Převzato z časopisu ochránců přírody VERONICA ročník 2000, číslo 5 se souhlasem redakce [X1] a autora článku.

Vlk, medvěd a rys jsou druhy, které byly v 19. století označovány jako "škodlivé". Mají i velmi podobný osud. Od konce poslední doby ledové, kdy docházelo k postupnému zalesňování, se vyskytovaly na značném území Evropy, ale již od neolitu mělo negativní dopad na jejich rozšíření otevření lesa v důsledku osidlování a zemědělství. Dřevo z obrovských lesních ploch bylo potřeba pro zásobování měst energií a pro těžbu nerostných surovin. Původní bezmála stoprocentní lesní pokryv se tak kolem roku 1850 zmenšil na třicet procent území Rakouska. Pokles stavu kořisti medvěda, vlka a rysa vedl v padesátých letech 19. století spolu s jejich lovem k zániku autochtonní populace těchto šelem ve východních Alpách.

V posledních desetiletích se šelmám dostalo v celé Evropě ochrany a podpory, a tak se mohly vrátit zpět alespoň na část území původního osídlení. Přitom se ve východních Alpách ukázalo, že se zde nejlépe umí udržet medvěd. Jeho životní prostor sahá až k alpinskému stupni nad hranici lesa a šíření je spojeno s menším množstvím překážek, než je tomu u vlka či rysa, kteří jsou vázáni na les. Protože medvědi jsou všežraví, při nedostatku kořisti jsou do jisté míry nezávislí a díky zimnímu spánku se vyhýbají energeticky náročnému lovu ve vysoké sněhové pokrývce. Rys a vlk se mohli v Rakousku kvůli příliš silnému pronásledování sotva usadit, i když zalesnění v této zemi stále vzrůstá a hlavní kořist (srny, kamzíci a jeleni) se vykytuje v dostatečném počtu.

Medvěd nebyl nikdy v Rakousku považován za vyhynulý druh, jelikož z chorvatsko-slovinské populace stále pronikali jedinci medvěda na rakouské území a putovali příležitostně dále na sever. Jejich putování vedlo přes Štýrsko do Salcburku, Dolního Rakouska a do Burgenlandu. Tak byli v roce 1952 a 1958 zastřeleni dva medvědi ve Štýrsku a v roce 1966 byl jeden zpozorován v Dolním Rakousku v blízkosti Vídně. Roku 1972 putoval jeden tříletý samec z Korutan přes Štýrsko na východ do Dolního Rakouska a zůstal zde nejméně 12 let. V osmdesátých letech byl zaznamenán přirozený přechod medvědů ze Slovinska, způsobený změněnou "medvědí" politikou v zemi - tj. ve většině rakouských spolkových zemí bylo dosaženo jeho plné ochrany. V roce 1982 byl zaznamenán první přírůstek v Burgenlandu a roku 1989 další v Korutanech. V roce 1989 byl v Gamingu (Dolní Rakousku) stav populace zvýšen o dvě samice a jednoho samce, kteří byli dovezeni z Chorvatska a Slovinska. Roku 1994 byl zjištěn velký počet medvědů, ale zároveň vzrostl také počet škod jimi způsobených. Dále byl zaznamenán i legální odstřel dvou medvědů. Nyní se podle Rauera (1999) počet jedinců v jihozápadních Korutanech pohybuje okolo tří až šesti jedinců, osm až deset jedinců činí odhadovaný stav v Štýrsko-dolnorakouských Alpách a jeden až tři jedinci jsou uváděni ve vápencových Alpách u Solné komory.

Medvědi přicházející ze Slovenska přes řeku Moravu do Dolního Rakouska budí zvláštní zájem - v letech 1982, 1986, 1988 1994 byli pozorováni v oblasti Marcheggu. Tito medvědi pronikali přes Weinviertel na východ do Waldviertlu a dále k české hranici.

V současnosti je medvěd rozšířen ve dvou oblastech - první území tvoří Korutany, východní Tyrolsko (1997) a salcburské Lungau (1991). Druhé území představují spolkové země Štýrsko a Dolní a Horní Rakousko. V Severotyrolských vápencových Alpách se medvěd opět objevil v roce 1997. Jeden jedinec byl spatřen u Hinterhornbachu, kde nebyl pozorován od roku 1880.

V západním Rakousku zmizel vlk již v třicátých letech 19. století, v ostatních spolkových zemích o padesát až šedesát let později.

Podobně jako u medvěda měli vlci pouze v některých rakouských spolkových zemích vhodné podmínky pro udržení populace. Výskyt ve Štýrsku, v Korutanech a ve východním Tyrolsku, Burgenlandu, a v Dolním a Horním Rakousku jižně od Dunaje souvisí s balkánskou, možná také se slovenskou karpatskou populací. Štýrsko bylo již od roku 1903 znovu vlky navštěvováno. Někteří jedinci putovali dále na sever. V roce 1947 byl hlášen prozatím poslední korutanský vlk (Koralalpe) a roku 1973 poslední štýrský vlk z Lavanttalských Alp.

Zbloudilí vlci v Mühlviertlu a Waldviertlu pocházejí zřejmě ze slovenské karpatské populace. V letech 1951 - 1953 se vlk znovu začal usazovat (Hell 1990) na středním Slovensku a migroval přes Moravu a Čechy také do Dolního a Horního Rakouska. Již v roce 1940 byl v Mühlviertlu poprvé spatřen vlk, a v roce 1957 byl v mühlviertelském Böhmerwaldu zastřelen. Tento jedinec se zde údajně zdržoval dva roky, čemuž odpovídají údaje z roku 1954 v Pabneukirchen (Mühlviertel) a Gutenbrunnu (Waldviertel). Poté, co byl vlk v Polsku a na Slovensku roku 1975 částečně hájen, vzrostl prudce jeho stav. V blízkosti rakouské hranice (v okolí Bratislavy) bylo v období mezi roky 1981 až 1989 zastřeleno několik vlků (Hell 1990). V sedmdesátých a osmdesátých letech mělo být údajně v Mühlviertlu zastřeleno pohraničními vojáky sedm vlků, kteří překročili hranici z Čech do Rakouska. Ilegálně zastřelený vlk 30. ledna 1996 představoval zřejmě zatím poslední rakouský důkaz o výskytu vlka.

Není vyloučeno, že rozšíření apeninsko-jihozápadní populace, které sahá až k francouzským a západošvýcarským Alpám, pronikne i do Rakouska.

Rys se v Západních Alpách, Korutanech a Štýrsku udržel déle než v Alpách východních. Bylo tomu tak proto, že populace rysa souvisela s tehdy ještě silnou slovinskou populací. Ve východních Alpách se populace od roku 1850 rychle snižovala, což zřejmě souviselo s odstřelem rysů.

Poslední historické doklady výskytu rysa v Rakousku severně od Dunaje: 1956 Hardegg (Waldviertel), 1963 Sandl (Mühlviertel), 1965 Schlohof, Engelhartstetten, 1969 Marchegg, 1972 Orth a 1975 Kremže, 1979 St. Georgen am Walde. V roce 1969 byl také jižně od Dunaje (Haibach nad Dunajem v jižním Sauwaldu) zjištěn výskyt jednoho rysa.

Od roku 1977 do roku 1979 se zabydlelo v Gurktalských Alpách (Turrach/Štýrsko) dohromady devět rysů, kteří se zde nějaký čas zdržovali. O vývoji rakouského stavu rysa není mnoho informací, protože se od roku 1982 vědecký doprovodný výzkum projektu znovuosídlování rysa zastavil. Později především korutanští myslivci shromáždili data, která ovšem nejsou vždy spolehlivá (Huber-Kaczensky 1998).

V archivu sbírky savců vídeňského Přírodovědného muzea jsou hlášení o výskytu rysa z alpinské části Rakouska od roku 1973: v Gurktalských, Gailtalských a Karnských Alpách, v Salcburských vápencových Alpách, částečně v dolno- i hornorakouském předhůří Alp, v Solné komoře, v Štýrsko-dolnorakouských Alpách, v Nízkých Taurech a Randgebirge, Domníváme se, že v předložených údajích se jedná většinou o jedince ze Slovinska.

Rakousko má také podíl na potěšitelném rozrůstání populace rysa v Čechách a na Moravě (Červený 1999). V letech 1992 až 1999 byl rys zjištěn v těchto lokalitách: rakouský Böhmerwald (Ulrichsberg, Klaffer, Schwarzenberg, Aigen, Schlägl), Berglang (Morau, Hörleinsödt) a dále na východ, až ve Windhaagu u Freistadtu a v Gossgerung na jižním úpatí Novohradských hor, kde je výskyt rysa již stabilní. Rys se objevil rovněž v západním Weinsbergském lese (St. Georgenam Walde a Gutenbrunn) a nedávno i na Linecké vrchovině.

Přeložila: Katrin Hromádková upravil: Mojmír Vlašín

Dr. Friederike Spitzenberger - Přírodovědecké muzeum Vídeň

Literatura:

[X1]  VERONICA. Časopis ochránců přírody. redakce časopisu VERONICA, pošt. př. 91, 601 91 Brno 1.