Těžký administrátorův sen
autor: Jiří Svršek

Tak už jen zabalit těch několik drobností z pracovního stolu a mohu jít. Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že to všechno vezme takový smutný konec. A už vůbec ne, že na tom budu mít také svůj nemalý podíl viny.

Od počátku naše firma byla nadějnou štikou na českém trhu. Krátce po revoluci se majitelům firmy podařilo pružně vyplnit mezeru artiklem, o němž nikdo nemůže pochybovat, že by neměl budoucnost. Bratři Zátkové přišli s ojedinělým technologickým nápadem a založili firmu Špunt. Hned v začátku se jim podařilo získat několik významných odběratelů a po necelém roce poprvé rozšířili výrobu.

Díky reklamě a zejména díky kvalitě a rozumné ceně výrobků firma brzy získala desítky menších odběratelů, kteří jí celkově zajistili trvalý a rostoucí odbyt.

Tehdy jsem přišel do firmy já. Krátce po vysoké škole a po nezbytném pobytu v armádě, nadšený ohromnými možnostmi výpočetní techniky a moderních informačních technologií. V našem městečku nikdy nebylo příliš pracovních příležitostí. Zpočátku se mi nabídka firmy Špunt nezdála příliš zajímavá. Ale člověk si někdy nemůže vybírat. V Praze se mi zůstat nechtělo a tak jsem nabídku nakonec přijal. Zejména proto, že bratři Zátkové měli progresivní představu budoucího rozvoje své firmy.

V době mého nástupu firma Špunt znovu rozšiřovala výrobu a již bylo nutné celý proces objednávání materiálu, skladové evidence, příjmu a zpracování objednávek, fakturace a účetnictví nějak zautomatizovat. Technologie výroby a distribuce měly svoje specifické stránky a na trhu tehdy ještě nebylo příliš programů pro účetnictví a skladovou evidenci. Stál jsem na zelené louce.

Rozhodl jsem se pro ambiciózní projekt. Když se na to dívám dnes, tak v tom jistě byl kus frajeřiny a nafoukanosti. Pro vysokoškoláka nabitého vědomostmi nic není dostatečně velké. Bratři Zátkové byli ochotni do informačních technologií vložit nemalý peníz a tak jsem dostal zelenou.

Pustil jsem se do budování lokální sítě se strukturovanou kabeláží. Výrobnu na okraji města jsem chtěl připojil bezdrátově. Koupil jsem do začátku šest počítačů. Jeden výkonnější počítač jsem postavil jako server a vybavil jsme ho síťovým operačním systémem NOS 1.12. Na něm měly být umístěny datové soubory. Software na počítačích s diskovým operačním systémem HDOS 3.1 měl k datům přistupovat prostřednictvím. Vybudování sítě a počítače s tiskárnami přišly firmu na více než čtvrt miliónu.

Firma Abraka z nedalekého okresního města pro nás začala psát první program pro skladovou evidenci a účetnictví. Během dvou měsíců naprogramovala první verzi programu InfoŠpunt 1.0.

Bohužel, již po několika týdnech se objevily v programu první problémy při uzamykání záznamů pro zápis. Rozhodl jsem se tedy požádat firmu Abraka, aby celý software přepsala do nějakého databázového systému a současně jej rozšířila o další komponenty. Firma Abraka k tomu využila spřátelené firmy Dabra a za několik měsíců vznikl program InfoŠpunt 2.0 v databázovém systému Lištička 2.5.

Asi po půl roce, když se do systému konečně podařilo vložit celý sortiment a všechny objednávky a faktury našich odběratelů, se Lištička začala zadýchávat. Mezitím se na trhu objevila nová verze diskového systému HDOS 4.0 a proto jsem se pochopitelně rozhodl provést upgrade. Jenže nový diskový systém si přestal rozumět se síťovým systémem. Můj dodavatel mi sdělil, že budu nucen zakoupit novou verzi NOS 2.0.

Během instalace systém NOS 2.0 odmítal nalézt diskové pole v serveru. Dodavatel systému mi po několika horkých telefonátech sdělil, že musím použít nový diskový řadič HDAPT, pro který jsou v systému příslušné ovladače. Poučen z předchozích chyb jsem zavolal svému dodavateli serveru. Dověděl jsem se, že základní deska mého serveru diskové řadiče HDAPT dosud nepodporuje. Dodavatel mi doporučil, abych od něj zakoupil nový server, protože výměna základní desky by si vyžádala výměnu procesoru, pamětí, videoadaptéru a napájecího zdroje.

Bratři Zátkové se na mne dívali poněkud divně, když po půl roce provozu informačního systému bylo nutné investovat dalších 150 tisíc korun do nového serveru, síťového operačního systému a nové verze diskového systému. Přesvědčil jsem je však, že jde o nutný vývoj.

Ještě předtím, než se mi podařilo zakoupit nový server, jsem se dověděl, že v diskovém systému HDOS 4.0 byly odhaleny poměrně závažné chyby a byl jsem nucen zakoupit novou verzi HDOS 5.1, přestože jsem požadoval bezplatnou náhradu vadného zboží. Ujistil jsem se u svého dodavatele, že si nová verze bude rozumět se síťovým systémem NOS 2.0.

Nový server po instalaci systému NOS 2.0 ale měl problémy. Síťový adaptér občas přestával komunikovat se sítí. Naštěstí pomohl patch síťových knihoven systému. Rozhodl jsem se, že jakmile se na trhu objeví nová verze, provedu upgrade.

Koncem roku firma Dabra převedla program InfoŠpunt 2.0 do databázového systému Lištička Turbo 3.1. O několik dní později se ale celý program zhroutil a bylo nutné se vrátit k původní verzi databázového systému. Bohužel, při zpětném převodu jsme přišli o část dat, která jsem po nocích musel znovu pořídit. Ukázalo se, že Lištička Turbo 3.1 používá odlišný mechanismus uzamykání záznamů a souborů, který je nutné v systému NOS 2.0 speciálně nastavit.

Vánoce a začátek nového roku proběhly relativně klidně. Kromě počítače, kde se nevratně poškodil pevný disk, videoadaptér a napájecí zdroj, se nic zvláštního nestalo.

Na jaře jsem vyrazil do Prahy na velkou výstavu informačních technologií, abych se dověděl o nových trendech. Pochopil jsem, že jedním z trendů jsou plně grafické operační systémy Windows. Opatrně jsem předložil svůj nový návrh majitelům firmy. Po několika hodinách se mi podařilo jednoho z bratrů přesvědčit. Argumentoval jsem především tím, že naší budoucností je Internet a ten je z uživatelského hlediska podporován pouze v systémech Windows.

Před letními prázdninami jeden z bratří Zátků odejel na dlouhou dovolenou na Kanárské ostrovy a já jsem se chopil své příležitosti. InfoŠpunt 2.1 v databázovém systému Lištička Turbo 3.1 fungoval téměř bez problémů (každé ráno jsem chodil do práce o něco dříve, abych zkontroloval integritu dat a každé odpoledne jsem odcházel o něco později, abych provedl jejich archivaci), což dokazovalo správnost nastoupené cesty.

Dostal jsem svolení koupit další dva počítače vybavené operačním systémem Windows DCV. Na těch původních nebylo možno systém Windows vůbec spustit kvůli typu procesoru. Bohužel při instalaci systému se mi nepodařilo najít ovladač síťových adaptérů, které jsem použil z původních dvou počítačů odpojených od sítě. Musel jsem sáhnout do své peněženky a koupit dva nové síťové adaptéry. Jenže po instalaci mi systém oznámil, že síťový adaptér nepracuje správně. Zoufale jsem volal svým kamarádům, než mi někdo poradil, že musím u této síťové karty změnit IRQ, protože se zřejmě "hádá" s IRQ pro tiskárnu. Síťový adaptér začal fungovat. Avšak systém Windows DCV můj server se systémem NOS 2.0 nenalezl.

Nastalo horké léto. Dodavatel systému Windows DCV tvrdil, že se musím obrátit na dodavatele síťového systému. Dodavatel systému NOS 2.0 mi potvrdil mé temné obavy. Bude nutné provést upgrade. Teprve verze systému NOS 2.1 obsahuje podporu pro klienty Windows. Avšak ani tato verze neobsahovala podporu protokolu TCP/IP pro připojení k síti Internet. Připojení do sítě Internet jsem proto zajistil na jednom počítači s Windows pomocí telefonního modemu a počítač jsem zanesl majiteli na stůl.

Byl nadšen možnostmi Internetu, ale jeho partneři se mu přes pevnou telefonní linku nemohli dovolat. Musel jsem vymyslet jiné řešení. Léto se mezitím překulilo do na začátek podzimu.

Jednou z možností bylo opustit systém NOS 2.0 a nahradit jej systémem WinNet, který byl horkou podzimní novinkou. Nebylo mi však jasné, jak by ze zachoval databázový systém Lištička Turbo, pod kterým byl napsán firemní systém InfoŠpunt 2.2 (přes léto se objevily drobné změny, proto to nové číslo verze). Abych nečinil chybné kroky, rozhodl jsem se jeden z počítačů s instalovaným systémem Windows pokusně použít pro systém WinNet. Neměl jsem co ztratit, protože připojení k Internetu měl pouze jeden počítač v kanceláři majitelů a druhý čekal na využití.

Od kamaráda jsem si půjčil systém WinNet 1.0, abych vyzkoušel jeho možnosti, než ho případně zakoupím. Smazal jsem Windows a začal instalovat WinNet. Během instalace mě ale instalační program informoval, že na disku je málo místa a instalace bude ukončena. To bylo podivné, protože počítače s Windows jsem koupil s dostatečně velkými disky a systém WinNet neměl o mnoho větší nároky než systém WinNet. Po hodině laborování jsem objevil problém v rozdělení diskových úseků systémem Windows.

Systém WinNet 1.0 umožňoval připojení do sítě Internet, pro které jsem obětoval svoji telefonní linku. Systém Windows DCV na počítači v kanceláři majitelů jsem pokusně nastavil tak, aby používal jako bránu do sítě Internet počítač se systémem WinNet. Skutečně to fungovalo. Byl jsem nadšen.

Podzim začal hýřit barvami. Sklizeň vinné révy počet zakázek rychle zvyšovala. Podařilo se mi oba majitele přesvědčit, aby poskytli finance na nákup systému WinNet 1.0 a na další počítač jako server do sítě Internet.

Dnes už vím, že to byla zřejmě moje osudová chyba. S nákupem systému WinNet 1.0. jsem se dostal do pasti, z níž nebylo úniku. Několik týdnů po nákupu systému jsem zjistil, že systém WinNet opravdu nemá žádnou síťovou ochranu proti napadení z Internetu. Bylo nutné zakoupit komponentu WinNet Protect za dalších 40 tisíc korun.

Rozhodl jsem se všechny počítače postupně vybavit jednotně systémem Windows. To si vyžádalo další nemalé náklady na výměnu základních desek, procesorů, pamětí, videoadaptérů a napájecích zdrojů. Zároveň jsem tlačil na firmu Abraka, aby převedla firemní systém InfoŠpunt 2.4 pod systém Lištička WinTurbo, aby bylo možno používat program v prostředí systému Windows.

Jenže v zimě se celá situace zásadním způsobem změnila. Americká společnost Oraculum provedla akvizici výrobce systému Lištička a následně další jeho vývoj zastavila. Místo něj nabídla zákazníkům relační databázový systém ORCA 3.1, který představoval kvalitativně nový krok v oblasti databází. Systém ORCA byl implementován jak v operačním systému NOS, tak v WinNet. Bohužel jakýkoliv převod firemního systému InfoŠpunt ze systému Lištička do systému ORCA byl zcela vyloučen. Systém ORCA používal zcela odlišné principy manipulace s databázemi a od základů odlišný programovací jazyk.

Bylo nutné majitele firmy připravit na značnou investici. Systém ORCA v minimální konfiguraci stál 60 tisíc korun. Ale obě firmy Abraka a Dabra se dalšího vývoje firemního systému InfoŠpunt vzdaly. Obrátil jsem se proto na pražskou firmu Moloch, která jako jedna z prvních na českém trhu měla se systémem ORCA zkušenosti. Firma Moloch ale nedávno investovala značné finační prostředky do vývojových nástrojů systému ORCA v operačních systémech WinNet a Windows. Proto částka za vývoj od základů nového firemního systému SuperŠpunt nebyla zanedbatelná.

Na jaře po roční účetní uzávěrce jsem se od majitelů dověděl, že pokud budou realizovány všechny mé plány, tak náklady na informační technologie by dosáhly neuvěřitelných patnácti procent čistého zisku firmy. Musel jsem vložit všechny své přesvědčovací schopnosti, abych oba majitele ujistil, že tyto náklady jsou pro firmu životně důležité.

Na přelomu jara a léta firma Oraculum přišla na trh s novou verzí systému ORCA 4.1, který byl implementován pod verzi systému WinNet 2.1. Firma Moloch mi oznámila, že vývoj firemního systému SuperŠpunt bude dále prováděn pod tímto systémem a že se musím připravit na zvýšené náklady nejméně o 20 procent.

Systém WinNet 2.1 ale vyžadoval nový hardware. Rekonstrukce serveru se systémem WinNet 1.0 se nevyplácela, protože by bylo nutné vyměnit základní desku, procesor, paměti, videokartu, řadič disku a síťový adaptér. Server, na němž dosud běžel systém NOS 2.0, jsem zatím zrušit nemohl, dokud firma Moloch nedokončí vývoj a navíc jsem se obával, že jeho hardware nebude dostačovat.

Na trhu se s velkou slávou objevil systém Windows DCVI. Rozhodl jsem se provést upgrade všech počítačů a definitivně opustit systém HDOS, který od mého prvního nasazení dospěl do verze 6.1 a jeho vývoj byl definitivně ukončen.

Počátkem léta firma Moloch dokončila vývoj firemního systému SuperŠpunt. Přestože neobsahoval žádné nové myšlenky v porovnání se systémem InfoŠpunt, jeho cena s inzerovanými zvýšenými náklady dosáhla pro firmu ohromných 400 tisíc korun. Nový server stál 80 tisíc korun a systém WinNet 2.1 s komponentou Protect a databázovým systémem ORCA stál dalších 130 tisíc. Nové počítače pro systém Windows firmu přišly na dalších téměř 200 tisíc.

Byl jsem přesvědčen, že nyní již mohu klidně spát. Firma byla vybavena na všech počítačích grafickým systémem Windows, na serveru systémem WinNet, který umožňoval jak přístup do sítě Internet tak provoz databázového serveru ORCA, a konečně zcela novým firemním informačním systémem SuperŠpunt. Kromě několika laserových tiskáren jsem byl přesvědčen, že firma nebude do informačních technologií nic investovat.

Horké léto mne krutě přesvědčilo o opaku. Nový server se začal v parných letních dnech přehřívat a systém WinNet se kvůli tomu několikrát zhroutil. Jednou dokonce bylo nutné nainstalovat všechno zcela znovu, čímž jsem strávil teplou letní noc a horký sobotní den. Firma musela investovat do malé klimatizace a její instalace dalších 80 tisíc korun.

Začátkem nového školního roku se firma Moloch dostala do trestně právních a následně finančních potíží. Ztratili jsme jakoukoliv softwarovou podporu firemního systému SuperŠpunt, který běžel ještě v záruční době. Zdrojové texty programu se staly součástí konkurzní podstaty, takže nebylo možné se obrátit na někoho jiného.

Moje nejhorší obavy se nakonec potvrdily. V říjnu došlo v programu k nějaké chybě a všechny uložené záznamy se staly duplicitními. Program se odmítal spustit, dokud nebudou všechny tyto duplicitní záznamy z tabulek odstraněny. Pomocí nástrojů databázového systému ORCA jsem se pokoušel ručně záznamy odstranit, ale nebyl jsem schopen odhalit veškeré relační vazby. Jediným výsledkem mého snažení bylo porušení konsistence celé databáze. Kdykoliv jsem obnovil celou databázi z archivních médií, tak po několika hodinách došlo znovu k chybě a ke vzniku duplicitních záznamů. Byl jsem v koncích.