Sojka je nádherný pták, kterého bezpečně poznáte podle malých modře a černě pruhovaných pírek na křídlech. V našich lesích se vyskytuje poměrně vzácně. Najít sojčí pírko je proto malým zázrakem. Můžete chodit hodiny a hodiny po lese, můžete bloudit lesy každý den, každou roční dobu, můžete se prodírat křovím nebo šplhat po skalách. Pokud ale nemáte velké štěstí, sojčí pírko nikdy nenajdete.

Najít sojčí pírko je darem Přírody, je odměnou za vaši trpělivost, za vaši oddanost lesům, za vaši lásku k přírodě. Většina lidí své pírko dosud nenašla. Když jsem ho před lety našel poprvé, měl jsem velkou radost a pocit štěstí. Tento pocit se s každým dalším nálezem vždy po několika letech opakoval, tak vzácný je to dar.

A najednou jsem jich při své procházce lesem našel hned několik. Celou hrst sojčích pírek na místě, kde sojka ztratila svůj život. Všechny jsem je hned pečlivě posbíral a uložil do kapsy. Zachvátila mne náhlá chamtivost a majetnický pocit. Tolik vzácných pírek najednou!

Doma jsem svůj vzácný poklad rozložil na stůl a hrdě si jej prohlížel. Ale několikanásobná radost a obrovský pocit štěstí se nedostavoval. Nějak jsem se nemohl radovat ze všech těch pírek najednou. Nějak jsem nebyl šťastnější, než jsem býval při nálezu pírka jediného.

Všichni hledáme svá sojčí pírka. Někteří z nás je možná nikdy nenajdou a jiní jich budou mít plné hrsti. Ale štěstí a radost nejsou úměrné jejich počtu. Ke štěstí stačí nalézt to jediné.

Druhý den jsem vzal svá pírka ze stolu až na jediné a odnesl je zpět do lesa. Tam jsem je rozhodil do větru. Snad někdo konečně najde to své a bude mít takovou radost, jako já. Zaplavil mne příjemný pocit. Darovat je někdy více než vlastnit.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci