstnanci z obou zemí. Kromě těchto zaměstnanců pro NORAD slouží v operačních silách více než 16 tisíc příslušníků kanadské a americké armády. Přesný počet se mění podle operační situace. Většina příslušníků slouží v leteckých eskadrách, v letecké národní gardě a v dalších podpůrných jednotkách.

Oblastní velitelství a jim podřízené sektory získávají informace z dozorčí sítě pozemních radarů doplněných radary na letadlech. Tuto síť doplňují některé vybrané radary amerického Federálního úřadu pro civilní letectví (FAA, US Federal Aviation Administration) a radary Kanadské dopravy (TC, Transport Canada). Oblastní velitelství NORAD zasílají důležitá radarová data společnému Velitelskému středisku NORAD a Amerického velitelství pro vesmír (United States Space Command) v podzemním komplexu Cheyenne Mountain v Colorado Springs. Oblastní velitelství data z radarů bezprostředně používají k provedení obranných operací na oblastní úrovni.

Vrchní velitel NORAD (CINCNORAD, Commander in Chief North American Aerospace Defense Command) je zodpovědný vládě Spojených států a vládě Kanady za leteckou a kosmickou obranu Severní Ameriky. Vrchním velitelem může být americký nebo kanadský generál, ale z historických důvodů je jmenován většinou americký generál. Vrchní velitel přímo podléhá předsedovi vlády Kanady prostřednictvím Kanadského velitele obranného štábu a americkému prezidentovi a ministrovi obrany prostřednictvím předsedy sboru náčelníků štábů (Chairman of the Joint Chiefs of Staff).

Kanada a Spojené státy rozhodují samostatně o tom, které jednotky budou Vrchnímu veliteli NORAD k dispozici pro plnění úkolů Severoamerického velitelství protivzdušné obrany. Vrchní velitel NORAD provádí operační dohled nad kanadskými a americkými jednotkami obou zemí. Vrchní velení NORAD například řídí americké a kanadské radary a stíhací obranné letectvo pro zajištění obrany severoamerického vzdušného prostoru před leteckým napadením. Velitel NORAD má podporu dalších velitelství. Například Americké velitelství pro vesmír (United States Space Command) trvale poskytuje Severoamerickému velitelství protivzdušné obrany NORAD dohledové a varovné informace o umělých kosmických satelitech, které se pohybují kolem Země.

Vrchní velitel NORAD a Vrchní velitel Amerického velitelství pro vesmír jsou v těsném kontaktu a někdy jde o jednu osobu. Díky tomu má Severoamerické velitelství protivzdušné obrany NORAD téměř okamžité a přesné informace od Amerického velitelství pro vesmír.

Při zajišťování protivzdušné a kosmické obrany území Severní Ameriky vrchní velitel NORAD (CINCNORAD, Commander in Chief North American Aerospace Defense Command) zodpovídá za taktické varování a vyhodnocování útoku ze vzduchu a z kosmu (ITW/AA, tactical warning and attack assessment) vládě Kanady a vládě Spojených států. Informace se předávají systémem ITW/AA, jehož jednu část operačně řídí vrchní velitel NORAD a druhou část provozují velitelství podporující NORAD. Například pozemní radary na území Kanady a Spojených států jsou operačně řízeny vrchním velitelem NORAD, zatímco systém varování před raketami a útokem z kosmu je řízen Americkým velitelstvím pro vesmír. V současné době je proto vrchní velitel NORAD současně vrchním velitelem velitelství pro vesmír.

Severoamerické velitelství protivzdušné obrany NORAD trvale zajišťuje detekci a obranu před leteckými a kosmickými útoky na území Severní Ameriky. V současné době k tomuto účelu používá síť radarových základen na území Kanady a Spojených států a stíhačky, které provádějí dohled nad vzdušným prostorem Severní Ameriky a v nezbytných případech zasahují proti narušitelům. Letecké eskadry používají americké stíhačky F-15 a F-16 a kanadské stíhačky CF-18. Jako součást dohledu nad vzdušným prostorem NORAD asistují také při detekci a monitorování letadel podezřelých z přepravy drog na území Spojených států nebo Kanady. Tyto informace jsou ihned předávány policejním a celním orgánům jako pomoc v jejich boji proti ilegálnímu pašování drog.

29. srpna 1949 na atomové střelnici v Semipalatinsku vybuchla první sovětská atomová bomba. Koncem 50. let 20. století Sovětský svaz vyvinul bombardéry a rakety mezikontinentálního dosahu a byl schopen dopravit atomovou bombu na libovolné místo území Spojených států.

V lednu roku 1956 generál Earle E. Patridge, vrchní velitel seskupení později označovaného jako Kontinentální protiletecké velitelství předložil ministru obrany Spojených států požadavek na vybudování nového podzemního střediska bojových operací. Původní pozemní středisko, umístěné na letecké základně Ent v Coloradu, bylo pro stále rostoucí protiletecký obranný systém příliš malé a především bylo snadno zranitelné vůči sabotážím nebo nepřátelskému útoku.

Nové operační středisko mělo být umístěno daleko z dosahu předpokládaných cílů prvního úderu a mělo odolat případnému zásahu atomovou nebo termonukleární bombou. Studie, analýza a terénní průzkum ukázaly, že vhodným místem by byla hora Cheyenne Mountain na předním okraji Skalistých hor (Rocky Mountains) v oblasti Colorado Springs. Operační středisko zde bylo možno vybudovat za rozumnou cenu. Cheyenne Mountain se nachází nedaleko středu severoamerického kontinentu v místě, kde nehrozí zemětřesení. Navíc toto místo mělo dobrou logistickou podporu z nedaleké Akademie leteckých sil a z Fort Carsonu.

Nové operační středisko s názvem Severoamerické velitelství protivzdušné obrany (North American Air Defense Command) začalo sloužit protiletecké obraně Spojených států a Kanady před stále vážnějším ohrožením sovětskými letadly a raketami. První smlouva o společné protivzdušné obraně byla podepsána 12. května 1958 a vytvořila rámec pro plánování společné obrany a obranných operací proti leteckému a raketovému ohrožení.

Hloubení podzemních prostor v hoře Cheyenne Mountain pro nové bojové operační středisko NORAD začalo v květnu 1961. Hloubení bylo téměř dokončeno o rok později a do května 1964 pokračovalo zpevňování geologického zlomu a budování všech vnitřních prostor, chodeb a nezbytného technického vybavení. 6. února 1966 bylo bojové operační středisko NORAD uvedeno do plného provozu. 20. dubna 1966 bylo operační velení protiletecké obrany převedeno z letecké vojenské základny Ent do komplexu v Cheyenne Mountain. Celkové náklady si vyžádaly 142,4 miliónů amerických dolarů.

Úloha bojového operačního střediska se postupně měnila podle vývoje politické situace ve světě, zejména mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Původně bojové operační středisko sledovalo pohyb sovětských bombardérů podél severní hranice Sovětského svazu. Dnes je díky pokročilé technologii schopno sledovat také balistické rakety krátkého dosahu.

Původním hlavním úkolem operačního střediska v Cheyenne Mountain bylo zajišťovat varování a obranu před leteckým útokem sovětských bombardérů. 4. října 1957 Sovětský svaz vypustil na oběžnou dráhu Země svůj první satelit a dal světu jasně najevo, že jeho vesmírný program umožňuje přenést hlavice s jadernou náloží z jednoho kontinentu na druhý. Proto již 30. listopadu 1957 Letecké vývojové a výzkumné velitelství (Air Research and Development Command) zřídilo v Hanscom Field první Kosmické dohledové středisko (Space Surveillance Center), jehož úkolem bylo přijímat, zpracovávat a katalogizovat všechna data přijatá z kosmických objektů. Později se toto středisko mělo přemístit do Cheyenne Mountain. Počátkem 60. let 20. století se operační středisko v Cheyenne Mountain začalo věnovat případnému ohrožení sovětskými mezikontinentálními balistickými raketami. V 60. a 70. letech 20. století bylo varování před útokem jadernými raketami sovětského bloku prvořadým úkolem. V polovině 70. let 20. století během krátké doby vzniklo v Cheyenne Mountain Středisko pro obranu před balistickými raketami (Ballistic Missile Defense Center). Došlo k propojení velení mezi NORAD a Bojovým operačním střediskem Velitelství kontinentální protiletecké obrany v Grand Forks. Tento dnes již neexistující systém na ochranu proti balistickými raketami doplňoval ochranu před jadernými zbraněmi.

Počátkem roku 1979 vzniklo Středisko obranných operací v kosmu (Space Defensive Operations Center), jehož úkolem bylo varovat a chránit před případným sovětským útokem z kosmu. Přestože toto středisko v Cheyenne Mountain bylo v počátcích, bylo počátkem rostoucího významu kosmického prostoru.

V 80. letech 20. století vývoj pokračoval, když vzniklo Velitelství letectva pro vesmír (Air Force Space Command). Operační štáb pro boj v kosmu (Space Combat Operations) v Cheyenne Mountain převzal úkol varovat před útokem z kosmu nebo před útokem raketami. V dubnu 1981 se příslušníci Operačního střediska kosmické obrany podíleli na prvním letu amerického raketoplánu. Od té doby Cheyenne Mountain se podílelo na každém letu amerického raketoplánu. Tento vývoj pokračoval až do 90. let 20. století.

Koncem 80. let 20. století došlo k navázání spolupráce mezi celními správami Spojených států a Kanady v boji proti pašerákům drog. Operační středisko protivzdušné obrany se začalo aktivně podílet na sledování všech podezřelých letadel nad územím Severní Ameriky, která by mohla přepravovat nelegálně drogy.

Dnes jsou globální válka nebo útok jadernými zbraněmi málo pravděpodobné díky nové politické situaci po pádu komunistického bloku ve střední a východní Evropě. Přesto jaderné zbraně a raketové systémy dlouhého doletu existují v řadě zemí světa a jejich vývoj pokračuje. Letecký nebo kosmický útok na území Severní Ameriky nelze proto vyloučit. Navíc dochází k rychlému šíření křižujících a balistických raket a dnes zbraně hromadného ničení zřejmě představují vážnější nebezpečí než v období studené války.

Nové generace těchto zbraní se mohou dostat do rukou vlád nebo teroristických organizací, které dnes mohou napadnout nejen Severní Ameriku, ale také vojenské základny rozmístěné všude na světě. Kontrola a ochrana vzdušného prostoru Severní Ameriky je vynucena narušiteli svrchovanosti území Spojených států a Kanady, především pašeráky drog, uprchlíky a dalšími podezřelými letadly. Šíření raketových a jaderných zbraní dnes zvyšuje nestabilitu světa a klade větší důraz na efektivní obranu před napadením ze vzduchu nebo z kosmu.

Původní bojové operační středisko se přeměnilo v Operační středisko Cheyenne Mountain. Jeho úkolem je shromažďovat data z celosvětové sítě satelitů na nízké oběžné dráze Země, pozemních radarů a dalších senzorů. Tato data jsou zpracovávána vyspělými počítačovými systémy do podoby informací, které se využívají při kritických operacích velitelství NORAD a Velitelství pro vesmír. Pro Severoamerické velitelství protivzdušné obrany (NORAD) Operační středisko Cheyenne Mountain poskytuje varování před balistickými raketami a leteckými útoky proti území Severní Ameriky a asistuje při udržování svrchovanosti vzdušného prostoru Kanady a Spojených států. V případě nutnosti Operační středisko v Cheyenne Mountain poskytuje taktické informace o počtu, poloze a dalších operačních parametrech nepřátelských bombardérů nebo křižujících raket.

Za podpory Amerického velitelství pro vesmír (United States Space Command) Operační středisko Cheyenne Mountain poskytuje denní přehled o situaci v kosmickém prostoru kolem Země a o poloze kosmických sond a dalších těles. Operační středisko poskytuje nezbytné informace pro kosmické mise NASA a podává kritické informace o nebezpečí srážek raketoplánů s kosmickými tělesy a o případných kolizích kosmických těles.

Během války v Perském zálivu proti Iráku Operační středisko Cheyenne Mountain poskytovalo ucelené informace o rozmístění iráckých jednotek a varovalo před balistickými raketami krátkého doletu, jako jsou irácké rakety SCUD.

Potřeba kontroly vzdušného prostoru a včasného varování před potenciálním leteckým nebo kosmickým útokem bude pokračovat také v 21. století. Přestože nebezpečí rozsáhlého strategického útoku se snižuje, Spojené státy a Kanada budou nuceny udržovat silný obranný systém. Ve světě dochází k rychlému šíření technologie křižujících raket a operační středisko NORAD musí modernizovat své technické vybavení, aby bylo schopno detekovat, identifikovat a monitorovat malé a těžko pozorovatelné cíle. Ve světě rychlého rozšiřování balistických raket NORAD musí zajišťovat stále větší nároky na obranu území Severní Ameriky před omezeným raketovým útokem. Více než 20 zemí na celém světě dnes udržuje arzenály balistických raket krátkého nebo středního doletu a počet těchto zemí neustále roste. Budoucí schopnost bránit se omezenému útoku balistickými raketami nebo raketami s plochou dráhou letu bude pro spolehlivou obrannou strategii rozhodujícím faktorem.

Původním účelem operačního střediska NORAD byla ochrana území Spojených států a Kanady před mohutným jaderným útokem. Jak se budou pokračovat technologické a geopolitické změny ve světě 21. století, bude se vyvíjet operační středisko NORAD, aby vždy bylo schopno zajistit bezpečnost amerických a kanadských domovů.

Jak již bylo uvedeno, operační středisko v Cheyenne Mountain se skládá ze šesti dalších středisek, z Velitelského střediska (Command Center), Střediska pro zpravodajství a sledování (Combined Intelligence Watch Center), Střediska pro systémy (Systems Center), Střediska operací protivzdušné obrany (Air Defense Operations Center), Střediska pro varování před raketami (Missile Warning Center), Střediska pro kontrolu kosmického prostoru (Space Control Center) a Střediska pro vedení bitev (Battle Management Center).

Velitelské středisko je mozkem monitorovacích a bojových operací v Cheyenne Mountain. V tomto středisku velící důstojník (Command Director) a jeho štáb je přímým představitelem Severoamerického velitelství protivzdušné obrany NORAD (North American Aerospace Defense Command) a Velitelství pro vesmír (United States Space Command). Velící důstojník a jeho štáb zde zajišťují monitorují, vyhodnocují a interpretují pohyb letadel, vojenských raket a kosmických sond, které by mohly mít nějaký význam pro národní bezpečnost Spojených států a Kanady nebo představují možné ohrožení území Severní Ameriky nebo vojenských jednotek v zahraničí. Velitelské středisko je přímo propojeno s generálními štáby (National Command Authorities) Spojených států a Kanady a s oblastními velitelskými středisky v zámoří. V případě nutnosti, například v případě podezření na útok raketou nebo na útok z kosmu, velící důstojník okamžitě kontaktuje vrchního velitele NORAD a Velitelství pro vesmír a zajišťuje správné vykonání jeho rozkazů.

Středisko pro vedení bitev zajišťuje velení a kontrolu sítě leteckého dohledu a obrany pro území Severní Ameriky. V roce 1994 například středisko monitorovalo více než 700 "neznámých" záznamů radarů v severoamerickém vzdušném prostoru. Většina záznamů byla identifikována jako letadla, která se odchýlila od svého letového plánu nebo použila nesprávné postupy. Zhruba asi 100 letadel ale bylo identifikováno jako letadla pašeráků drog a byla zajištěna americkými nebo kanadskými protidrogovými orgány.

Středisko pro varování před raketami používá celosvětovou senzorovou a komunikační síť pro varování před raketovými útoky dlouhého nebo krátkého dosahu s cílem zasáhnout území Severní Ameriky nebo americké vojenské jednotky v zahraničí. Středisko pro varování před raketami je rozděleno na "strategickou" a "bitevní" sekci.

Strategická sekce se soustřeďuje na informace týkající se vypuštění raket kdekoliv ve světě. Rakety jsou detekovány strategickým protiraketovým varovným systémem a sleduje se, zda potenciálně mohou ohrozit území Spojených států a Kanady.

Bitevní sekce se soustřeďuje na rakety krátkého dosahu, jejichž vypuštění je monitorováno bitevním systémem Theater Event System v místech válečných operací prováděných americkými a spojeneckými vojsky. Příkladem bylo monitorování iráckých raket SCUD, které byly vystřelovány proti americkým jednotkám během operace Pouštní bouře (Operation Desert Storm). Sekce je schopna poskytnout včasné a přesné informace pro obranné systémy jako jsou baterie raket Patriot, které během operace Pouštní bouře byly řízeny novým počítačovým a komunikačním systémem přímo z Operačního střediska Cheyenne Mountain.

Středisko pro kontrolu kosmického prostoru zajišťuje dohled nad kosmickým prostorem a ochranu amerických práv ve vesmíru. Toto středisko vzniklo v březnu 1994 sloučením Kosmického dohledového střediska (Space Surveillance Center) a Střediska obranných operací v kosmu (Space Defensive Operations Center).

Hlavní povinností Střediska pro kontrolu kosmického prostoru je provádění dohledu s cílem detekovat, sledovat, identifikovat a katalogizovat všechny kosmické sondy na oběžné dráze kolem Země, popisovat tyto kosmické objekty, jejich současnou polohu, předpovídat jejich dráhu a upozorňovat na všechny kosmické objekty, které mohou sestoupit do atmosféry Země a případně dopadnout na zemský povrch.

Od roku 1957 bylo do katalogů zaneseno více než 24 tisíc kosmických objektů, z nichž řada sestoupila do atmosféry Země. V současné době je sledováno více než 8000 kosmických objektů na oběžné dráze kolem Země.

Středisko pro kontrolu kosmického prostoru zpracovává informace o pohybech všech kosmických těles, která by mohla přímo nebo nepřímo ohrozit území Spojených států, Kanady a spojeneckých zemí. Shromažďují se také zpravodajské informace o těchto tělesech, aby se určil jejich účel, a zkoumá se, zda nemohou představovat určité nebezpečí. Středisko pro kontrolu kosmického prostoru dohlíží na možné kolizní tělesa na dráze amerických raketoplánů a mimo jiné spolupracovalo s Ruskem v době společné mise na ruské kosmické stanici Mir.

Sloučené středisko pro zpravodajství a sledování slouží pro sledování aktivity ve vesmíru, vojenských raket a strategické letecké aktivity ve světě, které mohou ovlivnit geopolitické postavení Spojených států a Kanady a jejich zájmy v zahraničí. Středisko shromažďuje různé zpravodajské informace a asistuje všem ostatním střediskům při hledání souvislostí a analýze vojenských událostí, které mohou ovlivnit rozhodnutí NORAD a Amerického velitelství pro vesmír (US Space Command).

Středisko pro systémy zajišťuje činnost celého Operačního střediska Cheyenne Mountain provozováním integrované komunikační a počítačové sítě a správou více než 100 počítačových systémů a 600 komunikačních okruhů. Toto středisko je také zodpovědné za všechny život zajišťující systémy v komplexu Cheyenne Mountain, včetně výroby elektrické energie, zajištění čistoty vody a kvality vzduchu. Navíc je středisko pro systémy zodpovědné za integraci všech komunikačních kanálů a za testování počítačových systémů, za provoz, technickou správu a školení obsluhy všech komunikačních a počítačových systémů.

Podpůrná jednotka pro monitorování počasí na letecké základně Peterson poskytuje velícímu důstojníkovi Operačního střediska Cheyenne Mountain informace o počasí. Jednotka provádí průběžné meteorologické monitorování atmosférických jevů, geofyzikálních jevů a jevů sluneční aktivity, které by mohly nějak ovlivnit průběh akcí Severoamerického velitelství protivzdušné obrany a jednotek a přístrojů Amerického velitelství pro vesmír.

Strategický varovný systém Spojených států je plně zabezpečen vůči neoprávněnému přístupu nebo zneužití. Varovný systém používá samostatné počítače a vyhrazené komunikační okruhy. Tyto okruhy na obou koncích používají kryptografická zařízení. Na rozdíl od divokých a zcela zcestných představ hollywoodských filmů nelze strategický systém Spojených států narušit zvenčí, protože s vnějším světem nemá vůbec žádné komunikační kanály.

S vyspělou technologií satelitů, senzorů, počítačů a se zpravodajskými údaji pracuje vysoce kvalifikovaný personál, který je plně zodpovědný za úspěch kritických misí. Posádky všech pracovišť a středisek jsou neustále cvičeny a testovány, aby vždy své úkoly bezchybně splnily.

V komplexu Cheyenne Mountain pracuje více než 1100 vojenských a civilních zaměstnanců. Operační středisko Cheyenne Mountain by zřejmě nepřežilo přímý zásah dnešních přesných a vysoce účinných jaderných zbraní, ale mohlo by přežít zásah konvenčních zbraní nebo méně účinných jaderných zbraní. Operační středisko je chráněno proti sabotážím a teroristickým akcím. Má k dispozici vlastní elektřinu, pitnou vodu, vzduch a potraviny pro asi 800 lidí na 30 dní.

Operační středisko Cheyenne Mountain představuje největší a nejsložitější velitelské stanoviště a kontrolní síť na světě. Jeho systém používá satelity, mikrovlnné radiové linky a optické linky pro příjem a vysílání aktuálních a okamžitých informací. Obrovské množství elektronických dat je přenášeno velmi výkonnými mikrovlnnými spoji a koaxiálními kabely v podzemí střediska. Velitelské středisko má přímé spojení do Pentagonu, do Bílého domu, do strategického velitelství a do vrchního velitelství kanadských ozbrojených sil v Ottawě a do dalších velitelských míst protivzdušné obrany a do velkých vojenských středisek ve světě.

(pokračování)