V moderních přírodních i společenských vědách existuje mimo jiné dogma, které nelze sice dokázat, ale bez něhož tyto vědy nemohou existovat. Toto dogma praví, že všechny neživé i živé věci nutně spějí ke svému horšímu (obvykle nejhoršímu) konci. Jestliže by se některé věci postupně nerozpadaly a nezanikaly, jestliže by zvířata nehynula, jestliže by se burzy nehroutily, nebyly bychom schopni postihnout jejich vývoj. Veškerá měření, pozorování a případné experimenty by ztratily svůj smysl. Tento vytrvalý a nezvratný vývoj k horšímu konci se někdy označuje termodynamická šipka času.

Přesvědčení, že všechny věci spějí ke svému horšímu konci, má své kořeny v pohádkách, v nichž vystupuje Baba Jaga nebo její jiné pohádkové ekvivalenty. Přestože dobrý hrdina nad Babou Jagou vítězí, Baba Jaga se vždy vrací v nové podobě a neúprosně a zcela vytrvale směřuje veškerý vývoj k jeho horšímu konci, kdy pohádkám přestáváme věřit a vstupujeme do reality života.

Věda a pohádky jsou na této základní úrovni chápání světa propojeny . Albert Einstein prohlásil, "že Bůh nehraje v kostky", ale kvantová mechanika odhalila neúprosnost vývoje jakéhokoliv kvantového systému k horšímu konci, ke kolapsu jeho vlnové funkce. Kvantové zákony proto vypadají, jako by byly ustanoveny Babou Jagou. Nevíra v Babu Jagu nebo dokonce její odmítání nás nakonec stejně dovede k uznání existence Zla, které Baba Jaga představuje a které je fundamentálním principem Přírody.

Kvantovou teorii nelze vůbec vybudovat, pokud se domníváme, že Zlo ve své fundamentální podobě představované Babou Jagou, neexistuje. Kdo nevěří v existenci Baby Jagy, pravděpodobně nemůže očekávat, že nalezne základní principy kvantové mechaniky při interakci mikrosvěta s makrosvětem. Zřejmě není náhodou, že kvantová mechanika jako jeden ze základních postulátů stanovila kolaps vlnové funkce měřením, které je ve své podstatě projevem Baby Jagy jako ztělesnění veškerého Zla.

Pokud přijmeme existenci Baby Jagy, jsme schopni pochopit základní struktury přírody a zejména procesy jejího neúprosného vývoje k horšímu konci.

Na makroskopické úrovni se pro popis fyzikálních jevů používá termodynamika. V jejím formálním rámci je stanoven vztah mezi prací a teplem (tedy jejím nejhorším koncem). Klasická mechanika, teorie relativity a kvantová teorie neobsahují šipku času. Avšak termodynamika obsahuje zákon, druhou větu termodynamiky, podle níž všechny věci neodvratně spějí ke svému horšímu konci. Nevratná změna kinetické energie v teplo odpovídá našemu chápání času. Entropie, která vyjadřuje míru snahy dosáhnout nejhoršího konce, je blízce spojena s časem. Entropie je tedy v principu fyzikálním vyjádřením Baby Jagy se všemi jejími důsledky.

Bez předpokladu existence Baby Jagy nelze tedy porozumět vývoji vesmíru od velkého třesku k jeho horšímu konci, ať už je představován velkým krachem (v případě uzavřeného vesmíru) nebo úplnou (nad)vládou Baby Jagy nad veškerým jsoucnem (v případě otevřeného nebo plochého vesmíru).

V souvislosti s Babou Jagou je třeba se zmínit o zdánlivém rozporu Darwinovy evoluční teorie s působením Baby Jagy. Klasická Newtonova mechanika zobrazovala vesmír jako dokonalý stroj, ale termodynamika tento obraz zvrátila ve stroj, který Baba Jaga vede neúprosně k jeho zániku. Darwinova evoluční teorie na druhé straně ukazuje, jak život směřuje od jednodušších forem k formám složitějším a organizovanějším. V existenci Baby Jagy je ale skryta magická síla, která může termodynamiku vesmíru donutit, aby působila tvořivě. Poznamenejme pouze, že průkopníkem moderní termodynamiky 20. století byla skupina Ilji Prigogina ze Svobodné univerzity v Bruselu.

Kvantová teorie každé měřitelné fyzikální veličině přiřazuje operátor, který umožňuje z vlnové funkce získat hodnotu veličiny v okamžiku pozorování. Vlnová funkce je řešením Schrödingerovy rovnice, která popisuje vývoj kvantového systému.

Jakmile je provedeno měření určité veličiny, působením Baby Jagy dochází k okamžitému nespojitému zúžení vlnové funkce na jedinou konkrétní možnost. Tento přechod z nekonečného množství různě pravděpodobných možností na jedinou konkrétní možnost se nazývá kolaps vlnové funkce. Kolaps vlnové funkce narušuje symetrii mezi stavy v minulosti (lepší začátek) a v současnosti (horší konec). Pro samotný kolaps bez předpokladu působení Baby Jagy neexistuje žádný mechanismus. Tento proces je nevratný a náhodný. Nevratnost a náhodnost jsou tedy základními atributy jednání Baby Jagy v tomto světě.

Mezi základní výbavu Baby Jagy patří koště. Jiný, s jagismem nesouvisející, teorém ovšem praví, že: "Nové koště dobře mete". Z tohoto vyvozuji, že čím je kostě starší tím hůře mete. A pozor, teď to přijde: Vliv Baby Jagy (s koštětem) roste s dobou trvání vesmíru (šipka času) a zároveň efektivita koštěte klesá, což se zdá býti v rozporu. Znamená to, že vliv koštěte je marginální nebo že Baba Jaga vykonává stále větší práci, aby navýšila svůj vliv a zároveň překonala efekt slábnutí koštěte? Poslední hypotéza by umožňovala po experimentálním zjištění parametrů opotřebení koštěte stanovit výkon Baby Jagy, resp. jeho časovou závislost a odtud pak snadno vypočíst datum konce světa.

Samozřejmě je zde také naprosto kruciální role másla v babismu-jagismu, obzvláště významná ve východoslovanském kulturním okruhu, kde jak známo Baba Jaga často používá máselnici jako alternativu ke koštěti, případně koště v kombinaci s máselnicí. Tato takřka intimní blízkost Baby Jagy a máselnice nesporně ukazuje na zásadní vliv esence babismu-jagismu, resp. čistého zla, na produkt máselnice, tedy máslo samotné. Je téměř až s podivem, že jediná náboženská skupina neodhalila principielní nebezpečnost másla a jeho poplatnost zlu.

Jak naivní v tomto kontextu se nám může zdát idea radikálních protestantských směrů spojujících sběr hub se satanismem (neboť pohled sběrače je trvale upřen k zemi), zatímco téměř čisté zlo, jen mírně kontaminované bílkovinami, tuky a polysacharidy, zůstalo zcela nepovšimnuto! A přitom zvláště v případě kravského mléka je situace zcela zjevná, každý jen minimálně zemědělsky vzdělaný laik ví, že mléko ze struků prýští přímo k zemi, na rozdíl od již zmiňovaných hub, které rostou ze země nahoru.

Úzce partikulární slepota konformních náboženských směrů by se ještě dala vysvětlit právě těmito úzce partikulárními zájmy, ovšem neprohlédnutí role másla alchymisty nelze nazvat jinak, než tristní záležitostí. Nejen samotné alchymistické traktáty, ale ani archetypální rozbor Jungův (viz. C.G. Jung: Psychologie a alchymie) neodhalily z této role ani zbla. Teprve v tomto světle můžeme náležitě ocenit význam a ideovou novotu babismu- jagismu, jakožto cíle, alfy i omegy, snažení mnoha generací po poznání pravé role a účelu světa.

Začlenění trvalého a všudypřítomného působení Baby Jagy do kontextu vývoje vesmíru k jeho nejhoršímu konci se označuje jako tzv. jagistická eschatologie (studium konce vesmíru). Jagistické hledisko se zde projevuje zdánlivě pesimistickým, ale naprosto oprávněným názorem, že "buď budeme usmaženi v uzavřeném vesmíru" nebo "zmrzneme v otevřeném vesmíru" v důsledku trvalého působení Baby Jagy.

Za otce jagistické eschatologie můžeme považovat profesora fyziky na berlínské univerzitě Hermanna Helmholtze, který na jedné ze svých přednášek v roce 1854 hovořil o tragických důsledcích druhé věty termodynamiky.

Jagistická eschatologie je postavena na dvou principech: babismu a jagismu. Jagismus se vztahuje k neživému světu, k jeho neodvratnému vývoji k nejhoršímu konci. V předchozích odstavcích byl již dostatečně popsán. Babismus se vztahuje k živému světu, přesněji k inteligentnímu životu. Vyjadřuje Zlo obsažené v každém z nás, Zlo, které v sobě skrýváme, proti němuž bojujeme svoji inteligencí, výchovou a morálními zábranami.

Babismus a jagismus jsou dva duální (vzájemně se doplňující, podporující a jeden z druhého pramenící) atributy veškerého Zla. Nutí živé tvory spolu vzájemně bojovat o život, nutí člověka se stavět proti druhému člověku. Zlo v člověku roste s blížícím se neodvratným nejhorším koncem, se smrtí.

Babismus a jagismus jsou ale současně antiduální atributy Zla, protože se jejich současné působení vylučuje, ale jedno bez druhého nemůže působit. Baba Jaga představuje onen bod, kde se babismus a jagismus setkávají ve svém duálním a antiduálním vztahu.

Babisticko-jagistická filosofie je dnes poznamenána (jako ostatně každý filosofický směr) názorovými odchylkami a extrémy. Zde připomeňme pouze fekalismus, který je antiduálním vyjádření vzdoru proti úpadku inteligence na straně jedné a vyjádřením tohoto úpadku inteligence na straně druhé.

Zřejmě nekritičtějším místem babisticko-jagistické filosofie je vztah mezi Babou Jagou, jako projevu a vyjádření absolutního Zla, a Bohem, jako projevu absolutního Dobra.

Jagistické projevy Baby Jagy ve vesmíru nelze popřít. Jsou základním principem vývoje všech systémů k nejhoršímu konci. Baba Jaga je v tomto smyslu všudypřítomná a trvale přítomná.

Baba Jaga jako absolutní Zlo, k němuž neúprosně spějí všechny věci a jevy, je nesmrtelná. Pokud všechny věci jednou dospějí ke svému konci, stanou se naplněním Baby Jagy jako absolutního Konce.

Baba Jaga je ta, která stojí na okraji svého lidu, která vždy jedná proti němu, která mu škodí, ale současně nerespektuje dějinný řád ve světě, tedy narušuje lidské dějiny, aniž by v nich byla sama přítomna. Utrpení člověka není trestem, ale pouze jejím projevem. Žádné naše utrpení tedy nemá svůj smysl, protože nám zabraňuje pochopit naši životní cestu, na níž zůstáváme vždy jen my sami.

Co přináší Baba Jaga modernímu člověku? Nabízí nám možnost pochopit příčiny Zla v nás a mění náš osobní vztah k lidem kolem nás, protože prostřednictvím Baby Jagy chápeme motivy a důvody jejich zlých činů. Naše osobní neštěstí souvisí s neštěstím ostatních, ale přitom dostatečně jasně chápeme, že za vším stojí působení Baby Jagy v každém z nás. Odtud pramení odpuštění těm, kteří na nás spáchali nějaké zlo. Tito lidé sice věděli, co činí, ale nemohli své konání rozumově ovlivnit.

Lze vůbec žít ve světě ovládaném Babou Jagou? Přes veškeré zdánlivě pesimistické závěry babismu-jagismu nám vědomí Baby Jagy v tomto světě dává řadu důvodů k životu. Především nemá smysl se trápit kvůli prohrám, porážkám, problémům nebo neštěstí. Baba Jaga nám jednak zaručuje, že přijdou ještě mnohem větší porážky, prohry a neštěstí a jednak zdánlivě nevysvětlitelná neštěstí mají svůj důvod. Nemá proto smysl věřit v nějaké chiméry lepšího světa, které nám předkládají různá náboženství. Naopak je rozumné řídit se citátem Marca Aurelia:

"Pane, dej mi sílu, abych přijal to, co změnit nemohu, odvahu, abych změnil to, co změnit mohu, a moudrost, abych uměl odlišit jedno od druhého."