Subhash Kak působí na oddělení Elektrického a počítačového strojírenství Státní univerzity v Louisianě. Jeho článek "Concepts of Space, Time, and Consciousness in Ancient India"  se zabývá myšlenkami a úvahami filozofů o prostoru, času a vědomí ve starověké Indii v období filozofických prací Purana/Mahabharata, které by mohly být zajímavé pro současné fyzikální poznání. Autor článku naznačuje určité souvislosti mezi těmito úvahami a představami současné teoretické fyziky.
 

Odborná fyzikální veřejnost většinou myšlenky starověkých indických filozofů, které pocházejí z řady pramenů, vůbec nezná. Přitom indičtí astronomové a fyzikové se jako první začali zabývat úvahami o sjednocení prostoru, času, hmoty a vědomí, relativitou prostoru a času, cyklicky a rekurzivně popsanými vesmíry a neantropocentrickým pohledem na fyzikální svět. Mezi snad nejpřekvapivější tvrzení indických filozofů patří cyklické tvoření světa s periodou 8,64 miliardy let nebo odhad rychlosti světla, který téměř odpovídá současné uznávané hodnotě rychlosti světla ve vakuu.

Ani přes kritické hodnocení nelze přehlédnout řadu nikoliv náhodných souvislostí starověké indické filozofie se současnými fyzikálními představami. Indičtí filozofové zastávali názor, že realita je určitým druhem univerzální stavové funkce, která reprezentuje oddělené kategorie prostoru, času, hmoty a pozorování. V této funkci, označované v literatuře jako Brahma, se stýkají všechny kategorie, včetně poznání. Cvičená mysl může "přizpůsobením" Brahma dosáhnout poznání, které nelze popsat termíny, s nimiž má naše myšlení zkušenost získanou vnímáním světa. Podle indické filozofie vědecké poznání popisuje aspekty vnějšího světa pomocí topografie našeho myšlenkového světa. Existuje spojení mezi vnitřním a vnějším a realitu jsme schopni vnímat pouze tak, že ji ovlivňujeme.

Základem starověké indické fyziky a metafyziky jsou dva filozofické systémy, Samkhya a Vaisesika. Systém Samkhya vznikl ve třetím tisíciletí před Kristem. Obsahuje 25 kategorií a tři tvořivé principy, které působí různými způsoby a vytvářejí vesmír na jeho mikroskopické a makroskopické úrovni. Předpokládá také určitý "potenciál" (tanmatra), který je hlubším základem reality než je hmota. Vaisesika je pozdějším filozofickým systémem, který je v podstatě atomovou teorií s neatomovým pozadím v éteru, prostoru a času. Na tomto pozadí existují čtyři různé třídy nezničitelných atomů, které vytvářejí veškerý hmotný svět. Mysl má podle této představy také atomovou podstatu. Systém popisuje stvoření a vývoj jak na kosmické, tak na psychologické úrovni. Předpokládá cyklické stvoření, existenci více vesmírů a do středu klade pozorovatele.

Bohužel historikové přírodních věd obvykle na starověkou indickou filozofii, fyziku a astronomii zapomínají. V roce 1995 vyšla kniha Paula Halperna "The Cyclical Serpent", která se zabývá úvahami o souvislostech mezi teorií oscilujícího vesmíru a představami cyklických vesmírů v indické kosmologii Puranas. Ani tato kniha ale nevymezuje kontext představ a úvah indické filozofie.

Autor zmíněného článku  se pokusil shrnout základní myšlenky starověké indické filozofie o prostoru, času a pozorování od nejstarší doby až do doby kosmologie Puranas. Tyto myšlenky jsou uvedeny v dílech Mahabharata, Puranas a také ve starším díle Siddhantas. Autor omezil své prameny na minimum a čerpal proto zejména ze starověkého díla Yoga-Vasistha, které je tradičně připisováno Valmikimu, autorovi eposu Ramayana, který vznikl před více než 2000 lety.
 

Védy jsou starověké texty, které reprezentují znalosti starověké indické filozofie. Většina jejich kompilací sahá do doby asi 3000 let př.n.l., ale některé části jsou zřejmě mnohem starší. Védské texty vycházejí z indické kultury, o níž se na základě archeologických dokladů domníváme, že vznikla asi v osmém tisíciletí př.n.l. Původnost védských textů je mimo jiné potvrzována tím, že se v nich oslavuje tehdy největší řeka Sarasvati, která podle současných hydrologických studií vyschla v období asi 2000 let př.n.l. Seznam vládců starověké Indie obsažený v textech Puranas sahá několik tisíc let před období, kdy řeka Sarasvati vyschla. Byly objeveny také kamenné umělecké předměty, jejichž stáří se dnes odhaduje na dobu 4000 let př.n.l.

Ve védských textech je na několika místech zmínka o tom, že vesmír je nekonečný, přičemž se zdůrazňuje, že vzdálenost Země od Slunce je konečná. Aditi, velká matka bohů, je personifikací nekonečna. Jedna z významných manter hovoří o tom, jak vyjmutí jednoho nekonečna z jiného nekonečna ponechá toto nekonečno beze změny. Z této úvahy vyplývá, že indičtí filozofové již znali některé paradoxní vlastnosti nekonečna. Ve sedmnáctém verši textu Yajurveda se popisuje vnější svět jako oltář poskládaný z cihel a uvádějí se v něm čísla v násobcích deseti až do stovek tisíc miliónů. To naznačuje, že starověcí Indové věřili ve velmi velký vesmír.

Védský text Satapatha Brahmana, který vznikl v prvních stoletích druhého tisíciletí př.n.l. obsahuje přehled některých širších aspektů védské kosmologie. V šesté kapitole této knihy s názvem "Stvoření vesmíru" se uvádí, že Země vznikla později než hvězdy. Stvoření probíhalo působením Prajapati (hvězdy nebo abstraktní čas) a před vznikem Země se objevily Asva, Rasabha, Aja a Kurma. Visvanatha Vidyalankara tvrdí, že jde o Slunce (Asva), Blížence - Gemini (Rasabha), Kozorožce - Capricorn (Aja) a Cassiopeu (Kurma).

Toto přiřazení potvrzují některé etymologické souvislosti. Verš 1.164.2 v textu Rgveda a verš 4.4.27 v textu Nirukta definují slovo Asva jako Slunce. Slovo Rasabha, které znamená oslí dvojčata, je definováno ve verši 1.15 textu Nighantu jako Asvinau. Pozdější použití tohoto slova naznačuje, že by mohlo jít o Castor a Pollux v souhvězdí Blíženců. V západní astronomii lze ale oslí dvojčata nalézt v souhvězdí Raka jako Asselus Borealis a Asselus Australis. Slovo Aja (koza) je definováno ve verši 1.15 v textu Nighantu jako Slunce. Vzhledem k souvislostem védských a pozdějších evropských názvů pro souhvězdí (jako v případě Velkého Medvěda) lze toto slovo přiřadit souhvězdí Kozorožce - Capricorn (caper = koza, corn = roh). Kurma je synonymem pro Kasyapa (želva), což odpovídá souhvězdí Cassiopeia (z řeckého slova Kassiopeia).

Texty Puranas uvádějí, že průměr vesmíru je 500 miliónů yojana. Za vesmírem leží neomezená Pradhana, která představuje bezpočet dalších vesmírů.
 

Vnitřní rozbor díla Yoga-Vasistha naznačuje, že toto dílo bylo napsáno nebo sestaveno později než Ramayana. Chapple uvádí přehled různých autorů, kteří datují toto dílo od 6. století do 13. až 14. století našeho letopočtu. Dasgupta toto dílo datuje do 6. století na základě zjištění, že jedna z verzí obsahuje kopii divadelní hry, kterou napsal Kalidasa někdy v 5. století. Jiní badatelé tvrdí, že Kalidasa žil kolem roku 50 př.n.l. a některé nové odhady dokonce tvrdí, že dílo Yoga-Vasistha je staré více než 2000 let.

Dílo Yoga-Vasistha lze považovat za filozofickou knihu nebo za filozofický román. Popisuje znalosti, které předal Vasistha Ramovi, hrdinovi slavného eposu Ramayana. Základem tohoto díla je určitý radikální idealismus, v němž lze nalézt určité souvislosti s úvahami o vesmíru Johna Archibalda Wheelera a některých dalších autorů. Z vědeckého hlediska je nejzajímavější popis podstaty prostoru, času a vědomí. Je třeba zdůraznit, že myšlenky v díle Yoga-Vasistha nejsou ve védské literatuře ojedinělé. Podobné myšlenky lze nalézt v některých dřívějších védských textech. Na své nejhlubší úrovni je realita ve védských textech nahlížena monistickým způsobem, na vyšší úrovni se hovoří o dichotomii mezi hmotou a vědomím. Podobné myšlenky jako v díle Yoga-Vasistha lze nalézt také v díle Puranas a v tantrické literatuře.

Dílo Yoga-Vasistha představuje hlavní proud starověkého védského poznání. Některé poznatky z astronomie ve védských textech sahají až do 4. nebo 5. tisíciletí př.n.l. nebo dokonce ještě dříve.

Zhruba řečeno, védská filozofie hovoří o propojení mezi pozorovatelem a pozorovaným světem. Podobný názor se objevil později u řady starověkých kultur včetně starověkého Řecka.

Védská nauka o poznání je založen na principu trojic. Trojice kategorií každé skupiny a jednotlivé skupiny navzájem jsou spojeny určitými souvislostmi. Příkladem takových trojic je například obloha, vzduch a země; objekt médium a subjekt; budoucnost, přítomnost a minulost, atd. Za všemi těmito trojicemi navíc leží transcendentální "čtvrté".

Védská nauka rozeznává tři druhy pohybu: posuvný pohyb, zvuk a světlo, které odpovídají zemi, vzduchu a obloze. Čtvrtý pohyb je přiřazen vědomí, které se pohybuje nekonečnou rychlostí.

Védským systémem poznání se nechal inspirovat nejméně jeden ze zakladatelů kvantové teorie. Rakouský fyzik a autor vlnové mechaniky Erwin Schrödinger tvrdil, že védská myšlenka "všechno v jednom a jedno ve všem" ho přivedla k základním postulátům kvantové mechaniky. Ještě před objevem kvantové mechaniky se někteří idealističtí filozofové 19. století nechali ovlivnit védskými myšlenkami. Je třeba poznamenat, že řadu védských textů se dosud nepodařilo úplně pochopit, ačkoliv studium védské nauky dnes významně pokročilo.

Pro fyziky je snad nejzajímavější částí védské nauky část týkající se relativity prostoru a času. Středověké knihy se odvolávají na dílo Puranas, které hovoří o bezpočtu vesmírů, toku času různou rychlostí pro různé pozorovatele a podobně.

Rekurzivně definované vesmíry jsou popsány v příběhu Indry a mravenců ve verších 4.47.100 až 4.47.160 v textu Brahmavaivarta Purana, ve verši 12.187 textu Mahabharata a v některých dalších textech. Toto zvláštní zobecnění zřejmě vychází z pohybu planet v cyklickém vesmíru. V pozadí těchto úvah stojí propracované metody poznání a analytické myšlení.

Autor zmíněného článku vybral z textů Yoga-Vasistha některé úvahy o filozofických a fyzikálních pojmech, přičemž použil překlad, který v roce 1993 vypracoval Venkatesananda. Yoga-Vasistha se skládá ze šesti knih, přičemž každá kniha má dvě části. Čísla v hranatých závorkách uvádějí knihu (část), oddíl a verš.

Čas

• Čas nelze zkoumat. Ať je dělen sebevíce, zůstává nezničitelný. [1.23]
• Existuje další aspekt času, konec působení (krtanta) v souladu se zákonem přírody. [1.25.6-7]
• Svět je jako hrnčířský kruh. Ačkoliv se točí velkou rychlostí, vypadá, jako by se netočil. [1.27]
• Stejně jako prostor, který nemá pevné rozpětí, ani čas nemá pevné rozpětí. Stejně jako svět a jeho stvoření jsou pouhou iluzí, je okamžik a celá epocha také jen představou. [3.20]
• Nekonečné vědomí v sobě nese poznání, že jednotka času je rovna jedné milióntině mrknutí oka. Odtud pochází časové měřítko až do epochy složené z několika oběhů čtyř věků, která je rozpětím existence jednoho stvoření vesmíru. Nekonečné vědomí se tvoření a zanikání (jež jsou společná pro všechna časová měřítka) neúčastní a postrádá proto počátek, střed a konec. [3.61]

• Existují tři typy prostoru: psychologický prostor, fyzikální prostor a prostor vědomí. [3.17]
• Nekonečný prostor nedělitelného vědomí je ten, který existuje všude, uvnitř i vně. Konečný prostor dělitelného vědomí je to, co vzniklo dělením času a prostupuje všemi bytostmi. Fyzikální prostor je to, v čem existují prvky. Poslední dva prostory nejsou nezávislé na prostoru prvním. [3.97]
• Viděl jsem uvnitř skály (na hranici vesmíru) stvoření, život a zánik vesmíru. Viděl jsem bezpočetná stvoření v nesmírně mnoha skalách. Některá z těchto stvoření právě začínají, jiná jsou obydlena lidmi, jiná jsou již za hranicí svého času. [6.2.86]
• Viděl jsem uvnitř každé molekuly vzduchu celý vesmír. [6.2.92]

• V každém atomu jsou světy uvnitř světů. [3.20]
• Viděl jsem v tom vědomí obraz bezpočtu vesmírů. Viděl jsem bezpočet stvoření, přestože navzájem o sobě nevěděly. Některé z nich obývaly bytosti, jiné byly bez života. Obsahovaly různé atmosféry. Obsahovaly různé prvky, byly obývány různými typy bytostí na nejrůznějších stupních vývoje. V některých panoval přísný řád, jiné byly zcela bez řádu, v některých neexistovalo světlo a proto ani čas neměl žádný smysl. [6.2.59]

• Přímý zážitek je základem všech důkazů. Vědomá inteligence je současně pozorovatelem, aktem pozorování a zážitkem. [2.19-20]
• Každý má dvě těla, fyzické a mentální. Fyzické tělo je neživé a směřuje ke svému zničení. Mysl je konečná, ale uspořádaná. [4.10]
• Podrobně jsem prozkoumal vše od špičky svých bot až po vrchol své hlavy, ale nenašel jsem nic, o čem bych mohl říci "Toto jsem já". Kde je "já"? Jsem zcela prostoupen vědomím, které samo o sobě není objektem poznání nebo pochopení a nepotřebuje žádné tělo. Jsem to, co je neviditelné, co nemá žádné jméno, co nepodléhá žádné změně, co leží mimo představy jednotnosti nebo různosti, co nelze změřit. [5.52]
• Vzpomínám si, že byla doba, kdy na Zemi nic neexistovalo, žádné stromy nebo rostliny, dokonce žádné hory. Po dobu jedenácti tisíc let byla Země pokryta lávou. V těchto dnech nebylo dne nebo noci mimo polární oblasti: na zbytku Země nesvítilo Slunce ani Měsíc. Pouze jedna polovina polární oblasti byla osvětlena. Zemi vládli démoni, kteří byli mocnými a bohatými přeludy a Země byla jejich územím. Kromě polární oblasti byl zbytek Země pokryt vodou. Teprve po velmi dlouhé době se celá Země pokryla lesy kromě polární oblasti. Pak vyrostly mohutné hory, ale bez lidských obyvatel. Po tisíce let byla Země pokryta těly mrtvých démonů. [6.1]

• Nekonečné vědomí samo chápe dualitu mezi sebou a jinými. [3.1]
• Myšlenka je mysl, neexistuje žádný rozdíl mezi nimi. [3.4]
• Tělo samo se nemůže radovat ani trpět. To může pouze mysl, která vnímá. [3.115]
• Mysl nemá žádné tělo, žádného nositele a žádnou formu. Přitom tato mysl využívá všeho, co je na tomto světě. Je skutečně velkou záhadou. Ten, kdo říká, že je ničen svojí myslí, jež nemá žádnou skutečnou podstatu, říká, že jeho hlava je drcena listem lotosu. Hrdina, který je schopen zničit skutečné nepřátele stojící před ním, může být sám zničen svojí nehmotnou myslí.
• Inteligence, která je něco jiného než sebepoznání, je tím, co probouzí mysl. [5.14]

• Absolutní já existuje nyní a navždy. Když si někdo o něm myslí, že je prázdnem, je to kvůli pocitu, že není prázdnem. Když si někdo naopak myslí, že není prázdnem, je to kvůli pocitu, že je prázdnem. [3.10]
• Všechny základní prvky na sebe neustále působí, jak pozorované tak pozorovatel, celé stvoření přechází na bytost jako vlnky na hladině oceánu. Převalují se a mísí se navzájem a nelze oddělit jednu od druhé, dokud vesmír nezanikne. [3.12]

• Celý vesmír je navždy stejný jako vědomí, které sídlí v každém atomu, jako ornament nelze oddělit od zlata. [3.4]
• Pět prvků jsou semena stromu světa a vnější vědomí je semeno těchto prvků. [3.13]
• Kosmické vědomí existuje samo o sobě teď a navždy, nejsou v něm žádné světy ani stvořené bytosti. Vědomí se odráží a projevuje stvořením. [3.13]
• Vědomí je nepoznatelné. Pokud chce být poznáno, je poznáváno jako vesmír. Mysl, intelekt, osobnost, pět velkých prvků a svět, to všechno jsou jen jména a formy samotného vědomí. [3.14]
• Svět existuje jen díky vědomí, svět je tělem vědomí. Vědomí nelze dělit, nelze nalézt žádné rozdíly nebo odlišnosti. Proto lze říci, že vesmír je současně reálný a nereálný. Reálný je kvůli realitě vědomí, díky němuž se projevuje. Nereálný je proto, že není nezávislý na vědomí. [3.14]
• Vědomí je čisté, věčné a nekonečné. Nelze je probudit ani zastavit. Je ve všech pohyblivých i nehybných bytostech, na obloze, v horách, v ohni a ve vzduchu. [3.55]
• Milióny vesmírů se vyskytují v nekonečném vědomí podobně jako částečky prachu v paprsku světla. V jediném malém atomu se mohou vyskytovat všechny tři světy se všemi jejich složkami, jako je prostor, čas, působení, podstata, den a noc. [4.2]
• Vesmír existuje v nekonečném vědomí. Nekonečné vědomí se samo o sobě neprojevuje, ačkoliv je všudypřítomné, podobně jako prostor. [4.36]
• Všemohoucnost nekonečného vědomí se projevuje ve spojení s časem, prostorem a příčinou. Vědomí dává vzniknout nekonečně mnoha jménům a formám. [4.42]
• Existuje čisté, spontánní sebepoznání, které je vědomím, jež přebývá ve veškeré hmotě. Je semenem všech semen, je podstatou zjeveného světa, je největším aktivním projevem. Je příčinou všech příčin, je podstatou všech bytostí, ačkoliv se v bytostně neprojevuje a proto si je nelze představit. Je součástí veškerého vnímání a cítění, zná samo sebe, je samo sobě největším objektem, je uvědoměním svého nekonečného rozčlenění.
• Nekonečné vědomí lze přirovnat k poslednímu atomu, uschovanému hluboko uvnitř největších pohoří. Obsahuje rozpětí nesčetného množství epoch, ale nenechá uniknout ani okamžik času. Je tenčí než špička jediného vlasu a přesto proniká celým vesmírem. Nekonečné vědomí není aktivní a přesto dalo podobu celému vesmíru. Nelze je odlišit od veškeré hmoty a přesto není hmotou, je nehmotnou podstatou prostupující hmotu. Vesmír je jeho tělem, ačkoliv žádné tělo nemá. [6.1.36]

Filozofické dílo Yoga-Vasistha není systematickým výkladem. Volně přechází mezi jednotlivými úrovněmi, psychologickou, biologickou a fyzikální. Starověká indická filozofie poznání vychází z analogií, které jsou rekurzivní a spojují různé domény.

Yoga-Vasistha obhajuje myšlenku, že vesmír se řídí svými vnitřními zákony. Jinými slovy, zákony přírody ve vesmíru vznikly s tímto vesmírem. Podle tohoto díla nové informace nevznikají v bezduchém světě, ale jsou důsledkem výměny mezi hmotou a myslí.

Vědomí je chápáno jako určitý druh základního informačního pole, které proniká celým vesmírem. Žádný jev ve vesmíru není izolován, ale je ovlivněn všemi ostatními jevy. Každý jev má vliv na všechny ostatní jevy ve vesmíru. Souvislost mezi těmito myšlenkami a některými novými představami v teoretické fyzice snad pramení z vnitřní struktury naší mysli.

Podobnou představu obhajuje například Mukul Patel ve svém článku "Principia Physica". Jeho nelokální fyzika vychází z integrální reality všech polí, částic, jejich vlastností a jejich polí. Autor celý koncepční rámec své práce odvozuje z jediného principu, principu nelokality.

Princip nelokality je v jistém smyslu holistickým principem, podle něhož vesmír je jediným celkem a všechno souvisí se vším. Svět nelze zkoumat po částech bez přihlédnutí k souvislostem s ostatními částmi. Pozorovatel je přitom integrální součástí pozorovaného světa.

V klasické fyzice jednotlivé fyzikální jevy ovlivňují pouze své bezprostřední okolí. Tento vliv se šíří nejvýše rychlostí světla od bodu k bodu. Objevy řady kvantových jevů, které vrcholí experimenty navazujícími na práci Alaina Aspecta, naznačují, že lokální popis fyzikálního světa je nesprávný. Již více než 15 let je zřejmé, že kvantový svět se řídí nelokálními mechanismy, a že nelokalitu nelze žádným způsobem popsat klasickými lokálními objekty. Autor článku "Principia Physica" tvrdí, že tato vlastnost fyzikálního světa musí být chápána jako fundamentální fyzikální princip.

Mukul Patel navrhl fundamentálně odlišný mechanismus, jímž se jevy vzájemně ovlivňují. Jev (bod) x je odrazem jevů v okolí jevu (bodu) y a jev y je odrazem jevů v okolí jevu x. Tato reflexe je okamžitá, bez nějakého přenosu signálu z jednoho bodu do druhého. Na první pohled může být tento princip absurdní, ale je zcela konzistentní s pozorovanými kvantovými jevy. Hodnota určitého pole v nějakém bodě je součtem hodnot ve všech ostatních bodech časoprostoru. Každý jev je tak reflexí všech ostatních jevů. Tím ovšem není vyloučen prostorový pohyb signálu konečnou rychlostí z jednoho bodu do jiného. Tato hypotéza hovoří o okamžité akci na velkou vzdálenost, jejíž kumulativní projevy se mohou pohybovat z místa na místo konečnou rychlostí. Klasický pohled tedy není s touto hypotézou v rozporu, ale pouze tento pohled zdůvodňuje na fundamentálnější úrovni. Tuto hypotézu, podle níž jsou jevy odrazem jevů v různých okolích, autor článku označuje jako princip nelokality.
 

Podle Subhashe Kaka  všechny úvahy uvedené v díle Yoga-Vasistha lze podepřít řadou dalších starověkých indických textů, jako jsou Mahabharata a Puranas, které popisují mimo jiné filozofické systémy Samkhya a Vaisesika.

V díle Mahabharata se například hovoří o velikosti vesmíru ve verši 12.182: "Obloha, kterou vidíme nad sebou, je nekonečná. Nelze zjistit její hranice.".

Mahabharata obsahuje také velmi zajímavou část ve verši 12.233, téměř identickou s částí v díle Yoga-Vasistha, která hovoří o zániku světa. Tento zánik lze krátce popsat tak, že dvanáct sluncí spálí zemi, všechny prvky se přemění a prostor zhroutí do větru (jednoho z prvků). Všechno se nakonec přemění v prvotní vědomí.

Kolem roku 1030 al-Biruni napsal encyklopedii o Indii, v níž popisuje stejné základní myšlenky.

Hindové rozdělili trvání na periody, periodu pohybu, kterou lze popsat časem, a periodu klidu, kterou lze popsat pouze určitou představou analogickou k periodě pohybu. Hindové tvrdí, že věčnost Stvořitele lze popsat, ale nikoliv změřit, protože je nekonečná.

Pod slovem stvoření nechápou vznik něčeho z ničeho. Stvoření je podle jejich představy podobné práci s kouskem hlíny, vytváření různých kombinací a tvarů, vytváření uspořádání, která se mohou dále vyvíjet a projevovat.

Záhada vědomí je častým tématem starověké indické filozofie. Řada západních autorů indickou filozofii interpretuje chybně jako idealistickou, kde fyzický vesmír je pouhou iluzí. Proto je nutné se při moderním výkladu myšlenek starověkých indických filozofů vrátit až k práci Aurobinda (1939, 1956).
 

Starověká indická filozofie nevycházela pouze z astronomie nebo z fyzikálních pokusů, ale řada poznatků vznikla úvahami a meditacemi o podstatě vědomí. Tato filozofie se zbavila pout antropocentrismu nebo geocentrismu a představuje jeden z prvních pokusů o sjednocenou teorii. Sama o sobě představuje ucelený metafyzický systém.

Tento metafyzický systém lze charakterizovat nekonečně mnoha světy (slunečními soustavami), spojitostí prostoru a času, atomickou strukturou hmoty, atomickou strukturou vědomí, které prostupuje celý vesmír. Hmotné atomy jsou popsány pomocí jejich formy, označované jako tanmatra, která je potenciálem pro vznik atomů. Celý metafyzický systém a veškerý popis reality je vymezen pomocí různých paradoxů.

Na vesmír se pohlíží jako na dynamický systém, který prochází neustálou změnou od vzniku k zániku a od jedné své existence k existenci další.

Literatura:

[X1] Subhash Kak: Concepts of Space, Time, and Consciousness in Ancient India. March 29, 1999. physics/9904058 e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.

[X2] Mukul Patel: Principia Physica. 2 Feb 2000 gr-qc/0002012 e-Print archive. Los Alamos National Laboratory. US National Science Foundation.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci