Lennart Nilsson se narodil 22. srpna 1922 v malém městečku Strängnäs asi 70 kilometrů západně od Stockholmu. Jeho kariéra začala v polovině 40. let 20. století, kdy se ve Švédsku začala rozvíjet moderní fotožurnalistika. Jako nezávislý fotograf začal spolupracovat s jednou publikační společností ve Stockholmu. Jeho prvním úspěchem byly fotografie osvobození Norska v roce 1945.

Záhy se jeho série fotografií jako "Porodní asistentka v Laponsku" (1945), "Lov polárního medvěda na Špicberkách" (1947) a "Rybáři na řece Kongo" (1948 dostaly do prestižních časopisů, jako je Life, Picture Post a Illustrated. Výběr ze svých fotografií publikoval v roce 1955 v knize "Reportage". V roce 1954 ve své knize "Profile" publikoval sérii fotografií předních a významných osobností Švédska. V některých významných obrazových časopisech a v roce 1963 v knize "Hallelujah" byla publikována jeho velká fotografická esej o švédské Armádě spásy.

V polovině 50. let 20. století Nilsson začal experimentovat s novými fotografickými technikami, aby se "dostal blíže". Jeho překvapivé makrostudie se staly velkou senzací a byly publikovány v řadě knih a časopisech na celém světě. Počátkem 60. let 20. století začal používat speciálně upravené velmi tenké endoskopy (s průměrem jen 1 mm, s čočkami zachycujícími až obrazové pole s úhlem 170 stupňů a s velmi krátkou ohniskovou vzdáleností jen 1,5 mm), aby mohl fotografovat krevní řečiště a dutiny lidského těla.

Na jaře roku 1965 si Nilsson v časopise Life Magazine přečetl příběh o lidské reprodukci, který měl 16 stran. Dalších dvanáct let se tímto příběhem zabýval. Jedním ze snímků bylo embryo uvnitř dělohy zachycené endoskopem s elektronickým bleskem. Nilsson vzpomíná, že nakladatelé požadovali, aby snímek působil reálně. Proto Nilsson vytvořil velmi ostrý a přesvědčivý snímek tváře embrya. Avšak svůj první snímek endoskopem vytvořil již v roce 1957. Tehdy zachytil nohy, ruce, chodidla, pohlavní orgány embrya atd. Avšak toužil zachytit tvář embrya, což vyžadovalo velmi zvláštní osvětlení zepředu endoskopu. Získal jedinečnou možnost vytvořit snímek 15 týdnů starého embrya, ale bohužel nefungoval blesk. Trvalo řadu let, než měl podobnou šanci.

Revolucí v endoskopii zahájila německá firma Storz, která sestrojila endoskop o průměru pouhých 0,6 milimetru. Díky tomu Nilsson mohl vytvořit řadu snímků embrya. Nilsson využíval určitý druh laparoskopie přes stěnu dělohy, jako je amniocentesa, která slouží pro zjišťování genetické výbavy embrya. Pro své snímky používal endoskop s velmi širokým úhlem záběru, až 100 stupňů.

Technologický průlom v endoskopii znamenala vláknová optika, kde v optickém kabelu je několik tisíc optických vláken. Optický kabel umožňuje velmi vysoké rozlišení obrazu. Moderní endoskopie používá čočky o průměru jen 0,5 milimetru z velmi kvalitních materiálů. Lennart Nilsson používá videorecorder Betacam, který mu zajišťuje vysoce kvalitní snímky. V roce 1996 pořídil snímky embryí na Ženské klinice v Göteborgu pomocí endoskopu o průměru 0,8 milimetru a podařilo se mu zachytit pohyb srdce.

Lennart Nilsson se vždy podílel na vývoji zařízení, které používal při své práci. Například se podílel na vývoji čoček s německými a japonskými odborníky. Často jezdil do Tokia na konzultace a již více než 25 let spolupracuje s německou firmou Storz. Pokud například měl určitou představu o endoskopu s velmi malým průměrem, konzultoval ji s jejich inženýry a vynálezci a s odborníky v oblasti optiky. Později mu zaslali nějaké návrhy a technické výkresy a on je znovu s nimi konzultoval ze svého hlediska aplikací. Vytvořit čočku o průměru menším než třetina milimetru je velmi obtížný technologický problém. Nakonec se ve spolupráci s odborníky Nilssonovi podařilo získat endoskop, jehož průměr byl asi pětina milimetru pro snímkování embryí.

Při vytváření fotografií uvnitř lidského těla je nesmírně důležité světlo, které se přivádí světlovodem z optických vláken. Někdy je nutné použít také boční osvětlení. Výsledky jsou pak neuvěřitelné. Lidské embryo se neustále pohybuje a při dobrém osvětlení lze spatřit řadu nádherných podrobností.

Řada fotografií je pořízena vně těla. Zárodky v různé fázi vývoje byly získávány většinou ze zvířat na Univerzitě v Uppsale, jako byly zárodky kuřat. Lidská embrya pocházela z ženské kliniky ve Stockholmu a v Göteborgu. Z Německa byly získány snímky embryí prasete.

V roce 1969 Lennart Nilsson jako první ve vědecké fotografii použil rastrovací elektronový mikroskop a na stránkách časopisu Life se objevily fantastické snímky tkání uvnitř lidského těla. Svými fotografickými metodami dosáhl až miliónnásobné zvětšení a umělým vybarvováním snímků dosáhl zobrazení do té doby skrytého světa.

Pořizované vzorky samozřejmě nejsou živé. Vzorky jsou nejprve fixovány roztokem formaldehydu, pak jsou rozřezány na velmi tenké řezy a na tyto řezy se nanáší tenká vrstva zlata. V některých případech jsou vzorky zmraženy kapalným dusíkem. Nová technologie rastrovací elektronové mikroskopie umožňuje použít nízké napětí a proto vzorky mohou být živé. Podle Nilssona jde o průlom do nové oblasti vědecké fotografie a filmu.

Jedna z místností v Nilssonově laboratoři udržuje teplotu lidského těla, aby bylo možno fotografovat živé buňky po dobu asi jednoho týdne. Místnost je vybavena mikroskopem a zvláštními komorami s živnými roztoky. Nilsson používá monitor vně této místnosti a provádí vzorkování jednoho až tří snímků za minutu. Každý snímek je nutné znovu zaostřit, protože kvůli vibracím do místnosti během snímkování nelze vstoupit. Veškeré manipulace se vzorkem se musí provádět vzdáleně, což je zejména důležité při fotografování bílých krvinek, baktérií atd.

Nilsson uvádí, že při pořizování těchto fotografií není hlavním problémem sterilita vzorku, ale jeho osvětlení. Většina vzorků je citlivá na světlo a proto Nilsson při práci používá velmi slabé osvětlení a osvit zvětšuje pomocí počítače. Nilsson považuje počítače a výpočetní techniku za zcela novou cestu, kdy lze studovat živé buňky a získávat nové informace ze snímků o vysokém rozlišení. Nilssonovi se již podařilo pozorovat pomocí světelného mikroskopu dokonce viry.

Při své práci je Lennart Nilsson často zklamán tím, co se v živých organismech odehrává. Často se stane, že během filmování vajíčko odumírá, oplodněné vajíčko se nedostane do správné části dělohy. Při implantaci pouze 40 procent všech oplodněných buněk se v organismu uchytí k dalšímu vývoji. Mnohem obtížněji probíhá tento proces "ve zkumavce".

Nilssonovy senzační snímky početí života byly publikovány v jeho knize "A Child is Born", která byla již přeložena do více než 20 jazyků. Nilsson jako první publikoval jedinečné a krásné a přitom děsivé fotografie viru HIV v akci při zabíjení buněk v lidském těle. Dalším velkým úspěchem byly fotografie o spojení vajíčka a spermie a počátečních okamžiků vývoje lidského embrya.

Lennart Nilsson vzpomíná, že fotografování viru HIV bylo pro něj emocionálním zážitkem. Vzorek viru HIV získal ve Stockholmu a když cestoval přes Paříž, navštívil doktora Luca Montagniera v Pasteurově ústavu, který jako první virus HIV objevil. Navázal s ním vynikající spolupráci. Podařilo se mu získat velmi ostré snímky rastrovacím elektronovým mikroskopem z Japonska. Přestože od prvních snímků uplynulo již asi 20 let, vraždící virus HIV je stále největším zabijákem na světě.

V 70. letech 20. století americký Národní úřad pro letectví a vesmír NASA vyslal kosmické sondy Voyager 1 a Voyager 2 na průzkum Jupiteru, Saturnu a Uranu. Na jejich palubě kromě jiných byly také Nilssonovy fotografie z jeho seriálu "A Child is Born" jako zpráva lidstva případné mimozemské civilizaci.

Podobně jako většina předních fotografů naší doby také Lennart Nilsson se snažil obohatit své snímky o pohyb a zvuk. Během let natočil několik filmů pro vědecké a vzdělávací účely.

V roce 1982 Nilsson natočil film "The Saga of Life", který brzy překročil hranice Švédska a získal mezinárodní ocenění Emmy a řadu dalších významných cen. Třetí ocenění Emmy získal Nilsson za svoji sérii tří jednohodinových filmů "The Miracle of Life", jíž dokončil v roce 1996. Lennart Nilsson za své vynikající dílo získal řadu ocenění, cen, medailí a dalších uznání. V roce 1969 se stal členem Švédské lékařské společnosti. V roce 1976 mu Karolinska Institutet udělil čestný doktorát z medicíny.

V roce 1996 se Lennart Nilsson rozhodl připravit další díl knihy "A Child Is Born" a začal připravovat nový televizní film "The Miracle of Love" o chemii lásky, která je podle jeho názoru naprosto neuvěřitelná.

V roce 1997 řada příznivců Lennarta Nilssona se obrátila na Švédskou asociaci lékařských a technických fotografů, aby ocenila Lennarta Nilssona za jeho celoživotní dílo. V říjnu 1997 byla Lennartu Nilssonovi udělena cena, která se stala základem Nadace Lennarta Nilssona. V lednu 1998 byla Nadace Lennarta Nilssona založena a brzy získala důvěryhodnost a finanční prostředky, aby mohla oceňovat přínos fotografů o vědeckou fotografii. Prvními členy Nadace byli bývalý předseda vlády Ingvar Carlsson, švédský televizní producent Bo Erikson, generální ředitel švédské státní televize Sam Nilsson, švédský majitel kin Sven Nykvist, ředitel lékařského časopisu Huddinge Hospital Staffan Larsson, bývalý člen vlády Jan-Erik Wikström, ředitelka Národního mořského muzea Agneta Lundsröm, prezident Karolinska Institutet Hans Wigzell a další. Tato skupina získala potřebné finanční prostředky pro ustavení ceny a zorganizovala Výbor Lennarta Nilssona.

Lennart Nilsson získal velký světový ohlas především za své jedinečné spojení fotografie a vědy. Jeho práce se stala modelem a inspirací pro všechny, kteří se snaží přiblížit současnou vědu - medicínu a biologii - široké veřejnosti. Cena Lennarta Nilssona je udělována lidem, kteří se zasloužili za prosazování výzkumu a technického vývoje v těchto oblastech. Cena Lennarta Nilssona je udělována každoročně v koncertní síni Berwald Hallen ve Stockholmu při příležitosti zahajovacího ceremoniálu Karolinska Institutet.

Cena Lennarta Nilssona je udělována jednotlivcům, kteří se významně zasloužili o vědeckou fotografii v Nilssonových stopách, významně přispěli k rozvoji vědecké fotografie nebo fotografovali něco, co dosud nikdo před nimi. Základním kritériem pro udělení ceny je vysoká kvalita. Práce kandidáta Ceny Lennarta Nilsssona musí vycházet z věd o životě a musí obsahovat sérii snímků, které se vztahují k určitému tématu.

Cena Lennarta Nilssona je udělována fotografům, kteří svojí prací spojují vědeckou fotografii s krásou světa příroda nějakým jedinečným způsobem. Autor musí použít fotografii jako prostředek pro vysvětlování. Ocenění mohou získat také autoři animovaných filmů, pokud jejich práce slouží pro vysvětlování vědeckých jevů. Není vyžadována předchozí publikace. Hlavním kritériem hodnocení je vizuální reprezentace vědy jako krásy s cílem přiblížit daný vědecký obor lidem, kteří v něm nepracují. Jde tedy o umělecké ztvárnění vědeckého poznání, fotografie musí působit kromě svého vědeckého obsahu také estetickým dojmem.

Cenu Lennarta Nilssona finančně podporují některé švédské a zahraniční společnosti, jako Astra, Albert Bonniers Förlag, Boehringer Ingelheim, Kodak a některé další. Pokud dar přesáhne částku 1500 dolarů, je dárci nabídnuta podepsaná originální fotografie z díla Lennarta Nilssona.

Lennart Nilsson kromě vědecké fotografie v oblasti medicíny a biologie také pozoruje planety a hvězdy. Pomocí dalekohledu fotografuje hvězdy zcela novým způsobem, aby snímky byly pro běžného diváka působivější. Nilsson říká, že pro lidi je často překvapivé něco, o čem se domnívají, že dobře znají. Příkladem je lidská reprodukce, lidské tělo atd. Překvapení přichází díky novým technologiím a metodám. Nilsson o sobě říká, že není jen spisovatelem, ale že je spisovatelem se svojí kamerou. Má řadu přátel a kolegů v Karolinska Institutet, ve Spojených státech a v řadě dalších zemí, s nimiž spolupracuje jako s vědci. Má k tomu nástroje, myšlenky, technologie a počítačové metody. Pokouší se vytvořit nebo pozorovat něco, co dosud ještě nikdo neviděl. Možná se mu podaří dosáhnout nějakého objevu, jak je jeho snem.

Literatura a odkazy:

[X1] Lennart Nilsson's Biography.

[X2] The Lennart Nilsson Award.

[X3]  Lennart Nilsson awarded by the Swedish Association of Medical & Technical photographers.

[X4] NOVA Online: Oddyssey of Life. Behind The Lens: An Interview with Lennart Nilsson.