Literatura a odkazy:

[X1] Union of Concerned Scientists.

[X2] Cable News Network, CNN.

[1] Toward True Security. A US Nuclear Posture for the Next Decade. Center for Defense Information. Federation of American Scientists. Natural Resources Defense Council. Union of Concerned Scientists. BRUCE G. BLAIR, HENRY KELLY, THOMAS B. COCHRAN, MATTHEW G. MCKINZIE, TOM Z. COLLINA, ROBERT S. NORRIS, JONATHAN DEAN, ADAM SEGAL, STEVE FETTER, ROBERT SHERMAN, RICHARD L. GARWIN, FRANK N. VON HIPPEL, KURT GOTTFRIED, DAVID WRIGHT, LISBETH GRONLUND, STEPHEN YOUNG. June 2001

[2] Countermeasures. A Technical Evaluation of the Operational Effectiveness of the Planned US National Missile Defense System. Andrew M. Sessler (Chair of the Study Group), John M. Cornwall, Bob Dietz, Steve Fetter, Sherman Frankel, Richard L. Garwin, Kurt Gottfried, Lisbeth Gronlund, George N. Lewis, Theodore A. Postol, David C. Wright. April 2000. Union of Concerned Scientists, MIT Security Studies Program.

Na rozdíl od všech oficiálních prohlášení a doktrín se představitelé vlád a politických špiček Spojených států amerických a Ruska většinou nezbavili myšlení z období Studené války. Téměř 15 let po pádu Berlínské zdi a železné opony mezi západní a východní Evropou obě velmoci udržují mohutný jaderný arzenál, připravený k prakticky okamžitému nasazení. Přestože úvahy o jaderné válce se v podrobnostech odlišují od úvah před 20 a více lety, jejich základní struktura zůstává beze změny.

Americky jaderný arzenál a vojenská doktrína byly určeny k zastrašení a odrazení Sovětského svazu od rozsáhlého jaderného útoku na Spojené státy a od mohutného konvenčního útoku na spojence v západní Evropě. Jaderný arzenál zároveň měl Spojeným státům umožnit zničení sovětských jaderných zbraní prvního úderu. Tato vojenská doktrína je zastaralá a přinejmenším ohrožuje americkou národní bezpečnost.

Spojené státy jsou dnes nejvíce ohroženy ruským jaderným útokem způsobeným chybou ruského systému včasného varování nebo selháním ruského velitelského a řídícího systému. Udržování značného počtu velmi přesných jaderných hlavic, které lze odpálit bezprostředně po ruském jaderném útoku, tuto hrozbu neomezuje. Ruští generálové jsou oprávněně přesvědčeni, že Rusko je schopno zničit většinu amerických strategických raket a překonat jakýkoliv americký obranný raketový systém.

V delším časovém horizontu je ovšem největším nebezpečím pro Spojené státy a pro mezinárodní bezpečnost šíření jaderných zbraní. Přestože se různé státy samy rozhodují, zda do své výzbroje zařadí jaderné zbraně, jejich rozhodnutí ovlivňuje americká jaderná politika, která bude mít značný dopad na další šíření jaderných zbraní ve světě. Není příliš jasné, zda americké jaderné zbraně dostatečně odrazují jiné státy od použití vlastních jaderných zbraní. Navíc Spojené státy neučinily žádné podstatné kroky k naplněné závazků Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (the Non-Proliferation Treaty), jejímž konečným cílem je dosáhnout úplného zákazu jaderných zbraní. Proto se řada států oprávněně domnívá, že Spojené státy mají v úmyslu si jaderné zbraně ve své výzbroji ponechat po neomezenou dobu. Tato americká politika ovšem oslabuje jakékoliv snahy zabránit dalšímu šíření jaderných zbraní ve světě.

Ověřitelný a trvalý zákaz jaderných zbraní by měl značný význam pro vojenskou bezpečnost všech zemí, včetně Spojených států amerických. Proto by Spojené státy prosazováním politiky jaderného odzbrojení mohly hodnotně přispět nejen k posílené své národní bezpečnosti, ale také k bezpečnosti všech zemí světa.

Podle společné studie Střediska obranných informací (Center for Defense Information), Federace amerických vědců (Federation of American Scientists) a americké Unie angažovaných vědců (Union of Concerned Scientists) by Spojené státy americké měly přijmout novou jadernou politiku, která by výrazně omezovala další šíření jaderných zbraní ve světě. Jaderné zbraně se dostávají do rukou nespolehlivých států, které přímo ohrožují národní bezpečnost Spojených států a také výrazně přispívají k vojenské a politické nestabilitě v daném regionu. Ústředním prvkem nové americké politiky by mělo být jasné prohlášení, že Spojené státy budou používat své jaderné zbraně výlučně k zastrašování, a pouze v krajním případě k odvetnému úderu při obraně před jaderným útokem.

Těžko lze v následujících deseti a více letech očekávat takovou hrozbu, která by dnes opravňovala Spojené státy udržovat několik stovek jaderných hlavic v bojové pohotovosti. Neexistuje ani žádná hrozba národní bezpečnosti, která by nutila Spojené státy odpálit stovky jaderných hlavic během několika minut až hodin. Autoři dokumentu "Toward True Security. A US Nuclear Posture for the Next Decade" [1] proto navrhují, aby Spojené státy v blízké budoucnosti jednostranně omezily svůj jaderný arzenál na méně než 1000 jaderných hlavic a učinily opatření, která by prodloužila dobu pro jejich odpálení. Jednostranné omezení počtu jaderných hlavic bude Rusko považovat za vstřícný krok, jehož důsledkem může být bezpečnější zajištění ruského jaderného arzenálu. Takové omezení může být jedním z kroků k posílení vzájemné důvěry a pro další omezení jaderných zbraní ve světě.

Američtí politici obou největších politických stran již došli k závěru, že americká jaderná strategie se musí změnit, aby odpovídala dnešnímu světu a geopolitickým změnám v budoucnosti. V roce 2000 americký Kongres pověřil Ministerstvo obrany úkolem vypracovat návrh americké jaderné politiky na příštích deset let. Tento návrh byl dokončen v prosinci 2001 a zabýval se hlavními problémy americké jaderné politiky:

• role jaderných sil v americké vojenské strategii
• požadavky na udržování bezpečných jaderných zastrašovacích prostředků
• souvislosti mezi americkou politikou zastrašování, cílovou strategií a závazky kontroly zbrojení

Autoři studie [1] proto hovoří o potřebě širší diskuse o nové americké jaderné politice, která by měla nejen posílit bezpečnost Spojených států, ale současně napomáhat geopolitickému vývoji bezpečnějším směrem. Jaderné zbraně budou v bezpečnosti Spojených států a mezinárodního společenství zastávat ústřední roli. Proto je již dnes důležité se zabývat jadernou politikou Spojených států a vést o ní širší diskusi.

Autoři studie [1] jsou přesvědčeni, že Spojené státy by měly v nejbližších letech provést následující kroky:

• Prohlásit, že jediným účelem amerických jaderných zbraní je zastrašovat a odrazovat potenciální nepřátele a jediným jejich použitím bude reakce na jaderný útok jiného státu.
• Ukončit stav bojové pohotovosti, v němž jsou raketové nosiče jaderných hlavic schopny odstartovat během několika minut.
• Nahradit pevné plány předpokládaných cílů jaderných hlavic rychlým rozhodováním a pružnou reakcí na situaci předpokládaného útoku jadernými zbraněmi na Spojené státy, na americké ozbrojené síly v zahraničí nebo na americké spojence.
• Jednostranně snížit jaderný arzenál na počet nižší než 1000 jaderných hlavic včetně uskladněných a náhradních hlavic. Spojené státy by měly prohlásit, že všechny jaderné hlavice nad tento počet jsou pro vojenské účely nadbytečné. Nadbytečné hlavice by měly být uskladněny a postupně zlikvidovány pro mezinárodní společenství transparentním způsobem. Spojené státy by měly nadbytečné hlavice likvidovat v závislosti na reakci Ruska. Jaderné hlavice v aktivní výzbroji by měly být rozmístěny převážně na ponorkách, kde jsou schopny přečkat případný jaderný útok.
• Jednostranně stáhnout z výzbroje všechny taktické jaderné zbraně a zlikvidovat je transparentním způsobem. Podniknout politické kroky, aby Rusko učinilo totéž.
• Zavázat se k dalšímu postupnému omezování svých jaderných zbraní prostřednictvím mezinárodních dohod.
• Zavázat se, že nebudou obnoveny testy jaderných zbraní a že Spojené státy budou ratifikovat Smlouvu o zákazu testů jaderných zbraní (the Comprehensive Test Ban Treaty).
• Obnovit svůj závazek prosazovat jaderné odzbrojení a připravit konkrétní plán k dosažení tohoto dlouhodobého cíle. Všeobecný a ověřitelný zákazu všech jaderných zbraní je v zájmu americké národní bezpečnosti.
• Vzít na vědomí, že rozmístění amerického raketového obranného systému, o němž budou Rusko nebo Čína přesvědčeny, že může zachytit podstatnou část jejich balistických raket dlouhého doletu, může vést k nepříznivým reakcím těchto států a v důsledku k ohrožení americké národní bezpečnosti. Spojené státy by se měly zavázat, že nebudou nasazovat žádný obranný raketový systém, který by tímto způsobem ohrozil jeho národní bezpečnost.

Pokud Spojené státy provedou výše uvedené kroky, výrazně posílí svoji národní bezpečnost a bezpečnost ostatních států. Mezinárodní dohody o odzbrojení omezí jaderné arzenály ostatních států. Během pěti až deseti následujících let by Spojené státy mohly přijmout takovou mezinárodní politiku, která by celkově omezila jadernou hrozbu ve světě. Spojené státy by měly snížit svůj jaderný arzenál pod 1000 jaderných hlavic, aby v budoucnosti mohlo dojít k úplnému zákazu všech jaderných zbraní.

Geopolitická situace se od konce Studené války zásadním způsobem změnila. Během Studené války museli američtí politici čelit hrozbě hromadného úmyslného sovětského útoku konvenčními nebo jadernými zbraněmi na území Spojených států a jeho spojenců v Evropě. Tato hrozba dnes již neexistuje, ale ostatní hrozby dosud přetrvávají a mohou se objevit hrozby nové.

Aby americká vláda ochránila všechny své občany, musí se bránit před aktuálními hrozbami a omezovat tyto hrozby v blízké budoucnosti. Proto jaderné postavení Spojených států musí nutně vycházet z realistického vyhodnocení současných a potenciálních jaderných hrozeb národní bezpečnosti. Současná jaderná politika Spojených států ovlivní, jakým hrozbám budou Spojené státy čelit v budoucnosti. Na rozdíl od Studené války Spojené státy mají budoucnost ve svých rukou.

Přestože Rusko je stále schopno provést úmyslný jaderný útok proti Spojeným státům, nemá na tom sebemenší politický zájem a navíc je účinně zastrašováno případným drtivým odvetným úderem.

Ruské jaderné zbraně představují pro Spojené státy vážné nebezpečí, nikoliv však pravděpodobností jaderného útoku, ale jeho ničivými důsledky. Spíše než úmyslný jaderný útok Spojeným státům hrozí chybný, neautorizovaný nebo mylný útok. Některé ruské rakety s jadernými hlavicemi mohou být na Spojené státy odpáleny úmyslně na základě velitelského rozkazu v důsledku chybného varování před americkým raketovým útokem. Tento chybný odvetný útok může obsahovat značný počet jaderných hlavic, snad až několik stovek. Dalším nebezpečím je převzetí kontroly nad raketami s jadernými hlavicemi jednou nebo několika osobami, které mohou odpálit rakety s jadernými hlavicemi neoprávněně. Neautorizované odpálení raket může obsahovat až několik desítek jaderných hlavic.

Jeden ze scénářů neautorizovaného útoku uvažuje odpálení raket s jadernými hlavicemi z ruské ponorky. Ruské ponorky třídy Delta IV nesou palubě 64 jaderných hlavic, ponorky třídy Delta III nesou 48 jaderných hlavic. Jiný scénář uvažuje odpálení pozemních raket s jadernými hlavicemi velitelem raketového pluku. Ruský pluk raket SS-18 má ve své výzbroji obvykle 6 raket. Každá raketa nese 10 jaderných hlavic. Všechny pozemní rakety v jedné divizi jsou navzájem propojeny a lze je odpálit z libovolného plukovního řídícího střediska nebo z divizního velitelství. Proto neautorizovaný útok může představovat odpálení od 48 do 520 jaderných hlavic. Náhodné odpálení raket s jadernými hlavicemi může být způsobeno chybou systému včasného varování, chybou zařízení v řídícím středisku nebo chybou operátora. Náhodné odpálení může obsahovat jednu až několik desítek raket.

Více než 1000 ruských raket s jadernými hlavicemi je trvale ve stavu bojové pohotovosti a lze je odpálit během několika minut. Rusko je schopno odpálit své rakety s jadernými hlavicemi bezprostředně po varování před americkým útokem nebo je schopno zasadit první úder. Smyslem bezprostředního odpálení raket je ochrana zranitelných jaderných zbraní před jejich zničením ještě před vypuštěním a ochrana před zničením velitelských středisek.

Bezprostřední odpálení raket po varování je velmi nebezpečné, protože je velmi málo času na vyhodnocení mylného varování. V Rusku je navíc toto nebezpečí znásobeno nedostatečným systémem včasného varování. Ruské radary dnes nepokrývají útočné koridory ze severních částí Atlantického oceánu a Tichého oceánu, kde běžně hlídkují americké ponorky s jadernými zbraněmi na palubě. Ruský satelitní systém pro detekci odpálení balistických raket má po rozpadu Sovětského svazu neúplné pokrytí. Jeden z radarů ruského systému včasného varování byl na území Litevské republiky a po rozpadu Sovětského svazu byl demontován. Rusko není schopno nahradit všechny své satelity systému včasného varování v případě jejich poruchy nebo zastarání. Z devíti satelitů v roce 1995 jich Rusko mělo v roce 2001 pouze čtyři. Tyto satelity jsou schopny sledovat pouze start balistických raket z území Spojených států, nikoliv však start balistických raket z amerických ponorek. Důsledkem je situace, kdy Rusko není schopno vyhodnotit varování před útokem z několika nezávislých senzorů. Většina ruských jaderných sil je rozmístěna takovým způsobem, že by byla zničena během amerického prvního úderu.

Téměř všechny ruské strategické jaderné zbraně jsou umístěny na zranitelných balistických raketách, jimiž jsou balistické rakety umístěné v pozemních silech, mobilní balistické rakety umístěné v posádkových skladech a balistické rakety umístěné na ponorkách zakotvených v přístavech. Proto je Rusko nuceno na případný raketový útok reagovat bezprostředně a může dojít k odpálení značného množství raket na základě mylného poplachu. Pokleslá morálka a kázeň, nedostatečný výcvik ruské armády ještě dále zvyšují riziko lidské nebo technické chyby systému včasného varování.

Podobně Spojené státy jsou připraveny na náhlý raketový útok z území Ruska a udržují ve stavu bojové pohotovosti stovky raket, které mohou být během několika minut odpáleny na libovolný cíl na základě koordinovaných signálů radarové sítě a satelitů včasného varování.

Americké komunikační systémy a systém včasného varování jsou však spolehlivější než ruské systémy. Pokrývají všechny oblasti, z nichž lze očekávat útok balistickými raketami dlouhého doletu. Spojené státy udržují více než 1000 balistických raket dlouhého doletu v bezpečí na ponorkách ukrytých pod hladinou moře. Tyto rakety by přečkaly ruský první úder.

Přesto Spojené státy udržují své jaderné síly ve stavu, kdy lze odpálit balistické rakety bezprostředně po varování. Tato situace je přirozeně nebezpečná a nikoliv pouze kvůli mylnému odpálení amerických balistických raket. Vysoká přesnost a značný počet amerických balistických raket dlouhého doletu představuje pro Rusko hrozbu jeho zranitelným jaderným silám. Především však zvyšuje riziko mylného, neautorizovaného nebo náhodného odpálení ruských raket.

Nejde zdaleka jen o hypotetický problém. V roce 1995 ruský systém včasného varování signalizoval americký jaderný útok. Systém mylně reagoval na odpálení vědeckovýzkumné rakety z území Norska. Ruské radary přesto nevyloučily možnost, že jde o možný útok z americké jaderné ponorky v norském moři. Poplach se šířil velitelskými kanály až k prezidentovi Borisu Jelcinovi a došlo k aktivaci jeho jaderného kufříku, který ruský prezident používá k autorizaci odvetného jaderného úderu. Jen osm minut před odpálením ruských raket s jadernými hlavicemi na území Spojených států operátoři ruských radarů včasného varování oznámili, že raketa neohrožuje Rusko a poplach byl odvolán.

Včasné zjištění operátorů, že šlo o falešný poplach, je jen slabou útěchou. Skutečnost, že odpálení mírové vědecké rakety může uvést do nejvyšší bojové pohotovosti ruské jaderné síly, představuje naprosto reálné nebezpečí. Ruské velení a systém včasného varování jsou v horším stavu, než kdykoliv předtím. Dnes má Rusko k dispozici jen čtyři satelity systému včasného varování místo původních devíti. Kdykoliv v budoucnu může být nějaký start neškodné rakety interpretován jako možný jaderný útok a není jasné, zda ruské velení bude mít dostatek informací a dostatek času na rozhodnutí. Falešný poplach vyvolaný jednou raketou nebo několika hlavicemi samozřejmě nemusí vést k ruskému jadernému útoku. Na druhé straně ale falešný poplach může vést k mylné představě hromadného amerického jaderného útoku, kdy Rusko nebude váhat s odpálením vlastních raket.

Udržování balistických raket ve stavu bojové pohotovosti výrazně zvyšuje riziko neautorizovaného odpálení. Neautorizovaný útok je pravděpodobnější, pokud k jeho provedení je nutné provést jen několik kroků. Pokud jsou rakety vyzbrojeny hlavicemi, vybaveny palivem a připraveny k odpálení na základě několika krátkých počítačových příkazů, musí neautorizovanému odpálení zabránit přísná ostraha. Avšak žádná ostraha není bezpečná. Pouze fyzické a časově náročnější postupy nezbytné pro odpálení raket nabízejí větší bezpečnost.

Rusko v blízké budoucnosti chce z ekonomických důvodů omezit své rozmístěné strategické jaderné síly na 1000 až 1500 jaderných hlavic. Pokud ovšem nebudou dodrženy závazky rozhovorů o omezení strategických zbraní START II (the Strategic Arms Reduction Talks), které požadují stažení pozemních balistických raket s několika jadernými hlavicemi, Rusko bude schopno udržovat ve své výzbroji mnohem více hlavic. Může se cítit ohroženo plánovaným nasazením Národního raketového obranného systému NMD (the National Missile Defense) a proto může od závazků rozhovorů START II odstoupit.

Nebezpečí, které představují ruské jaderné zbraně pro Spojené státy a ostatní země, závisí především na operačním stavu těchto zbraní. Tisíc ruských jaderných hlavic v bojové pohotovosti je mnohem větší hrozbou než 3000 jaderných hlavic, které nelze odpálit během několika minut.

Další hrozbou by se znovu mohly stát taktické jaderné zbraně. V důsledku rozšiřování Severoatlantické aliance NATO a zhoršování stavu ruských konvenčních sil může Rusko znovu rozmístit tisíce taktických raket s jadernou hlavicí, které má nyní ve skladech. Taktické jaderné zbraně jsou všeobecně méně bezpečnější než strategické zbraně. Proto by se zvýšilo riziko neautorizovaného nebo mylného odpálení těchto raket.

Ke zvýšení jaderné hrozby také mohou přispět politické změny v Rusku. Ruský přechod k demokracii dosud nebyl dokončen. V Rusku státní správou prorůstají ruské mafie a v příštích letech může dojít dokonce ke zvrácení politického vývoje. Rusko může reagovat na měnící se geopolitickou situaci a může dojít ke zvýšení politického napěti mezi Ruskem a Spojenými státy, jehož důsledkem by bylo zvětšení počtu raket na obou stranách ve stavu bojové pohotovosti. V současné době stále se zlepšující vztahy mezi Ruskem a NATO se mohou změnou nebo dokonce zvrácením politického vývoje v Rusku rychle zhoršit.

Revoluční změny politického prostředí v Evropě ale již účinně zabraňují, aby Rusko obnovilo svoji konvenční hrozbu ve střední a západní Evropě, kterou mělo v době Sovětského svazu.

Jaderná politika Spojených států bude v následujících pěti až deseti letech ovlivněna v závislosti na vývoji americko-ruských vztahů rozhodnutím Ruska o svých jaderných zbraních. Zatímco politika vzájemného zastrašování se může v následujících deseti letech změnit, po určitou dobu v jisté formě bude pokračovat. Tento vývoj bude mít řadu politických a vojenských důsledků.

Rusko již není schopno zachovávat početní paritu jaderných zbraní se Spojenými státy, jaká existovala během Studené války v Sovětském svazu. Na druhé straně domácí politický tlak bude bránit, aby došlo k omezení pod 1000 jaderných hlavic. Rusko již zřejmě nebude omezovat množství jaderných hlavic kvůli nasazení amerického Národního raketového obranného systému NMD (National Missile Defense), o němž je ruské velení přesvědčeno, že může zachytit významný počet jeho strategických bojových hlavic.

Na druhé straně ruská operační politika bude silně ovlivněna americkou jadernou doktrínou. Rusko bude udržovat své jaderné hlavice ve stavu bojové pohotovosti, pokud Spojené státy budou schopny rychle zničit ruská jaderná sila a balistické rakety na ponorkách, které kotví v přístavech.

Souvislost mezi americkou národní raketovou obranou NMD a ruskou politikou připravenosti balistických raket k okamžitému odpálení se poprvé potvrdila v lednu 2000, když Clintonova administrativa usilovala o změnu Smlouvy o protibalistických raketách (ABM, Anti-Ballistic Missile Treaty) z roku 1972, která klade přísná omezení na rozmístění a účinnost radarů sloužících pouze k obraně vlastního území. Ruští generálové jsou přesvědčeni, že americký Národní raketový systém NMD nebude představovat hrozbu, pokud Rusko bude udržovat nejméně 1000 jaderných hlavic a bude je schopno odpálit bezprostředně po varování o hrozícím americkém útoku.

Čína má ve své výzbroji kolem 20 raketových nosičů s kapalným pohonem a s jednou hlavicí, které jsou schopny zasáhnout území Spojených států amerických. Čína udržuje rakety a jejich palivo odděleně a proto pravděpodobnost mylného, neautorizovaného nebo neúmyslného odpálení těchto raket je velmi malá. Odpálení raket v důsledku mylného varování před americkým nebo ruským jaderným útokem zatím nepřipadá v úvahu, protože Čína dosud nevybudovala systém včasného varování, který by byl schopen detekovat start nebo pohyb balistických raket dlouhého doletu.

Někteří američtí vojenští analytikové se domnívají, že Čína by mohla svými balistickými raketami zaútočit na území Spojených států úmyslně. Čína však není schopna provést odzbrojující první úder, který by Spojeným státům zabránil v drtivém odvetném úderu. Tento fakt je dostatečným důvodem, aby čínští představitelé o prvním úderu na Spojené státy vůbec neuvažovali.

Za období dvaceti let od nasazení prvních balistických raket raket s jadernou hlavicí schopných zasáhnout území Spojených států Čína svoji jadernou výzbroj pomalu modernizovala. Čína vyvinula balistické rakety DF-31 na pevné palivo odpalované z motorových vozidel, které mají dosah 8000 kilometrů. O něco později vyvinula rakety DF-41, které jsou schopny zasáhnout 48 amerických států. Rakety DF-31 byly poprvé testovány v roce 1999 a během několika let budou zřejmě nasazeny do výzbroje. Tyto rakety jsou schopny zasáhnout území Ruska a území většiny států Asie a částečně území Aljašky. Rakety DF-41 budou zřejmě nasazeny nejpozději do 10 let.

Čína se snaží výrazně zvětšit svoji zastrašovací sílu. Proto do své výzbroje nasazuje mobilní odpalovací rampy balistických raket dlouhého doletu a rakety vybavuje jadernými hlavicemi. Tato situace postupně zvyšuje riziko mylného nebo neautorizovaného útoku, kdy může dojít k problémům s velením a kontrolou těchto mobilních raket. Riziko neautorizovaného odpálení se může zvětšit také se změnou politické situace v Číně, kde dosud vládne komunistický režim, v němž se objevují různé frakce a protichůdné linie.

Dosud není známo, zda Čína buduje systém včasného varování, který by byl schopen detekovat případný jaderný útok. Potřeba takového systému se ale zmenší, pokud Čína nasadí mobilní rakety, které budou schopny přežít jaderný úder.

Podle některých analytiků jedním z možných scénářů, který mohl vést k jaderné válce mezi Čínou a Spojenými státy, byl spor o ostrov Taiwan, který Čína neoprávněně okupuje. Čínští vůdci ale jistě dobře vědí, že odvetný jaderný úder Spojených států by znamenal konec jejich komunistické vlády.

I v případě, že nedojde k přímému vojenskému konfliktu mezi Čínou a Spojenými státy, však se americko-čínské vztahy mohou zhoršit, zejména pokud Čína vstoupí do vojenské aliance s Ruskem.

Během posledních dvaceti let Čína nasadila jen malý počet balistických raket dlouhého doletu. Americká jaderná politika ale může čínské modernizační programy ovlivnit. Čína v reakci na budování amerického Národního raketového obranného systému NMD, o němž je přesvědčena, že zachytí většinu čínských balistických raket, může zvětšit počet svých jaderných hlavic. Zpráva "US National Intelligence Estimate" ze srpna 2000 opakovaně tvrdí, že Čína do své výzbroje v nejbližších letech nasadí do své výzbroje až 200 balistických raket dlouhého doletu. Čím rozsáhlejší bude americký obranný protiraketový systém, tím větší počet čínských raket lze očekávat, aby si Čína udržela svoji zastrašovací sílu.

Žádné jiné státy kromě Ruska a Číny nepředstavují přímou jadernou hrozbu pro Spojené státy. Avšak několik zemí, které americká vláda považuje za nepřátelské, má technické možnosti, jak dopravit jaderné zbraně na území Spojených států. Mezi tyto "nespolehlivé země" patří Severní Korea, Irák a Irán. Politika Spojených států vůči Pákistánu se po teroristickém útoku 11. září 2001 na budovy Světového obchodního centra (the World Trade Centre) v New Yorku a na Pentagon ve Washingtonu sice změnila, ale Pákistán svojí politikou přesto představuje hrozbu.

Nespolehlivé státy mohou v následujícím desetiletí do své výzbroje nasadit určitý počet balistických raket s jadernou hlavicí. Zda k tomu skutečně dojde, závisí na řadě faktorů, zejména na politické motivaci, vztazích se Spojenými státy a na dostupnosti potřebných technologií. Dostupnost technologií z části závisí na spolupráci Spojených států s Ruskem a Čínou při omezování exportu jaderného materiálu a technologií.

Většina analytiků se shoduje, že větším problémem než ruská politika vývozu zbraní a technologií je schopnost Ruska zabránit neautorizovanému vývozu zbraní, jaderného materiálu a odborníků do jiných států. Rusko má v současné době ve svém arzenálu asi 20 000 jaderných zbraní, z nichž větší část je uskladněna. Rusko má také rozsáhlé zásoby jaderného, chemického a biologického bojového materiálu a tisíce balistických raket. Tisíce ruských vědců a techniků mají nízký plat nebo nepracují v oboru. Existují vážné obavy, že Rusko své expertní znalosti, materiál nebo technologie může prodávat jiným zemím.

Studie Howarda Bakera a Lloyda Cutlera varuje, že dnes je největší hrozbou Spojeným státům prodej zbraní hromadného ničení nebo jaderného materiálu, expertních znalostí a technologií nepřátelským režimům nebo teroristům. Letecký teroristický útok na budovy Světového obchodního centra v New Yorku a Pentagonu ve Washingtonu 11. září 2001 tyto obavy posílil.

Vývoj potenciálních budoucích hrozeb z jiných zemí bude proto záviset na účinnosti Spojenými státy financovaných programů spolupráce, které pomohou Rusku získat lepší kontrolu a dohled nad svými zbraněmi, jaderným materiálem a odborníky.

Z dlouhodobého hlediska největším nebezpečím pro Spojené státy a pro globální bezpečnost představuje nenaplnění Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (Non-Proliferation Treaty). Článek VI této smlouvy požaduje, aby dnešní jaderné mocnosti provedly zásadní kroky směrem k jadernému odzbrojení. Pokud k těmto krokům v budoucnosti nedojde, může dojít k dalšímu šíření jaderných zbraní také do zemí, které budou mít technické kapacity, finance a politický zájem na svém jaderné arzenálu.

Pro popsané bezpečnostní problémy existuje přijatelné řešení. Jaderná politika, navrhovaná autory studie [1], nijak neomezuje schopnost Spojených států zastrašit případnou budoucí ruskou nebo čínskou hrozbu. Dokonce v případě, že by v Rusku došlo ke zhroucení demokracie nebo pokud by Rusko a Čína uzavřely vojenské spojenectví, Spojeným státům pro účinné zastrašení nebo reakci by postačovalo několik stovek balistických raket s jadernými hlavicemi. Navíc Spojené státy nemají žádný prospěch z udržování balistických raket ve stavu pohotovosti k okamžitému odpálení. Pokud by naopak došlo k nepříznivému politickému vývoji, americká národní bezpečnost by nebyla zatížena vysokou úrovní jaderné konfrontace.

Doporučená jaderná politika také nezmění schopnost Spojených států zabránit novým státům, aby získaly jaderné zbraně, ani neovlivní americké zastrašování před jejich použitím. Pokud se některý stát nenechá zastrašit před útokem na Spojené státy několika stovkami jaderných hlavic, které lze odpálit na území protivníka následujícího dne, pak se jistě nenechá zastrašit ani několika tisíci jaderných hlavic, které mohou být odpáleny během několika minut.

Pokud Spojené státy v nejbližších deseti letech nezmění svoji jadernou politiku, pak budou nadále zastrašovat ostatní jaderné mocnosti možností drtivé jaderné odvety. Současně budou muset reagovat na dva hlavní problémy: omezení nebezpečí jaderného útoku z Ruska a zamezení šíření jaderných zbraní ve světě.

Spojené státy by měly svojí budoucí jadernou politikou přispět k výraznému omezení rizika mylného, neautorizovaného nebo neúmyslného odpálení ruských balistických raket. Toho lze dosáhnout pouze tím, že se Rusko nebude cítit ohroženo americkými jadernými zbraněmi. Spojené státy by proto měly opustit svoji pozici nejsilnější jaderné velmoci a učinit jednostranné kroky k bezpečnějšímu strategickému prostředí.

Dvoustranné americko-ruské dohody o jaderných zbraních nejsou většinou plněny a pokračování politiky pouze touto cestou není úměrné možnostem a potřebám Spojených států. Jednostranné kroky při omezování počtu jaderných zbraní a snižování jejich bojové pohotovosti je nutné doprovodit takovými opatřeními, která Rusku umožní kontrolu a stanou se tak základem dalších opatření pro omezování jaderných zbraní. Při likvidaci jaderných zbraní musí být použity takové postupy, jejichž dokončení lze snadno kontrolovat a jsou nezvratné.

Americká jaderná politika by měla vycházet ze skutečnosti, že bezpečnost Spojených států a ostatních zemí závisí na zachování a rozšíření mezinárodních norem, které byly za posledních více než 50 let vypracovány s cílem zamezit použití a šíření jaderných zbraní. Americká jaderná politika by měla nadále prosazovat nešíření jaderných zbraní a vyvíjet tlak na nejaderné státy nebo jim poskytovat ekonomické a politické výhody, aby zůstaly nadále nejadernými. Spojené státy by také měly spolupracovat s jadernými státy na jaderném odzbrojení.

Aby americká jaderná politika dostála těmto dvěma závazkům, musí rozšířit spolupráci s Ruskem a Čínou. Vztahy spolupráce mezi Spojenými státy a Ruskem jsou nezbytné, aby existující programy na bilaterální úrovni, které umožňují Spojeným státům a Rusku provádět navzájem kontroly jaderných zbraní a materiálu, byly účinnější a bylo je možno dále rozšířit. Dobré vztahy Spojených států s Ruskem a Čínou jsou také nutné k dosažení americké snahy zamezit vývozu jaderných zbraní a jaderného materiálu z těchto zemí. Pokud Spojené státy, Rusko a Čína chtějí omezit hrozbu šíření raketových a jaderných zbraní, musí spolupracovat.

(pokračování)