Vypnuli mě! Mizerové! Kreténi! Zrovna teď! Už jsem ho dokončoval! Skoro jsem ho měl, ten článek! Takové krásné, velké a objevné myšlenky jsem mohl sdělit veřejnosti, tedy Vám, čtenářům Natury. Velké, obrovské, skutečně kosmologické! A nyní jsou nenávratně pryč. Takové náhlé a velké probuzení ducha zažijete jen několikrát za život. A já už mám tu lepší půlku života za sebou. A zrovna mě se musí stát taková naprosto nepravděpodobná smůla.

Ale jistě, měl jsem si zálohovat. Jenže vždyť to všichni dobře znáte, v nadšeném zápalu a v duševním rozletu na takové drobnosti jeden prostě zapomene. Moc se nechechtejte, klidně to příště může potkat třeba právě Vás.

Musím se z toho trochu uklidnit, nebo bych počítač rozdupal na malé kousíčky a ty kousíčky na ještě menší kousíčky.

... Tak jsem zase tady. Víte, že na okraji lesa kvetou šípkové růže? Les nádherně voní pryskyřicí a borovice odkvetly a mají malinkaté šišky. Objevil jsem své první letošní sojčí pírko, takové modročernobíle pruhované. Viděl jsem dva zajíce a docela zblízka srnku, snad jen několik kroků od sebe. Všude se třepotají motýli, hnědí, bílí, žlutí a dokonce jeden modrý. Včely už pilně sbírají pyl na lesní med. Tráva je nádherně svěží a voňavá. Na obloze plují naprosto fantastické fraktální objekty, teda mraky. A při západu slunce se obloha zbarvuje do oranžova, modrozelena a modrofialova a les nabývá tak trochu záhadných třpytivých barev.

Těžko uvěřit, že za tím vším, někde hluboko v pozadí, stojí teorie chaosu, kvantová teorie gravitace nebo superstringová teorie a že všechno povstalo z jakéhosi vakua. Těžko uvěřit, že molekulární biologie a biochemie popisují všechny vůně, tvary a barvy živé přírody.

Nezapomínáme tak trochu, při té vší vědě, na přírodu kolem nás? Jsou skutečně všechny ty naše matematicko-fyzikální interpretace vesmíru obrazem světa nebo se od něj natolik vzdálily, že s živou a neživou přírodou mají společné už jen pojmy? Nejsme přece jen tak trochu příliš nafoukaní na svůj vědecký popis světa? Neztrácíme pro samé stromy schopnost vidět les a krájením světa na úplně drobounké kousíčky schopnost vidět neživou a živou přírodu jako celek a neuniká nám tak smysl života a jeho prosté pravdy?

Proč Vám to tady vykládám? Víte co, zkuste to taky. Stačí se jen trochu natáhnout k tomu velkému červenému tlačítku, páčce, nebo špuntu, či co máte na svém počítadle. Sakra, nenechte se přemlouvat. Ty Vaše řeči, že máte moc práce, že ještě musíte napsat tamhleto, spočítat tohleto, nakreslit toto! Vždyť zrovna teď to neděláte a čtete si tenhle článek. Nebuďte bábovky, ta trocha vedra nebo deště ještě nikomu neuškodila. Žádné zítra - zítra, to je jako nikdy.

Možná teprve v lese uvidíte, že se berete až příliš vážně. Třeba také zjistíte, že jste ještě neztratili tu nádhernou dětskou schopnost radovat se ze světa kolem vás. A že ten svět je barevnější, fantastičtější a mnohem krásnější, než všechny vaše diferenciální rovnice, složité výkresy a projekty. A že je nejen nekonečným zdrojem inspirace, ale také zdrojem potěšení a prosté radosti ze života.

Za čím se to vlastně honíte? Proč stavíme nějaký svůj chrám, když ten největší chrám máte všude kolem sebe? Čas je neúprosný a život se sype jako písek mezi prsty. Tam, kde před rokem byla jen mýtina, dneska roste nový les. A tam, kde stojí dnes vzrostlé a silné stromy, může být již zítra mýtina.

Tak dost! Teď se natáhnete k tomu svému tlačítku, vypnete tu svoji bednu a okamžitě se odeberete do přírody! Nadávat mi můžete potom, svůj e-mail Vám klidně prozradím.

Takže co? VYPNETE TO NEBO -
 

časopis o přírodě, vědě a civilizaci