Prostoročasová část diagramu svatého Grálu vytváří podmínky pro existenci a vývoj života, jeho základní složky a principy, včetně rodinné úrovně lidské společnosti, instinktů a emocí. Částicová část diagramu popisuje složitosti vyšší (sociální) organizace společnosti a naši interakci s okolním prostředím. Autor článku [X1] interpretuje částicovou část diagramu jako lidský vývoj, způsob, jímž lidský druh zaujal své místo na tomto světě. Pro lidstvo přirozená adaptace kromě jiného zahrnuje manuální a duševní zručnost a naši sociální podstatu.

Částicová část diagramu svatého Grálu popisuje interakce krátkého dosahu, silnou jadernou interakci a slabou jadernou interakci. V astrologickém systému odpovídají Zemi a Vzduchu. Tato znamení u člověka odpovídají tělu (Země), zejména jeho manuální zručnosti a mysli (Vzduch), zejména jeho schopnosti abstraktního myšlení.

Panna je Kovářem bohů, představuje lidskou vynalézavost a schopnost používat nástroje, proto se označuje jako Vynálezce. Jde o kombinaci intelektuální a manuální zručnosti, tvořivá mysl zaměřená na praktické věci, zdroj nápadů v technologii od doby kamenné do doby letů na Měsíc. Ve znamení Panny je manuální zručnost dána do služeb tvořivé mysli, která je schopna řešit praktické problémy života. Tuto "aplikovanou" geometrii lze chápat také jako geometrii, zdroj matematiky. Matematika je sama nástrojem mysli, použitá na řešení určitých problémů.

Ve fyzice Panna souvisí s Higgsovým bosonem, principem, který přeměňuje vlnovou formu světla na její hmotnou formu. Ačkoliv jsme schopni tento proces pojmenovat, neznáme mechanismus této transformace. Nevíme, jak se volná světelná vlna s vnitřním pohybem v prostoru přemění na hmotu s vnitřním pohybem v čase, jak dojde k transformaci z dvou rozměrů do čtyř rozměrů. Řešením je Higgsův boson, který snad představuje interdimenzionální uzel v elektromagnetických vlnách. Nezbytnost této kompaktní formy energie zřejmě vychází z původu Vesmíru, který obsahuje obrovské množství energie vakua. Hmota je možností jak stlačit velké množství energie do malého objemu prostoru podle vztahu E = mc².

Ve formě hmoty se metrická struktura prostoru, fungující jako rozměrová doména zachování světla, transformuje v analogickou "částicovou metriku", včetně transformace prostoru na gravitační prostoročas. Rozměrová metrika se projevuje ve struktuře částic. Částice jsou nejen alternativní formou energie světla, ale také alternativní formou rozměrové struktury, která přenáší a uchovává tuto energii. Částice jsou v podstatě světelné vlny vázané do interdimenzionálních uzlů mechanismem Higgsových a W bosonů. Takto existuje spojení mezi světlem, prostorem a částicemi a je zachována integrita struktury Vesmíru, ačkoliv je rozdělena na volnou a vázanou formu energie.

Za mechanismem, který vytváří částice ze světla a prostoru stojí Panna, Kovář Bohů. Jeho funkce je vytvořit z uzlů dimenzí prostoročasu hmotné částice. Vytváří zejména baryony, které jsou základem zjeveného světa a bez nichž by všechno ostatní zůstalo jen ve virtuální a potenciální formě.

Pro lidi představuje Panna jejich vynalézavost a zručnost. V přírodě nejzákladnějším projevem tvoření je baryon, který je "cihlou" nebo stavebním blokem veškeré hmoty. Mezi baryony patří také protony a neutrony, částice atomového jádra. Baryony jsou částice, které nesou stejně velký ale opačný elektrický náboj jako elektrony. Baryony mají svoji vnitřní strukturu.

Baryony tvoří třídu částic, které jsou složeny ze tří kvarků. Existuje šest typů kvarků: up, down, charm, strange, top, bottom. Kvarky u, c, t nesou náboj +2/3, kvarky d, s, b nesou náboj -1/3. Baryony se mohou skládat pouze z takových tří kvarků, jejichž složením vznikne částice s nábojem 0, +1, -1. Každý kvark dále nese "barevný" náboj: červený, zelený nebo žlutý. Superpozicí těchto tří barevných nábojů vzniká bezbarvý baryon. Proto každý kvark v baryonu nese jiný barevný náboj.

Na rozdíl od elektrického náboje barevný náboj je provázen pouze přitažlivou interakcí. Barevný náboj souvisí s částicí pole gluonem, který je projevem silné jaderné interakce. Gluony jsou složeny z barevných-antibarevných párů, kterých je sice devět, ale kombinace zelený-antizelený náboj je dvojitě neutrální, takže pouze osm gluonů vytváří pole. Gluony jsou nehmotné částice, které se pohybují rychlostí C a zajišťují neustálou vzájemnou výměnu barevného náboje mezi kvarky. Tato výměna náboje plyne z kvantové neurčitostí a jejím účelem je udržovat baryony pohromadě.

Gluony lze srovnávat se světlem. Baryon mezi svými třemi kvarky neustále vyměňuje gluony rychlostí světla. Stabilita baryonu je základem stability veškeré hmoty. Stabilita baryonů je zajištěna silnou jadernou interakcí a poločas rozpadu baryonů je asi 10³³ let. Baryony se mohou rozpadat pouze za zvláštních podmínek.

Podobně jako Střelec představuje vizuální vývoj mozku, Ryby představují sluchový vývoj jazyka a hudby, tak Panna představuje manuální vývoj našeho mozku, zejména související s používáním nástrojů a vývoje technologie. Střelec je "Člověk - Inteligent", Ryby jsou "Člověk - Komunikátor", Panna je "Člověk - Pracovník".

Panna představuje v astrologii také inteligenci související s chutí a s hmatem, tedy dalšími fyzickými smysly, jimiž člověk vnímá a objevuje svět kolem sebe. Původně tyto smysly sloužily živým organismům ke zjišťování, co lze bezpečně sníst, ale u lidí ztratily tento svůj základní význam.

Naše schopnost ovládat ruku a manipulovat s nástroji, naše inteligence umožňující takové nástroje vyrábět a náš jazyk předat tyto zkušenosti ostatním nás povýšili nad zvířata. Naše mysl je stimulována nejen zrakovým vnímáním a jazykem, ale také vývojem manuální zručnosti. Jsme schopni využít své manuální dovednosti v praxi a dokonce tyto dovednosti rozvinout do forem, které jsme původně neovládali, jako je jízda na kole nebo plavání. Tento vývoj nesouvisí jen s posilováním svalů ale také z rozvojem funkcí mozku, který tyto svaly řídí a koordinuje.

Člověk je schopen dosáhnout koordinace celého těla (jako je plavání) nebo se soustředit na jedinou svoji končetinu. Zatímco rozvoj fyzické koordinace je stejný jak u zvířat tak u lidí, lidé mají navíc schopnost svoji manuální zručnost neustále rozvíjet a zdokonalovat. Umělci a výjimeční řemeslníci mají zkušenost s tvořivým spojením mezi rukou, okem a mozkem, které se posiluje praxí. Vytvoření fyzického předmětu vyžaduje nejen umět použít potřebné nástroje, ale také obrazovou představivost a fantazii. Někdy se na tomto procesu podílí celé tělo, které se vyjadřuje pomocí rukou. Autor článku [X1] se domnívá, že zrakové a sluchové vnímání se podobá prostorové metrice, která se přenáší pomocí částicové metriky do hmotných struktur.

Rozvoj lidské technologie je důsledkem evolučního vývoje našeho mozku a jeho spojení s rukou. Rozvoj geometrie později vedl k rozvoji matematiky a je příkladem stimulace a růstu našich mentálních funkcí od fyzické manipulace s předměty a plochami k matematické abstrakci. Prakticky veškerý technický pokrok je důsledkem tohoto u zvířat neobvyklého spojení.

Ve fyzice Blíženci představují boson W a slabou jadernou interakci, v astrologii Kouzelníka, Šamana, Umělce. U lidí pak Blíženci představují abstraktní myšlení a duši, naši tvořivou představivost a fantazii, vnitřní mentální obrazy a abstrakce. Umělec vytváří fyzické dílo, které vychází jak z přírody, tak z umělcových představ a symbolických reprezentací.

Panně a Blížencům vládne Merkur, posel bohů. Obě znamení představují transformaci abstraktních myšlenek do fyzické formy. Panna vytváří nástroje a praktické předměty. Panna vytváří symbolické formy přírodních předmětů nebo fyzickou reprezentaci určité duchovní myšlenky nebo ideálu. Americká Socha svobody je příkladem duchovní práce Blíženců, která transformuje myšlenky a národní ideály do fyzické a symbolické formy. Díky Blížencům jsme vedeni k šamanskému a magickému pohledu na Vesmír, vytváříme spirituální pojmy a ideální formy, kterými se snažíme popsat složitou fyzikální realitu.

Zatímco ostatní znamení představují určité spojení naší inteligence s vnímáním vnějšího světa (Střelec pomocí zraku, Ryby pomocí sluchu, Panna pomocí hmatu a pocitů) Blíženci představují samotné vnímání mozku, který se zabývá a rozvíjí sám sebe. Více než jiné formy inteligence Blíženci představují projev naší mysli spíše než mozku, abstrakci informace, nikoliv vnější informaci, ale informaci vznikající vnitřní aktivitou samotného mozku. Blíženci jsou říší naší tvořivé představivosti a fantazie, jejímž účelem nejsou jako u Panny praktické účely, ale hra, fantazie, odpočinek, zábava, což je zřejmě neurologická, fyziologická a psychologická nutnost něčeho tak složitého, jako je mozek. Blíženci jsou říší duchova, abstrakce od reality, jímž se lidé výrazně odlišují od všech ostatních forem inteligentního života. "Ideální formou" je spojení Panny a Blíženců.

Ve fyzice Blíženci odpovídají intermediálním vektorovým bosonům slabé jaderné interakce, konkrétně bosonu W. Tyto bosony hrají klíčovou roli při transformaci náboje identity (leptonového náboje) leptonů a leptokvarku do formy neutrin a elektrického náboje baryonů do formy elektronů. Intermediální vektorové bosony slabé interakce poskytují pole elementárních částic, označovaných jako leptony (elektron a elektronové neutrino, mion a mionové neutrino, tauon a tauonové neutrino). Neutrina jsou alternativní nosiče elektrického a leptonového náboje baryonů a ostatních leptonů. Bez tohoto pole by hmota nemohla existovat, protože by nebylo možno ustavit rovnováhu mezi náboji částic, s výjimkou částic a jejich antičástic. Alternativní nosiče nábojů, neutrina, jsou v podstatě fyzikální analogií abstrakce Blíženců. Lze je považovat za fyzikální Blížence, ideální formy a spirituální protějšky ostatní hmoty. Díky neutrinům hmota může existovat jako asymetrická entita, kdy k částicím neexistují jejich antičástice.

Náboje identity lze chápat jako "náboje počtu" leptonů a baryonů, kdy v případě baryonů je nosičem tohoto náboje dosud hypotetické leptokvarkové neutrino. Neutrino je vyjádřenou formou počtu částic a umožňuje existenci leptonů jako jednotlivých entit hmoty bez nutnosti existence v párech částic a antičástic. Vztah mezi leptonem a neutrinem se podobá vztahu lidského těla a duše.

Leptony jsou skutečně elementární, na rozdíl od baryonů nebo mesonů, které jsou tvořeny kvarky. Proto leptony nenesou žádný barevný náboj a nereagují na silnou jadernou interakci. Vztah mezi leptony a baryony je těsný. Baryony jsou součástí leptonové řady, protože vznikají rozpadem těžké částice, leptokvarku. Baryony pocházejí z leptokvarku, takže jsou původně leptony, které se "rozpadly" extrémním tlakem při Velkém třesku. Proto není žádným překvapením, že baryony a leptony, jako je proton a elektron, nesou stejně velký elektrický náboj. Původně tyto dvě třídy částic neexistovaly, baryony se objevily až po Velkém třesku jako důsledek vnitřně rozrušené struktury leptokvarků.

Leptony lze rozdělit do dvou skupin. Jednu skupinu tvoří hmotné leptony, tedy elektron, mion, tauon a leptokvark. Druhou skupinu tvoří nehmotná neutrina, která nesou náboj identity. Role neutrin je v procesu zjeveného Vesmíru zcela zásadní. Bez neutrin by částice mohly existovat jen ve formě párů částic a antičástic. Neutrino umožňuje hmotě existovat bez antihmoty. Bez neutrina by se veškerá hmota projevovala jen ve formě neustále vznikajících a zanikajících párů částic a antičástic.

Proto lze roli neutrin přirovnat k roli lidské duše. Nehmotná duše nese identitu jednotlivce a umožňuje tělu zakusit projevy života. Život bez vnímání a zakoušení vlastní identity je odsouzen k biologické smrti. Jednotlivec se nemůže projevovat jinak než prostřednictvím své duše, která udržuje a nese jeho identitu. Když tělo umírá, navrací identitu duši, spirituálnímu stavu naší existence.

Úkolem Blíženců je transformace identity, abstraktní, ideální a spirituální formy do fyzického stavu. Myšlenka se projevuje malbou, sochou, fyzickým symbolem, včetně psaného jazyka, hudby nebo matematických vzorců. Duše se projevuje tím, že se převádí do alternativní, fyzické formy. Umělci se pokoušejí zachytit "ducha věcí", jejich ideální formu v určitém fyzickém médiu nebo reprezentaci. Právě zde vidíme význam Platónovy úvahy, že za fyzikální realitou stojí říše ideálních forem. Stejnou myšlenku zastávají různá náboženství, která hovoří o duši jako o pozadí reality, která se projevuje prostřednictvím našeho těla.

Nyní přecházíme do hmotného středu částicové části, který představuje společnost, sociální podstatu člověka a sociální uspořádání lidské společnosti. Částicový diagram představuje biologickou podstatu člověka, způsob, jak náš druh žije na tomto světě, praktické aspekty našeho života. Prostoročasový diagram popisuje základní, individuální úroveň naší biologie, základní složky osobní existence: muže, ženu, rodinu, emoce, instinkty, fyzické a genetické předpoklady života. Spojení Střelce a Ryb popisuje základ našeho osobního a rodinného života.

Středem prostoročasového diagramu svatého Grálu je tělo, zjevené, vyhraněné a ustavené jako Lev, obdařené energií, aktivované Beranem. Na organizační úrovni prostoročasová část diagramu svatého Grálu představuje jako základ lidské společnosti rodinu, v přeneseném smyslu královskou rodinu. Na organizační úrovni částicová část diagramu svatého Grálu představuje lidskou společnost a střed částicové části diagramu představuje sociální uspořádání společnosti, její vládu. V částicové části diagramu Kozorožec odpovídá Lvu v prostoročasové části. Kozorožec zde představuje hlavní sociální autoritu, vládní instituce, úředníky a jejich byrokracii, zákonodárné orgány. Váhy jsou sociální analogií Berana a představují principy sociální vlády, které oživují a aktivují život vlády a jejích institucí. Člověk je společenský tvor a žije společenským životem. Rodina je základním kamenem lidské společnosti, ale lidé vytvářejí a seskupují se do větších sociálních skupin, z nichž některé přetrvávají celé generace.

Podobně jako Lev a Beran představují lidské tělo a jeho aktivitu, Kozorožec a Váhy představují lidskou společnost a její motivační principy. Váhy představují principy sociálního právního systému, principy systému vlády, jako je rovnost a stejná práva všech lidí před zákonem. Ve fyzice Váha odpovídá náboji počtu nebo náboje identity elementárních částic. Náboj identity každé částici v prostoročase zajišťuje její identitu a existenci, stejně jako ve společnosti má každý jednotlivec zajištěna práva, která mu umožňují žít jako občan určité společnosti.

Ve fyzice Váhy souvisejí ze zákonem zachování náboje identity nebo počtu částic. Existují pouze tři skutečně elementární částice, elektron, mion a tauon. Hypotetický leptokvark by měl tuto řadu doplňovat jako nejtěžší člen. Každý hmotný lepton nese náboj označovaný jako leptonové číslo nebo náboj identity. Podobně každý baryon nese svůj náboj identity označovaný jako baryonové číslo, které lze považovat za leptokvarkový náboj identity.

Náboj identity je dluhem původní symetrie fotonů, které jsou navzájem nerozlišitelné a splňují podmínku "symetrie identity". Hmotné částice naproti tomu jsou vzájemně rozlišitelné svojí hmotností (energií), spinem a dalšími kvantovými čísly a díky nim zaujímají v kvantovém spektru různé stavy. Narušení symetrie způsobilo vystoupení fotonů z anonymity ve formě nábojů identity, které představují dluh původní symetrii. Tento dluh musí být vyrovnáván neutriny nebo zaplacen anihilací částic a antičástic.

Vesmír zaznamenává existenci každé elementární částice uvnitř domény zachování prostoročasu pomocí jejího neutrina, které nese náboj identity v explicitní a nehmotné formě. Žádná elementární částice nemůže vstoupit nebo odejít z říše jevů bez příslušného záznamu neutrina při vstupu nebo odchodu. Navíc každá hmotná částice nese gravitační náboj své polohy, takže prostoročas má informaci o asymetrii své struktury a informace. "Každý vlas na naší hlavě je spočítán a žádný nevypadne, aniž by o tom náš Otec nevěděl", praví se v Bibli. Vztah mezi částicí a neutrinem je stejně tak těsný jako vztah mezi tělem a duší.

Vahám vládne Venuše, bohyně lásky, krásy a harmonie, které jsou vlastnosti symetrie. Matematička Emmy Amalie Noether dokázala věty zásadního významu pro moderní fyziku. Mimo jiné dospěla ke třem zásadním závěrům:

• Z invariance přírodních dějů vůči libovolnému posunutí v prostoru plyne zákon zachování úhrnné hybnosti.
• Z invariance přírodních dějů vůči libovolnému posunutí v čase plyne zákon zachování úhrnné energie.
• Z invariance přírodních jevů vůči libovolnému pootočení v prostoru plyne zákon zachování úhrnného momentu hybnosti.

Váhy jsou spojeny s Kozorohem podobně jako Beran se Lvem. Beran představuje projevenou sílu náboje symetrie (elektrický náboj), zatímco Váhy představují silově se neprojevující náboj symetrie (náboj identity). Tím ovšem není řečeno, že by Váhy neměly žádnou sílu, protože Váhy představují "princip věcí", který motivuje, aktivuje, oživuje a je životní silou společnosti a politiky. Tyto principy vedou k revolucím a pro ně člověk je ochoten zemřít. Nástrojem vlády, které Váhy odpovídají, je ústava a sociální zákony.

Váhy nepoužívají sílu, ale dávají všem stejná práva před zákonem i před Bohem. Vyjadřují principy rovnosti a spravedlivého sociálního systému, vyrovnávají tak konstruktivní energii Lva nebo destruktivní energii Berana. Prosazování práva silou, tedy soudy, policie a vězení přísluší Kozorohu. Váhy jsou principem rovnosti a práva, nikoliv struktury nebo instituce vlády. V tomto ohledu se Váhy zásadně odlišují od svého protějšku Berana, který naopak představuje útočnost a sebeobranu, silové aspekty energie.

Všechna sociální zvířata se řídí pravidly, kterým podřizuje svá individuální chování, a chovají se tak, aby celá skupina fungovala harmonicky, efektivně a účelně jako jedinec. Lidé svá pravidla uzákonili, zapsali a vytvořili instituce na jejich dodržování a prosazování. Porušení těchto zákonů jak ve zvířecí tak v lidské společnosti vede k potrestání.

Propojení sociálních, církevních a přírodních zákonů je zjevné. Řada "církevních" zákonů jsou zákony sociálními nebo přírodními. Například posledních šest z Deseti přikázání Bible představuje sociální zákony, jak se člověk má chovat ke svému okolí. Pouze první čtyři se vztahují k Bohu. Různé náboženské rituály, které se týkají přípravy jídla, osobní čistoty, spalování mrtvých atd. se vztahují k přírodnímu zákonu, k ochraně před nemocemi.

Mezi přírodními a všemi sociálními a církevními zákony vždy existuje určitá souvislost, vyjádřená vládou Boha nad přírodou. Autor článku [X1] se domnívá, že porušení náboženských zákonů by mohlo vést k sociálnímu utrpení kvůli přírodním katastrofám, požárům, hladu, ničivým bouřím, smrtelným nemocím, zemětřesením, vulkanickým erupcím, válkám atd. Aztékové v předkolumbovském Mexiku věřili, že lidská víra je nezbytná k tomu, aby na obloze vycházelo Slunce a padal životadárný déšť.

Přirozeným bodem konvergence všech sociálních, církevních a přírodních zákonů je kalendář, střídání ročních dob, dne a noci, fáze Měsíce a pohyb planet. Náboženské a společenské svátky vyjadřovaly rovnodennost a slunovrat. Teprve studium astronomie a kosmologie poprvé vedlo ke zjištění zásadních rozdílů mezi přírodními a náboženskými zákony. Na počátku tohoto období stál Mikoláš Kopernik se svým modelem Sluneční soustavy a Charles Darwin s evoluční teorií vývoje druhů. Naopak kvantová teorie ve 20. století se svým principem neurčitosti přivedla řadu vědců zpět k náboženství.

Autor článku [X1] uvádí několik příkladů konvergence nebo divergence sociálních a přírodních zákonů z hlediska principů symetrie a zachování počtu daných znamením Vah, tedy principu rovnosti, počítatelnosti a zachování identity každé elementární částice.

1. Monarchie a demokracie. Lev a Beran představují Krále a armádu, moc založenou na rodině, která soutěží s mocí založenou na společnosti (volenou), představovanou Kozorohem a Vahami. Král má ale tendenci reorganizovat pouze sebe jako vůdčí postavu a nechce toto právo poskytnout ostatním. Jeho rodina je dědičně privilegovaná nad všemi ostatními. Dobrou vlastností Krále je jeho schopnost změnit sám sebe, kdykoliv je toho třeba. Princip Vah ale vyžaduje, že co je umožněno mé osobě, musí být umožněno všem ostatním. Vláda lidí je založena na principu rovnosti, kdy každý jedinec má jeden hlas, zatímco monarchie je založena na principu vlády jednotlivce a jeho královské rodiny.

2. Aztékové. Přes téměř dokonalý nebeský kalendář a schopnost předpovídat s velmi vysokou přesností zatmění Měsíce a Slunce se Aztékové nikdy nezbavili vzájemného provázání společenských a přírodních zákonů ve svém náboženství a pevně věřili, že bez náboženských obřadů by nevyšlo Slunce, nezměnily by se roční doby a nepadal by déšť.

3. Konfucius. Konfuciův systém je v podstatě biologický, protože v něm všechny společenské vztahy nahlíží z hlediska rodiny. Stát je podle Konfucia velká rodina a každý v něm má své rodinné povinnosti, svá práva a své postavení, přičemž musí respektovat a sloužit výše postaveným v rodinné hierarchii. Ačkoliv tento systém je v podstatě monarchií, očekává se, že monarcha bude mít zodpovědnost za své děti, občany svého státu a může být sesazen, pokud tak činit nebude.

4. Křesťané. Křesťanský systém je založen na duchovní rovnosti všech lidí. Starý zákon je ve své podstatě Konfuciovým systémem, protože je založen na modelu rodinné hierarchie. Křesťanský systém sice vyzdvihuje "rodinné hodnoty", ale klade větší důraz na jednotlivce, na jeho duchovní hodnoty. Duchovní vztah k Bohu je důležitější než dědičné vztahy k rodině. Proto je cizinec důležitější než člen rodiny. V širším kontextu má být každý člověk dobrým pomocníkem ostatních. Konvergence společenského, církevního a přírodního zákona je vyjádřena Zlatým pravidlem: "Čiň jiným to, co chceš, aby tobě činili jiní". Systém nepřikládá žádné výjimečné postavení Králi.

5. Americká ústava. Americká ústava zcela odmítla privilegované postavení šlechty. Podle Deklarace nezávislosti jsou si všichni lidé rovni jak před Bohem, tak před zákonem.

Sociální, politické a náboženské systémy uznávají a chrání stejná práva každého jednotlivce a představují tak princip symetrie vyjádřený principy znamení Vah. Vývoj této konvergence nabývá širšího rozměru, v přirozená práva všech druhů, které se nacházejí na planetě Zemi.

Kozoroh představuje pravidla a omezení, jejichž důsledkem je struktura a stabilita každého složeného objektu. Kozoroh nemá žádný vztah k elementárním objektům, protože nemají žádnou vnitřní strukturu. V lidském těle se Kozoroh tradičně spojuje s kostrou a se šlachami a svaly, které kostru udržují pohromadě. Ve fyzice Kozoroh představuje barevný náboj a pole vektorů nebo nosičů barevného náboje, jimiž jsou gluony, zdroj silné jaderné interakce, která udržuje pohromadě kvarky v baryonech (jako je proton a neutron). V částicové části diagramu svatého Grálu Kozoroh a barevný náboj jsou spojeny s leptokvarkem, těžkou částicí, která vznikla konvergencí mechanismů Higgsových bosonů (z něhož vznikají kvarky) a bosonů W (z nichž vznikají leptony). Leptokvark svým rozpadem umožnil vznik jak leptonů tak baryonů. Leptokvark existoval jen po velmi krátkou dobu po Velkém třesku.

Kozoroh představuje vládu a zákonodárný orgán (parlament, senát, kongres atd.), byrokracii, soudy a polici, které vynucují silou právo ve společnosti. Povšimněme si, že Kozoroh nezahrnuje ani Lva, Krále, ani Berana, armádu. Tyto síly se nacházejí v prostoročasové části diagramu, představují osobní a rodinnou úroveň, mají jedinou autoritu a stojí stranou od společenské parlamentní vlády. Obvykle mezi těmito mocenskými centry probíhá neustálý boj. Situaci může ještě více komplikovat rozdělení mezi světskou a církevní mocí.

Podobně jako Lev, také Kozoroh představuje hmotnou součást ve středu své části diagramu. Kozoroh představuje jádro společenské vlády. Váhy představují principy, na nichž je tato vláda založena, tedy ústavu, psané zákony nebo náboženské texty. Pokud je stát postaven pouze na králi a armádě, neexistuje zde žádný Kozoroh, žádné společenské principy, pouze diktátor. Psaná ústava je zde nahrazena dědičnou ústavou královské linie. "Stát jsem já", prohlásil král Ludvík XIV.

Tyto středy dvou částí diagramu svatého Grálu představují rozdělení na rodinu a stát. Protože rodina je prvotní, nachází se v prostoročasové části diagramu. Stát se vyvíjí z rodiny a je rozšířenou rodinnou skupinou. Částicová část diagramu částečně souvisí s hmotným středem prostoročasové části diagramu. Proto nejenže společnost vychází z rodinné struktury, ale také spojení Krále s armádou vede k úplné společnosti. Armáda skutečně tvoří samostatnou společnost, se svými vlastními zákony, s právním systémem, s organizační strukturou, s nemocnicemi, techniky, architekty a inženýry a systémem velitelů jako vládců.

Kozoroh je znamením hranic, pravidel, omezení a nařízení. Představuje společenský řád, jeho strukturu a infrastrukturu a jeho moc nad životy běžných občanů. Kozorohu vládne Saturn, jehož prstenec symbolizuje řízení chování. Podobně jako Lev a Beran jsou společně svázány, nelze oddělit Kozoroha a Váhy, společenský systém vlády a principy, na nichž je založen.

Historicky, Král, armáda a církev (zastoupené principy znamení Vah) měly určující roli ve společnosti. Král byl také nejvyšším velitelem armády, církevním vůdcem, zákonodárcem a nejvyšším soudcem. Veškerá moc byla soustředěna v rukou jediné osoby. V moderním státě nemá takové soustředění moci obdobu. Prezident státu má právo předkládat zákony, je vrchním velitelem armády a očekává se od něj nejvyšší morálka a etika. Nemá však v rukou zákonodárnou a výkonnou moc.

V církevním státě principy Vah jsou částečně zahrnuty na náboženství a částečně na světské moci. Tím vznikají určité rozpory, protože kdo vlastně vládne? V Izraeli a v Arabských státech došlo k propojení státu a církve, naopak v komunistických státech bylo náboženství potlačováno.

Postupně se lidská společnost vyvíjí od osobního soustředění moci, které představuje dvojice Lev a Beran, směrem ke Kozorohu, kde moc ve společnosti je podřízena legislativě a parlamentu. Moc výkonná a zákonodárná jsou odděleny, oddělen je stát od církve, existuje civilní kontrola armády a parlament a prezident je volen občany, čímž se brání osobnímu soustředění moci. Společenská potřeba silné, jasné a výkonné vlády stále roste. Společenský způsob života vyžaduje vedení, které zajišťuje veřejné služby společným cílům. Přestože král byl sesazen, osobní vedení zůstává společenskou nezbytností ve formě výkonného aparátu, předsedy vlády, prezidenta, atd.

Kozoroh ve fyzice představuje barevný náboj silné jaderné interakce. Barevný náboj souvisí se silou, která udržuje kvarky uvnitř baryonů, těžkých částic, které jsou složeny ze tří kvarků. V částicové části diagramu svatého Grálu Kozoroh představuje barevný náboj leptokvarku, velmi hmotného předchůdce baryonů.

Podobně jako elektrický náboj, který může být kladný nebo záporný, barevný náboj má tři varianty: červený, zelený, žlutý. Silná jaderná interakce na rozdíl od elektromagnetické interakce je vždy přitažlivá. Každý kvark nese barevný náboj, který pomocí pole gluonů vyměňuje s ostatními kvarky. Gluony jsou virtuální částice, které jsou tvořeny barevným a antibarevným nábojem. Existuje devět kombinací, ale kombinace zeleného a antizeleného náboje je dvojitě neutrální, proto existuje pouze osm gluonů. Tyto gluony se pohybují rychlostí C a zajišťují výměnu barevného náboje mezi kvarky v baryonu.

Hmota je značně složitá. Boha i ďábla lze obvinit ze skrývání v detailech. Pokud tomu tak je, pak před námi skrývají podivný mechanismus baryonů. Naopak prostoročas, světlo a gravitace jsou zdánlivě jednoduché.

Protože je gluonové pole složeno z nábojů barva-antibarva v každé kombinaci, měl by být celkový barevný náboj nulový. Tato podmínka je základem všech experimentů a hypotézy označované jako "asymptotická volnost". Čím více jsou kvarky blíže u sebe, tím méně jsou vázány silnou jadernou interakcí a mohou se pohybovat volněji. Stlačením se součet nábojů gluonového pole blíží k nule. Naopak, čím dále jsou kvarky od sebe (odpuzovány elektrickými náboji a kvantově mechanickým odporem, který vyplývá z Pauliho vylučovacího principu), tím jsou pod větším vlivem silné jaderné interakce.

Silná jaderná interakce tedy vzrůstá s rostoucí vzdáleností. Pokud vzdálenost mezi kvarky vzrůstá, mají gluony stále větší problém zajistit rychlostí světla výměnu barevného náboje mezi kvarky. Proto roste vazebná síla se vzdáleností. Tím je vymezena velikost baryonů. Baryony představují trvalý stav napětí mezi odpudivou elektromagnetickou interakcí nábojů stejného znaménka a přitažlivou silnou jadernou interakcí.

Barevný náboj je analogií udržovacích sil vládní struktury, zabraňujících jejich rozpadu a vzniku anarchie. V historii se často stalo, že se společenská struktura rozpadla a došlo k velké společenské katastrofě. Proti udržovacím silám společnosti stále působí síly anarchie, které jsou výrazem odporu k omezováním svobody jednotlivce. Naopak udržovací síly společnosti nutně musí omezit svobodu jednotlivce ve prospěch celé společnosti. Saturn představuje pravidla a omezení sociálního chování, která utvářejí vládu, ať světskou nebo církevní.

Hmotný svět by bez baryonů a kvarků nemohl existovat. Světlo je schopno vytvořit pouze leptony jako páry částic a antičástic s opačným elektrickým nábojem, čímž je zajištěna jejich zpětná anihilace. Baryony jsou částice složené z kvarků, které nesou zlomkovitý elektrický náboj. Součet elektrických nábojů v baryonu nebo v mesonu je celý.

Zásadní rozdíl mezi baryonem a leptokvarkem spočívá v tom, že leptokvark je baryon, jehož kvarky jsou tak stlačeny k sobě, že barevné náboje se vzájemně zruší (konečný bod asymptotické volnosti). Potřebný tlak existoval jen na počátku Stvoření. Pouze nulový barevný náboj leptokvarku umožnil, aby se leptokvark rozpadl leptonovým rozpadem. Leptokvarkové neutrino není schopno zrušit barevný náboj a proto došlo k asymetrii hmoty a antihmoty ve Vesmíru.

Konečným produktem rozpadu leptokvarků byly baryony, leptony a neutrina, které vznikly z volné elektromagnetické energie, ze světla. Představují asymetrickou formu vázané energie, která může existovat díky bosonu W a leptonovému poli alternativních nosičů náboje bez antihmotových partnerů. Problém Vesmíru nyní spočívá v tom jak obnovit původní symetrii světla bez antihmoty.

Spojení Kozoroha a Vah je kuriózní a poučné. Na jedné straně máme Saturn, vládce Kozoroha, symbol pořádku, zákona a omezení, na druhé straně máme Venuši, vládkyni Vah, symbol lásky, krásy, harmonie a symetrie. Poselství je jednoznačné: stabilita pomocí zákonů přináší rovnost, symetrii a uspokojení.

Býk představuje lidské instinkty výstavby společenských budov, včetně výstavby veřejných světských a církevních budov, zejména pak budování měst a obytných a průmyslových středisek, vládních budov a "civilizace".

Tento stavební instinkt na společenské úrovni organizace jde daleko za hranice potřeb rodin. Význam některých staveb vychází ze sebeobrany, některé budovy mají vztah k náboženství, jiné jsou naivní snahou po nesmrtelnosti. V každém případě se takto lidé snaží vyjádřit svoji společenskou osobnost a identitu jako důkaz moci, bohatství, kultury, dovedností a úrovně myšlení.

Město dnes není jen skupinou jednotlivých domů a příbytků, ale je domovem společnosti. Pokud je dostatečně velké, pak je domovem a vyjádřením civilizace. "Všechny cesty vedou do Říma", je vyjádřením vývoje měst jako fyzického střediska a jádra celé společnosti a civilizace, organizačního střediska společenské moci, pořádku a bohatství. Civilizační pokrok v rozvoji měst se projevuje velikostí a složitostí měst a množstvím lidí ve městech žijících. O velkých starověkých civilizacích se dovídáme pomocí pozůstatků jejich měst. Po celém světě jsou zachovány četné chrámy, hrady, katedrály a jiné monumenty, které jsou důkazem pokroku dávných civilizací a vyjádřením instinktu Býka.

Vznik a vývoj měst souvisí s rozvojem a pokrokem zemědělství, kdy se lidé začali usazovat na jednom místě a opustili nomádský způsob života. S rozvojem zemědělství se zvýšila nejen produkce potravin, ale rozvinul se obchod a umožnil se růst populace. Tento prudký rozvoj civilizace nutně vedl ke vzniku společenských omezení, obrany, plánování a veřejných služeb. Města vznikala jako sídla společenské autority a obrany, sídla krále, soudů, církevních představitelů a armády.

Vývoj měst jako jádra společenské organizace jen kopíruje vývoj biologického jádra v organizaci buněčného života. Velká střediska civilizace jsou efektivním a levným řešením společenské organizace v porovnání s rozptýlením lidí mimo města.

Růst měst se odrazil také v náboženství v podobě monoteismu a katolické církve, ve vědě vývojem racionality a hledání jednotné teorie pole, v politických systémech koncentrací moci jedné osoby, v podnikání a obchodu vývoj monopolů.

Poselství Býka nespočívá jen ve zdůraznění výhod koncentrace, ale i v důrazu na nutnou odlišnost řady stabilních uspořádání, jak je tomu u radioaktivních prvků a našich největších měst. Každý vývoj společenství má své přirozené hranice.

Býku a Vahám vládne Venuše, symbol symetrie, rovnováhy, rovnosti, tedy principů, které se odrážejí jak v zákonech, tak při budování staveb a měst. Porušení tohoto principu nutně vede ke společenskému odporu a nespokojenosti.

Z částicové části diagramu svatého Grálu vyplývá, že na Býka lze pohlížet jako na sociální transformaci Panny prostřednictvím hmotného kulturního středu diagramu, vlády. V tomto smyslu lze veřejnou architekturu a vývoj měst chápat jako složitý nástroj společnosti, který je řízen a prosazován vládou prostřednictvím financí a plánování. Cílem je uspokojit potřeby obyvatelstva. Vliv Venuše dává veřejné architektuře nezbytnou krásu a uměleckou hodnotu.

Dodnes vidíme vliv klasické řecko-římské a dokonce egyptské architektury, která je vyjádřením nejen principů demokracie, republiky a klasického práva, ale také principů otroctví.

V astrologii Býk představuje stavitele a architekta. Ve fyzice je baryon stavitelem a základním kamenem hmotného světa. Baryony vytvářejí uskupení atomových jader, které jsou základem chemických prvků v přírodě.

Baryony jsou složeny ze tří navzájem trvale vázaných kvarků, které si mezi sebou neustále vyměňují barevný náboj pomocí gluonového pole. Silná jaderná interakce gluonového pole je vždy přitažlivá a roste s rostoucí vzdáleností kvarků. Díky tomu mohou existovat i velmi těžká jádra, jako je jádro uranu, obsahující 238 baryonů, tedy 92 protonů a 146 neutronů.

Bez schopnosti baryonů vytvářet složitá atomová jádra by se Vesmír skládal pouze z atomů vodíku a nemohl by v něm vzniknout život. Baryony tvoří jádra atomů periodické tabulky prvků, které jsou základem rozmanitosti hmoty ve vesmíru a základem existence života na Zemi.

Proces vzniku chemických prvků probíhá termojadernou syntézou v nitru hvězd. Proces je značně složitý a proto lze popsat jen jeho obecné vlastnosti. První krok je nejdůležitější a týká se vzniku hélia z vodíku. Jádro hélia obsahuje dva protony a dva neutrony (částici alfa). Alfa částice je nejstabilnější kombinací protonů a neutronů a lze je považovat za "stavební cihlu" dalších těžších jader atomů periodické tabulky prvků. Atomy se sudým atomovým číslem (počtem protonů v jádře atomu) jsou energeticky zvýhodněny před atomy s lichým počtem protonů.

Částice alfa obsahuje čtyři baryony se třemi kvarky a proto zastává ústřední roli v Obecné teorii systémů. Dalším krokem jaderné syntézy je vznik atomů uhlíku z atomů hélia. Atom uhlíku obsahuje tři alfa částice, každou se čtyřmi baryony. Uhlík je základním prvkem organických a biologicky aktivních prvků a všech životních forem. Obsahuje čtyři valenční elektrony ve třetí elektronové slupce, proto je jediným prvkem, který obsahuje uspořádání 4x3 jak v jádře tak v elektronovém obalu. Další podobné uspořádání má atom chrómu, který obsahuje čtyři jádra atomů uhlíku po třech alfa částicích, ale v jeho jádře převládá odpudivá síla elektrických nábojů protonů. Posledním atomem s podobným uspořádáním je atom železa, který vzniká zejména při erupcích supernov.

Podstatnou vlastností pro vznik chemických prvků je stabilita baryonů v atomech. Protony a neutrony v jádře atomu se neustále navzájem přeměňují změnou kvarku "up" na kvark "down". Proton se skládá z kvarků uud, neutron z kvarků udd. Změna kvarku vyžaduje zásah slabé jaderné interakce, která umožňuje přeměnu neutrálního náboje neutronu na kladný náboj protonu a naopak. Tato přeměna vyžaduje alternativní nosič elektrického náboje, elektron a jemu odpovídající neutrino, která vznikají prostřednictvím bosonu W. Leptony vznikají z nadbytku energie baryonů.

Z 92 v přírodě se vyskytujících chemických prvků se 21 nachází běžně v životních formách, dalších 9 se nachází řídce a dalších 16 má v organismech dosud neznámou funkci.

Různorodost chemických prvků umožnila životním formám vývoj velmi složitých struktur a specializovaných funkcí. Známe pouze jedinou molekulu, jejíž aktivní centrum tvoří atom železa. Touto molekulou je červené krevní barvivo hemoglobin. Podobně u rostlin aktivní centrum zeleného barviva chlorofylu tvoří atom hořčíku. Zvláštní vlastnosti uhlíku, jako je jeho schopnost vytvářet složité "organické" řetězce atomů, a vody jako univerzálního rozpouštědla, jsou dobře známy. Základními prvky v biologicky aktivních molekulách jsou vodík, kyslík, uhlík, dusík, síra, fosfor, chlor, brom, jód a některé další. Regulační funkce vody a elektrickou aktivitu v biologických molekulách zastává vodík, sodík, draslík, hořčík, vápník, chlór, síra, uhlík, kyslík a snad také bór. V kostrách obratlovců se nacházejí prvky jako křemík, vápník, hořčích, stroncium, barium, železo, mangan, hliník, uhlík, fosfor, fluor a další. Biokatalytické funkce zastávají železo, mangan, měď, zinek, vápník, hořčík, molybden, kobalt a zřejmě také gallium, bór, vanad a scandium.

Bez různorodosti chemických prvků by nemohla existovat ani biologická různorodost. Různorodost chemických prvků vychází z výstavbového principu baryonů, z termojaderné syntézy v nitrech hvězd a z rozptýlení těchto prvků do galaktického prostoru erupcemi supernov. Tato různorodost má svůj původ ve schopnosti kvarků se měnit v jiné kvarky, v existenci leptonového pole alternativních nosičů náboje (elektronů a neutrin) a konečně ve schopnosti baryonů se vzájemně vázat sdílením gluonových polí. Baryony vytvářejí stabilní kombinaci protonů a neutronů, kterou je alfa částice.

Složitost života souvisí s různorodostí chemických prvků. Této různorodosti bylo dosaženo určitými fyzikálními procesy. Bez termojaderné syntézy by nemohl vzniknout život, Země ani Slunce. Naše Slunce a všechny hvězdy jsou produktem principu Býka. Vznik života umožnil výstavbový princip, ale živý svět je říší Vodnáře a elektronového obalu.

Závěrem je třeba odlišit roli Býka od role Lva, jehož vládcem je Slunce. Role Slunce nespočívá vytvářet chemické prvky nezbytné pro život na Zemi. Tuto funkci již zajistil Býk díky termojaderné reakci v nitrech hvězd. Role Lva v podobě Slunce je poskytovat světlo, energii a teplo pro planety. Pohyb planet je ovládán ženským protějškem Lva, Rakem, který představuje gravitaci.

Vodnářův elektronový obal je fyzikální informační systém, který tvoří elementární základ záhady života. Býk tvoří říši atomového jádra a jaderných reakcí, které probíhají v nitru hvězd a vytvářejí chemické prvky. Jaderné reakce probíhají pouze za velmi vysokých energií, tlaků a teplot. Elektronový obal atomů nemá při vzniku chemických prvků žádný vliv a neovlivňuje jaderné reakce. Teprve v chladném prostředí planet s nízkou energií elektronové obaly atomů nabývají rozhodujícího významu.

Máme vedle sebe dva propojené a závislé informační systémy, které vznikly evolučním vývojem hvězd a galaxií: informační systém atomového jádra a jeho elektronového obalu. Informace, které obsahují, jsou fyzikálním základem celého evolučního vývoje živých organismů a člověka, který představuje vyšší formu těchto informačních systémů. Jaký je fyzikální význam těchto systémů? Fyzikálně je vesmír určen k tomu, aby navrátil svůj energetický a hmotný obsah do co nejvíce symetrického stavu, světla. Světlo, díky svému symetrickému stavu vnitřního pohybu, je určeno pro rozšiřování své prostorové domény zachování energie, jež je příčinou ochlazování vesmíru. Kosmická termodynamika směřuje ke stavu s nejvyšší entropií. Proti tomu se staví informace, která brání kosmické evoluci a hmotnému vesmíru tohoto stavu dosáhnout. Jde pouze o náhodu? Má informace nějaký zvláštní význam a je snad součástí nějakého kosmického plánu nebo je snad klíčem k chápání celého vesmíru?

Informace uložená v nábojích (kvantových číslech) hmoty je základní informací, kterou Vesmír potřebuje, aby se mohl vrátit do svého původního symetrického stavu světla za přítomnosti nebo bez přítomnosti antihmoty. Informační systémy proto mají zásadní význam pro termodynamiku vesmíru při snaze dosáhnout stavu s nejvyšší možnou entropií. Proces rozpadu protonu nebo kvantová superradiace černých děr jsou příklady této skutečnosti, kdy informace obsažená v nábojích částic způsobuje anihilaci částic a antičástic.

Vesmír je sám informačním systémem sestaveným z elementární hmotné struktury. V hmotě je uložena jak energie, tak informace v podobě šesti typů kvarků a jejich gluonového pole, různých leptonů a dalších částic.

Hmota není pouze hmotností, ale představuje energii uloženou ve velmi specifické informaci. Již atom vodíku je mistrovským dílem Stvořitele nebo aktu stvoření. Termodynamickým účelem Vesmíru je vrátit energii protonu do symetrického stavu světla, z něhož proton vznikl. Vesmír je ale uspořádán tak, že tento krok nelze učinit (v normálních hvězdách) s výjimkou nukleosyntézy za pomoci mohutných sil gravitace. Na druhé straně gravitace se snaží oddělit světlo od hmoty a zničit její informaci vytvořením černých děr. Tento proces je pomalý a během něj působí informace v hmotě proti růstu entropie.

Ačkoliv atomové jádro představuje velmi složitou strukturu hmoty a energie, elektronový obal je schopen uchovávat ještě více informace díky většímu množství možných stavů. Elektronovému obalu atomů rozumíme lépe, protože tento obal lze experimentálně lépe a snadněji studovat. Skládá se výlučně z elektronů, které jsou vázány k jádru opačným elektrickým nábojem protonů. Při nízkých (biologických) energiích na každý proton v jádře atomu připadá jeden elektron v elektronovém obalu. Elektronový obal se skládá z řady přesně definovaných elektronových orbitů, které mají určitý geometrický tvar a určitou vzdálenost od jádra, která závisí na počtu protonů v jádře.

Všechny atomy s výjimkou vodíku lze popsat uspořádáním 4x3, který představuje vždy tři hmotné složky (proton, neutron a elektron) a čtyři "informační" parametry, tedy čtyři kvantová čísla, která definují elektronový obal (hladinu energie N, úhlový moment L, magnetickou osu M a spin s). Na subatomové úrovni existují tři rodiny čtyř elementárních částic, tři kvarky baryonu (jejichž chování je řízeno čtyřmi kvantovými čísly?). V atomu existují alfa částice (jádra atomů hélia), které obsahují čtyři nukleony složené každý ze tří kvarků. Uhlík obsahuje tři alfa částice po čtyřech nukleonech a navíc má čtyři valenční elektrony ve třetím elektronovém orbitu 2p.

Uhlík je jediným atomem periodické tabulky prvků, jehož jádro a elektronový obal mají uspořádání 4x3 a zřejmě proto je klíčovým atomem biologicky aktivních sloučenin a informačního systému, který označujeme jako život.

Neznáme a zřejmě ani nikdy nepoznáme jednotlivé kroky mezi atomem uhlíku a první molekulou desoxyribonukleové kyseliny DNA, která sama představuje další krok v uspořádání 4x3, protože obsahuje 4 nukleotidy (adenin, guanin, cytosin a thymin), každý složený ze tří molekulárních komponent (zbytku kyseliny fosforečné, glycidu a purinové nebo pyrimidinové dusíkaté báze), přičemž genetický kód čtyř nukleotidů kóduje každým tripletem jednu aminokyselinu. Čtyři chemické vazby atomu uhlíku tvořené čtyřmi valenčními elektrony vnějšího elektronového obalu jsou schopny tvořit dlouhé řetězce, prstence, smyčky a další uzavřené systémy s jinými atomy uhlíku nebo s atomy jiných chemických prvků. DNA má stejnou schopnost a je schopna sama vytvářet vyšší molekulární systémy, které se objevují v živých buňkách.

Krok od atomu uhlíku přes jeho polymerizaci ve složitých organických molekulách až desoxyribonukleové kyselině a její replikaci vyžadoval oceány molekul a milióny let. Proto se řada evolučních biologů domnívá, že šlo o náhodný proces. Autor článku [X1] se ale domnívá, že vzhledem k úvaze o uspořádání 4x3 od elementárních částic až po desoxyribonukleovou kyselinu evoluční proces nemusel být zcela náhodný. Lze si představit, že v jakési "molekulární loterii" zvítězily právě ty molekuly, které měly uspořádání podobné uspořádání nižších úrovní hmoty.

Desoxyribonukleová kyselina je zřejmě vítěznou kombinací této molekulární loterie, kde šanci měly molekuly uspořádané pravidlem 4x3 ze stavebního kamene uspořádaného také pravidlem 4x3. Autor se domnívá, že přírodní zákony pouze čekaly na šťastného výherce, tedy na správnou molekulu s potřebným uspořádáním. Jakmile se jednou taková molekula objevila, začala se evoluční historie vyvíjet známým způsobem, na základě soutěže o omezené zdroje energie a látky. Tato soutěž vedla ke vzniku stabilní formy molekuly DNA, která byla schopna udržet informaci a sama sebe replikovat. Buňka byla přirozeným důsledkem tohoto procesu, neboť jejím prvotním účelem bylo chránit molekulu DNA před vnějším prostředím a útokem jiných molekul stejného druhu.

Takto se vyvíjející informační systém vyžaduje dostatek a trvalý přísun vnější energie. Dokonce ani jaderný systém není schopen překonat své exotermické hranice a vytváří endotermická jádra, kde se nadbytečná energie uvolňuje zářením. Aby živý systém mohl manipulovat s dostatečným množstvím energie, využívá různých cyklů, jako je střídání dne a noci, tepla a chladu, přílivu a odlivu, vlhka a sucha. Každý den se rozehrává nová loterie o život a každou noc poražení roztrhají své tikety. Ale cyklus se nevrací zcela k nule, někteří přežívají a připravují se na další den loterie. Každý cyklus vylosuje vítěze a umožní populacím vítězných organismů se dále vyvíjet. Každý nový cyklus vytváří nového vítěze Velké ceny, desoxyribonukleovou kyselinu.

Život není změkčilý a jeho informační systém je silný, protože byl od počátku svého vývoje testován vnějším prostředím. V těžkých fyzikálních podmínkách a v soutěži o život přežily jen nejodolnější organismy. Jak ale máme chápat neuvěřitelnou cestu vývoje informačních systémů od jednotlivých buněk, přes složité organismy, druhy, ekosystémy až po lidské myšlení a naše "umělé" informační systémy? Jde o jen o určitý jev nebo o jiné vyjádření principů evolučního směru našeho Vesmíru?

Náboje (kvantová čísla) představují informaci, kterou Vesmír potřebuje k tomu, aby se mohl navrátit do původního symetrického stavu. Autor článku [X1] se proto domnívá, že elektronový obal nebo biologický systém může představovat další řešení tohoto problému. Vývoj živočichů je jen částečným řešením, protože živočichové nezískávají energii a informaci přímo ze světla, ale prostřednictvím vázané energie rostlin nebo jiných živočichů. Živočichové spotřebovávají informační energii z rostlin a mění ji v teplo a práci. Tato přeměna je intenzivní zejména u živočichů teplokrevných, s vlastní regulací tělesné teploty. Lidé tento proces urychlili nejen zpracováním potravy z rostlin a živočichů, ale také spalováním chemické energie fosilních paliv a využitím jaderné energie. Vývoj informačních systémů tak konverguje s hlavním směrem jaderné syntézy. Doufáme v mírové využití této energie, ale podle autora článku [X1] pouze splácíme dluh zpětnou přeměnou vázané energie ve volnou energii, čímž celý biologický vývoj navracíme do termodynamického toku směrem k vyšší entropii. Jde o náš evoluční a termodynamický osud produkovat stále více a více volné energie.

Podle autora článku [X1] život na Zemi není pouze izolovaným jevem, ale je jevem obecným, stejně jako elektronový obal nebo termojaderná syntéza těžkých chemických prvků. V celé Galaxii, všude ve vesmíru, se hraje stejná loterie a tam, kde jsou vhodné podmínky, existují vítězové. Vesmír se sám probouzí k životu. Vývoj informačních systémů umožňuje Vesmíru poznat sebe sama nespočetným množstvím možností, porozumět sobě a sám sebe vnímat. Naše ovládání dalšího evolučního vývoje je jen dalším procesem na této cestě, která povede k dalším evolučním formám.

Gaia je projevem života na Zemi, ale existuje mnoho jiných podobných projevů. Gaia se nyní nachází ve své reprodukční fázi a její potomci se brzy rozšíří po celé sluneční soustavě a za další tisíce let se rozšíří až za hranice naší Galaxie. Evoluce nekončí člověkem, ale naopak je počátkem další mimozemské fáze s člověkem jako nábojem. Jsme jen opakováním příběhu Noemovy archy a našeho útěku z Rajské zahrady.

Literatura a odkazy:

[X1] John A. Gowan: Physical Correlates of the Astrological Sun Signs. (The Spacetime Grail Diagram. The Particle Grail Diagram).

[1] Stanislav Lem: Mír na Zemi. Mladá fronta. Praha 1989.
 

časopis o přírodě, vědě a civilizaci