Sýkora modřinka [Parus coeruleus] oživila spektrum finské avifauny teprve před několika desetiletími. Tento původní druh středoevropských listnatých lesů se již rozšířil do celého Finska. Místy je dokonce hojnější než sýkora koňadra [Parus major].

Ale jak se u modřinek pozná, kdo je samec a kdo samice?

Rozpoznat šedou samici hýla obecného [Pyrrhula pyrrhula] od pestře zbarveného samce je snadné. Černý pruh na hrudi samce sýkory koňadry je zase mnohem širší a více prodloužený dolů než u samice a také žlutá barva hrudi bývá u samce zářivější. Ale pohlaví sýkory modřinky většinou pozorovatel určit nemůže.

Samotným sýkorám však rozpoznání pohlaví nedělá žádné potíže. Jejich viditelné světelné spektrum totiž zahrnuje i ultrafialové záření, které člověk nevidí.

Podle posledních výzkumů je zřetelný rozdíl ve schopnosti odrazu ultrafialových paprsků některými částmi opeření samců a samic sýkory modřinky, ale nejvýraznější je tento rozdíl u pírek na temeni hlavy. Čepička samce mohutně odráží ultrafialové světlo, což se ptačímu oku jeví jako purpurová záře, zatímco čepička samice je spíše modrá.

Samec modřinky je tím oblíbenější mezi samicemi, čím výrazněji jeho čepička září. Mohutná sytá barva totiž svědčí o dobré kondici jedince. Tím také "supersamci" mají více potomků než slabší jedinci. Navíc samice sýkory modřinky nejsou příliš věrné pánovi svého hnízda, což opět dává větší příležitost energičtějším samcům. (To má za následek vylepšování genetické základny populace - pozn. překl.).

Přibližně v každém třetím hnízdě se vyskytují mláďata, která se vylíhla z vajec oplodněných jiným samcem než tím, který mláďata krmí.

Literatura:

[1] Vuokko, S.: Ihminen ei näe sinitiaiskoiraan ja -naaraan eroa. In: Helsingin Sanomat 7/2000, s. D8. Helsinki 2000.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci