Autor článku "What is research" [X1] vyjadřuje svůj osobní názor jako člověk, který zasvětil svůj život vědeckému výzkumu. Ve svém článku kritizuje principy tržní společnosti, uplatňované v současné vědě, zejména "zneužívání" vědy ke komerčním účelům.

Autorovy argumenty jsou občas mystifikací. Například tvrdí, že demokracie se snaží ve vědě prosazovat průměrnost, průměrné poznání pro všechny. Tržní mechanismus podle autora zotročuje současnou vědu. Řadě vědců již nejde o poznání, ale o moc.

Pokud by autor měl pravdu, proč ve Spojených státech, v té "baště kapitalismu a demokracie", je tak mocně podporována "čistá" věda, jako je teoretická fyzika, fyzika vysokých energií nebo kosmologie? Proč ve Spojených státech je nejvíce nositelů Nobelových cen, tedy výjimečných odborníků, kteří dosáhli zcela výjimečných výsledků? Proč ve Spojených státech je nejvíce vědců neamerického původu?

Autorův článek ale nelze posuzovat jednostranně. Autor také kritizuje, jak současná věda produkuje tisíce článků, aniž by kromě několika odborníků daného oboru byly někomu k užitku nebo k poznání.

Vše obvykle začíná na střední škole, kde se schopní učitelé snaží zaujmout studenty vyprávěním o bitvách a záhadách vědy. Samozřejmě neprobudí zájem u všech studentů, ale někteří z nich se později budou věnovat vědeckému výzkumu. Jejich zájem o vědu je posilován schopnostmi řešit problémy, které se ostatním studentům zdají obtížné. Zájem o vědu a matematiku posiluje jejich zdravé sebevědomí.

Jako obdivovatelé vědeckého poznání se seznamují s velkými událostmi v historii vědy a s vědeckými objevy. Jejich hrdiny se stávají Galileo Galiei, Isaac Newton, Charles Darwin, Albert Einstein, Niels Bohr a řada dalších významných vědců.

Po dokončení střední školy začnou studovat na vysokých školách. Většina z nich studium úspěšně dokončí a někteří se pak dostávají do vědeckých ústavů a výzkumných center, kde se dělá výzkum. Avšak co vlastně je oním výzkumem?

Historie nás učí, že zkušenosti jednotlivce nelze oddělit od obecného vědeckého vývoje. Když Galileo pozoroval měsíce planety Jupiter, mimo jiné ukázal, že existují tělesa, která neobíhají kolem Země, jak se v té době všeobecně věřilo. Newtonovy zákony původně nesloužily k nějakým vědeckým výpočtům, ale snažily se objasnit působení Boha v našem Vesmíru. Když Pierre Simon Laplace řekl Napoleonovi, že vyřešil soustavu rovnic, popisující pohyb planet, aniž by potřeboval Boha, nešlo mu o zdůraznění svých matematických schopností, ale o dosažení pravdy bez odkazu na nějaké starověké mýty. Charles Darwin svojí evoluční teorií o původu druhů vrátil lidstvo do království zvířat.

Důležitou hybnou silou tehdejších vědců byla snaha změnit základní představy o Vesmíru. Věda bojovala s pověrami a snažila se dosáhnout snů Epicura a Lucretia, překonat představu bohů ovládajících Vesmír, osvobodit Přírodu od nadvlády pánů temnot, duchů, mystických sil, demystifikovat Vesmír a především nalézt pravdu. Jinými slovy, poznání bylo důvodem poznání, bylo snahou povznést lidstvo k pochopení Přírody bez pověr a mýtů.

Žijeme v jiné době. Dnešní útlak nepochází od duchovenstva, které by obhajovalo svoji víru. Hlavní hybnou silou současného světa není Bůh, ale Peníze. Spojení kapitalismu a demokracie je mocné a jejich nepřátelé mají pouze dva osudy: budou pohlceni nebo zničeni. Aplikované vědy jsou spojencem kapitalismu. Jejich úkolem je vyvíjet nové technologie a zaplavovat trh svými výrobky opatřenými cenovkou. Čisté vědy a jejich nekomerční aplikace, jako je např. astronomický výzkum, jsou přizpůsobeny potřebám současné doby. Očekávají se od nich praktické aplikace alespoň jako vedlejší produkt. Spotřební společnost nepřipouští představu poznání jako důvodu poznání. Dokonce Buddhismus, který zastává antimaterialistické názory, byl v západním světě převeden do tržní formy v podobě knih a kurzů transcendentální meditace. Kultura se přeměnila v "kulturní průmysl". Vědecké poznání se stalo "dojnou krávou" rostoucího a tloustnoucího průmyslu, který poskytuje práci státním zaměstnancům, aby mohli žít se svými rodinami v blahobytném státě.

Věda "géniů" se stala vědou "mas", demokratickou vědou, která dává přednost průměrnosti. Žaludek má přednost před mozkem. Všechno je byrokratizováno, všechno vyžaduje papír a soulad s průměrností.

Norman O. Brown ve své práci "Love's body" píše, že demokracie nelibě nese existenci něčeho, čemu nerozumějí všichni. V demokratické akademii je pravda předmětem veřejného ověřování, pravda je něco, čemu musí rozumět i idiot. Takto se chápe vědecká metoda. To, co se nazývá vědou, je pokusem demokratizovat poznání, pokusem nahradit jasnozřivost metodou, genialitu průměrností, nespoutané myšlení jednotnou operační procedurou. Duch génia je nahrazen jednotným mechanismem.

Ideály výzkumy byly opuštěny. Intelektuální neklid a hledání pravdy byly základem ohromného poznání, které přesahovalo různé vědecké obory. Dnešní vědec nemůže obsáhnout celou šíři poznání. Vědecká práce se stále více specializuje. Vědci se samozřejmě vždy specializovali na určitou vědeckou oblast, ale dnes dochází k mikrospecializaci. V astrofyzice existují odborníci na chladné hvězdy, na galaktická jádra nebo na určité typy jaderných reakcí. Většinou vědec může jen doufat, že se mu podaří odhalit nějaká tajemství v jeho několika mikrospecializacích, jimž věnuje svůj čas a intelektuální úsilí. Těžko si lze představit někoho, kdo by se věnoval jen určité specializaci z čistého zájmu a s nadějí, že právě jeho specializace se stane středobodem světa. Spíše lze pozorovat přeměnu vědeckého poznání v průmyslový systém masové produkce.

René Descartes ve své práci "Pravidla pro směr mysli" v prvním pravidle uvedl, že kdokoliv se chce zabývat zkoumáním pravdy o věcech, tak se nebude věnovat nějaké zvláštní vědě. Veškeré vědecké poznání spolu navzájem souvisí. Bude přemýšlet o rostoucím přirozeném světle rozumu, nikoliv, aby něco vyřešil nebo překonal obtíže, ale proto, aby porozuměl životu a chování, které jsme si zvolili.

Co produkuje dnešní vědecký průmysl? Odpověď závisí na pozorovateli. Zevnitř vidíme tuny potištěného papíru, tisíce odborných článků v elektronické formě, které nikdy nikdo nepřečte s výjimkou několika specialistů, kteří se daným problémem právě zabývají. Z venku vidíme hermetické ohromení "obyčejných" lidí, kteří si představují, jaké úžasné věci musí vědci objevovat a jak je věda obtížná, složitá a zcela nepřístupná jejich úrovni znalostí. Tito lidé odvádějí daně státu, který z nich financuje vědecký výzkum. Je jasné, že aplikovaná věda má lepší postavení, protože lidem slibuje technologický pokrok. Čistá věda, přestože bezprostředně nevede k praktickým výsledkům, je z dlouhodobého hlediska důležitá jako základ aplikovaného výzkumu. Pokud ale nemůže lidem nabídnout žádné technologické argumenty, snaží se je přesvědčit svými znalostmi. Je-li to nutné, přehání. Například tvrdí, že finančně nákladný satelit nebo dalekohled může znamenat revoluci v astronomii, protože astronomové budou schopni jím pozorovat celý vesmír. Avšak výsledky nejsou tak fantastické, jak původně astronomové slibovali. Snad objeví nějakou novou galaxii, kterou dosud neměli v astronomickém atlase.

Neměli bychom sami sebe klamat. Isaac Newton v jistém období svého života s pouhým papírem a perem byl mnohem plodnější, než tisíce současných nejlepších vědců za celý život a s náklady mnoha miliónů dolarů. Existuje mnoho článků a ohromné množství dat, ale v chápání přírody jako celku jsme téměř nepokročili. Velké snahy, ale malé výsledky.

Boj o ekonomickou moc a společenské postavení se projevuje také ve vědě mezi odborníky různých oblastí, místo aby společně hledali "pravdu". Astronomové chtějí více peněz, aby mohli odhalit tajemství vesmíru. Fyzikové vysokých energií chtějí více peněz, aby mohli odhalit tajemství hmoty. Biologové chtějí více peněz, aby mohli odhalit tajemství života. Jak netrpěliví jsou lidé, kteří chtějí sami rozluštit všechna tajemství přírody a neponechat nic příštím generacím! Některá data ještě nebyla zpracována a my už toužíme získat další. Hlavně rychle, než někdo jiný učiní nějaký objev! Netrpělivost nikdy nebyla vlastností moudrých lidí. Řada současných vědců netouží po poznání, ale po moci. Německý filozof Friedrich Nietzsche dobře psychologicky odhalil lidské úmysly.

Boj mezi specialisty různých vědních oborů se podobá obraně půdy ve středověku. "Autority oboru", jak sami sebe označují, se chovají podobně jako majitelé půdy, kteří chrání své království. Když se nějaký vetřelec pokusí strkat nos do oblasti, která mu nepřísluší, je velmi rychle autoritami vyobcován. Obory jsou chráněny plotem speciálního jazyka a symbolů, jímž mohou projít jen příslušní odborníci. V některých případech má formalismus daného oboru zcela odradit případné vetřelce, nebo alespoň jim pochopení výrazně ztížit.

Tvrzení, že výzkum je mírovou spoluprácí a snahou dosáhnout pokroku, je poněkud hloupé. Lidé si dnes nebudou cenit výzkumu kvůli nějakým pěkným frázím. Lidé touží po prestiži. Státy posílají své sportovce na Olympijské hry, aby získaly prestiž, aby jejich sportovci budou úspěšní a lidé v televizi viděli, jak "náš sportovec získal medaili..." a slyšeli státní hymnu. Druhého dne pak lidé na prvních stránkách novin čtou, jak "naši sportovci získali medaile", a jsou hrdí na svoji zemi, pro niž jsou ochotni pracovat. Podobně stát platí vědce. Pokud nejsou užiteční pro technologický pokrok, musí být alespoň užiteční pro získání národní prestiže. Je velmi příjemné číst v novinách, že "vědci našeho vědeckého ústavu objevili...". Čtenář má dobrý pocit, že žije ve správné zemi. Pokud v některé rozvojové zemi probíhá vědecká konference, chtějí snad její vědci mírovou spolupráci a dosažení pokroku pro lidstvo, když v jejich zemi lidé umírají v chudobě?

Významný španělský filozof Miguel de Unamuno řekl: "Nechte je objevovat!" Pokud chceme poznat pravdu, cestou rozhodně není mikrospecializace. Ponechme národy jejich snahám. Jejich vlastní hrdost vyhlásí nové zprávy do celého světa a myšlenky, o něž se zajímáme, dosáhnou našich uší. Smyslem vědy není jen zaměstnání nebo získání nějakého ocenění, ale především moudrost.

Miguel de Unamuno ve svém díle "O tragickém vědomí života" píše, že žijeme mohutnou společenskou aktivitou, máme mocnou civilizaci, mnoho vědy, umění, průmyslu a morálky. A až jednou naplníme svět průmyslovými zázraky, mnoha továrnami,silnicemi, knihovnami a muzei, až vyčerpáme všechno kolem nás, pak pro koho to všechno bude? Existuje člověk pro vědu nebo věda pro člověka?

Musíme si znovu položit otázku? Komu věda slouží? Kam jdeme? Věda sloužila jako nástroj poznání a dovedla lidstvo k moderní době osvícenství. Dnes však je věda rozrušena jako moderní umění. Filozof Feyerabend ve své práci "Proti metodě" napsal, že věda přestala být tvárným nástrojem pro objevování a změnu světa a stala se pevným blokem poznání, nepřístupným lidským snům, přáním a nadějím.

Věda ztratila svoji původní přitažlivost a je dnes technickou metodou. V jakém jménu dnes provádíme výzkum? Ve jménu pravdy? Ekonomiky a bohatství? Prestiže? Věda musí zůstat zábavou přes rostoucí přísnost a obtížnější hranice.

Výzkum je boj, co jiného by lidská bytost mohla dělat? Boj proti silám nebo boj pro ovládnutí sil, záleží jen na nás. Věda může být revolucí nebo uzamčenou komnatou. Stojatá voda, která nepřeskakuje kameny, tvoří močály.

Odkazy:

[X1] Martín López Corredoira: What is research? Astronomisches Institut der Universität Basel. 8 Jan 2002. physics/0201012 e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.