Vědci ve Philadelphii se zabývají zkoumáním oblastí mozku, které jsou aktivovány během meditace. Lékaři na univerzitě v San Diegu a v Severní Karolíně studují, jak mohou epilepsie a jisté halucinogenní drogy vyvolávat náboženská zjevení. V Kanadě neurovědci používají speciálně upravené přílby, které vyvolávají "duchovní" zážitky u světských lidí.

Tato práce je součástí snahy vědců po celém světě lépe porozumět náboženským prožitkům, změřit je nebo dokonce reprodukovat.

Pomocí účinné mozkové zobrazovací techniky vědci zkoumají to, co mystikové nazývají nirvána a co křesťané popisují jako stav boží milosti. Vědci se ptají, zda je možno vysvětlit spiritualitu ve smyslu neuronových sítí, neurotransmiterů a chemie mozku.

Co vytváří ten transcendentální pocit jednoty s vesmírem? Výzkumníci naznačují, že by to mohla být snížená aktivita v temenním mozkovém laloku, která pomáhá při regulaci fyzické orientace a vnímání vlastního já.

Jakým způsobem vzbuzuje náboženství božské pocity lásky a soucitu? Snad je to díky změnám v předním laloku způsobeným zvýšeným soustředěním během meditace.

Proč mají mnozí lidé hluboký dojem, že náboženství změnilo jejich život? Snad na základě duchovních praktik aktivují spánkový lalok, který dává zážitkům osobní význam.

"Mozek je nastaven takovým způsobem, aby měl duchovní zážitky a náboženské prožitky," říká Andrew Newberg, philadelphský vědec, který napsal knihu "Proč Bůh neodejde". "Pokud nedojde k zásadní změně v mozku, náboženství a spiritualita tady zůstanou ještě hodně dlouho," říká. "Mozek je předurčen k tomu, aby měl tyto prožitky, a proto tolik lidí věří v Boha," dodává.

Tyto studie mohou dosahovat nejodvážnější hranice ve výzkumu mozku. Ale v závislosti na naší náboženské víře to také může být poslední kapka. Neboť zatímco Newberg a další vědci tvrdí, že se snaží překlenout propast mezi vědou a náboženstvím, mnozí věřící jsou uraženi představou, že Bůh je výtvorem lidského mozku a ne naopak.

"Posiluje to ateistické předpoklady a díky tomu vypadá náboženství zbytečné," říká Nancey Murphy, profesor křesťanské filozofie na Fullerově teologickém semináři v Pasadeně v Kalifornii. "Můžete-li vysvětlit náboženské zážitky čistě jako jev v mozku, nepotřebujete předpoklad existence Boha."

Někteří vědci si pospíšili s tvrzením, že tento výzkum dokazuje, že neexistuje nic takového jako Bůh. Ale mnozí jiní namítají, že jsou sami nábožensky založení a že se jen snaží pochopit, jak naše mysl vytváří pocit duchovna. Newberg, jenž byl díky své knize a některým nedávným experimentům, které vedl spolu s Eugenem D'Aquilim na univerzitě v Pasadeně v Pensylvánii, katapultován do středu neurovědecko-náboženské debaty, říká, že má vlastní smysl pro spiritualitu, ačkoli odmítl uvést, zda věří v Boha, protože jakákoli odpověď by vedla lidi k tomu, aby zpochybňovali jeho jednání.

"Opravdu se nesnažím využít vědu k tomu, abych dokázal, že Bůh existuje nebo jeho existenci vyvrátil," říká. Newbergův experiment vycházel ze snímkování mozku osob provádějících meditaci tibetského buddhismu, zatímco seděli pohrouženi v kontemplaci. Poskytl jim čas, aby se dostali do hlubokého meditačního transu a poté jim dal injekci s radioaktivním barvivem. Vzorce zbytků barviva v mozku byly později převedeny na obrazy.

Newberg zjistil, že určité oblasti mozku byly během hluboké meditace změněny. Jak se dalo očekávat, byly to oblasti v přední části mozku, které se využívají při soustředění. Zjistil však také sníženou aktivitu v temenním laloku, jedné části mozku, která napomáhá při orientaci v trojrozměrném prostoru.

"Když mají lidé duchovní zážitky, mají pocit, že dosáhli jednoty se světem a ztratili pocit vlastního já," říká. "Myslíme si, že je to způsobeno tím, co se odehrává v té oblasti - jestliže tuto oblast zablokujete, ztratíte onu hranici mezi vlastním já a zbytkem světa. Když to budete dělat, skončíte nakonec ve stavu sjednocení se vším."

Jiní neurovědci na univerzitě v kalifornském San Diegu, studují, proč se zdá, že náboženské zážitky jsou u některých pacientů doprovodným jevem epileptických záchvatů. Psychiatr Roy Mathew studuje na Dukeově univerzitě v Severní Karolíně halucinogenní drogy, které mohou vyvolávat mystické zážitky a které jsou již dlouhou dobu využívány v jistých náboženských tradicích. Je možné, že by záblesk moudrosti, který se objevil u Siddhárthy Gautámy - Buddhy - nebyl ničím více než zklidněním aktivity jeho temenního mozkového laloku? Je možné, že hlasy, které slyšeli Mojžíš a Mohammed na odlehlých vrcholcích hor, byly jen shlukem vystřelujících neuronů - iluzí?

Je možné, že Ježíšovy konverzace s Bohem byly jen psychickým klamem? Newberg nezachází až tak daleko, ale jiní zastánci nové vědy o mozku ano. Michael Persinger, profesor neurovědy na Univerzitě v Sudbury v Ontariu, prováděl experimenty, při kterých byla na zařízení v podobě přílby připevněna sada magnetů. Persinger vytváří slabé elektromagnetické pole kolem lebky dobrovolníků. "Čtyři z pěti," říká, "oznámili, že měli mystické zážitky, pocit, že za nimi nebo poblíž nich stojí nějaká cítící bytost nebo entita. Někteří z nich plakali, někteří měli pocit, že se jich dotkl Bůh, jiné ovládl pocit strachu a hovořili o démonech a zlých duších."

"To se děje v laboratoři," říká Persinger. "Ti lidé vědí, že jsou v laboratoři. Dokážete si představit, co by se stalo, kdyby se jim to přihodilo pozdě v noci v kostelní lavici nebo v mešitě či synagoze?"

Persinger říká, že jeho výzkum prokázal, že "náboženství je záležitostí mozku, pouze mozku, a má málo co do činění s tím, co je tam venku."

Ti, kteří věří, že tato nová věda vyvrací existenci Boha, říkají, že nastavují společnosti zrcadlo o ničivé síle náboženství. Říkají, že náboženské války, fanatismus a netolerance pramení z dogmatických věr.

"Ale náboženství je více než to," říká John Haught, profesor teologie na Georgetownské univerzitě ve Washingtonu. "Je v něm zahrnuta i odevzdanost, utrpení a boj - není to jen blaženost ve stavu meditace. Zahrnuje také okamžiky, kdy máte pocit, že vás Bůh opustil."

Věřící namítají, že víra je něčím mnohem více než jen souhrnem aktivity částí jejich mozku: "Mozek je hardware umožňující prožívat náboženství," říká Daniel Batson, psycholog na Kansaské univerzitě. "Tvrdit, že mozek vytváří náboženství, je jako říkat, že piano vytváří hudbu."

Vážení pánové,

Názory na mozek, mysl, bohy a nirvánu nedávno vyjádřené ve vašich vynikajících novinách a v několika dalších skvělých publikacích mi připomínají prohlášení Aristotela před asi 2300 lety: "Pozorování praktických lidí můžete obvykle věřit, ne však jejich vysvětlení těchto pozorování."

Zde uvádím několik základních buddhistických názorů, které by mohly dát některým věcem jejich význam.

Pokud chápeme mozek tak, že nevytváří mysl, ale transformuje ji - jako rádiový přijímač a ne vysílač - mnohé parapsychologické jevy se stanou pochopitelné. Na relativní úrovni by tak mysli bytostí byly programy podmíněných prožitků držených pohromadě iluzí vlastního já odděleného od ostatních, jako proudy v oceánu, pracující skrze určité nervové systémy a těla až do okamžiku smrti.

Pak díky nedostatku pocitů/dojmů vyplují na povrch dominantní podvědomé otisky v mysli, které ji dovedou k novému životu a do nového prostředí. Tento proces, který nemá počátek, pokračuje tak dlouho, dokud mysl nerozpozná svůj absolutní stav, oceán, ve kterém se vyskytují proudy, pohrávají si v něm, jsou rozpoznávány a opět mizí.

Díky tomu, na co se soustředěným, řízeným způsobem zaměřujeme v buddhistických meditacích a co se zřejmě může objevit také při modlitbě k vnějším silám, se zúčastněný dostává mimo osobní úrovně vědomí. Stane se to, že zmizí pocit oddělenosti mezi proudy a oceánem. V tomto stavu se mozek uvolní. Zastaví svou biologickou funkci filtrování dojmů, které nejsou užitečné pro přežití nebo dosahování podmíněných radostí, a mysl tak může prožívat svůj nadčasový stav, svůj neomezený, zářivý prostor. Stav, kdy jsme neosobním oceánem a radujeme se ze hry jeho proudů, je dokonalost sama.

Váš lama Ole Nydahl,

zakladatel 300 center buddhismu Diamantové cesty po celém světě a autor několika knih o buddhismu (Blue Dolphin Press, Nevada City, CA)

Shankar Vedantam vystudoval žurnalistiku na Stanfordově univerzitě a elektroniku na Univerzitě Bangelore v Indii. Je členem Asociace novinářů jižní Asie SAJA (South Asian Journalist Association).

Lama Ole Nydahl je jeden z velmi mála obyvatel Západu, který dosáhl úplného zasvěcení jako lama a učitel meditace podle tibetské buddhistické tradice. V prosinci 1969 se on a jeho manželka Hannah stali prvními studenty Jeho Svátosti XVI. Gyalwa Karmapy, Rangjunga Rigpaie Dorjeho, jednoho z největších jogínů 20. století a představitele tradice Kagyu tibetského buddhismu. Jeho Svátost měla na život Ole Nydahla a jeho manželky zásadní vliv. Ole Nydahl a jeho manželka se pak vrátili na Západ, kde po 26 následujících let neúnavně cestovali, vyučovali meditaci a zakládali meditační střediska po celém světě.

Lama Ole Nydahl získal v Dánsku vzdělání ve filozofii a později napsal svoji práci o knize Aldouse Huxleye "Doors of Perception". Je autorem několika knih přeložených do řady jazyků. Se svojí manželkou založil více než 200 meditačních středisek v Německu, Polsku, Rusku, v Jižní Americe, Austrálii, Kanadě. Ve Spojených státech amerických založil 14 středisek, z nichž většina je na západním pobřeží Spojených států.

Lama Ole Nydahl šíří ducha tibetského buddhismu a překonává kulturní hranice směrem k nezávislému západnímu myšlení. Vyučuje své studenty, že nejdůležitějšími vlastnostmi v současném světě jsou radost, nebojácnost a aktivní soucit s ostatními lidmi.

"Můj návod je jednoduchý: říkám lidem o nezbytnosti hledání něčeho, co je může přenést přes nemoci, stáří a smrt. Aby se nebáli oddat se zábleskům radosti života. Říkám, že mysl lidí je jako prostor: otevřená, jasná a neomezená. A hovořím jak o cestě tak o cíli".

Literatura:

[X1] Shankar Vedantam. [M1] Washington Post Service. 18. června 2001

[X2] SAJA. South Asian Journalist Association.

[X3] Lama Ole Nydahl.