časopis o přírodě, vědě a civilizaci
Alzheimerova choroba je progresivní degenerativní onemocnění mozku, které způsobuje duševní a fyzický úpadek vedoucí postupně k smrti. Uvádí se, že ve Spojených státech je čtvrtou nejčastější příčinou smrti. Alzheimerova choroba se objevuje většinou u lidí starších 65 let, méně u lidí věku od 40 do 60 let. Pacienti žijí od prvních příznaků choroby 2 až 20 let. V posledním stádiu nemoci ztrácejí všechny schopnosti se o sebe postarat.
Prvními příznaky Alzheimerovy choroby jsou většinou malé změny chování. Postižený má potíže s krátkodobou pamětí, což pro něj může být při změně bydliště nebo sociální situace velmi tíživé. Dělá mu značné problémy učení, počítání, rozhodování nebo správa svých financí. Stále obtížněji kontroluje své emocionální chování a chová se neočekávaně a neadekvátně dané situaci.
Uvedené příznaky ovšem automaticky neznamenají, že postižený má Alzheimerovu chorobu. Tyto příznaky mohou být způsobeny různými příčinami, jako jsou deprese, podvýživa, dehydratace, srdeční nebo plicní problémy a podobně. Definitivní diagnózu Alzheimerovy choroby lze prokázat až pitvou mozku pacienta.
Alzheimerova choroba ovlivňuje všechny aspekty osobnosti, její myšlení, cítění a jednání. Různí pacienti jsou postiženi různým způsobem. Je proto obtížné předpovědět, zda se některý symptom Alzheimerovy choroby u postiženého projeví, nebo jakou rychlostí se bude choroba dále vyvíjet.
Alzheimerova choroba ovlivňuje mentální schopnosti. Postižený má problémy se zapamatováním, myšlením, chápáním a komunikací. Pacient může zapomenout jednoduché úkony, které po léta prováděl bez problémů. Postupně se prohlubuje ztráta paměti, postižený si přestává vzpomínat na své prožitky. Přestává chápat, co mu někdo říká, přestává chápat, co dělá, ztrácí orientaci v do té doby pro něj známém prostředí. Nakonec zapomíná celou svoji minulost, dokonce přestává poznávat své nejbližší příbuzné. Je však schopen poslouchat, reagovat na emoce nebo na dotyk.
Postižený Alzheimerovou chorobou se přestává projevovat, je méně živý a více uzavřený. Značně klesá schopnost kontrolovat své nálady nebo emoce a jeho reakce na určité situace jsou obvykle extrémní nebo neodpovídající. Nemocný je často velmi podezíravý vůči lidem ve svém okolí. S rozvojem choroby nemocný přestává úplně reagovat na své okolí.
Změny v mentálních schopnostech a v emocionální oblasti nutně vedou ke změnám chování. Typ změny chování a jeho délka značně závisí na fyzických schopnostech nemocného. Nemocný se může začít toulat, opakovat některé činnosti, trvale něco hledat, může být výbušný, nenávistný vůči okolí nebo neklidný. Někdy také může mít neodpovídající sexuální touhy. Změny chování mohou u něj vést k většímu stressu.
Alzheimerova choroba výrazně ovlivňuje fyzické schopnosti. Nemocný celkově ztrácí svoji pohyblivost. Důsledkem je ztráta schopnosti provádět běžné denní činnosti, jako je oblékání, vaření jídla nebo nakupování potravin. V pozdním stádiu choroby někdy dochází ke ztrátě kontroly vyměšování a močení. Postupně se nemocný stává zcela závislý na ošetřujícím personálu.
Alzheimerovu chorobu objevil v roce 1906 německý neurolog Alois Alzheimer, když popsal případ 55 letého muže s demencí. Ve svém článku popsal klinické změny v mozku postiženého.
Při podrobném vyšetření mozku zemřelých nemocných se objevuje řada rozdílů ve srovnání se zdravým mozkem. Byl pozorován až desetiprocentní úbytek nervových buněk v mozkové kůře, ale ten není považován za hlavní příčinu důsledků Alzheimerovy choroby. Uvnitř nervových buněk mozkové kůry byla objevena neurofibrilární změť, která má podobu dvojitých spirál. Podobné struktury byly nalezeny u nemocných s Parkinsonovou chorobou nebo s Downovým syndromem.
Zničené nervové buňky jsou v mozkové kůře nahrazeny nahromaděnou hmotou vně těl nervových buněk. Tuto hmotu lze nalézt také v jiných částech mozku. Obsahuje především abnormální protein amyloid, který se ve zdravém mozku nevyskytuje. Amyloid je obklopen částmi mrtvých nebo umírajících nervových buněk. Tyto části obsahují mitochondrie, presynaptická ukončení a párované šroubovicové filamenty, které odpovídají zmíněné změti uvnitř nervových buněk. Někteří neuropatologové se domnívají, že právě tyto filamenty jsou shluky degenerovaných nervových buněk. Dosud ale není jasné, jak a proč se takové fragmenty shromažďují. Američtí vědci v únoru 2000 oznámili, že jednou z možných příčin Alzheimerovy choroby je enzym, označený názvem membasin.
Abnormalita ve stěnách krevních cév v mozku lidí postižených Alzheimerovou se označuje názvem congofilní angiopatie. Tato postižení krevních cév se podobají poškození nervových buněk, protože obsahují cerebrovaskulární amyloid.
Nervový signál z jedné nervové buňky do druhé se přenáší pomocí acetylcholinu. V polovině 70. let 20. století vědci zjistili, že mozek postižených Alzheimerovou chorobou obsahuje až o 69% méně enzymu cholinové acetyltransferasy, odpovídajícího za tvorbu acetylcholinu, než je tomu u zdravých lidí.
Pro přenos nervového signálu má význam také somatostatin, jehož množství souvisí s množstvím cholinové acetyltransferasy. U nemocných Alzheimerovou chorobou je množství somatostatinu v mozkové kůře a hippocampu výrazně sníženo.
Ačkoliv dnes vědci jsou schopni odhalit příznaky a změny v nervových buňkách při Alzheimerově chorobě, dosud nevědí, jak a proč toto onemocnění vzniká. Existuje proto několik teorií. Někteří odborníci se domnívají, že onemocnění způsobuje pomalu se šířící virus, jiní se domnívají, že jde o autoimunitní reakci nebo o biochemickou nerovnováhu mozku. Studována je také zmíněná "amyloidová" teorie. V mozku nemocných Alzheimerovou chorobou bylo také objeveno větší množství hliníku, ale s onemocněním nebyla prokázána žádná souvislost. Byla však prokázána dědičnost řídce se vyskytující familiální Azhleimerovy choroby.
Ve Spojených státech se problémem Alzheimerovy choroby mimo jiné zabývá soukromě financovaná nezisková organizace ADRDA (Alzheimer's Disease and Related Disorders Association), která se snaží pomoci postiženým Alzheimerovou chorobou a jejich rodinám a hledá metody léčení této dosud smrtelné choroby. Ve Spojených státech pracuje více než stovka poboček této organizace.
ADRDA se soustřeďuje na pět oblastí své činnosti:
Je prokázáno, že fyzické a sociální prostředí, ve kterém nemocný Alzheimerovou chorobou žije, má vliv na symptomy nemoci a na kvalitu života postiženého. Ošetřovatelé a příbuzní pacienta mohou svým pochopením a porozuměním ovlivnit celý zbývající život pacienta.
Poskytování péče nemocnému Alzheimerovou chorobou je značnou zátěží pro celé jeho okolí. Není nic zvláštního, když se u členů rodiny nemocného objevuje náladovost, nervozita, napětí, problémy se spánkem, pocity beznaděje a viny. Rodina potřebuje informace, podporu a krátkodobou nebo dlouhodobou lékařskou asistenci. Péče o nemocného vyžaduje také dostatečné finační prostředky a zejména čas, který je nutno nemocnému Alzheimerovou chorobou věnovat. Nezřídka jediným řešením je trvalá ústavní péče.
Literatura a odkazy:
[X1] Alzheimer Disease.
[X2] Coping With Alzheimer Disease.
[X3] Center for Alzheimer Disease and Related Disorders. Springfield, Illinois, USA.
[X4]
Alzheimer Disease.
časopis o přírodě, vědě a civilizaci