Barva křídel andělů kolísá, stejně jako se mění i počet těchto tvorů na špičkách jehel. Obvykle tam však není situován žádný z nich, strážní andělé totiž pobyt na ostrých hrotech příliš nevyhledávají a k jejich profesi patří spíše zdvořilý a nevtíravý dohled nad svými svěřenci. Pozorují příběhy, hledají v nich skryté uspořádání a tím, že smysl čtou, jej mezi řádky osudů také vnášejí. Tiše sedí na ramenou či se nad hlavami lidí vznášejí, odění pouze tkaninou myšlenky, pláštěm, který upředly Múzy. Pijí věčné světlo z nebeské říše, sytí se září hvězd a leskem duše světa.

Šťastní jsou strážní andělé, dokonce i když navštěvují hroby minulých chráněnců a zdá se, jako by všechna služba selhala a úkol se ukázal nad jejich síly. Nezapomínejme však, bylo již přece řečeno, že znají v hlubinách ukryté souvislosti věcí, podivně spletené kroky a slova i jejich vnitřní harmonii. Hřbitovy a kříže totiž stojí jen na paměť zdání, jako úlitba, která má před zraky nepovolaných zastřít skutečný směr stop.

Barva křídel andělů přitom není stálá. Modré odlesky nebeské klenby patří básníkům a těm, kdo touží dopřát své mysli hojivý klid. Fialová naplní ty, jejichž duši na cestě vzhůru provází láska a lehce omamná touha po kráse. Černá je tu pro noční poutníky, bratry havranů, sov a strašidel. I černá křídla však mají svůj lesk, třpyt, v němž se skrývá ozvěna neumírající záře.

Červená i žlutá duha je prosycena zvláštní jemností, namísto peří mají tito andělé perutě utkané z listů odvátých větrem spolu s podzimem. A tito andělé se pak tedy přimlouvají za osudy lidí, jejichž životy jsou propletené s kůrou stromů a starými kořeny. Šedozelená křídla jsou naproti tomu vzácná a dodnes se přesně neví, jakému rodu andělů přesně přináleží. A je zde i temná oranž, smetanová běl, medový nektar, barva perlového písku, tyrkysu i smaragdů...

Strážní andělé neviděni krouží nad hlavami poutníků. Lehký je dotek jejich perutí, jen letmo přejde po tváři, tu zastře zrak, odvede stranou myšlenky na osudný krok, vychýlí kulku či převrátí sklenici s jedem. Kdo umí rozpoznat přítomnost anděla, nad tím svět ztrácí svou uhrančivou moc. Takový člověk se sám jakoby vznáší na křídlech a ve výjimečných okamžicích dokáže dokonce sám být pro ostatní neviditelným, čas ani prostor pro něj nejsou překážkou a všechny zámky se před ním otvírají díky znalosti kouzelného slova.

Názory na to, jaký je přesně vztah andělů k lidem, se rozcházejí. Andělé si však všímají zřejmě pouze určitých jedinců, těch, kdo mají jakousi nenaplněnou touhu v duši, bolest a zranění, prázdný prostor schopný přijmout paprsek světla. A snad je to ještě jinak, snad strážní andělé ve skutečnosti volně krouží vzdáleni všem lidem, ale někteří je mohou přesto spatřit. Snad dokonce létají spíše nad jednotlivými místy a předměty, patří pramenům, stromům, tržištím v přístavech teplých moří, starým polorozpadlým chrámům a pergamenovým rukopisům. O takovým předmětech a místech se pak říká, že jsou nositeli zvláštního znamení, jiní však podobnou moc popírají.

Otázky, na které je odpovědí jen třepot křídel a rej barev. Duše, která nahlédne duhu, se zvolna odpoutává od země a pokud je jakoby přitahována k věcem či cizím osudům a příběhům, je to proto, že v nich spatřuje záři, která je prosvěcuje a jakoby na nich ulpívá. Každá láska či touha tohoto světa je v posledku žízní po kráse a záři, žízní po vodopádu světla a vlnách tajemných slov, uhrančivých veršů. A nikdo není uctíván či milován kvůli sobě samému, ale díky kapkám světla, jemnému dešti na plášti či zachycenému v tváři. Kdoví, zbývá-li vůbec něco víc, zda zasvěcení poutníci jsou ještě něčím jiným než těmi kapkami?

Dávné nauky soudí, že strážní andělé jsou vposledku jedinou září, kterou můžeme spatřit již za tohoto života. Avšak hlasy, jimiž hovoří, a také třepot křídel je i zasvěceným dovoleno poznat teprve tehdy, když sudičky přetrhnou nit svazující duši s tělem, nit, jejímž útekům a meandrům zde dobře nerozumíme.

Tehdy se teprve zjeví všechny barvy duhy, které je jinak dáno nahlédnout jen skrze symbol či podobenství, ulpělé na pomíjivých věcech z látky pozemského světa.

Neboť bylo napsáno:

Šum křídel andělů
Šťastní uslyší
Za ztěžklými víčky
Když z měsíce zůstane
Jen odraz na hladině
Jezero motýlů
Zrcadlo zalité září
Která neumírá