Převzato z časopisu ochránců VERONICA ročník 2000, číslo 1 se souhlasem redakce [X1] a autora článku.
Ve světovém měřítku je popsáno kolem 1,7 milionů druhů současných organismů,
spekulativní odhady skutečného počtu vzrůstají s mírou poznání člověka
a pohybují se mezi pěti a třiceti miliony. Obecně se druhové bohatství
snižuje od rovníků k pólům, ale konkrétní počty druhů na určitém území
jsou závislé na celé řadě faktorů. Jednotlivé biocenózy jsou druhově tím
bohatší, čím jsou podmínky prostředí rozmanitější a stálejší (různorodost
ekologických nik, omezení vlivu konkurence apod.). V širším území hrají
rozhodující roli jeho rozmanitost (ekosystémová diverzita), jeho historický
vývoj a stáří (speciace a vymírání druhů) a možnosti osídlování z různě
vzdálených oblastí. Počet druhů roste s velikostí území a klesá s mírou
jeho izolovanosti (princip "teorie ostrovů"). Naše republika zaujímá z
těchto hledisek výhodnou polohu, rovněž její přírodní poměry a přirozené
i antropogenní události v průběhu holocénu jsou předpokladem existence
relativně velkého počtu druhů.
Před 10-12 tisíci lety skončila poslední doba ledová. Nastalo oteplování
spojené s ústupem kontinentálního ledovce k severu a zmenšováním ostrovních
horských ledovců provázené celkovou změnou přírodních poměrů i druhového
složení flóry a fauny. Živočichové tundry střední Evropu buď opustili a
ustoupili k severu, jako např. sob, lumíci, sovice sněžní, káně rousná,
nebo jako kamzík horský či hraboš sněžný vystupovali do alpínských poloh
vysokých hor, popřípadě nastaly obě možnosti (např. bělokur horský). Další
oteplování přibližně před 9000 lety umožnilo šíření jehličnaté tajgy v
souvislém pásu z východní Asie až do západní Evropy. S tajgou se i na naše
území dostala řada lesních druhů, z nichž mnohé, jako např. ořešník kropenatý
a myšivka horská, zde žijí ve vyšších polohách do současnosti. Před 9700
- 7750 lety v období zvaném boreál umožnilo teplejší a sušší klima šíření
lesostepní a stepní fauny v nižších polohách středních a východních Čech
a střední a jižní Moravy. K této fauně patří např. křeček polní a tchoř
světlý. Ve vlhčím a teplejším Atlantiku před 7750 - 4500 lety naše území
intenzivně zarůstalo listnatým lesem. Druhy jehličnatého lesa se přemístily
do vyšších poloh, stepní druhy ustupovaly, nadále k nám pronikají teplomilné
druhy z jihu a jihovýchodu.
Kvalitativní i kvantitativní složení fauny střední Evropy však není
pouze výsledek přírodních procesů. Před 7000 - 6000 lety pronikl do střední
Evropy neolitický zemědělec. Začal kácet lesy, což vedlo na jedné straně
k erozi půdy, narušení vodního režimu a změnám klimatu. Na druhé straně
umožnil vytvořením bezlesých oblastí přežití stepních druhů ze suššího
boreálu a následně šíření dalších druhů bezlesých stanovišť na naše území
(především druhy kulturní stepi, např. hraboš polní). I když intenzita
antropogenního působení na ekosystémy postupně narůstala, po dlouhá staletí
a tisíciletí člověk zvyšoval rozmanitost krajiny, a tím měl bezesporu zásadní
pozitivní vliv na její druhovou diverzitu. Zvýšené negativní vlivy lidských
činností na přírodní prostředí v důsledku rozvoje zemědělství a průmyslu,
spojené s ústupem a vymíráním druhů pozorujeme teprve přibližně od konce
17.století. Stručně popsané přirozené i antropogenní změny umožnily existenci
velkého počtu druhů s rozmanitými ekologickými nároky na poměrně malém
území naší republiky. Žijí zde proto dnes jak druhy jehličnatého i smíšeného
lesa, tak druhy vysokohorské, stepní i druhy plošně omezených specifických
stanovišť, jako jsou rašeliniště, váté písky, slaniska a mokřady.
Člověk ovlivňuje druhové složení živočichů i jinými způsoby. Druhy,
které mu konkurují potravně, nebo druhy, které poškozují domácí zvířata
a člověka (predátoři, paraziti), nebo druhy, které snižují výnos úrody,
aktivně hubí. Naopak druhy, které mají pro člověka pozitivní význam (náboženský
a kultovní, přímý i nepřímý užitek) jsou podporovány. Člověk umožnil existenci
a šíření celému komplexu druhů provázejících jeho sídla (synantropní druhy).
Současně se objevují druhy cizí, které jsou zaváděny (introdukovány) do
nových oblastí buď záměrně nebo náhodně. Např. ze 66 druhů ryb žijících
u nás je 12 druhů introdukovaných, z 81 druhů savců je 13 druhů introdukovaných,
ze 192 druhů pravidelně hnízdících ptáků je cizího původu 5 druhů. Některé
druhy jsou introdukovány jako přirození bioregulátoři, např. dravý roztoč
Typhlodromus pyri k regulaci škodlivých roztočů v sadech a vinicích. Řada
zavlečených druhů bezobratlých, zvláště hmyzu, sice obohacuje místní faunu,
ale mnohé se v novém prostředí bez brzdících mechanismů projevují jako
nepříjemní škůdci dřevin, zemědělských plodin nebo uskladněných potravin
a surovin. Zároveň probíhá i repatriace vymizelých druhů do oblastí, kde
se dříve vyskytovaly (např. rys ostrovid a bobr evropský).
Mnohé druhy nejsou schopny tolerovat antropogenní změny prostředí, dochází
k poklesu jejich populačních hustot a k lokálnímu vymírání. Na našem území
vymizely za posledních 200 let 2 druhy mihulí (mihule mořská, mihule říční),
4 druhy ryb (jeseter velký, placka pomořanská, losos obecný, platýz bradavičnatý),
6 druhů ptáků (orel skalní, poštolka jižní, mandelík hajní, skalník zpěvný,
ťuhýk menší, ťuhýk rudohlavý) a 2 druhy savců (norek evropský, zubr evropský).
Úbytek uvedených druhů je mírně kompenzován šířením druhů u nás dosud neznámých
(hrdlička zahradní, zvonohlík zahradní). U bezobratlých s výjimkou plžů
nejsou k dispozici kosterní zbytky a při studiu změn jejich druhového složení
jsme bohužel odkázáni na údaje pouze z posledních 100 - 150 let. I v tomto
krátkém časovém období jsme svědky mizení jedněch a šíření jiných druhů.
Významným faktorem, který určuje stav poznání druhového složení, je míra prozkoumanosti území i pozornost věnovaná jednotlivým taxonomickým skupinám. Přestože střední Evropa patří k nejlépe probádaným částem Země, naše informace o zdejší fauně nejsou zdaleka úplné. Nejvíce údajů je k dispozici o živočiších, kteří jsou nápadní a dlouho přitahují pozornost člověka. Vcelku uspokojivé znalosti máme proto o druhovém složení obratlovců, poměrně dobrý přehled existuje u většiny skupin hmyzu. U některých nižších bezobratlých a u jednobuněčných, kteří často žijí skrytě a k jejichž studiu je nutné náročnější přístrojové vybavení, jsou stávající poznatky povrchní a často dosud nebyl zpracován přehled u nás nalezených druhů ani zjištěn jejich počet. Při zjišťování takových údajů je nutné vždy vycházet pouze z doložených nálezů. Obezřetně je třeba přistupovat k náhodnému výskytu některých druhů (pasivní migrace některých členovců, náhodný výskyt ptáků apod.).
Jak to tedy s počtem druhů živočichů u nás je? Na našem území je známo
zhruba 50 tisíc druhů organismů (přesnější počty druhů některých skupin
stále scházejí). Přehled počtu zjištěných druhů v jednotlivých skupinách
mnohobuněčných živočichů uvádí následující tabulka (počty jsou zaokrouhleny).
Houby
6 Želvušky
100
Žahavci 9 Členovci - pavoukovci 2000 Ploštěnci 800 - korýši 350 Pásnice 1 - vzdušnicovci 26000 Vířníci 600 Chapadlovci 10 Břichobrvky 30 Obratlovci - mihule 4 Hlístice 1000 - ryby 66 Strunovci 15 - obojživelníci 20 Vrtejši 30 - plazi 11 Kroužkovci 220 - ptáci 394 Měkkýši 300 (pravidelně hnízdících 192) - savci 81 |
Dr. Ing. Pavla Krejčová - Ústav zoologie a včelařství MZLU Brno
Literatura:
[X1] VERONICA. Časopis ochránců přírody. redakce časopisu VERONICA, pošt. př. 91, 601 91 Brno 1.