podle materiálů organizace zpracoval: Jiří Svršek
podle materiálů organizace zpracoval: Jiří Svršek
Mezinárodní organizace pro migraci (the International Organization for Migration) je mezivládní organizací se sídlem v Ženevě. Organizace vznikla v roce 1951 z iniciativy Belgie a Spojených států amerických. Jejím cílem je pomoci všude tam, kde migrace vyvolává potřebu aktivní asistence.
Mezinárodní organizace pro migraci připravuje podmínky pro organizovaný přesun migrantů, pro něž jsou stávající možnosti nedostatečné nebo kteří nejsou schopni se bez speciální pomoci přestěhovat. Dále se zabývá organizovaným přesunem uprchlíků, vyhnanců, bezdomovců a dalších jednotlivců. Za tímto účelem může Mezinárodní organizace pro migraci uzavírat s příslušnými státy dohody o pomoci migrantům.
V souladu s těmito dohodami pak může poskytovat pro tyto země migrační služby, jako je migrační asistence, logistika, lékařské prohlídky, poradenské služby a další pomoc podle své kompetence. Na základě žádostí může poskytovat migrační služby ve spolupráci s jinými mezinárodními organizacemi a může asistovat v procesu dobrovolného zpětného přesunu migrantů.
Mezinárodní organizace pro migraci poskytuje jednotlivým státům, mezinárodním i národním organizacím podmínky pro výměnu názorů a zkušeností a vzájemnou koordinaci jejich úsilí v oblasti řešení mezinárodních migračních problémů.
Při naplňování svých cílů Mezinárodní organizace pro migraci spolupracuje s mezinárodními vládními i nevládními organizacemi, které se zabývají migrací.
V roce 1956 se v důsledku komunistického teroru v Maďarsku podílela Mezinárodní organizace pro migraci na přesídlení 180 000 maďarských uprchlíků z Rakouska a Jugoslávie.
V roce 1964 Mezinárodní organizace pro migraci vytvořila program "Migrací k rozvoji" k šíření ekonomického a sociálního pokroku v rozvojových státech Jižní Ameriky. Ze zemí Jižní Ameriky začali odcházet kvalifikovaní lidé do vyspělé Evropy, kde získávali kvalitní vzdělání a pracovní zkušenosti. Později se tito lidé měli vrátit do zemí původu se znalostí moderní vědy a nových technologií.
V roce 1968 v důsledku násilné okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy Mezinárodní organizace pro migraci zajišťovala vystěhování asi 40 000 československých uprchlíků z Rakouska.
V roce 1972 se Mezinárodní organizace pro migraci podílela na evakuaci a usidlování Asiatů z Ugandy.
V roce 1973 zvláštní přistěhovalecký program pomohl více než 31 000 obyvatelům Chile odejít do 50 zemí.
V roce 1974 zahájila Mezinárodní organizace pro migraci program "Návrat talentů", v jehož rámci se odborníci z Jižní Ameriky, kteří získali vzdělání a pracovní zkušenosti v Evropě, začali vracet do zemí svého původu.
V roce 1975 Mezinárodní organizace pro migraci zahájila program pro přesídlení indočínských uprchlíků a vyhnanců, který byl postupně rozšířen na celou jihovýchodní Asii.
V roce 1983 Mezinárodní organizace pro migraci založila v Santiago de Chile Centrum pro informace o migraci v Latinské Americe.
V roce 1990 byl program "Návrat talentů" rozšířen na návrat afrických studentů žijících ve Spojených státech, v Kanadě a v zemích Evropy do zemí původu s cílem následné reintegrace.
Téhož roku v důsledku irácké invaze do Kuvajtu pověřila Organizace spojených národů Mezinárodní organizaci pro migraci zajistit repatriaci migrantů, kteří kvůli vojenským operacím nemohli opustit oblast Perského zálivu. Takto bylo repatriováno asi 165 000 lidí.
V roce 1992 byla Mezinárodní organizace pro migraci pověřena organizací logistiky a lékařské pomoci v bývalé Jugoslávii.
V roce 1993 v důsledku uzavření mírové smlouvy v Mosambiku byla Mezinárodní organizace pro migraci pověřena organizovat návrat lidí vyhnaných ze země občanskou válkou.
V roce 1995 po vypuknutí vojenského konfliktu v Čečensku zahájila Mezinárodní organizace pro migraci evakuaci ohroženého obyvatelstva do blízkých bezpečných zemí.
V roce 1996 po podepsání Daytonské mírové dohody byla Mezinárodní organizace pro migraci pověřena koordinací všech operací a logistiky při návratu bosenských uprchlíků žijících mimo území bývalé Jugoslávie.
V roce 1997 Mezinárodní organizace pro migraci podpořila realizaci Guatemalské mírové dohody prostřednictvím projektů reintegrace uprchlíků.
V roce 1999 Mezinárodní organizace pro migraci zajišťovala organizační, logistickou a lékařskou asistenci humanitární pomoci v Kosovu.
15. října 1997 byla v Praze podepsána Smlouva o spolupráci mezi Českou republikou a Mezinárodní organizaci pro migraci. Text smlouvy byl zveřejněn pod číslem 308/1998 Sb. Česká republika se podílí na programech návratu migrantů do domovských zemí, na informačních programech zaměřených na různé aspekty migrace, na poradenských programech a programech technické spolupráce, na programech pomoci migrujícím uprchlíkům, vyhnancům, bezdomovcům a ostatním lidem v nouzi, a to jak českým občanům tak cizincům na území České republiky.
Jedním z významných projektů Mezinárodní organizace pro migraci v České republice byl v roce 1999 a 2000 program Prevence obchodu se ženami. Trestní zákon České republiky pod pojmem "obchodování se ženami" rozumí vylákání, najmutí nebo dopravení ženy do ciziny s úmyslem ji využít k pohlavnímu styku s jiným. Pod pojmem "kuplířství" rozumí zjednání, donucení nebo svedení ženy k provozování prostituce nebo kořistění z prostituce provozované jiným.
Obchodování se ženami je dlouhodobým celosvětovým problémem. Po pádu komunistického režimu v Československu v listopadu 1989 se obchod se ženami začal týkat také České republiky. Zhoršující se ekonomická úroveň a rostoucí nezaměstnanost nahrává obchodu se ženami. Dívky a mladé ženy pod slibem dobře placeného zaměstnání v cizině se stávají obětí obchodníků se ženami. Obvykle je jim v zahraničí odebrán cestovní pas a jsou pod pohrůžkami a násilím nuceny k prostituci. Česká republika se v průběhu 90. let 20. století stala zemí cílovou a tranzitní především pro dívky a mladé ženy z Ukrajiny, Bulharska a dalších zemí na východ od České republiky. V poslední době se Česká republika zařadila mezi země původu dívek a žen.
Průzkumy Mezinárodní organizace pro migraci v zemích západní Evropy naznačují nárůst počtu českých dívek a žen, které zde byly zadrženy jako nelegálně pracující migrantky a které uvedly, že zde byly nuceny pracovat jako prostitutky.
Dívky a ženy většinou vystupují v soudních procesech jen jako svědci trestných činů nebo se snaží zůstat v anonymitě a odmítají ze strachu vypovídat. O počtu obětí se Mezinárodní organizace pro migraci dovídá z různých zdrojů, které většinou nejsou navzájem propojeny. Jedná se o české zastupitelské úřady v zahraničí, místní policii, nevládní organizace, českou kriminální policii a Útvar boje proti organizovanému zločinu.
Průzkum provedený v České republice potvrdil, že veřejnost problematiku obchodu se ženami značně podceňuje a domnívá se, že obchod se ženami se České republiky netýká. Důvodem je kladení důrazu na prevenci jiných trestných činů, jako je výroba a šíření drog. Proto Mezinárodní organizace pro migraci v České republice v roce 1999 a 2000 zahájila rozsáhlou informační kampaň s cílem položit základy prevenčních mechanismů a zamezit růstu počtu obětí obchodů se ženami v budoucnosti.
Informační kampaň byla zaměřena především na potenciální oběti, jimiž jsou mladé dívky s úmyslem migrovat do zahraničí za prací nebo studiem. Informační kampaň si kladla za cíl upozornit tyto dívky na rizika spojená s cestami do zahraničí a poskytnout jim dostatek informací nezbytných pro jejich vlastní ochranu. Informační kampaň se také zaměřila na širokou českou veřejnost, odbornou veřejnost, státní správu a různé nevládní organizace. Cílem bylo vytvořit komunikační cesty za účelem znalosti celé problematiky a propojit státní správu a nevládní organizace.
Informační kampaň si dále kladla za cíl pomoci vytvořit různé prevenční mechanismy na zamezení růstu obchodu se ženami. Za tímto účelem spolupracovala s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s cílem začlenit problematiku obchodu se ženami do osnov vyučování.
Konečně Mezinárodní organizace pro migraci v České republice zahájila návazný projekt s cílem řešit komplexní asistenční služby v procesu návratu obětí obchodu se ženami do zemí původu s následnou resocializací.
Mezinárodní organizace pro Migraci uspořádala na území České republiky cyklus seminářů pro sociální pracovníky, vychovatele, pedagogy, pracovníky nevládních organizací a příslušníky policie. Cílem tohoto složení posluchačů byla snaha, aby se navzájem poznali lidé, kteří se mohou podílet na vytvoření prevenčních mechanismů a na pomoci obětem obchodu se ženami. Podařilo se navázat spolupráci s českými odborníky, kteří účastníkům seminářů umožnili nahlédnout na problém obchodu se ženami z různých perspektiv.
Odkazy:
[X1] Mezinárodní organizace pro migraci
(the International Organization for Migration).