Kolik u nás žije druhů živočichů a co ovlivnilo jejich počet
 
autor: Pavla Krejčová

Převzato z časopisu ochránců VERONICA ročník 2000, číslo 1 se souhlasem redakce [X1] a autora článku.

Ve světovém měřítku je popsáno kolem 1,7 milionů druhů současných organismů, spekulativní odhady skutečného počtu vzrůstají s mírou poznání člověka a pohybují se mezi pěti a třiceti miliony. Obecně se druhové bohatství snižuje od rovníků k pólům, ale konkrétní počty druhů na určitém území jsou závislé na celé řadě faktorů. Jednotlivé biocenózy jsou druhově tím bohatší, čím jsou podmínky prostředí rozmanitější a stálejší (různorodost ekologických nik, omezení vlivu konkurence apod.). V širším území hrají rozhodující roli jeho rozmanitost (ekosystémová diverzita), jeho historický vývoj a stáří (speciace a vymírání druhů) a možnosti osídlování z různě vzdálených oblastí. Počet druhů roste s velikostí území a klesá s mírou jeho izolovanosti (princip "teorie ostrovů"). Naše republika zaujímá z těchto hledisek výhodnou polohu, rovněž její přírodní poměry a přirozené i antropogenní události v průběhu holocénu jsou předpokladem existence relativně velkého počtu druhů.
 

Vliv klimatických změn

Před 10-12 tisíci lety skončila poslední doba ledová. Nastalo oteplování spojené s ústupem kontinentálního ledovce k severu a zmenšováním ostrovních horských ledovců provázené celkovou změnou přírodních poměrů i druhového složení flóry a fauny. Živočichové tundry střední Evropu buď opustili a ustoupili k severu, jako např. sob, lumíci, sovice sněžní, káně rousná, nebo jako kamzík horský či hraboš sněžný vystupovali do alpínských poloh vysokých hor, popřípadě nastaly obě možnosti (např. bělokur horský). Další oteplování přibližně před 9000 lety umožnilo šíření jehličnaté tajgy v souvislém pásu z východní Asie až do západní Evropy. S tajgou se i na naše území dostala řada lesních druhů, z nichž mnohé, jako např. ořešník kropenatý a myšivka horská, zde žijí ve vyšších polohách do současnosti. Před 9700 - 7750 lety v období zvaném boreál umožnilo teplejší a sušší klima šíření lesostepní a stepní fauny v nižších polohách středních a východních Čech a střední a jižní Moravy. K této fauně patří např. křeček polní a tchoř světlý. Ve vlhčím a teplejším Atlantiku před 7750 - 4500 lety naše území intenzivně zarůstalo listnatým lesem. Druhy jehličnatého lesa se přemístily do vyšších poloh, stepní druhy ustupovaly, nadále k nám pronikají teplomilné druhy z jihu a jihovýchodu.
 

Antropogenní vlivy na ekosystémy

Kvalitativní i kvantitativní složení fauny střední Evropy však není pouze výsledek přírodních procesů. Před 7000 - 6000 lety pronikl do střední Evropy neolitický zemědělec. Začal kácet lesy, což vedlo na jedné straně k erozi půdy, narušení vodního režimu a změnám klimatu. Na druhé straně umožnil vytvořením bezlesých oblastí přežití stepních druhů ze suššího boreálu a následně šíření dalších druhů bezlesých stanovišť na naše území (především druhy kulturní stepi, např. hraboš polní). I když intenzita antropogenního působení na ekosystémy postupně narůstala, po dlouhá staletí a tisíciletí člověk zvyšoval rozmanitost krajiny, a tím měl bezesporu zásadní pozitivní vliv na její druhovou diverzitu. Zvýšené negativní vlivy lidských činností na přírodní prostředí v důsledku rozvoje zemědělství a průmyslu, spojené s ústupem a vymíráním druhů pozorujeme teprve přibližně od konce 17.století. Stručně popsané přirozené i antropogenní změny umožnily existenci velkého počtu druhů s rozmanitými ekologickými nároky na poměrně malém území naší republiky. Žijí zde proto dnes jak druhy jehličnatého i smíšeného lesa, tak druhy vysokohorské, stepní i druhy plošně omezených specifických stanovišť, jako jsou rašeliniště, váté písky, slaniska a mokřady.
 

Introdukovaní živočichové

Člověk ovlivňuje druhové složení živočichů i jinými způsoby. Druhy, které mu konkurují potravně, nebo druhy, které poškozují domácí zvířata a člověka (predátoři, paraziti), nebo druhy, které snižují výnos úrody, aktivně hubí. Naopak druhy, které mají pro člověka pozitivní význam (náboženský a kultovní, přímý i nepřímý užitek) jsou podporovány. Člověk umožnil existenci a šíření celému komplexu druhů provázejících jeho sídla (synantropní druhy). Současně se objevují druhy cizí, které jsou zaváděny (introdukovány) do nových oblastí buď záměrně nebo náhodně. Např. ze 66 druhů ryb žijících u nás je 12 druhů introdukovaných, z 81 druhů savců je 13 druhů introdukovaných, ze 192 druhů pravidelně hnízdících ptáků je cizího původu 5 druhů. Některé druhy jsou introdukovány jako přirození bioregulátoři, např. dravý roztoč Typhlodromus pyri k regulaci škodlivých roztočů v sadech a vinicích. Řada zavlečených druhů bezobratlých, zvláště hmyzu, sice obohacuje místní faunu, ale mnohé se v novém prostředí bez brzdících mechanismů projevují jako nepříjemní škůdci dřevin, zemědělských plodin nebo uskladněných potravin a surovin. Zároveň probíhá i repatriace vymizelých druhů do oblastí, kde se dříve vyskytovaly (např. rys ostrovid a bobr evropský).
 

Vyhynulé druhy

Mnohé druhy nejsou schopny tolerovat antropogenní změny prostředí, dochází k poklesu jejich populačních hustot a k lokálnímu vymírání. Na našem území vymizely za posledních 200 let 2 druhy mihulí (mihule mořská, mihule říční), 4 druhy ryb (jeseter velký, placka pomořanská, losos obecný, platýz bradavičnatý), 6 druhů ptáků (orel skalní, poštolka jižní, mandelík hajní, skalník zpěvný, ťuhýk menší, ťuhýk rudohlavý) a 2 druhy savců (norek evropský, zubr evropský). Úbytek uvedených druhů je mírně kompenzován šířením druhů u nás dosud neznámých (hrdlička zahradní, zvonohlík zahradní). U bezobratlých s výjimkou plžů nejsou k dispozici kosterní zbytky a při studiu změn jejich druhového složení jsme bohužel odkázáni na údaje pouze z posledních 100 - 150 let. I v tomto krátkém časovém období jsme svědky mizení jedněch a šíření jiných druhů.
 

Co víme o druhovém složení?

Významným faktorem, který určuje stav poznání druhového složení, je míra prozkoumanosti území i pozornost věnovaná jednotlivým taxonomickým skupinám. Přestože střední Evropa patří k nejlépe probádaným částem Země, naše informace o zdejší fauně nejsou zdaleka úplné. Nejvíce údajů je k dispozici o živočiších, kteří jsou nápadní a dlouho přitahují pozornost člověka. Vcelku uspokojivé znalosti máme proto o druhovém složení obratlovců, poměrně dobrý přehled existuje u většiny skupin hmyzu. U některých nižších bezobratlých a u jednobuněčných, kteří často žijí skrytě a k jejichž studiu je nutné náročnější přístrojové vybavení, jsou stávající poznatky povrchní a často dosud nebyl zpracován přehled u nás nalezených druhů ani zjištěn jejich počet. Při zjišťování takových údajů je nutné vždy vycházet pouze z doložených nálezů. Obezřetně je třeba přistupovat k náhodnému výskytu některých druhů (pasivní migrace některých členovců, náhodný výskyt ptáků apod.).

Jak to tedy s počtem druhů živočichů u nás je? Na našem území je známo zhruba 50 tisíc druhů organismů (přesnější počty druhů některých skupin stále scházejí). Přehled počtu zjištěných druhů v jednotlivých skupinách mnohobuněčných živočichů uvádí následující tabulka (počty jsou zaokrouhleny).
 
 
 Houby                 6       Želvušky                             100 
 Žahavci                9      Členovci - pavoukovci       2000 
 Ploštěnci          800                     - korýši                 350 
 Pásnice                1                     - vzdušnicovci   26000 
 Vířníci              600      Chapadlovci                          10 
 Břichobrvky       30      Obratlovci - mihule                  4 
 Hlístice           1000                       - ryby                   66 
 Strunovci            15                       - obojživelníci       20 
 Vrtejši                30                       - plazi                   11 
 Kroužkovci      220                       - ptáci                394 
 Měkkýši          300      (pravidelně hnízdících 192) 
                                                      - savci                  81
 
Celkem je tedy z našeho území známo přibližně 32000 druhů mnohobuněčných živočichů. Pro srovnání: z území České republiky je uváděno přes 2000 druhů vyšších rostlin, asi 1500 druhů bakterií a zhruba 3500 druhů velkých hub, tj. ve všech případech o řád méně než živočichů. Všechny druhy živočichů jsou součástí přírodního bohatství a každý zaujímá své specifické postavení v ekosystému. Důvody ochrany a zachování tohoto druhového bohatství však nejsou pouze ekologické, ale také genetické, estetické, ekonomické i etické.

Dr. Ing. Pavla Krejčová - Ústav zoologie a včelařství MZLU Brno

Literatura:

[X1] VERONICA. Časopis ochránců přírody. redakce časopisu VERONICA, pošt. př. 91, 601 91 Brno 1.


časopis o přírodě, vědě a civilizaci