V posledních letech se vynořila celá řada knih, které čtenářům nabízejí více či méně zaručené metody, jak dosáhnout skutečného úspěchu. Všechny tyto knihy se snaží své čtenáře přesvědčit, že změnou své osobnosti, návyků a chování lze dosáhnout jakéhokoliv vytčeného cíle a že lze překonat všechny překážky. Život vnímají jako neúprosný boj o místo na slunci.

Co vlastně autoři těchto knih považují za "úspěch"? Proč bychom měli svůj život považovat za neúspěšný, méněcenný či dokonce podřadný? Zmíněné knihy se nám snaží podsunout model úspěšného člověka. Úspěšným člověkem je podnikatel, jehož firma prosperuje a on sám vydělává kupu peněz, jezdí luxusním vozem, koupe se ve vlastním bazénu před vlastní vilou, v zimě jezdí na Havajské ostrovy a léto tráví na alpských ledovcích.

Autoři zmíněných knih ale mlčí o odvrácené straně takového úspěchu. Podnikání v libovolné oblasti je vždy běh na dlouhé trati. Ve většině případů znamená obětování rodinného a osobního života ve prospěch firmy. Obětování času, fyzických a duševních sil, zdraví, přátel a těch nejbližších.

Poslouchejte nebo přečtěte si pozorně výpovědi úspěšných lidí, jaká byla cena jejich úspěchu a co všechno jim vzala jejich práce. Porovnejte to s tím, co svým úspěchem skutečně získali.

Autoři zmíněných knih nám zatajují i další skutečnosti. Především nikde nepřiznávají, že pokud se řídíme podle jejich rad, nemáme zdaleka úspěch zajištěn. Můžeme se snažit sebevíc, ale nikdy neovlivníme šťastnou náhodu, příznivé podmínky nebo naopak nepřízeň osudu. Pokud by totiž zmíněné knihy měly skutečně pravdu, proč mezi námi nejsou téměř všichni úspěšnými lidmi?

Jistě lze namítnout, že lidé, kteří dosud nedosáhli svého úspěchu, se jen málo snažili, málo napínali síly, málo se vnitřně změnili, málo se řídili stanovenými pravidly, málo bojovali o místo na slunci. Tedy obětovali málo svého času, málo svých sil, málo svého zdraví, málo svých přátel, málo svou rodinu. Jak tedy velká musí být oběť, abychom dosáhli úspěchu? Jak dalece se musíme vnitřně změnit? Co vlastně zůstane z naší osobnosti?

Jedna myšlenka z článku "Je proklamovaná americká 'hloupost' realita, nebo si jen neúspěšní Evropané dokazují, že jsou alespoň v něčem lepší..." autora Davida Kozáka mne obzvláště zaujala. Cituji: "Američanům se totiž podařil husarský kousek. Namísto spousty zbytečných informací se od dětského věku všichni snaží být úspěšní. Zatímco u nás je ideální stav průměr, Američan, pokud není nejlepší, je nespokojený." Je snad vzdělávání a poznávání světa zbytečným mrháním časem a silami? Je snad snaha po úspěchu jediným cílem a smyslem života? Myslím si, že mnoho lidí je zbytečně nešťastných z toho, co ztratili nebo co ještě nezískali.

V mládí si obvykle neuvědomujeme, jak cenný je náš čas, naše zdraví, rodina nebo přátelé. K tomuto poznání docházíme, až se nám těchto darů života nedostává. Teprve poté jsme ochotni připustit prosté a jednoduché pravdy života.

Život nespočívá v hromadění materiálního majetku a člověk nesmí dopustit, aby se stal otrokem svých věcí. To nejcennější, co máme v sobě, je naše osobnost, naše názory, postoje a myšlení. To nejcennější, co máme kolem sebe, je naše rodina a přátelé. Na tomto světě žijeme jen krátce. Uvažme dobře, jak se svým časem naložíme. Proč bychom měli odmítat krásy a radosti života? Krásy přírody, umění, radosti z lásky, z přátelství a ze života vůbec.

A tak na lákavou nabídku těchto skvělých knih říkám: děkuji, rozhodně nechci.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci