Pomocné tlapky o.p.s.

podle materiálů [X1] zpracoval: Jiří Svršek

Pomocné tlapky o.p.s. jsou obecně prospěšnou společností se sídlem ve Starém Plzenci. Společnost se zabývá chovem, výchovou a předáváním asistenčních psů zdravotně postiženým lidem, kteří splňují kritéria pro přijetí psa a soužití s ním. Jedná se zejména o osoby s postižením zraku, sluchu a osoby tělesně postižené.

Společnost Pomocné tlapky o.p.s. dále poskytuje vycvičené psy pro canisterapeutické účely (viz dále) dětským domovům, speciálním školám, ústavům sociální péče, domovům důchodců, penzionům pro starší občany, nemocnicím, sanatoriím, hospicům a ústavům nápravné výchovy. Cílem je léčebný kontakt člověka se psem buď prostřednictvím trvalého držení psa nebo prostřednictvím pravidelných návštěv pod odborným vedením terapeuta.

Společnost Pomocné tlapky o.p.s. dále odborně připravuje a vzdělává chovatele, cvičitele a administrativní pracovníky.

Podporuje úpravu a aktivně se účastní na tvorbě zákonných norem týkajících se financování výcviku asistenčních psů a práv přístupu asistenčních psů doprovázejících zdravotně postiženou osobu.

V neposlední řadě provádí osvětovou a vzdělávací činnost v oblasti vztahů zdravých a zdravotně postižených lidí, zaměřuje se na práci s mládeží, na vydávání časopisů a na organizování společných akcí. Jedním z cílů je prohloubit veřejné povědomí o úloze asistenčních psů, informovat veterinární a zdravotnické pracovníky a podnikatele, kteří se s postiženými a jejich psy mohou setkávat.

Společnost Pomocné tlapky o.p.s. spolupracuje s dalšími organizacemi se stejným nebo podobným zaměřením. Spolupracuje s mezinárodními organizacemi, které sdružují poskytovatele asistenčních psů nebo dohlížejí na dodržování výcvikových standardů a etických principů.

V České republice se výcvik asistenčních psů dosud soustavně neprováděl a proto se stal hlavním cílem společnosti Pomocné tlapky o.p.s.

Plně vycvičený asistenční pes ovládá asi 90 povelů a dokáže je podle potřeb zdravotně postiženého člověka kombinovat. Ve filmech někdy vidíme psy, kteří provádějí zdánlivě neuvěřitelné činnosti. Většina těchto činností ovšem patří k běžným výkonům asistenčního psa. Asistenční pes je například schopen:

• rozsvítit nebo zhasnout světlo pomocí jemu dostupného vypínače
• přinést určený předmět (např. telefon, vodítko, poštu ze schránky, noviny, léky, ovladač televize atd.)
• sundat postiženému ponožky, rukavice nebo i svetr
• podat na zem spadlé předměty (klíče, tužka, brýle, atd.)
• otevírat a zavírat dveře různých typů
• přivolat výtah
• nosit batůžek s drobnými předměty
• pomoci při nákupech (ukládat předměty do košíku, předat peněženku pokladní atd.)
• táhnout invalidní vozík
• odnést pytel s odpadky
• otevřít chladničku, dvířka a zásuvky v domácnosti

Rozsah výcviku asistenčního psa se řídí schopnostmi psa a potřebami zdravotně postiženého. Přihlíží se proto k rozsahu zdravotního postižení, k životnímu stylu, zálibám a potřebám zdravotně postiženého a k fyzické zdatnosti a povahovým rysům asistenčního psa.

První slepecký pes byl vycvičen již v roce 1928.

Vodící pes kromě vedení nevidomého nebo slabozrakého v libovolném prostředí je schopen celé řady dalších potřebných činností, např.:

• nalézt prázdné místo v tramvaji nebo autobusu a dovést nevidomého k tomuto místu
• nalézt telefonní automat
• projít železniční stanicí až na nástupiště a zamezit možnému pádu nevidomého do kolejiště
• bezpečně převést nevidomého přes křižovatku
• nalézt okénko na poště nebo na nádraží, kde se nevidomého někdo ujme

Signální psi jsou schopni upozornit na důležité zvuky, jako např.:

• zvonek u dveří
• přicházející fax nebo vyzvánění telefonního přístroje se čtecím zařízením
• pláč dítěte
• požární nebo jiný alarm
• zvonící budík
• zvukové signály kuchyňských zařízení (např. mikrovlnná trouba)
• osoby volající neslyšícího jménem

Signální psi mohou být také vycvičeni pro pomoc zdravotně postiženým lidem, kteří trpí různými formami náhlých nevolností nebo záchvatů (např. epileptický záchvat). Takový pes je schopen přivolat pomoc z okolí a rozpoznat blížící se záchvat. Ve Spojených státech byl vyvinut speciální telefonní přístroj, jehož prostřednictvím pes je schopen pomocí předvoleného čísla zavolat člena rodiny nebo záchrannou službu.

Společnost Pomocné tlapky o.p.s. se při své činnosti v této oblasti řídí zkušenostmi a pravidly neziskové organizace Delta Society [X3], která se zabývá problematikou léčby lidí kontaktem se zvířaty již od roku 1977.

Společnost Pomocné tlapky o.p.s. využívá péči dobrovolníků o štěňata od doby krátce po jejich narození do doby před zahájením jejich výcviku. Vychovatelem štěněte se může stát osoba starší 18 let (u mladších se souhlasem a podporou rodiny), která má kladný vztah ke psům a je ochotna plnit následující povinnosti a řídit se následujícími pravidly:

• Štěně musí bydlet v bytě s vychovatelem a musí se naučit chodit ven na záchod.
• Mladé štěně musí být pod celodenním dohledem.
• Vychovatel se podle potřeby musí zúčastnit několika výcvikových lekcí organizovaných společností Pomocné tlapky o.p.s. Musí vést pečlivé záznamy o vývoji a výchově štěněte a být v kontaktu se společností Pomocné tlapky o.p.s.
• Vychovatel musí hradit alespoň část nákladů spojených s výchovou štěněte. Společnost Pomocné tlapky se v mezích svých možností bude snažit pomoci s krmivem a veterinární péčí.
• Štěně musí být krmeno v souladu s předpisy společnosti Pomocné tlapky o.p.s.
• Štěně smí být puštěno z vodítka v případě, že mu nemůže hrozit žádné nebezpečí.
• Vychovatel by měl mít k dispozici kolegu nebo přítele, který bude ochoten se v případě nutnosti (dovolená, nemoc apod.) o štěně dočasně postarat.
• Vychovatel na žádost společnosti Pomocné tlapky je povinen štěně vrátit k odbornému výcviku.
• Štěně v předvýchově by mělo být jediným mladým psem (do věku 12 měsíců) v rodině vychovatele.

Pro výcvik používá společnost Pomocné tlapky o.p.s. především retrievery, kteří mají klidnou a vyrovnanou povahu a jsou snadno ovladatelní. Snahou a jedním z cílů společnosti Pomocné tlapky o.p.s. je vytvořit vlastní chov psů vhodných pro výcvik. Výjimku tvoří signální psi pro neslyšící, kteří se tradičně vybírají mezi nadanými, zdravými a spolehlivými psy z útulků.

Ve Spojených státech amerických se v souvislosti s využíváním zvířat používají termíny "aktivity s asistencí zvířat" a "terapie s asistencí zvířat".
 

Aktivity s asistencí zvířat nabízejí možnosti pro motivační, vzdělávací, rekreační a terapeutickou podporu s cílem posílit kvalitu života lidí. Tyto aktivity jsou prováděny v řadě různých prostředí jednak vzdělanými odborníky, ale často také částečnými odborníky nebo dobrovolníky pomocí zvířat, která jsou vybírána a vycvičena podle určitých kritérií. Ve Spojených státech již existují Standardy praxe pro aktivity a terapie s asistencí zvířat.

Aktivity s asistencí zvířat vycházejí ze základního principu setkávání a vzájemného kontaktu lidí se zvířaty. Stejné činnosti se opakují s různými lidmi na rozdíl od terapeutických programů, které jsou přizpůsobovány konkrétním lidem, léčebným potřebám a zdravotním podmínkám.

Aktivity s asistencí zvířat nemají pro každou návštěvu žádné konkrétní cíle. Dobrovolníci a opatrovníci zvířat nemusí vést žádné podrobné záznamy o setkání zvířat s klienty. Obsah návštěv je nenucený a návštěva trvá tak dlouho, jak je vhodné nebo jak je potřeba.

Příkladem takové aktivity s asistencí zvířat je návštěva skupiny dobrovolníků se psy a kočkami v domově důchodců, v domě s pečovatelskou službou nebo v dětském domově. Návštěva probíhá podobnou aktivitou ve velké skupině s pomoci personálu zařízení.

Dalším příkladem mohou být jednotlivé návštěvy dobrovolníků se psy v dětských ústavech nebo nemocnicích s dlouhodobou péčí, kde si děti se psem hrají. Lékařský personál přitom nemá žádné speciální požadavky kladené na kontakt psů s dětmi.
 

Terapie s asistencí zvířat je dlouhodobá cílená činnost, při níž zvířata, která splňují příslušná kritéria, se stávají součástí léčebného procesu. Terapie s asistencí zvířat slouží k léčebným a sociálním účelům a je obvykle prováděna odborníky v rámci jejich odborné profese.

Účelem terapie s asistencí zvířat je obnovit, rozvinout nebo upravit fyzické, sociální, emocionální a rozpoznávací funkce (myšlení a intelektuální schopnosti). Terapie s asistencí zvířat může probíhat buď jednotlivě nebo ve skupině. Celý proces terapie je dokumentován a průběžně vyhodnocován.

Klíčovými vlastnostmi terapie s asistencí zvířat je stanovení konkrétních cílů a závazků pro léčbu daného člověka a průběžné vyhodnocování pokroku takové terapie.

Příkladem terapie s asistencí zvířat je práce lékaře, jemuž pomáhá asistent se psem při obnově nebo úpravě pohybových schopností klienta. Pes rozeznává speciální příkazy, které jsou během terapie využívány. Lékař průběžně dokumentuje průběh léčby.

Dalším příkladem může být práce psychiatra s malou skupinou duševně postižených dospělých lidí s vývojovými vadami. Ve Spojených státech někteří lékaři využívají například přítomnost guinejského prasete nebo jiného zvířete pro rozvoj komunikačních a sociálních schopností pacientů.

Zvířata se v léčebné terapii využívají k řadě různých cílů:

* Fyzické účely.
Zdokonalení přesných pohybových schopností. Zdokonalení pohybu na kolečkovém křesle. Zdokonalení rovnováhy a chůze.

* Mentální účely.
Posílení verbálních interakcí mezi členy skupiny. Posílení pozornosti (získání pozornosti, udržení pozornosti při řešení určitých úkolů). Rozvoj racionálního využívání volného času. Posílení vlastního sebevědomí interakcí se zvířetem. Zmírnění pocitů strachu. Zmírnění pocitů osamocení a opuštěnosti.

* Vzdělávací účely.
Rozvoj slovní zásoby a schopností se vyjadřovat. Rozvoj krátkodobé a dlouhodobé paměti. Rozvoj základních poznávacích znalostí, jako je velikost, barva, atd.

* Motivační.
Posílení vůle se účastnit činnosti ve skupině. Zdokonalení vztahů s ostatními lidmi. Úprava vztahů s personálem. Posílení zájmu o terapii, cvičení a léčbu.

Na první pohled může být obtížné rozlišit aktivitu a terapii s asistencí zvířat. Terapie s asistencí zvířat musí splňovat všechny tři následující charakteristiky:

• Terapie s asistencí zvířat je určena zdravotnickým nebo sociálním odborníkům jako součást jejich odborné praxe. Takovým odborníkem může být lékař, pracovní terapeut, rehabilitační terapeut, učitel, zdravotní sestra, sociální pracovník, psycholog nebo psychiatr, atd. Zvíře je obvykle vedeno odborníkem nebo dobrovolníkem pod dohledem odborníka, který zvíře využívá jako nedílnou součást své specializace. Například sociální pracovník využívá terapii s asistencí zvířat pro svoji práci se svými sociálními případy.
• Terapie s asistencí zvířat je vždy cílená. Je stanoven určitý cíl, jako je zdokonalení sociálních, pohybových, mentálních nebo verbálních schopností. Každá návštěva zvířete si klade za cíl přiblížit se ke stanovenému cíli. Dokud nejsou takové jednoznačné cíle stanoveny, nelze setkání se zvířetem považovat za terapii.
• Terapie s asistencí zvířat je průběžně dokumentována v osobních záznamech klienta a je sledován pokrok terapie při jeho léčbě nebo pomoci.

* Empatie (schopnost pochopit pocity a motivy jiných lidí)
Studie prokázaly, že děti, které doma žijí s domácím zvířetem, mají hlubší empatii, než děti, které takové zvíře nikdy doma neměly.

Děti chápou zvířata jako své společníky. Je snazší naučit děti empatie se zvířetem než s člověkem. U zvířat děti ihned vidí, co se děje. Lidé se většinou nechovají tak jednoznačně a přímočaře. Děti se snadno a brzy naučí vnímat a chápat význam tělesných projevů zvířete. Porozumění tomu, co zvíře právě cítí, dětem usnadňuje pochopit, co mohou cítit lidé, protože zvířata reagují na danou situaci bezprostředně (bolest, pocit hladu, potřeba jít ven, strach, radost, zlost atd.). Jakmile jsou děti starší, jejich schopnost empatie se zvířaty se přenáší do zkušeností s ostatními dětmi a dospělými lidmi.

* Soustředění na okolí (odvrácení pozornosti od své osoby)
Lidé s duševním onemocněním nebo s nízkým sebevědomím se často soustřeďují sami na sebe. Zvířata mohou pomoci soustředit jejich pozornost na okolní svět. Místo, aby se zabývali vlastními problémy nebo byli vnořeni do sebe, se věnují zvířatům a reagují na jejich chování. Zvíře má touhu po zájmu člověka, projevuje se svojí hravostí a tím nemocného odpoutává od vlastních problémů.

* Výchova (vztah k ostatním živým tvorům a jejich výchova)
Většina ohrožených dětí nezískala schopnost výchovy tradičním způsobem od svých rodičů. Tuto schopnost děti mohou získat pomocí péče o zvíře. Psychologicky platí, že pokud člověk někoho vychovává, vychovává také sám sebe.

* Komunikace (vztah vzájemné důvěry nebo pocitu vztahu)
Zvířata mohou probudit pocit bezpečí a odstranit strach klienta z komunikace s terapeutem.

Přítomnost zvířat napomáhá vytvořit ovzduší vzájemné důvěry. Pokud má terapeut nějaké zvíře ve své ordinaci, pak "nemůže být úplně zlý". Přítomnost zvířete překonává bariéru počátečního odporu a strachu klienta. Zejména děti jsou schopny vyjádřit své pocity a zážitky před vhodným zvířetem.

* Přijatelnost
Zvířata přijímají člověka bez jakýchkoliv předsudků. Nezajímá je, jak člověk vypadá nebo co říká. Zvířata přijímají člověka bez odsuzování, obviňování nebo bez složitých psychologických her, které lidé při vzájemných kontaktech často hrají.

* Zábava
Přítomnost zvířat může být přinejmenším zábavná. Dokonce lidé, kteří tvrdí, že nemají rádi zvířata, jsou často zaujati pozorováním, chováním a reakcemi zvířat. Zejména v zařízeních pro dlouhodobou péči může přítomnost zvířat lidi pobavit a odvést od každodenního pevného režimu nebo od nudy.

* Socializace (hledání a získávání společnosti jiných lidí)
Studie prokázaly, že pokud psi nebo kočky navštíví zařízení pro dlouhodobou péči, lidé se během jiné terapie nebo zábavy více smějí, uvolňují se a více spolu komunikují. Přítomnost zvířat může pomoci socializaci mezi pacienty, mezi pacienty a personálem a mezi pacienty, personálem a rodinou nebo dalšími návštěvníky.

Personální pracovníci těchto zařízení uvádějí, že během návštěv zvířat a krátce po ní mohou s pacienty snadněji hovořit. Rodinní příslušníci uvádějí, že přítomnost zvířat pomáhá s jejich blízkými lépe a příjemněji komunikovat.

* Mentální stimulace
Zvířata mohou sloužit také pro mentální stimulaci, protože probouzejí zájem klienta o jeho okolí, pomáhají rozvoji jeho komunikace s jinými lidmi a rozvoji paměti. V případech, kdy člověk má deprese nebo dlouhodobě pobývá v některém zařízení, přítomnost zvířat v něm probouzí zájem o okolí, vyvolává smích, přiměje ho ke hře a k zábavě. Přítomnost zvířat účinně zmenšuje pocit osamocení, odcizení a ztráty smyslu života.

* Fyzický kontakt, dotyk
V řadě odborných publikací se píše o vztazích mezi dotykem a fyzickým a mentálním zdravím. U dětí, které nepoznaly fyzický kontakt a dotyk, se často nerozvíjejí zdravé vztahy k ostatním lidem a někdy mají problémy s dospíváním. Pro některé lidi je dotyk jiného člověka nepřijatelný, ale dotyk psa nebo kočky jim nevadí. Řadě lidí v nemocničních zařízeních může dotyk působit bolest, ale dotyk zvířete může být bezpečný a příjemný. Existují psychiatrické a psychologické programy pro děti a pro dospělé lidi, kteří byli fyzicky týráni nebo sexuálně zneužiti a personál a lékaři se jich nesmí dotýkat, aby nevyvolali další psychické trauma. V těchto případech může působit příznivě dotyk a fyzický kontakt se zvířetem, jako je hlazení nebo mazlení.

* Fyziologický význam (kladný vliv na základní tělesné funkce)
Řada lidí je schopna v přítomnosti zvířete odpočívat. Testy dokonce prokázali, že u většiny lidí se může snížit krevní tlak a zpomalit srdeční rytmus. Dokonce pouhé pozorování rybek v akváriu může mít příznivý význam. Na druhé straně přítomnost zvířete může klienta povzbudit k potřebné fyzické a psychické aktivitě formou her se zvířetem.

* Něco navíc
Při styku se zvířaty někteří lidé pociťují duchovní naplnění nebo pocit sounáležitosti se životem a přírodou. Tyto pocity lze těžko definovat nebo vysvětlit. Někteří známí autoři popsali své vztahy se zvířaty a přírodou jako součást obnovy své životní energie nebo jako součást vztahu s Bohem. Albert Schweitzer, George W. Carver a J. Allen Boone a řada dalších vyjadřují, že ve vztahu se zvířaty je ukryto ještě "něco navíc".

Aktivita a terapie s asistencí zvířat nemusí být vždy vhodná za každé situace. Dobře míněná pomoc se může v některých situacích minout účinkem nebo dokonce může klienty nebo zvířata ohrozit na zdraví.

Aktivita a terapie s asistencí zvířat není pro klienty vhodná v následujících situacích:

• Zvířata se stávají předmětem sporů nebo soupeření ve skupině.
• Klient snaží zvířete zmocnit nebo ho chce "adoptovat" jen pro sebe.
• Nesprávným zacházením, výběrem zvířete nebo nedostatečným dohledem může dojít ke zranění klienta nebo zvířete.
• Lidé s poškozením mozku, s vývojovými vadami nebo senilitou, kteří nejsou schopni rozpoznat důsledky svého jednání, mohou zvíře dráždit, omezovat nebo mu dokonce ubližovat a týrat ho.
• Někteří duševně nemocní lidé mohou být přesvědčeni, že je zvíře odmítá. To může prohloubit jejich pocit nízkého sebevědomí.
• U lidí s alergiemi může přítomnost zvířete vyvolat zdravotní problémy, jako je astmatický záchvat.
• Při nedostatečném dohledu a opatrnosti může dojít k přenosu onemocnění mezi zvířetem a člověkem nebo naopak. V případě infekčních onemocnění je nutné kontakt člověka se zvířetem zcela vyloučit.
• Lidé s otevřenými ranami nebo se sníženou odolností vůči onemocnění by neměli přicházet do kontaktu se zvířaty.
• Někteří lidé mohou mít z některých zvířat strach nebo je jim přítomnost určitých zvířat nepříjemná.
• Lidé z různých kulturních prostředí mohou různá zvířata vnímat a chápat různým způsobem.

• Personál a ostatní pečovatelé se nechtějí na aktivitě a terapii s asistencí zvířat z nějakých důvodů podílet, případně mají nesprávné nebo zkreslené představy.
• Někteří pečovatelé považují přítomnost zvířat v zařízení za zcela nepřijatelnou.
• Někteří pečovatelé nemají zvířata rádi nebo se jich bojí.
• Někteří pečovatelé mohou být alergičtí na srst některých zvířat.

• Problém právní zodpovědnosti za nehody nebo zranění klientů nebo pečovatelů.
• Právní překážky, které by bylo nutné překonat.
• Požadavek ticha, hygienické čistoty, závažnost onemocnění a další důvody mohou přítomnosti zvířat bránit.
• Finanční důvody.

• Zranění z neopatrného, necitlivého nebo hrubého zacházení nebo ohrožení od jiných zvířat.
• Nelze zajistit základní péči o zvířata, jako je veterinární péče, dohled při styku s lidmi, přístup k vodě, možnost venčení.
• Zvíře z nějakého důvodu má strach z neznámého prostředí.

[X1]Pomocné tlapky o.p.s. V. Kratochvíla 1037, 332 02 Starý Plzenec. IČ: 26322641

[X2] Obchodní rejstřík. Ministerstvo spravedlnosti České republiky.

[X3] Delta Society. The Human-Animal Health Connection. Delta Society; 289 Perimeter Road East; Renton, WA 98055-1329; (425) mail: info@deltasociety.org