John A. Gowan věří, že svět na všech svých úrovních od největších rozměrů až po nejmenší je uspořádán podle stejných obecných principů. Gowan má na svět holistický pohled a hledá nejobecnější souvislosti ve vesmíru. Při svém hledání se opírá nejen o přírodní vědy, ale také různá o náboženství, okultní kosmologické systémy a astrologii. Hledá souvislosti i tam, kde je nikdo jiný dosud nehledal a podle mého názoru je objevuje i tam, kde nikdy nebyly a ani nemohou být.

Podle mého názoru se John A. Gowan článkem, který čtenářům předkládám, úspěšně zařadil mezi mistry pavědy a mystifikací. Článek je podivuhodnou směsí fyzikálních faktů a astrologických představ. Autor nalézá fantastická spojení jednotlivých znamení zvěrokruhu s fyzikálním světem jen na základě uměle vytvořených souvislostí a podobností. Navíc v těchto souvislostech záměrně nebo z neznalosti zcela ignoruje pro něj nevhodné fyzikální skutečnosti, jako je existence mesonů (kaonů a pionů), které do jeho schématu fotonů, leptonů, baryonů, kvarků, leptokvarků a gluonů vůbec nezapadají. Autor zcela ignoruje například teorii kvantové gravitace, nezmiňuje se vůbec o teorii superstringů a přesto vytváří ideální model fyzikálního světa, jemuž skvěle odpovídá jím navržený astrologický model zvěrokruhu. Mísí vhodně různě vybrané fyzikální skutečnosti se společenskými zákony a náboženskými představami a snaží se vytvořit jakousi "přírodní filozofii", která uznává elementární přírodní síly. V nedávné historii máme jeden varovný příklad implantace elementárních přírodních sil do života společnosti v podobě Adolfa Hitlera a nacionálního socialismu.

Čtenář si možná pokládá otázku, proč se tak skvěle daří těmto "teoriím" a všem různým pavědám, jako je astrologie, věštění budoucnosti nebo psychotronika? Proč lidé tyto pavědy tak obdivují a bezmezně jim věří? A proč jsou dokonce ochotni za ně platit velké peníze? Významný polský spisovatel science-fiction Stanislav Lem ve své knize "Mír na Zemi" [1] napsal:

"Lidé věří tomu, čemu věřit chtějí. Vezměme si například rozkvět astrologie. Astronomové, kteří by toho pochopitelně měli o hvězdách vědět víc než všichni ostatní lidé dohromady, tvrdí, že hvězdy na nás kašlou. Jsou to obrovské koule rozžhavených plynů, které víří od začátku světa, a jejich souvislost s naším osudem je rozhodně daleko menší než slupka od banánu, na které může někdo uklouznout a zlomit si nohu. Jenže slupky od banánů nikoho nezajímají, kdežto i seriózní časopisy otiskují astrologické horoskopy a existují dokonce mrňavé kapesní počítače, kterých se lze před transakcí na burze zeptat, jestli jí budou hvězdy nakloněny. Ten, kdo hlásá, že ovocná slupka může mít na osud člověka větší vliv než všechny planety a hvězdy dohromady, nebude vyslyšen. Kdosi se narodil, protože jeho rodič, abych tak řekl, včas necouvl, a právě proto se stal rodičem. Když rodička zjistila, co se stalo, začala polykat chinin a skákat z almary na zem, ale nějak to nepomohlo. A ten kdosi přece jen přišel na svět, vystudoval nějakou školu a teď prodává v obchodě šle nebo úřaduje na poště či na magistrátě. Najednou se dozví, že je všechno jinak. Planety vytvořily zvláštní konfiguraci, znamení zvěrokruhu se dlouho bedlivě a vytrvale skládala do určitého vzoru, jedna polovina nebes se domluvila s druhou jen proto, aby mohl vzniknout on a postavit se za pult nebo sedět v kanceláři. To člověka vskutku povzbudí na duchu. Točí se kolem něj celý vesmír, i když mu není nakloněn, i když hvězdy zaujmou takové postavení, že výrobce zbankrotuje a on kvůli tomu přijde o místo, je to přece jen příjemnější než vědět, že na něho hvězdy kašlou a do jaké míry se o něho starají. Vymluv mu to současně se zprávou o sympatii, jakou ho obdařuje kaktus v květináči na okně, a co mu zbude? Bosá ubohá holá pustina a beznadějné zoufalství." Tak pravil profesor Tarantoga... [1]

Proč tedy čtenářům předkládám tento článek? Možná někdo z vás po jeho přečtení usoudí, že na tom něco musí být. Proč by vlastně nemohly existovat souvislosti, které John A. Gowan svými úvahami a hlubokým studiem vědeckých faktů odhalil? Proč by vlastně astrologie neměla fungovat, když se řadě lidí vyplnilo přesně to, co astrologové předpověděli? Možná jste ve svém vzdělání něco zanedbali, možná si jen něco nalháváte nebo po něčem nedostupném toužíte. Jste ovšem na nejlepší cestě uvěřit reklamním nesmyslům, pološíleným vůdcům náboženských sekt a zejména podvodníkům, kteří úspěšně těží z lidské naivity a - promiňte mi to - z obyčejné hlouposti.

Pokud naopak po přečtení zjistíte, že jde o naprostý nesmysl, pak možná připustíte, že jde o poměrně rafinovaný nesmysl, který člověk bez určitých znalostí a vzdělání není schopen odhalit. Dnes jste ještě zvítězili, ale co zítra? Věda se prudce vyvíjí a nejen běžný člověk, ale i odborník rozvoji všeho poznání nestačí. Jste například schopni, jako nyní ve fyzice, rozlišit vědecká fakta od nesmyslů například v biologii, v historii nebo v psychologii?

Díky Internetu mají dnešní pavědci jednodušší i složitější složitější pozici. Jednodušší v tom, že mohou své nesmysly volně šířit a ovlivňovat tak spoustu neznalých lidí. Složitější v tom, že proti nim stojí vědci a výzkumníci, kteří své odborné znalosti předávají veřejnosti a kteří jsou ochotni na pavědecké nesmysly na Internetu pružně reagovat.

Ať už věříte různým pavědám nebo ne, přeji vám zajímavé čtení. Možná objevíte nebo pochopíte něco, co jste nevěděli. Každá myšlenka, třeba mylná, ovlivňuje naši osobnost, protože tím, jak k ní zaujímáme určitý postoj, upevňujeme si svůj názor a představu o Vesmíru.

John A. Gowan se pokouší nalézt souvislosti mezi tradiční astrologickou interpretací znamení zvěrokruhu a sjednocenou teorií pole. Tvrdí, že tyto souvislosti lze popsat diagramem "svatého Grálu".

Diagram svatého Grálu má dvě části. Levá část popisuje "prostoročasové" interakce dlouhého dosahu, elektromagnetickou a gravitační. V astrologii jim odpovídají Oheň a Voda. Pravá část diagramu popisuje "částicové" interakce slabého dosahu a jejich astrologické souvislosti se znameními Země a Vzduchu. Autor zvláště upozorňuje na rozdělení diagramu do čtyř stejných rovnostranných trojúhelníků a na to, že částicový diagram je zrcadlovým obrazem prostoročasového diagramu.

Podle Gowana je vesmír fraktální iterací nebo projevem Prvního principu (Prvotní příčiny). Jeho fraktální podstata je zdrojem jeho periodicity a uspořádání na všech úrovních rozměrů od makrosvěta až po mikrosvět. Fraktální povaha vesmíru je podle Gowana racionálním základem pro studium obecných systémů, pomocí nichž lze nalézt souvislosti mezi jinak odlišnými fyzikálními systémy, jako jsou subatomové, biologické nebo astrofyzikální systémy. Do tohoto obecného konceptu lze zahrnout také člověka s jeho intuitivním náboženstvím nebo okultními systémy.

Vědecká teorie požaduje pro každý jev nalézt jeho příčinu. Gowan tvrdí, že periodické a hierarchické uspořádání vesmíru lze vysvětlit na základě Teorie obecných systémů. Fraktální povaha vesmíru je příčinou souvislostí mezi fyzikálními systémy a našimi různými intelektuálními představami o uspořádání vesmíru, neboť my sami s naším vnímáním a chápáním jsme jeho nedílnou součástí.

Prostoročasová část diagramu svatého Grálu obsahuje základní složky biologického života a základ fyzikálních systémů. Znamení Ohně a Vody souvisí s instinktem a emocemi, což jsou dva základní atributy života.

Ve fyzice je světlo prvotní formou energie. V astrologii je Střelec filozofem nebo mudrcem. V biologii člověka představuje přirozenou inteligenci, "společný smysl", myšlenkový potenciál, informaci, vrozenou moudrost. Myšlenkové vizuální obrazy, vědomí a projev samotného "myšlení" jsou formou energie, která vzniká při elektrochemické aktivitě lidského mozku. Myšlenková vizualizace je formou abstraktního myšlení, ale není symbolickou abstrakcí. Tuto funkci zastávají Blíženci (Gemini).

Střelec představuje vývoj vizuálního vnímání mozku. Jsme tvorové s vizuálním vnímáním a zrak je naším hlavním smyslem, náš mozek a naše myšlenkové procesy jsou zaměřeny na zpracování vizuálního vnímání. Téměř celá jedna třetina mozku je určena pro zpracování obrazu. Světlo je metaforou pro inteligenci a mysl, světlo je nositelem našeho duchovního světa a jeho nedostatek vede k duševním depresím.

Fyzikálně světlo představuje dokonale symetrickou formu energie. Částice světla, fotony nenesou žádný náboj a světlo nemá spojení s gravitačním polem nebo s časovou dimenzí. Světlo je nelokálním aspektem a vyskytuje se v prostoru bez změny času, tedy současně. Foton je sám sobě antičásticí. Fotony jsou navzájem nerozlišitelné. Světlo je prvotní formou energie, je jejím dokonale symetrickým projevem. Všechny ostatní formy energie jsou odvozeny od světla a v některých případech se do této formy navracejí. Přeměna světla v hmotu a snaha hmoty znovu se přeměnit ve světlo je fyzikální ontogenezí vesmíru a duchovní alegorií náboženství.

Světlo je základní univerzální a dokonale symetrickou formou energie. Všechny ostatní formy energie vznikají narušením této dokonalé symetrie. Svět hmoty je asymetrickou formou světla.

Střelci vládne planeta Jupiter, Král Bohů, planeta naděje, štěstí a úspěchu. Jemné zlatavé světlo letního rána dokonale vyjadřuje tento pocit. V klasické mytologii Jupiter utekl od svého otce Saturna, svrhl ho z trůnu a stal se Králem bohů v novém období. Saturn představuje hmotu a na počátku Vesmíru světlo skutečně svádělo souboj se vznikající hmotou, kdy se světlo přeměňovalo ve dvojice částic a antičástic hmoty. Světlo ztratilo svoji volnost a stalo se příčinou prostoročasu. Návrat ke světlu znamená návrat hmoty do původní symetrické formy.

První věta z knihy Genesis v Bibli zní: "A řekl Bůh: budiž světlo, a bylo světlo." Kniha Genesis tedy ukazuje, jak Bůh stvořil vesmír. Stejně jako ve vědě je také v náboženství světlo prvotní a počáteční energií Vesmíru. Světlo je tedy fyzikální metaforou Boha a ducha, stejně jako mysli.

Střelec je mudrcem nebo filozofem astrologie. Souvisí s vědomím, inteligencí, informací, s mozkem a myšlením. Mozek je světlem naší lidskosti, myšlení je světlem mozku, moudrost je světlem myšlení. Člověk je myšlení, jinak by zůstal zvířetem. Proto Střelec představuje rozvoj lidství, světlo Boží mysli, která se stala vědomím člověka.

Střelec jako filozof nebo mudrc představuje inteligenci, moudrost, informaci a obrazové vnímání mozku. Ryby jsou v astrologii básníkem a hudebníkem, představují prostor, paměť, komunikaci, jazyk a hudbu a sluchové vnímání. Rybám stejně jako Střelci vládne Jupiter. Jak světlo tak zvuk jsou určitým typem vibrací a jsou vnímány lidskými smysli. Dohromady představují naše prvotní vnímání prostoru, náš obrazový a zvukový svět.

Prostoročas je doménou zachování světla. Jaké je spojení mezi lidským slovem, představovaným v astrologické tradici Mudrcem a Básníkem? K tomuto spojení dochází díky paměti. Paměť je doménou zachování informace a inteligence, podobně jako je prostor doménou zachování světla. Jazyk je komunikační formou domény zachování paměti. Básník používá rým a metriku verše jako nástroj pro zlepšení sluchového vnímání jeho básní. Hudebník používá harmonie, melodie a rytmů pro sluchové vnímání hudby. Hudba je vyjádřením našich pocitů beze slov. Díky objevu písma, tisku a elektronických zařízení pro ukládání informací jsme výrazně posílili naši schopnost přesně komunikovat nebo přenášet doménu zachování paměti v prostoru a v čase, od jedné generace ke druhé, z jednoho místa na druhé.

Paměť je doménou zachování inteligence, vnímání, informace. Jazyk a hudba jsou komunikační formy této domény (s dalšími formami se setkáme u znamení Panny a Blíženců). Psaní je ve své podstatě přenos zvuku, myšlení, jazyka a paměti do stabilnější a lépe udržovatelné formy komunikace. Kreslení a malování je vizuální analogií. Fotografie a zvuk se zaznamenávají stejnými technickými prostředky.

Inteligence a její informační obsah bez paměti nemají žádný význam. Filozof nemůže nakládat s myšlenkami, aniž by měl paměť. Z tohoto hlediska inteligence, informace a paměť jsou propojeny navzájem stejně jako světlo a prostor: musí existovat současně.

Lze říci, že prostor je v podstatě pamětí Vesmíru. Vše, co vidíme v nebesích, je jen jeho paměť, zachovaná navždy ve formě světelných vln v prostoru. Celá historie Země je trvale zachována pro nové pozorovatele někde ve vesmíru. Naopak, čím dále se svými dalekohledy díváme do vesmíru, tím vzdálenější historii Vesmíru vidíme. Žádný jev, který se v prostoročasu vyskytl, není nikdy ztracen. Jeho trvalý záznam je zachován ve formě světla, ve formě gravitačního zakřivení prostorové domény a ve formě informace přenášené neutriny. Tento trvalý záznam všech dějů ve Vesmíru popisovali již starověcí filozofové.

Střelec a Ryby stojí na počátku celého Vesmíru. Pro Střelce nacházíme v Bibli slova: "Budiž světlo" (Genesis, 1:3). Pro Ryby v Bibli nacházíme slova: "Na počátku bylo Slovo" (Jan, 1:1). Podle této věty z Bible vesmír na úplném počátku musel obsahovat duchovní informaci, která umožnila jeho další vývoj. Světlo a prostor dohromady tvoří dokonale symetrický stav a jsou pouze potenciálem pro informaci. Sama informace je asymetrickou formou energie. Informace existuje jako hmota, asymetrická forma energie a existence hmoty, její rozměrová doména zachování, má také asymetrickou formu, kterou je čas.

Vesmír obsahuje informaci ve formě hmoty, informaci, která má svůj původ v energii světla. Náš lidský duch se zrodil z tohoto informačního zdroje a proto v sobě neseme duchovní zprávu o svém původu.

Prostor není pouze pamětí Vesmíru, ale také nástrojem, který zajišťuje komunikaci s obsahem této paměti. Janovo "Slovo" má komunikační funkci - "Slovo" existuje pouze tehdy, je-li možno komunikovat s jeho informačním obsahem.

Světlo je "velkým komunikátorem" Vesmíru. Světlo se pohybuje rychlostí, které nemůže dosáhnout hmota. Ve své vztažné soustavě se vyskytuje současně všude. Vztažnou soustavou světla je celý Vesmír. Tento nelokální charakter vnitřního pohybu světla, který ignoruje časovou dimenzi a proto se pohybuje ve své vztažné soustavě nekonečnou rychlostí, umožňuje vesmíru výměnu informací v celé jeho rozměrové doméně. Vnitřní pohyb světla se projevuje v prostorové doméně, ale tato doména musí obsahovat spojení sama se sebou, podobně jako lidské tělo vyžaduje nervovou soustavu. Tímto spojením je metrická struktura prostoročasu.

Rychlost světla ve vakuu c představuje podmínku symetrie metriky prostoročasu, "kalibraci" metriky. Tato podmínka symetrie vyžaduje strukturu prostoru, v níž se světlo pohybuje nezávisle na časové dimenzi. Matematickým vyjádřením této symetrie je nulový metrický interval ds², který je pro hmotu kladný. Proto je světlo "nelokální" a jeho energie je rozprostřena současně v celém prostoročasu. Tento charakter sdílejí všechny nehmotné formy energie, jako je gravitace nebo neutrina, která se pohybují také rychlostí světla ve vakuu c. Všechny body prostoročasu proto jsou v simultánním kontaktu, bez změny času. Rychlost světla vnímáme jako konečnou, protože se nenacházíme v jeho vztažné soustavě, která je dvourozměrná. Pro hmotné objekty existuje čas a proto pro nás má Vesmír minulost a paměť. Pro světlo existuje pouze přítomnost a teplota.

Zmíněný kontakt mezi všemi částmi vesmíru je důsledkem zákona zachování energie. Právě v tom spočívá spojovací, komunikační a zachovávající role metrické struktury prostoročasu. Tato zachovávající role přímo souvisí s podmínkou symetrie světla, jehož energie je rozprostřena v celém Vesmíru. Gravitace se projevuje jako zakřivení prostoročasu, tedy jako změna metrické struktury. Každá hmotná částice je v prostoročasu lokalizována. Neutrina, která se také pohybují rychlostí světla ve vakuu, přenášejí informační kód, který identifikuje každou elementární částici (neutrina lze považovat za jakési "geny" elementárních částic). Vesmír tedy má informaci o všech částicích, které obsahuje. Lokalizace a identita každé částice je součástí jeho struktury, tedy jeho informačního obsahu.

Ježíš Kristus říká, že každý vlas na naší hlavě je spočítán a že žádný nevypadne, aniž by o tom Bůh nevěděl. Můžeme říci, že každá elementární částice každého vlasu je spočítána a její poloha a identita je známa.

Komunikace proto souvisí se zákony zachování prostřednictvím zmíněné spojovací funkce prostoročasu, která spojuje prostor a informaci v něm.

Ve fyzikálním světě Lev odpovídá hmotě, látce, fyzickému projevu. V astrologii Lev představuje Krále, vůdce nebo vůdčí princip zjeveného světa. Lvu vládne Slunce, které je hmotným a životadárným centrem celé Sluneční soustavy. Pro lidi Lev představuje fyzické tělo, lidský prožitek, vrozené vlastnosti, vlastní Já, srdce a centrum fyzického prožívání osobního projevu. Ve fyzice Lev představuje částečné a specifické, stvořené mimo obecné a symetrické a mimo nelokální energii světla a prostoru.

Základní charakteristikou hmoty je její lokální koncentrace energie a informace. Informace obsažená ve hmotě je značně specifická, neboť je představována atomy, molekulami, kombinací životních forem a genetickým kódem. Podle diagramu svatého Grálu je hmota stvořena ze světla a prostoru, které jsou sami o sobě čistě symetrickou formou energie. Hmota je asymetrickou formou energie a je schopna se přeměnit nazpět ve světlo, pokud částice a antičástice anihilací obnoví původní symetrii. Existence živých bytostí je tedy asymetrickým projevem obecnější symetrie energie, která současně původem a osudem. Fyzikální asymetrie je časově ohraničenou mezihrou mezi symetrickými stavy energie, které nemají lokální nebo upřesňující vyjádření.

Otázka naší existence je otázkou hmoty, znamení Lva, našeho Já. Hmota není jen vedlejším důsledkem stvoření Vesmíru, ale hmota je příčinou existence Vesmíru. Bez hmoty by nebylo Vesmíru. Proto naše Já je důvodem existence Vesmíru. Pouze prostřednictvím našeho Já má vesmír prožitek o sobě a jeho veškerá neprojevená obecnost existuje pouze potenciálně. Hmota umožňuje Vesmíru projevit potenciál své energie a projevit informaci z hlediska "vnějšího" pozorovatele, pozorovatele spíše v čase než prostoru. Asymetrie času a hmoty jsou nezbytnou podmínkou pro rozměrovost vnímání jevů ve Vesmíru.

Zrozeno v říši času se vlastní Já stává smyslovým ústředím Vesmíru, postupně se učí organizovat smyslové vjemy tak, aby sloužily pro jeho přežití a reprodukční úspěch. Sláva, moc, bohatství a prosazování vlastního Já jsou typické pro Krále. Smyslem jeho existence je trvale upevnit své postavení ve světě a útočnou strategií chránit sám sebe.

Vlastní Já je Král fyzické říše, je organizačním principem, smyslovým centrem organizace specializovaných buněk, které nazýváme naším tělem. Vlastní Já je smyslovým centrem jak Vyšší, spirituální nebo prostorové říše, tak organizačním centrem nižší, fyzické nebo časové říše. Proto je společným důvodem pro bytí a ohniskem obou říší. Pro zajištění této ústřední role má Lev řadu pomocníků z diagramu svatého Grálu. Setkali jsme se již se Střelcem a Rybami, které poskytují vlastnímu Já intelektuální, smyslovou a komunikační sílu. Setkáme se s dalšími, jako je Beran, energetický princip projevu.

Ve fyzikálním světě Beran představuje elektrický náboj. V astrologii je Bojovník nebo Objevitel. V biologii jeho síla odpovídá životní energii těla, která má elektrochemickou povahu. Beran a Lev jsou v diagramu svatého Grálu položeny vedle sebe uprostřed, protože tělo nelze zbavit jeho životní energie, jinak se stává mrtvolou. Lev je fyzický projev, genetické uspořádání, Beran je elektrickou energií, která přivádí tělo k životu. Jedno nelze od druhého oddělit.

Ve Vesmíru existují dvě základní formy energie. První je aktivní a elektromagnetická, jejíž symetrickou formou je světlo. Druhá je reaktivní a metrická, jejíž symetrickou formou je prostor. Obě dvě spolu souvisí energií a doménou zachování. Dohromady světlo a prostor tvoří asymetrickou energii hmoty a její asymetrickou doménu zachování, gravitační prostoročas. Elektromagnetická povaha hmoty se projevuje anihilací částic hmoty s částicemi antihmoty, kdy vzniká světlo, vymizí gravitační pole a časová dimenze, která provází hmotné částice. Toto světlo vytváří novou doménu zachování prostoru. Proces lze neustále opakovat vytvořením nového páru částic, dokud rozpínání prostoru, způsobené vnitřním pohybem světla, nesníží energii fotonů tak, že neumožní již vznik dvojice částic. Tento proces je virtuální, způsobený kvantovými fluktuacemi vakua uvnitř zbytkového pole energie.

Hmota je odvozena od světla. Hmota je asymetrická, hmotná forma světla. Částice hmoty potřebuje pouze svoji antičástici, aby se obnovil stav symetrie a vzniklo světlo. Elektromagnetická povaha hmoty umožňuje její interakci se světlem a světlo může interagovat pouze s elektricky nabitou částicí. Všechny hmotné částice nesou elektrický náboj, některé vnitřně, jako neutron, jiné navenek, jako proton a elektron. Elektrický náboj je nutnou podmínkou pro vznik a existenci hmotných částic.

Elektrický náboj je rozměrový ve své podstatě a má svůj původ v rozdílu symetrie mezi dvourozměrnou vlnovou formou světla a čtyřrozměrnou formou částic. Tento rozdíl symetrie se projevuje jako elektrická potenciální energie. Elektrický náboj také slouží k anihilaci párů částic a antičástic. Proto se opačné náboje přitahují na nekonečnou vzdálenost, čímž je zajištěno, že každá částice najde svoji antičástici, s níž anihiluje. Virtuální fotony jsou vektory pole elektrického náboje. Světlo zde chrání svoji rozměrovou symetrii. Souvislost mezi elektrickým nábojem a hmotou je proto zásadní, což je dalším důvodem pro vzájemné neoddělitelné spojení Lva a Berana v diagramu svatého Grálu. Elektrický náboj spojuje hmotu se světlem, gravitace spojuje hmotu s prostorem.

Biologicky Beran představuje energii těla, elektrochemickou aktivitu a metabolismus, jeho schopnost vnímat a interagovat se světlem prostřednictvím smyslů a vyšších funkcí našeho mozku. U rostlin se toto spojení projevuje ve fotosyntéze. Živočichové musí potravu získávat aktivitou svého těla. Beran proto také představuje bojovníka nebo lovce, objevitele, podnikatele, který aktivně vyhledává jídlo, peníze pro získání jídla a svoji osobní bezpečnost, přičemž soutěží, objevuje a dokonce dobývá.

Jídlo je základním zdrojem energie potřebné pro existenci našeho Já. Beran tuto základní potřebu uspokojuje lovem, pohybem, objevováním, rozprostřením, zemědělstvím, obchodem, prací, tedy jakoukoliv aktivitou nezbytnou pro získání zdroje energie. Beran zajišťuje nezbytnou energii pro Lva. Beran je schopen bránit sám sebe, bojovat o jídlo a území a tím poskytuje Lvovi prostor pro jeho vlastní obranu a reprodukci.

Spojení Berana a Lva lze chápat jako bránu mezi projeveným a neprojeveným světem. Toto postavení je postavením Slunce, které je vládnoucí "planetou" Lva, nebo je postavením Syna ve Svaté Trojici, jako projev ducha. Ježíš Kristus říká: "Žádný člověk se nedostane k Otci než skrze Mne". Neprojevenou doménou zachování otce je horní trojúhelník diagramu svatého Grálu, který lze označit jako "Nebe", jemuž vládne světlo a prostor. Dolní trojúhelník diagramu je říší projeveného, doménou zachování vlastního Já, jemuž vládne gravitace a čas.

Nyní lze interpretovat omezující náboženský význam, který je přisouzen Ježíši Kristu, v univerzálním kontextu, bez odkazu na jakékoliv náboženství, ale jen na základě jeho projevu. Vlastní Já dosahuje svého projevu průchodem do nižší říše, přičemž se musí vyhnout anihilaci elektrického náboje se svým antihmotným partnerem (který je představován Blíženci). Účelem projevu vlastního Já v nižší říši je umožnit, aby náš individuální částečný prožitek, jenž nelze zobecnit, dosáhl symetrického potenciálu vyšší říše. Prožitek z nižší říše je osvětlen interakcí se světlem vyšší říše a tato interakce probíhá pouze prostřednictvím elektrického náboje hmoty. Aby bylo dosaženo vyšší domény zachování, musí vlastní Já být zničeno, musí předat svůj prožitek Otci, jehož účelům slouží a jímž bylo stvořeno. Vlastní já je zachováno jako prožitek.

Ve fyzice Rak představuje gravitaci. V astrologii Královnu, Učitele, ženský princip, domov. V biologii matku, Matku Zemi, Matku Přírodu.

Ačkoliv Rakovi tradičně vládne Měsíc, Země je "spoluvládcem". Měsíc má stejnou dráhu kolem Slunce jako Země, ale Země se nemůže vyskytovat na své vlastní obloze. Proto její místo zastává Měsíc. V astrologii tak vzniká královský svazek mezi Otcem Sluncem a Matkou Zemí-Měsícem.

Měsíc a jeho gravitační působení na Zemi má závažné důsledky pro biologii organismů na Zemi. Gravitační působení se projevuje především ve slapovém působení na světové oceány, kdy dochází k periodickému střídání přílivů a odlivů. Rytmus střídání přílivů a odlivů ovlivnil životní cyklus organismů v mořích, která jsou kolébkou života. Tento prehistorický cyklus přetrvává u řady pozemských živočichů v podobě cyklu plodnosti samic. Gravitační vliv Měsíce způsobuje slapové jevy zemského jádra a zemského pláště, které se projevují jako vulkanismus, ovlivňuje proudění vzduchu v atmosféře, magnetické pole Země, pohyb tektonických desek, jejich kontinentální drift atd. Autor článku [X1] se dále domnívá, že Mars a Venuše jsou dnes biologicky mrtvými planetami, protože nemají velký měsíc.

Gravitační cykly Měsíce a světelné cykly Slunce sehrály zásadní role při geologickém a biologickém vývoji Země a jsou hlavními vnějšími silami biologické evoluce. Světlo a gravitace, Slunce a Měsíc, Král dne a Královna noci, tvoří vskutku královskou dvojici, muže a ženu, energii a zachování, akci a reakci, jejichž působení ovlivňuje lidské životy dodnes.

Spojení gravitace a mateřství se projevuje v Matce Zemi. Země je gravitačním shlukem hmotných částic. Gravitační náboj je dluhem symetrie "nelokality" světla. Vnitřní pohyb světla je symetrickou podmínkou metriky prostoročasu, která určuje přenos elektromagnetické energie. Tato podmínka symetrie v časové dimenzi světla mizí, proto světlo existuje současně v celé své prostorové doméně zachování. Světlo je "nelokální", jeho polohu v prostoročase nelze určit. Ve speciální teorii relativity je prostoročasový interval ds² pro světlo roven nule. Tato symetrie způsobuje rozložení energie světla v celém prostoru. Hmota tuto symetrii porušuje, protože nemá vnitřní pohyb v prostoru.

Gravitační náboj popisuje rozložení hmoty zakřivením metrické symetrie prostoročasu a pro každou částici vytváří v rozměrové doméně popis rozložení hmoty každé částice.

Gravitace vytváří určité ohnisko, střed, určité místo v jinak symetrickém oceánu prostoru. Univerzálně přitažlivá síla vytváří planety, hvězdy, galaxie, vytváří místa, území a domov pro život a lidství ve Vesmíru. Vlastní Já potřebuje matku, matka potřebuje domov, domov potřebuje území, území potřebuje planetu, atd.

Gravitace je tedy mateřským principem Vesmíru, váže hmotu k prostoru a umožňuje fyzické umístění částic hmoty v prostoru. Gravitace vytvořila domov života v podobě Země a světlo života v podobě Slunce. Gravitace navíc vytváří samotnou časovou dimenzi a definuje tak rozměrovou doménu zachování hmoty.

Díky gravitaci nejsme "ztraceni" v prostoru", Vesmír "přesně ví", kde se nacházíme pomocí zakřivení metrické struktury. Země je pro nás výjimečným místem ve Vesmíru a bez ohledu na naši budoucnost bude vždy naším domovem, naší Rajskou zahradou, naší kolébkou a milující matkou.

V horním trojúhelníku Střelec a Ryby, světlo a prostor, tvoří Nebeský pár muže a ženy. V dolním trojúhelníku toto místo zastávají Lev a Rak jako Adam a Eva, jako Otec Slunce a Matka Země. Gravitační prostoročas sehrává pro hmotu stejnou roli jako prostor pro světlo, protože poskytuje rozměrovou doménu zachování hmoty. Tyto síly jsou si rovny, stejně jako Měsíc je schopen zastínit Slunce nebo gravitace je schopna vytvořit černou díru.

Vnitřní kontraktivní prostorový pohyb gravitace je opakem vnitřního expanzivního prostorového pohybu světla. Tímto způsobem se prostor mění v čas. Planeta Mars, spoluvládce Berana a Štíra, třetího páru muže a ženy v prostoročasovém diagramu svatého Grálu, spojuje dolní a horní trojúhelník. Beran je v horním trojúhelníku jako strážce brány mezi Nebesy a jejich hmotným projevem. Štír v dolním trojúhelníku představuje dítě Lva a Raka, život na Zemi a jeho časově omezený evoluční vývoj směrem ke světlu.

Ve fyzice Štír představuje časovou dimenzi. V astrologii Lékaře, Otce Času, Karmický cyklus, Smrt, Osud. V biologii představuje reprodukci a evoluci, zrození a smrt, předky, potomstvo a změnu generací.

Štír představuje reprodukční cyklus a evoluční proces. Čas nás předurčuje k smrti a současně dává vzniknout nové generaci. Rak představuje místo, základ a domov biologického života. Štír představuje reprodukční a evoluční proces života, který vyžaduje soutěžení, boj, přežití nejúspěšnějších, smrt a regeneraci, vítězství a porážky, které se spojují do Karmického cyklu našeho evolučního osudu. Ačkoliv nostalgicky vzpomínáme na svůj domov, jsme nuceni jej opustit a vstoupit do boje a soutěže, testovat úspěšnost našeho genetického uspořádání vůči ostatním. Tento boj a soutěž jsou základem spojení Štíra a Berana, jimž oběma vládne Mars. Pouze bojovník, který v bitvě o život přežije, získává právo na přežití svých genů. Filozoficky nemusíme přijímat tuto představu vzájemného boje, ale boj o přežití je jediným procesem, jímž lze dosáhnout dalšího evolučního vývoje. Nyní máme svůj evoluční vývoj ve svých rukou. Možná objevíme pohodlnější cestu. Tím ale rozhodujeme o svém evolučním osudu, o naší další cestě směrem k Bohu.

Ve fyzice Štír představuje časovou dimenzi. Dimenze, jak prostorové tak časová, jsou domény zachování, jejich účelem je zachovat určitý typ nebo projev energie. Prostor je doménou zachování světla nebo volné elektromagnetické energie.

Čas je dodatečnou dimenzí, která umožňuje zachovat energii nevnitřního, nejednotného, přechodného, relativního a náhodného pohybu hmoty v prostoru. Časovou dimenzi například vyžaduje zachování momentu hybnosti hmoty. Světlo časovou dimenzi nevyžaduje, protože pohyb světla se řídí prostorem. Světlo se může pohybovat pouze rychlostí c. Hmota se rychlostí c pohybovat nemůže, protože by se musela stát dvourozměrnou, aby opustila svoji doménu zachování, v níž by moment hybnosti a hmotnost byly nekonečné. Vyjmutí hmoty z její čtyřrozměrné domény zachování by proto vyžadovalo nekonečné množství energie.

K času, hmotě, gravitaci, které jsou vzájemně neoddělitelné, lze přidat elektrický náboj. Tím získáme úplný dolní trojúhelník v diagramu svatého Grálu. Čas souvisí se všemi třemi svými průvodci a jejich prostřednictvím také se všemi prvky horního trojúhelníku, se světlem prostřednictvím elektrického náboje, s prostorem prostřednictvím hmoty. Jak bylo uvedeno již dříve, elektrický náboj existuje proto, aby světlo nemuselo trvale přejímat svoji hmotnou formu a aby vznikla asymetrická časová dimenze. Existence hmoty potřebuje "únikový" rozměrový parametr, pomocí něhož v prostoru dochází k zachování energie. Einstein byl prvním, kdo ukázal, že čas je další dimenzí, která se vztahuje a lze ji zaměnit s prostorovými dimenzemi. Tato časová dimenze je "kalibrována" metrickou konstantou c.

Čas souvisí také s gravitací. Vnitřní prostorový pohyb gravitace je jednoduše vnitřním prostorovým pohybem světla, které se přeměnilo v hmotu. Gravitace je schopna způsobit zakřivením prostoročasu tím, že se prostorové dimenze změní v jejich metrický ekvivalent, časovou dimenzi.

Biologie nás nutí se rozmnožovat, stejně jako nás nutí zemřít. Naše smrtelnost je genetická, nikoliv náhodná. Stáří musí uvolnit cestu nové a lépe vyvinuté generaci, uvolnit prostor a zdroje pro nové a lepší projevy života. Jednotlivci se nemění k vyšším formám, k nim směřují pouze druhy. Jednotlivci jsou jen dočasnými účastníky tohoto procesu, využívají výhod genetického dědictví svých předků a předávají je svým potomkům. Pouze geny jsou nesmrtelné, nikoliv jejich nositelé.

Evoluce nyní dosáhla Velkého Díla, neboť stvořila tvora, který je schopen porozumět a vědomě ovládat evoluční proces. Stojíme na prahu nové biologické éry, kdy budou vznikat nové biologické druhy stvořené lidstvem. Hrajeme si s jaderným ohněm, jak v atomu, tak v živé buňce. Vytvořili jsme umělou inteligenci v našich počítačích a učinili jsme první kroky do Sluneční soustavy. Lidstvo snědlo jablko ze Stromu poznání, aby se přiblížilo bohům. Ale jen blázen se vrhá tam, kam se andělé bojí vstoupit. Katastrofy způsobené manipulacemi s biologickými jádry mohou být dokonce horší, než katastrofy způsobené manipulacemi s atomovými jádry. Dnes se již nemůžeme vrátit, ale můžeme kráčet opatrně vpřed. Budeme potřebovat naši veškerou moudrost, abychom kráčeli správným směrem.

                                                                        - pokračování -

časopis o přírodě, vědě a civilizaci