Legendu o Golemovi, jehož z hlíny vytvořil rabi Yehudah ben Bezalel Löw v Praze a vložil do něj neobyčejnou sílu, známe především díky nezapomenutelnému dvojfilmu režiséra Martina Friče "Císařův pekař" a "Pekařův císař" z roku 1951.
 

Kabala (hebrejsky "přijatá tradice") je obecně židovský mysticismus ve všech jeho formách. Speciálně se termínem "Kabala" označuje esoterická theosofie, která se rozvíjela ve 13. století ve Španělsku a v Provence ve Francii kolem knihy "Sefer ha-zohar" (Kniha skvostů), označovaná často jako Zohar. Tato kniha se stala zdrojem rozvoje judaistické mystické tradice. Nejstarší formy židovského mysticismu se datují do 1. století našeho letopočtu a jsou určitou variantu helénistického astrálního mysticismu. Adept astrálního mysticismu pomocí meditace a použitím magických formulí duchovně cestoval za hranice sedmi astrálních sfér. Podle židovské verze adept hledal duchovní formu Božího trůnu, vůz (merkava) vedený Ezechielem.

Ve středověku španělská se Kabala jako nejdůležitější forma židovského mysticismu již méně zabývala meditační zkušeností. Spíše se soustředila na esoterické poznání podstaty duchovního světa a jeho skrytá spojení se stvořeným světem. Středověká Kabala je theosofickým systémem, který vychází z neoplatonismu a gnosticismu a používá symbolický jazyk. Tento systém je nejlépe popsán v knize Zohar, jíž napsal španělský kabalista Moses de Leen v letech 1280 až 1286 a je připisována rabimu Simeonovi bar Yohaiovi. Kniha Zohar popisuje Boha jako dynamický tok sil složených z četných aspektů. Nade všemi a za všemi lidskými záměry stojí Bůh, který je nepoznatelný a nekonečný (En Sof). Některé aspekty nebo atributy Boha jsou poznatelné díky Božímu vztahu ke stvořenému světu, který proudí z En Sof prostřednictvím deseti sefirot (říší nebo rovin), jimiž duchovní síla dále září do celého vesmíru. Theosofie knihy Zohar se soustřeďuje na podstatu a interakce těchto deseti sefirot jako symbolů vnitřního světa a Božího života. Sefirot představují také archetypy všech věcí a jevů ve stvořeném světě. Pokud porozumíme jejich fungování, můžeme porozumět vnitřním procesům ve vesmíru a jeho historii. Kniha Zohar proto podává kosmicko-symbolický výklad Judaismu a historie Izraele, vysvětluje život a vyhnanství lidu Izraele, kdy události a procesy symbolicky odpovídají vnitřnímu životu Boha.
 

V židovských legendách se životu dává tvar nebo obraz pomocí magických formulí. Golem je často popisován jako robot, ale v hebrejské Bibli a v Talmudu termín "Golem" označuje beztvarou substanci. Svoji současnou podobu získal až ve středověku, kdy legendy odrážely moudrost a život lidí v podobenstvích. Židé věřili, že stvořené bytosti je mají ochraňovat. Nejlépe známou legendou o Golemovi je legenda ze 16. století, podle níž rabi Löw stvořil z hlíny Golema jako svého sluhu.

Za vlády Rudolfa II., císaře římského a krále českého, žil v Praze v židovském ghettu rabi Yehudah ben Bezalel Löw, který byl velmi vzdělaný a zkušený muž. Ovládal nejen Talmud a Kabalu, ale také matematiku a astronomii. Odhalil tak některá tajemství Přírody, díky nimž byl schopen provádět věci, o nichž lidé věřili, že souvisejí s jeho magickou silou.

Rabi Löw vytvořil z hlíny svého sluhu, bytost, jíž přivedl k životu pomocí pergamenu, na něž napsal magická slova a pergamen (šém) vložil do Golemových úst.

Golem pracoval za dva lidi. Sloužil, uklízel, nosil vodu ze studně, štípal dřevo a zvládal všechny těžké domácí práce. Nikdy neměl žízeň ani hlad, nikdy nepotřeboval odpočívat. Vždy v pátek v noci, během Sabbatu, když podle židovské tradice nikdo nesmí pracovat, rabi Löw vyjmul šém z Golemových úst a ten se stal mrtvou hromadou hlíny. Mrtvě ležel, dokud Sabbat neskončil a rabi mu znovu nevložil šém do úst.

Jednou však rabi Löw, když se připravoval oslavit Sabbat návštěvou synagogy, na Golema zapomněl a šém mu z úst nevyjmul. Jakmile vstoupil do kazatelny a začal číst první žalm, přiběhli lidé z jeho domu a okolí, poděšeni a s hrůzou v očích vyprávěli, co se stalo. Golem se rozzuřil a začal ničit vše, co mu stálo v cestě, veškerý rabiho majetek. Nikdo nebyl schopen se k němu přiblížit, protože každého na místě zabil.

Rabi na okamžik váhal, Sabbat se přiblížil a žalm právě začínal. Veškeré práce mělo být zanecháno. Avšak žalm ještě nebyl dokončen a proto čas Sabbatu dosud nenastal. Rychle se rozhodl vrátit domů. Když se přiblížil ke svému domu, slyšel hluk štípaného nábytku. Golem dokončil ničení v domě a vyšel do dvora. Když rabi vešel do domu a ostatní lidé plni strachu několik kroků za ním, viděl dílo zkázy: zničené mísy, převrácené a rozštípané stoly, židle, lavice a truhly, knihy rozházené do různých směrů. Golem obklopen zabitými kuřaty, kočkami a psy, dokončil dílo zkázy na dvoře a vyvrátil lípu, jako by to byla tyčka v plotě.

Rabi Löw se vzpamatoval z ohromení. Rychle vyběhl na dvůr a třesoucíma se rukama rozhodl vyjmout šém z Golemových úst. Golem při doteku svého pána okamžitě znehybněl a po vyjmutí šému se změnil v mrtvou hromadu hlíny. Všichni lidé, staří i mladí, se začali radovat a plni odvahy obklopili ležícího Golema. Rabi odvrátil tvář a aniž řekl jediného slova se vrátil do synagogy, kde zažehl petrolejové lampy a začal znovu číst žalm a světit Sabbat.

Svatý den Sabbatu skončil, ale rabi Löw již nikdy Golema k životu nepřivedl. Ukryl ho do synagogy a podle legendy tam leží někde dodnes.

Podle jiné varianty této legendy ve městě Worms v Německu žil muž jménem Bezalel, jemuž se jedné noci narodil syn prvního dne židovských svátků. To se stalo roku 5273 po stvoření světa (roku 1579) v době, kdy byli Židé v celé Evropě krutě pronásledováni.

Národy, v nichž děti Izraele přebývaly, je trvale obviňovaly, z rituálních vražd. Židé, jak jejich nepřátelé tvrdili, používali krev křesťanských dětí k přípravě chleba na začátku židovských svátků. Narození syna rabiho Bezalela v den svátků překazilo ďábelský plán dvou bezvěrců, kteří se rozhodli podat křesťanům důkaz, že Židé používají novorozeňat k rituálním vraždám.

V noci, když ženu rabiho Bezalela zachvátily porodní bolesti, sluhové pospíchali pro porodní bábu. Na ulici zabránili dvěma mužům, aby zde pohodili pytel s mrtvým dítětem jako důkaz krvavých židovských praktik. Rabi Bezalel pak prorokoval, že osudem jeho novorozeného syna bude ochránit lid Izraele od obvinění rituálních vražd.

Syn rabiho Bezalela vyrostl a získal sílu a vzdělání. Stal se velkým učencem. Nejenže znal Svatý zákon, ale byl mistrem veškerého poznání a uměl řadu cizích jazyků. Stal se rabim v Poznani v Polsku, ale později byl požádán, aby přišel do Prahy, kde byl jmenován vrchním soudcem židovské obce.

Veškeré své myšlení a úsilí věnoval snahám zbavit svůj lid utrpení a zejména nesmyslných obvinění z rituálních vražd, která visela jako Damoklův meč nad židovskou obcí. Obracel se proto k Bohu a prosil ho, aby mu zjevil, jak by měl svému lidu pomoci.

Jednou v noci uslyšel záhadný hlas, který mu přikázal, aby vytvořil sochu člověka z hlíny, která překazí ďábelské úmysly nepřátel lidu Izraele.

Hned ráno mistr povolal svého zetě a svého nejlepšího žáka, seznámil je s pokynem z Nebes a požádal je o pomoc na tomto díle. "Pro vytvoření Golema budeme potřebovat čtyři prvky, zemi, vodu, oheň a vzduch," řekl.

"Já sám," řekl svatý muž, "představuji sílu větru. Můj zeť je jako oheň a můj nejlepší žák je symbolem vody. Naše spojení nám umožní dosáhnout úspěchu." Potom je požádal, aby vše zachovali v naprosté tajnosti. Následujících sedm dní se připravovali na své velké dílo.

Dvacátého dne měsíce Adar, roku 5340 po stvoření světa, ve čtyři hodiny po půlnoci se muži odebrali k řece na okraji města, kde z měkkého jílu začali vytvářet sochu člověka. Uplácali ruce, nohy a jeho hlavu. Socha z hlíny ležela na zádech.

Když za svitu měsíce dokončili své dílo, postavili se několik kroků od sochy. Rabi přikázal svému zeti, aby ji sedmkrát obešel a přitom opakoval kabalistickou magickou formuli, kterou rabi sestavil. Když rabiho zeť dokončil sedmý kruh, hliněná postava začala rudnout jako žhavé uhlí. Pak rabi přikázal svému žákovi, aby také postavu sedmkrát obešel a přitom opakoval jinou magickou formuli. Postava začala vlhnout a unikala z ní pára. Náhle se na jejích prstech objevily nehty a na hlavě se objevily vlasy. Hliněná postava náhle vypadala jako třicetiletý muž.

Nakonec sám rabi sedmkrát postavu obešel a opakoval přitom větu o stvoření z knihy Genesis: "A Pán stvořil člověka z prachu země a vdech do jeho úst život. A člověk obživl." (Genesis, 2:7)

Jakmile rabi vyslovil poslední tři slova, Golem otevřel oči a začal hledět na rabiho a jeho žáky plný údivu. Rabi Löw pak tiše Golemovi přikázal, aby se zvedl ze země. Golem poslechl a postavil se. Muži Golema oblékli a obuli.

Pak rabi Löw ke Golemovi promluvil: "Věz, hromado hlíny, že jsme tě stvořili z prachu země, abys chránil lid Izraele proti jeho nepřátelům a chránil jej od všeho neštěstí a útlaku, jemuž je náš národ vystaven. Tvé jméno bude Josef a nyní půjdeš do mého domu a budeš pracovat jako sluha. Budeš poslušen mým příkazům a uděláš vše, co budu požadovat, půjdeš ohněm, skočíš do vody nebo vrhneš se dolů z vysoké věže."

Golem pouze pokýval svojí hlavou na souhlas. Byl veden úctou ke všem lidským bytostem, slyšel a rozuměl, co mu říkají, ale nebyl nadán darem řeči. Pak se tři muži vydali do domu rabiho a brzy ráno přišel také Golem.

Rabi ponechal celou věc v tajnosti. Své manželce a sloužícím v domě řekl, že ráno na cestě k rituální koupeli potkal žebráka, který se mu zdál jako slušný a nevinný a proto ho pozval do domu. Rozhodl se ho zaměstnat jako sluhu, který bude vykonávat práce v jeho pracovně, ale nebude dělat žádné jiné domácí práce.

Golem se posadil do rohu pracovny, měl hlavu ve svých dlaních a bezmyšlenkovitě se díval kolem sebe. Neznal důvod, proč je zde a nechápal, co se kolem něj děje. Rabi Löw mu řekl, že mu neublíží ani oheň ani voda, ani žádný meč. Znovu mu zopakoval jeho jméno Josef, jako byl Josef Sheda v Talmudu, který byl napůl člověk a napůl duch.

Rabi Löw byl osvícený muž a služeb Golema používal skutečně jen na obranu svého lidu proti krvavým obviněním, jimiž byli Židé v Praze v té době vystaveni.

Kdykoliv rabi Löw poslal Golema do ulic na obranu židovské obce, na krk mu zavěsil amulet z jelení kůže. Díky amuletu byl Golem neviditelný, ale sám viděl všechno. Kdykoliv chtěl někdo Židům uškodit a chtěl odhodit na ulici mrtvé dítě, byl zde Golem se svojí ohromnou silou, jíž vykonal řadu dobrých skutků.

Nastal den, kdy obvinění Židů z rituálních vražd bylo konečně vykořeněno a Židé si mohli oddechnout, protože pronásledování kvůli domnělým rituálním vraždám bylo zakázáno. Rabi Löw se proto rozhodl Golema daru života zbavit. Položil Josefa na postel a přikázal svým žákům, aby sedmkrát obešli ležícího Golema a opakovali magická slova, jimiž ho přivedli k životu, v opačném pořadí. Golem se změnil v hromadu hlíny, kterou pak vynesli večer z domu.

Ve vývoji pozdějších legend o Golemovi lze vystopovat tři významné body:

• Legendy souvisí s dřívějšími příběhy o vzkříšení mrtvého vložením Božího jména do úst nebo rukou mrtvého a zničením pergamenu, na němž je napsáno Boží jméno pozpátku a tím je příčinou smrti. Tyto legendy byly rozšířeny v Itálii asi od 10. století v díle Megillar Ahima'az.
• Legendy se vztahují k představám běžným v nežidovském světě o stvoření alchymického člověka (Paracelsův "homunculus").
• Golem, který je sluhou svého tvůrce, je obdařen nebezpečnými přirozenými silami, které den ode dne rostou. Proto ho musí jeho tvůrce zničit v prach odstraněním šému z jeho čela nebo z úst. Zde je myšlenka Golema spojena s novým motivem nezvládnutelné síly prvků, které mohou zničit svět. Tyto legendy se objevily poprvé v souvislosti s Elijahem, rabim z Chelmu, který zemřel v roce 1583.

Legendy o Golemovi, zejména ve svých pozdějších formách, se staly oblíbeným literárním námětem v 19. století nejprve v židovské i nežidovské německé literatuře a později v hebrejské a jidiš literatuře. K vrcholům náleží kniha "Nifla'ot Maharal im ha-Golem" (Podivuhodné činy rabiho Löwa s Golemem) z roku 1909, kterou napsala Judith Rosenberg. Spojení Golema a bojem proti zločinům rituálních vražd je moderní literární smyšlenkou. Tato literatura, v níž je například popisována Golemova láska k jisté ženě, nemá s legendami o Golemovi příliš společného. Podobně nesmyslné jsou symbolické interpretace Golema, jako je boj pracujícího lidu za své osvobození.

Zájem o legendu o Golemovi vzrostl mezi spisovateli, umělci a hudebníky počátkem 20. století. Golem se stal námětem knih různých spisovatelů v Rakousku, v Československu a v Německu. Výjimečnou prací byla povídka "Der Golem" z roku 1915 bavorského autora Gustava Meyrinka (1868 - 1932), který řadu let strávil v Praze. Meyrinkova kniha podrobně popsala temnou atmosféru tehdejší doby a stala se alegorií tlaků moderní společnosti, která se snažila udělat z člověka nemyslící stroj.

Ve 20. století téma Golema také proniklo do děl židovských amerických autorů, kteří původní židovské motivy využili podle svého. Tato díla s původní židovskou tradicí neměla příliš společného a týkala se spíše současného života Židů ve Spojených státech. Objevil se například motiv ženského stvoření s cílem překonat tradiční předsudky vůči ženám.

Ve filmu se motiv Golema poprvé objevil v roce 1917 ve snímku Paula Wegenera "The Golem and the Dancer", který postrádal původní náboženský význam legendy o Golemovi.

Paul Wegener v letech 1914 až 1917 natočil celkem tři filmy s tématikou Golema. Film "The Golem" byl situován do 29. století, film "The Golem and the Dancer" byl odlehčenou fantazií a konečně film "The Golem: How He Came into the World" se navrací do 16. století k příběhu rabiho Löwa. Dodnes se zachoval pouze třetí film v Židovském muzeu. Golema ve filmu hrál sám Wegener.

V Československu roce 1951 režisér Martin Frič natočil nezapomenutelný dvojfilm "Císařův Pekař" a "Pekařův císař" podle námětu Jiřího Brdečky a Jana Wericha a divadelní hry Jiřího Voskovce a Jana Wericha "Golem". Hudbu k filmu složil Julius Kalaš, píseň "Ten dělá to, ten zas ono" napsali Zdeněk Petr a Jan Werich, výtvarníkem byl Jiří Trnka. Císaře Rudolfa II. a pekaře Matěje Kotrbu hrál Jan Werich, Kateřinu a Syrael hrála Nataša Gollová, hraběnku Stradovou hrála Marie Vášová. Císařského komořího Langa hrál Bohuš Záhorský, dvorního astrologa hrál František Filipovský, magistra Edwarda Kellyho hrál Jiří Plachý, Jeronýma Alessandra Scottu hrál František Černý, maršála Bernarda Rusworma hrál Zdeněk Štěpánek. Ve filmu dále hráli Václav Trégl, Josef Kemr a v epizodních rolích Ladislav Rychman, Věra Chytilová, Ivan Svitáček, V. Leraus, B. Bezouška, Josef Hlinomaz a řada dalších.
 

Příběh Frankensteina vychází z židovské legendy o Golemovi. V roce 1808, osm let předtím, než Mary Shelley napsala příběh o Frankensteinovi, se legendami o Golemovi zabýval Jakob Grimm, který byl spoluautorem pohádkových příběhů bratří Grimmů. Mary Shelly v úvodu své knihy napsala, že ji inspirovaly německé "strašidelné příběhy". V létě 1816 přijela do Ženevy, ale počasí bylo chladné a deštivé a večer vanul silný vítr. Celá tísnivá atmosféra v autorce vyvolávala strašidelné představy.

Frankenstein stvořil umělého tvora, který se postavila proti svému tvůrci. Tento námět se objevuje ve většině příběhů o Golemovi v době, kdy autorka dílo napsala. Například v roce 1682 Johann Schmidt o Golemovi napsal, že použil svoji velkou ničivou sílu proti svému pánovi. Podobnou charakteristiku Golema lze nalézt v dalších dílech tehdejší doby. Tento námět pak pronikl také do příběhu o Golemovi v Praze.

Motiv Golema se objevuje již v Talmudu ve 4. století, kdy Golema vytvořil rabi Abba ben Rav Hamma (Rava). Talmud zmiňuje tento příběh v souvislosti s jinými tématy. V příbězích Talmudu vytvoření Golema nebylo samo o sobě nijak významné. Kdokoliv byl poslušen a miloval Boha, byl schopen tak učinit. Podle židovské tradice řada svatých rabínů vytvořila lidské a zvířecí Golemy, jako rabínové Channina a Hoshia, Ben Sira, Josefových jedenáct bratrů a patriarcha Abraham. Zřejmě však nejznámějšího Golema vytvořil rabi Yehudah Löw ben Bezalel zvaný "Maharal". Socha rabiho Löwa od Ladislava Šalamouna stojí na nároží hlavní budovy pražského magistrátu na Mariánském náměstí.
 

Rabi Aryeh Kaplan popsal, jak podle "Knihy stvoření" lze Golema stvořit. Golema nemůže stvořit jediný člověk, ale musí mít jednoho nebo dva pomocníky. Golema lze vytvořit pouze z panenské hlíny, do níž dosud nevstoupila noha člověka. Tato hlína musí být hnětena čistou pramenitou vodou tryskající přímo ze země. Pokud byla voda nabírána jakoukoliv nádobou, nelze ji použít. Lidé, kteří tvoří Golema se musí před prací nejprve očistit fyzicky a duševně. Při tvorbě Golema musí být oděni v čistém bílém rouše. Nikdo nesmí udělat žádnou chybu, jako špatně vyslovit magické slovo, a práci nelze přerušit.

Tvorba Golema byla spíše než fyzickou činností vysoce pokročilou meditační technikou. Monotónní zpěv určitých správných slov a odříkávání pasáží Tetragrammatonu mělo navodit velmi reálný duševní obraz lidské bytosti, kousek po kousku. Jakmile byla tato představa Golema dokončena, tento duchovní potenciál byl přenesen do vytvarované hlíny. Celý proces pak byl završen oživením Golema.

Literatura a odkazy:

[X1] Kay E. Vandergrift: Background of the Golem Legends. June 2, 1997.

[X2] D.L. Ashliman: The Golem. A Jewish Legend. October 27, 1999.

[X3] Boris Karloff: Frankenstein and the Golem.

[X4] Jeffrey Smith: The Golem. Alchemy Forum.

[X5] Legenda o Golemovi. Podle Aloise Jiráska: Staré pověsti české.

Zahraniční prameny o Golemovi

1. Alexander, Tamar. "A Legend of the Blood Libel in Jerusalem: A Study of a Process of Folk-Tale Adaptation," International Folklore Review: Folklore Studies From Overseas. Volume 5 (1987):60-74.
2. Allison, Alida. "Guess Who's Coming to Dinner? The Golem as Family Member in Jewish Children's Literature," Lion and the Unicorn. Volume 14, No. 2 (December 1990): 92-97.
3. Anthony, Piers. Golem in the Gears. New York: Ballantine, 1986.
4. Bilski, Emily D. Golem! Danger, Deliverance, and Art. Foreword by Isaac Bashevis Singer; with essays by Moshe Idel and Elfi Ledig.New York: Jewish Museum, 1988.
5. Bloch, Hayim, The Golem; Legends of the Ghetto of Prague. Translated from the German by Harry Schneiderman. With prefatory note by Hans Ludwig Held. Blauvelt, NY: Rudolf Steiner Publications, 1972.
6. Borges, Jorge Luis. The Golem. New York: Grove Press, 1967.
7. Chabon, Michael. The Amazing Adventures of Kavalier & Clay. New York: Random House, 2000.
8. Dundes, Alan, Ed. The Blood Libel Legend: A Casebook in Anti-Semitic Folklore. Madison, WI: University of Wisconsin Press, 1991.
9. Goldsmith, Arnold L. The Golem Remembered, 1909-1980: Variations of a Jewish Legend. Detroit, MI: Wayne State University Press, 1981.
10. Goldsmith, Arnold. "Elie Wiesel, Rabbi Judah Lowe, and the Golem of Prague," Studies in American Jewish Literature. Volume 5 (1986):15-28.
11. Hamill, Pete. Snow in August: A Novel. Boston, MA: Little Brown, 1997.
12. Haraway, Donna. "A Manifesto for Cyborgs: Science, Technology and Socialist Feminism in the 1980's" in Feminism/Postmodernism. Linda Nicholson, Ed., New York: Routledge, 1990, pp. 190-233.
13. Idel, Moshe. Golem: Jewish Magical and Mystical Traditions on the Artificial Anthropoid. Albany: State University of New York Press, 1990.
14. Jacoby, Jay. Selected Resources for the Study of the Legends of the Golem and Lilith. [microform} Charlotte NC: J. Jacoby, 1984. [Nineteenth Annual Convention, Association of Jewish Libraries, June 24-27, 1984, Atlanta, Georgia.]
15. Jacoby, Jay. "The Golem in Jewish Literature," Judaica Librarianship. Volume 1, No. 2 (Spring 1984):100-04.
16. Krause, Maureen T., Ed. "Rabbi Loew and His Legacy: The Golem in Literature and Film." SERIES: Journal of the Fantastic in the Arts ; v. 7, nos. 2 and 3. Tallahassee, FL: Florida State University, 1996.
17. Meyrink, Gustav. The Golem. Translated by Mike Mitchell and with an introduction and chronology by Robert Irwin. Sawtry, Cambs: Dedalus; Riverside, CA : Ariadne, 1995.
18. Piercy, Marge. He, She, and It. New York: Knopf, 1991.
19. Plank, Robert. "The Golem and the Robot." Literature and Psychology. vol. 15 (1965).
20. Posner, Marcia W. 'The Golem in Art: An Interview with Beverly Brodsky, Creator of Her Own Golem," Judaica Librarianship. Volume 1, No. 2 (Spring 1984):104-06.
21. Ripellino, Angelo Maria. Magic Prague. Berkeley, CA: University of California Press, 1994.
22. Rowen, Norma. "The Making of Frankenstein's Monster: Post- Golem, Pre-Robot," in Nicholas Ruddick, Ed. State of the Fantastic: Studies in the Theory and Practice of Fantastic Literature and Film, Westport, CT: Greenwood Press, 1992, pp.169-77.
23. Rubens, A. Alfred. A History of Jewish Costume. New York: Crown, 1973.
24. Schaffer, Carl. "Leivick's The Golem and the Golem Legend," in Patrick D. Murphy, Ed. Staging the Impossible: The Fantastic Mode in Modern Drama. Westport, CT: Greenwood Press, 1992, pp. 137-49.
25. Scholem, Gershom Gerhard. On the Kabbalah and Its Symbolism. [Zur Kabbala und ihrer Symbolik.] Translated by Ralph Manheim; Forward by Bernard McGinn. New York: Schocken Books, 1996.
26. Sherwin, Byron L. The Golem Legend: Origins and Implications. Lanham, MD: University Press of America, 1985.
27. Thieberger, Bedrich. The Great Rabbi Loew of Prague: His Life and Work and the Legend of the Golem. New York: Farrar, Straus and Young, 1955.
28. Teitelbaum, Richard. Golem. Sound Recording: An Interactive Opera. New York: Tzadik, 1995.
29. Trachtenberg, Joshua. Jewish Magic and Superstition: A Study in Folk Religion. New York: Atheneum, 1970.
30. Wechsberg, Joseph. New York: Macmillan, 1971.
31. Wiener, Norbert. God and Golem, Inc.: A Comment on Certain Points Where Cybernetics Impinges on Religion. Cambridge, MA: M I T Press, 1988.
32. Winkler, Gershon. The Golem of Prague: A New Adaptation of the Documented Stories of the Golem of Prague. Introductory Overview by Gershon Winkler. illustrated by Yochanan Jones. New York: Judaica Press, 1980, 1994.
33. Winkler, Gershon, The Sacred Stones: The Return of the Golem: A Mystical Novel. Illus. by Yosef Dershowitz. New York: Judaica Press, 1991.
34. Kaplan, Aryeh. Sefer Yetsirah: The Book of Creation, in Theory and Practice. Samuel Weiser Inc., York Beach, 1990.