Světová zdravotnická organizace Spojených národů (the World Health Organization) byla založena v roce 1948 jako součást organizace Spojených národů se 191 členskými zeměmi. Světová zdravotnická organizace zajišťuje technickou spolupráci mezi národy v oblasti zdravotní péče, provádí celosvětové programy pro kontrolu a odstranění a zabránění šíření různých onemocnění a snaží se zlepšit kvalitu lidského života.

Světová zdravotnická organizace plní čtyři hlavní funkce:

- poskytovat celosvětové poradenství v oblasti zdravotnictví
- ustanovovat globální standardy pro zdraví
- spolupracovat s vládami při rozvoji národních zdravotních programů
- rozvíjet a šířit vhodné zdravotnické technologie, informace a standardy

Světová zdravotnická organizace definuje pojem zdraví jako stav plného fyzického, duševního a sociálního zdraví a nikoliv pouze jako nepřítomnost nemoci nebo tělesné churavosti. Proto podporuje různé zdravotnické a sociální programy, které pomáhají zlepšit životní podmínky lidí.

Světová zdravotnická organizace dosáhla za celé období své existence řady velmi významných úspěchů.

Velmi významnou událostí bylo úplné potlačení výskytu neštovic na naší planetě v roce 1980. Toto onemocnění ročně postihovalo a usmrtilo milióny lidí. Likvidace neštovic vedla k záchraně miliónů lidí na celém světě a k významnému snížení nákladů na léčení a očkování proti této nemoci.

Dalšími nemocemi, které se podařilo potlačit, byla dětská obrna a guinejská horečka. V současné době se úspěšně daří potlačovat rozšíření lepry. V boji proti infekčním chorobám vždy hraje klíčovou roli základní lékařská péče, základní léky, vybudování městských nemocnic, nalezení partnerských organizací při prosazování léčebných programů, trvalé prosazování zdravého životního stylu, ochrana životního prostředí, jako jsou vodní zdroje atd.

Některá nakažlivá onemocnění, která se podařilo úspěšně potlačit, mají tendenci se znovu objevovat, jako je tomu v případě tuberkulózy. Nově se objevující onemocnění představují závažné problémy. Příkladem jsou pohlavně přenosné nemoci, které se začaly rozšiřovat s novým životním stylem mladých lidí. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že v roce 1995 bylo na světě nejméně 333 miliónů nových případů onemocnění pohlavně přenosnými nemocemi včetně HIV/AIDS.

Onemocnění tuberkulózou, která se považovala za onemocnění minulosti, se začíná znovu rychle rozšiřovat a představuje již nový globální problém.

Neustále se objevují nová onemocnění. V posledních 20 letech se objevilo nejméně 30 nových onemocnění, jako je onemocnění virem HIV/AIDS nebo virovými hemorrhagickými horečkami jako je Ebola.

Světová zdravotnická organizace proto musí být neustále v pohotovosti. Byl proto vytvořen stálý tým odborníků, který je připraven zasáhnout v kterékoliv oblasti nejpozději do 24 hodin.

Velmi závažný problém představují nenakažlivá onemocnění. V roce 1996 zemřelo 52 miliónů lidí, přičemž téměř polovina z nich zemřela na kardiovaskulární choroby, různé typy rakoviny a na plicní onemocnění. Tato chronická onemocnění postihují jak rozvojové tak vyspělé průmyslové země. Odhaduje se, že více než 40% všech úmrtí je způsobeno těmito nemocemi.

Světová zdravotnická organizace v boji proti nenakažlivým onemocněním klade důraz na aktivní přístup v podobě integrované a koordinované prevence, léčbě a rehabilitace.

Světová zdravotnická organizace se snaží sjednotit postup proti různým chronickým onemocněním, které postihují jak fyzické tak duševní zdraví. V boji proti těmto onemocněním se používají jednotné postupy a cenově efektivní metody detekce. Provádějí se rozsáhlé celosvětové kampaně za změny životního stylu, klade se důraz na veřejnou zdravotnickou politikou a zrychluje se vědecký výzkum v medicíně. Jednou z priorit je boj proti onemocněním, která dosud nelze úspěšně léčit.
 

Světová zdravotnická organizace úspěšně zahájila prosazování projektů, jako jsou Zdravá města a vesnice, Zdravé ostrovy, Zdraví podporující školy, nemocnice a zaměstnání. Některé projekty jsou namířeny na určité populace obyvatelstva, jako jsou staří lidé a ženy. Jiné projekty jsou zaměřeny na změnu životního stylu, sexuální zdraví a na boj proti kouření.

Jednou z hlavních priorit Světové zdravotnické organizace je dopad životního prostředí na lidské zdraví. Příkladem jsou zdroje pitné vody. Světová zdravotnická organizace se zasadila za budování a ochranu zdrojů pitné vody v rozvojových zemích Afriky a Asie.

Světová zdravotnická organizace se také zasazuje za prevenci a kontrolu zdrojů ionizujícího záření, která se dostala do popředí po tragické havárii jaderné elektrárny v Černobylu 26. dubna 1986. Při testování reaktoru číslo 4 došlo k výbuchu a následnému uvolnění radioaktivity v množství 30 až 40 krát převyšujícím množství radioaktivity uvolněné při výbuchu bomb v Hirošimě a Nagasaki. Svět se o této události dozvěděl díky švédským jaderným zařízením, která zaregistrovala abnormální radioaktivitu. Tato událost, jedna z největších průmyslových nehod všech dob, měla obrovský vliv na další běh událostí v SSSR. Přesný počet lidských obětí nebude asi nikdy znám. 31 lidí zahynulo na místě. Statisíce Ukrajinců, Bělorusů a Rusů musely opustit města nacházející se v zóně 30 km okolo elektrárny, kde kontaminace dosáhla nejvyššího stupně. Odhady se liší, ale asi 3 milióny lidí, z toho více než 2 milióny obyvatel Běloruska, dosud žijí v oblasti postižené radioaktivním spádem. Přímo ve městě Černobyl dosud žije 10 tisíc lidí. Havárie už stála miliardy rublů a další miliardy si vyžádá přemístění obyvatelstva a dekontaminace úrodné zemědělské půdy. [X2]

Světová zdravotnická organizace také studuje vliv dalších druhů záření na životní prostředí, zejména elektromagnetického záření radiových a mikrovlnných zdrojů. Dále studuje vliv rozpadu ozónové vrstvy na životní prostředí a následně na lidské zdraví.

Světová zdravotnická organizace spolupracuje s řadou partnerů a jejich prostřednictvím shromažďuje zdravotnické údaje o stavu, podmínkách a potřebách zejména v rozvojových zemích. Podporuje zdravotnický výzkum od středních škol až po epidemiologický výzkum v tropických pralesích a monitorování rozvoje genetického inženýrství v laboratořích.

Cílem Světové zdravotnické organizace při výzkumu tropických onemocnění je studium hmyzem přenosných onemocnění jako je přenos malárie na lidi.

V oblasti zdravotnické správy se výzkum zaměřuje na studium cenově efektivních metod zdravotnické péče. Výzkum také pomáhá zlepšit národní a mezinárodní epidemiologický dozor a vyvinout strategie prevence proti novým a znovu se objevujícím onemocněním integrací laboratorních objevů s aktuálními informacemi z praxe.
 

Světová zdravotnická organizace ustanovila zdravotnické standardy pro zdroje pitné vody, pro čistý vzduch k dýchání a pro antibiotika, která se dnes používají při léčení nakažlivých onemocnění. Standardy mimo jiné zajišťují nejvyšší kvalitu všech biologických a farmaceutických léčiv používaných v humánní medicíně.

Světová zdravotnická organizace soustředila přední experty z řady oborů, aby ustanovila standardy, které jsou praktické a lze je realizovat v praxi.

Standardy dále zajišťují, že laboratorní výzkum s vysoce infekčními materiály bude probíhat za bezpečných podmínek.

Světová zdravotnická organizace prostřednictvím standardů pomohla rozvojovým zemím sestavit seznam základních léčiv, které musí být běžně dostupné na trhu. Spolupracuje s farmaceutickým průmyslem, aby byla zajištěna dostupnost léků pro nemajetné nebo chudé vrstvy obyvatelstva.
 

Zlepšení lidského zdraví nezávisí pouze na finančních zdrojích a na vysoké lékařské technologii. Vyžaduje také sociální svědomí a podporu široké veřejnosti, která ze svého pojištění a daní financuje léčebnou péči a zdravotnický výzkum.

Každá oblast lidského zdraví vyvolává etické otázky týkající se pohlaví, narození, důvěrnosti a osobní bezpečnosti. Světová zdravotnická organizace je jedním ze strážců etických standardů, o něž se její činnost opírá. Snaží se například, aby byla zakotvena všeobecně přijatelná pravidla pro experimenty klonování lidských embryí nebo pro testování léčiv a léčebných metod na dobrovolnících. Proto se opírá o špičkové světové odborníky, kteří napomáhají dosáhnout konsensu v klíčových otázkách.

Světová zdravotnická organizace při zabezpečování svých úkolů spolupracuje s ostatními organizacemi Spojených národů, jako je Úřad vysokého komisaře Spojených národů pro uprchlíky (The United Nations High Commissioner for Refugees) [X3], [X4]

Jedním z výsledků dlouhodobé spolupráce Světové zdravotnické organizace WHO s Dětským fondem OSN (the UN Children's Fund, UNICEF) je iniciativa "Baby Friendly Hospitals", která mimo jiné také prosazuje přirozenou výživu kojenců.

Světová zdravotnická organizace ve spolupráci s Rozvojovým programem OSN (the UN Development Programme, UNDP), s Populačním fondem OSN (the UN Population Fund, UNFPA), s Organizací OSN pro výchovu vědu a kulturu (the UN Educational, Science and Cultural Organization, UNESCO) a Světovou bankou se podílí na programu boje proti AIDS, který koordinuje celosvětový boj a kontrolu rozšíření viru HIV (Human Immunodeficiency Virus) způsobující onemocnění AIDS (Acquired Immune Deficiency Syndrom).

Ve spolupráci s Mezinárodní organizací práce (the International Labour Organization, ILO) a s Programem OSN pro životní prostředí (the UN Environment Programme, UNEP) Světová zdravotnická organizace vyvinula Mezinárodní program o chemické bezpečnosti (the International Programme on Chemical Safety). Ve spolupráci s Organizací OSN pro výživu a zemědělství (the Food and Agriculture Organization, FAO) Světová zdravotnická organizace WHO založila Komisi pro kodex výživy (the Codex Alimentarius Commision) pro prosazování společného programu standardů výživy (the Joint FAO/WHO Food Standards Programme). Tato komise má v současné době 157 členských vlád a zahrnuje tak více než 98 procent světové populace.

Světová zdravotnická organizace úzce spolupracuje s různými mezivládními a nevládními organizacemi. V současné době udržuje oficiální vztahy s více než 180 nevládními organizacemi. Příkladem je spolupráce Světové zdravotnické organizace s Rotary International při globálním potlačení výskytu dětské obrny.

Světová zdravotnická organizace dále spolupracuje ze zhruba 1200 předními zdravotnickými institucemi na celém světě, a tvoří s nimi například oficiálně zřízená střediska spolupráce.
 

Cíle a funkce Světové zdravotnická organizace jsou určeny její Ústavou. Hlavním účelem je řídit a koordinovat mezinárodní zdravotnickou činnost s cílem zabezpečit všem lidem na této planetě nejvyšší možnou úroveň zdraví.

Světová zdravotnická organizace kromě řady svých úkolů pomáhá na základě žádosti vládám jednotlivých zemí v zabezpečení zdravotnických služeb, zřizuje a zabezpečuje tyto administrativní a technické služby, včetně epidemiologické a statistické služby. Dále poskytuje informace, konzultace a asistenci v oblasti zdraví se základním cílem potlačit epidemické, endemické a ostatní onemocnění.

Světová zdravotnická organizace se zasazuje o vhodné podmínky stravování, bydlení, lékařské péče, pracovní podmínky a další aspekty zdravotní hygieny. Zajišťuje spolupráci vědeckých a profesních skupin s cílem zlepšit zdraví lidí. Navrhuje mezinárodní konvence a smlouvy týkající se zdravotnictví, prosazuje a řídí vědecký výzkum v oblastech lidského zdraví. Vyvíjí mezinárodní standardy pro potravinové, biologické a farmaceutické produkty a podílí se na ovlivňování veřejného názoru lidí v oblasti zdraví.
 

Každý rok probíhá obvykle v květnu v Ženevě Shromáždění světového zdravotnictví (the World Health Assembly), jehož delegáty jsou zástupci všech členských států Světové zdravotnické organizace. Mezi jeho hlavní úkoly patří schválit dvouletý programový rozpočet a rozhodnout o klíčových otázkách politiky organizace. Shromáždění světového zdravotnictví je nejvyšším rozhodovacím orgánem Světové zdravotnické organizace.

Výkonný výbor Světové zdravotnické organizace je složen z 32 odborně kvalifikovaných jednotlivců v oblasti zdravotnictví. Každý člen je jmenován svým členským státem, který je zvolen Shromážděním na období tří let.

Výkonný výbor zasedá nejméně dvakrát ročně. Hlavní zasedání probíhá obvykle v lednu, druhé kratší pak v květnu bezprostředně po Shromáždění světového zdravotnictví. Hlavními funkcemi Výkonného výboru je uvádět do praxe rozhodnutí a politiku Shromáždění světového zdravotnictví a koordinovat činnost Světové zdravotnické organizace.

Sekretariát Světové zdravotnické organizace obsahuje asi 3800 zdravotnických a jiných odborníků z kategorií jak profesních tak obecných služeb. Členové sekretariátu pracují v šesti ústředích, která jsou na území šesti členských států.

Sekretariát je řízen Generálním ředitelem, kterého jmenuje Shromáždění světového zdravotnictví na základě návrhu Výkonného výboru.

Některá fakta z historie Světové zdravotnické organizace a mezinárodní spolupráce v oblasti zdravotnictví

1830
Epidemie Cholery zasáhla Evropu.

1851
První Mezinárodní zdravotnická konference v Paříži, která navrhla první mezinárodní zdravotnickou konvenci. Konvence nebyla ale přijata.

1892
Přijata Mezinárodní zdravotnická konvence pro boj s cholerou.

1897
Přijata mezinárodní konvence pro preventivní opatření proti moru.

1902
Ve Washingtonu, D.C. založen mezinárodní zdravotnický úřad, později přejmenován na Panamerický zdravotnický úřad a ještě později na Panamerickou zdravotnickou organizaci. Předchůdce dnešní Panamerické zdravotnické organizace, která zajišťuje také služby Regionální kanceláře Světové zdravotnické organizace.

1907
V Paříži založena L'Office International d'Hygiene Publique (OIHP) s trvalým sekretariátem a trvalým výborem představitelů zdravotnictví členských států.

1919
Založena Liga národů. Pověřena mimo jiné také mezinárodním působením v oblasti prevence a kontroly onemocnění. V Ženevě založena Zdravotnická organizace Ligy národů, která funguje paralelně k OIHP.

1926
Mezinárodní zdravotnická konvence doplněna články týkající se opatření proti neštovicím a tyfu.

1935
Mezinárodní zdravotnická konvence o letecké navigaci.

1938
Poslední mezinárodní zdravotnická konference v Paříži. V Egyptě v Alexandrii zřízen Conseil Sanitaire, Maritime et Quarantinaire (jeho přímým následovníkem je Regionální kancelář Světové zdravotnické organizace pro Východní středomoří).

1945
Konference Organizace spojených národů o mezinárodní organizaci v San Franciscu. Přijat návrh Brazílie a Číny zřídit novou, samostatnou mezinárodní zdravotnickou organizaci.

1946
Mezinárodní zdravotnická konference v New Yorku navrhla Ústavu Světové zdravotnické organizace (the World Health Organization).

1947
Komise Světové zdravotnické organizace organizuje pomoc v Egyptě v boji proti epidemii cholery.

1948
7. dubna 1948 přijata Ústava Světové zdravotnické organizace (dnes Světový den zdraví). 26. dubna podepsalo a ratifikovalo tuto Ústavu 61 členských států. Poté zasedalo první Shromáždění světového zdravotnictví v Ženevě s delegáty z 53 zemí.

1951
Na 4. Shromáždění světového zdravotnictví přijat text nových Mezinárodních zdravotnických stanov, které nahradily původní Mezinárodní zdravotnické konvence.

1969
Mezinárodní zdravotnické stanovy přejmenovány na Mezinárodní zdravotní stanovy. Vyloučen tyfus, ponechána pouze cholera, mor, dětská obrna a žlutá horečka.

1973
Zpráva Výkonného výboru hovoří o široké nespokojenosti se zdravotnickými službami a jsou požadovány radikální změny. Shromáždění světového zdravotnictví rozhodlo, že Světová zdravotnická organizace bude spolupracovat s vládami členských států na vývoji praktických pravidel pro národní systémy zdravotní péče.

1974
Světová zdravotnická organizace zahájila Rozšířený program imunizace pro ochranu dětí před dětskou obrnou, spalničkami, záškrtem, černým kašlem, tetanem a tuberkulózou.

1977
30. Shromáždění světového zdravotnictví jako cíl ustanovilo umožnit všem lidem sociálně a ekonomicky produktivní život pomocí programu Zdraví pro všechny do roku 2000.

1978
Společná Mezinárodní konference Světové zdravotnické organizace a Dětského fondu Organizace spojených národů UNICEF (the United Nations Children's Fund) v Alma Atě v Sovětském svazu přijala Deklaraci Základní zdravotní péče jako klíč k dosažení cíle programu Zdraví pro všechny v roce 2000.

1979
Valné shromáždění Organizace spojených národů a 32. shromáždění světového zdravotnictví potvrzuje, že zdraví je mocným nástrojem sociálně ekonomického rozvoje a míru.

1979
Globální komise potvrzuje celosvětové potlačení výskytu neštovic, kdy poslední přirozený výskyt byl zaznamenán v roce 1977.

1981
Navržena Globální strategie pro Zdraví pro všechny v roce 2000, která byla přijata Valným shromážděním Organizace spojených národů. Valné shromáždění vyzvalo mezinárodní organizace ke spolupráci se Světovou zdravotnickou organizací.

1987
Valné shromáždění Organizace spojených národů se zabývalo pandemií onemocnění AIDS. Světová zdravotnická organizace přijala Globální program o AIDS.

1988
Oslaveno 40. výročí založení Světové zdravotnické organizace. 41. Shromáždění světového zdravotnictví klade za úkol potlačit dětskou obrnu do roku 2000.

1993
Světová zdravotnická organizace ve spolupráci s Dětským fondem UNICEF, Rozvojovým programem OSN (the UN Development Programme, UNDP), Světovou bankou a Rockefellerovou nadací zahájila Iniciativu vakcinace dětí.

1996
V Kobe v Japonsku zřízeno Středisko pro rozvoj zdraví Světové zdravotnické organizace.

1998
50. výročí podepsání Ústavy Světové zdravotnické organizace.
 

Světová zdravotnická organizace za více než padesát let své existence významně přispěla k lepšímu zdraví lidstva. Její potřeba je ale dnes větší než kdykoliv předtím.

V roce 1948 byly hlavními prioritami cholera a malárie, které se po úspěšném potlačení znovu objevily a představují závažný problém. Existuje celá řada znovu se objevujících onemocnění, proti nimž jsou původní léčba a antibiotika méně účinné.

Jedním z velkých cílů 21. století bude dosažení zdraví pro všechny obyvatele naší planety. Světová zdravotnická organizace ve spolupráci s národními a mezinárodními partnery připravuje novou globální zdravotní politiku.

Cílem programu "Zdraví pro všechny" (Health For All) je vytvořit takové podmínky, aby bylo dosaženo základního lidského práva na co nejlepší dosažitelnou úroveň zdraví. Vize programu "Zdraví pro všechny" byly podrobně zformulovány v obnovené Ústavě Světové zdravotnické organizace, která vychází ze zkušeností minulosti a z potřeb budoucnosti.

Padesát let může představovat pro jednotlivce dlouhé období, ale pro lidskou civilizaci je jen okamžikem. Dvě století bylo známo, že proti onemocnění neštovicemi se lze bránit, ale teprve ve 20. století vznikl program, který byl schopen tuto obranu realizovat. Bez politické vůle, souhlasu a podpory by nebylo možno v ochraně zdraví lidstva úspěšně pokračovat.

Literatura a odkazy:

[X1] the World Health Organization

[X3] The United Nations High Commissioner for Refugees.

[X4] Informační centrum OSN v Praze.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci