Vznik FBI
 
zpracoval: Roman Bartoš

Federální úřad vyšetřování FBI (Federal Bureau of Investigation) vznikl z jednotek speciálních agentů, které byly založeny v roce 1908 nejvyšším soudcem Charlesem Bonapartem. V této době byl prezidentem Spojených států Theodor Roosevelt. Oba pánové spolu poprvé mluvili na zasedání Baltimorského sdružení pro reformu služeb občanům (the Baltimore Civil Service Reform Association). Komisařem tohoto sdružení byl také prezident Theodor Roosevelt. Roosevelt požadoval aby ti, jež se chtěli stát členy pohraniční stráže, museli projít střeleckými testy. S tím ovšem nesouhlasil Bonaparte, který tvrdil, že střelba na cíl není tím nejlepším způsobem jak prověřit nejlepší muže.

Oba zakladatelé FBI byli přesvědčeni o tom, že hlavním kritériem pro přijetí by měla být schopnost a odbornost. V roce 1901 se Theodor Roosevelt stal prezidentem Spojených států. O čtyři roky později byl Bonaparte jmenován nejvyšším soudcem. V roce 1908 požadoval Bonaparte vytvoření sboru speciálních agentů. Ten však neměl ani název ani oficiálně jmenovaného vedoucího představitele jiného než vrchního soudce. Tito dřívější detektivové a muži Tajných služeb byli prvními členy FBI.

Dnes většina Američanů bere jako samozřejmost, že jejich země potřebuje služby FBI. Ne vždy tomu ale tak bylo. V roce 1908 se o tomto typu úřadu na vládní úrovni hodně diskutovalo.

Americký lid pod vlivem idealistické a reformní nálady směřoval k vytvoření federální vlády, která by citlivěji vnímala jejich problémy. Tato doba (1900 - 1918) byla nazývána takzvanou "progresivní érou". "Progresivní generace" věřila, že tento krok vládní intervence byl nezbytný k vytvoření větší spravedlnosti ve vyvíjející se průmyslové společnosti. Ztělesněním "progresivismu" byl jeden ze zakladatelů FBI prezident Roosevelt. Federální vyšetřovací síly se skládali z disciplinovaných odborníků připravených na boj s korupcí. Nejvyšší soudce Bonaparte byl přívržencem "progresivní filozofie" stejně jako prezident Roosevelt. Ministerstvo spravedlnosti v čele s Charlesem Bonapartem nemělo vlastní vyšetřovatele, kromě několika málo speciálních agentů, kteří se zabývali přezkoumáváním finančních transakcí federálního soudního dvoru. Ministerstvo spravedlnosti od svého vzniku (1870) používalo finanční prostředky vhodné k financování vyšetřování federálních zločinů, na něž byli nejdříve najímání soukromí detektivové a později vyšetřovatelé z dalších federálních úřadů. Federálními zločiny se rozuměly takové zločiny, které překročily hranice jednoho státu nebo se vyskytly na území spravovaném federální vládou.

Část Ministerstva spravedlnosti, která vedla vyšetřování federálních zločinů, Američané nejčastěji nazývali "Tajné služby". Tito lidé byli velice dobře trénováni, oddáni své práci a mimo to nebyli jejich služby nikterak levné. Kromě toho nebyli podřízeni nejvyššímu soudci, ale šéfovi Tajných služeb. S tím ale nesouhlasil Bonaparte, který požadoval, aby vyšetřování spadalo pod úplnou kontrolu jeho pravomocí. Kongres Spojených států umožnil Bonapartovi vytvořit bezpečnostní jednotky Ministerstva spravedlnosti. 27. května 1908 vstoupil v platnost zákon zabraňující Ministerstvu spravedlnosti zaměstnávat lidi z Tajných služeb. Následující měsíc nejvyšší soudce Bonaparte jmenoval jednotku speciálních agentů uvnitř Ministerstva spravedlnosti. Deset bývalých zaměstnanců Tajných služeb a stejný počet vyšetřovatelů z Ministerstva spravedlnosti bylo základem pro vytvoření oddílu speciálních agentů při Ministerstvu spravedlnosti. 26. června 1908 byli tito muži ohlášeni panem Bonapartem u šéfa vyšetřovatelů Stanleyho W. Finche. Tato událost je považována za počátek FBI.

Nejvyšší soudce Bonaparte a prezident Theodor Roosevelt doporučili, aby se jednotka, čítající 34 agentů, stala trvalou součástí Ministerstva spravedlnosti. Nejvyšší soudce George Wickersham, Bonapartův nástupce, jmenoval 16. března 1909 první příslušníky jednotky Úřadu vyšetřování. V tuto dobu byla funkce šéfa vyšetřovatelů přejmenována na funkci šéfa Úřadu vyšetřování.
 

Počáteční období

V době založení Úřadu vyšetřování bylo ve Spojených státech zaznamenáno pouze několik federálních zločinů. Úřad vyšetřování vyšetřoval porušení zákona v oblasti národního bankovnictví, bankrotů, pozemkových podvodů, problémy s přistěhovalci a další.

Prvním významným krokem Úřadu vyšetřování byl podíl na prosazení zákona o "bílém otroctví" v červnu 1910, ve kterém se mimo jiné pravilo, že přeprava žen přes hranice státu z nemorálních důvodů je zločinem. Díky tomuto zákonu mohla federální vláda vyšetřovat zločiny, které obcházely státní zákony ale nepřekročily hranici federálních přečinů. V roce 1912 se bývalý speciální vyšetřovatel A. Bruce Bielaski stal novým šéfem Úřadu vyšetřování.

Během několika příštích let se počet speciálních agentů rozrostl na více než 300 a dalších asi 300 zaměstnanců. Od počátku vzniku byl Úřad vyšetřování rozdělen na oblastní oddělení. Každá oblast byla řízena speciálním agentem, který byl zodpovědný přímo Washingtonu. Většina oblastních oddělení byla umístěna ve velkých městech. Některé byly umístěny blízko mexických hranic, kde se soustředily na pašeráctví. Za vlády Woodrowa Wilsona v dubnu 1917 vstoupily Spojené státy do 1. světové války a práce Úřadu vyšetřování opět povýšila na významu. Po skončení 1. světové války byla zodpovědnost za špionáž a sabotáže přenesena na Úřad vyšetřování.

William J. Flynn, bývalý šéf Tajných služeb, se stal v červenci 1919 ředitelem Úřadu vyšetřování a byl zároveň prvním, kdo začal používat tento titul. V říjnu 1919 poskytla Úřadu vyšetřování jedna z pasáží zákona o krádeži motorových vozidel další nástroj ke stíhání zločinců, jež předtím obcházely zákon překračováním státní hranice. Po roce 1921 se Úřad vyšetřování vrátil do předválečných let boje s federálními zločiny.
 

Období bez "zákonnosti"

Období od roku 1921 do roku 1933 bylo mimo jiné označováno jako "období bez zákonnosti", protože zločinnost a veřejná lhostejnost k prohibici, zakazující prodej a dovoz alkoholických nápojů, narůstala. Prohibice vytvořila nové federální prostředí pro boj se zločinem. Těmito problémy se kupodivu zabývalo Ministerstvo financí a nikoliv Ministerstvo spravedlnosti.

Úřad vyšetřování neměl v této "gangsterské době" díky nedokonalým zákonům takové úspěchy. Mezi nejznámější zločince tehdejší doby patřil Al Capone. Federální vyšetřování vyžadovalo od speciálních agentů tvůrčí přístup především v boji proti rasismu. Ku Klux Klan, který od 19. století nezaznamenal žádnou větší aktivitu, se opět probral k životu a ničil všechno, co bylo vytvořeno Afroameričany za 1. světové války.

Díky vyšetřování antitrustových přečinů získal Úřad vyšetřování na významu. Přestože Hardingova administrace utrpěla díky nekvalifikovaným a zkorumpovaným úředníkům, pokračovala reforma Spojených států a tzv. "progresivní éra" za přispění speciálních agentů Ministerstva spravedlnosti. Nový ředitel Úřadu vyšetřování William J. Burns, který předtím vlastnil detektivní kancelář, jmenoval svým zástupcem šestadvacetiletého Edgara Hoovera. Hoover vystudoval práva na Univerzitě Georga Washingtona. Od roku 1917 pak pracoval pro Ministerstvo spravedlnosti, kde vedl boj s nepřátelskou činností za 1. světové války. V neposlední řadě také pomáhal zpravodajskému oddělení, které podléhalo nejvyššímu soudci A. Mitchellovi Palmerovi s vyšetřováním podezřelých anarchistů a komunistů.

Po Hardingově smrti v roce 1923 jeho nástupce Calvin Coolidge jmenoval náhradu za Hardinga. Novým nejvyšším soudcem byl jmenován soudce Harlan Fiske Stone. Stone vybral 10. května 1924 Hoovera do čela Úřadu vyšetřování. Jeho jmenováním bylo zajištěno pokračování v tradici Úřadu vyšetřování. Když Hoover převzal svoji funkci, Úřad vyšetřování měl přibližně 650 zaměstnanců včetně 441 speciálních agentů. Mnoho těchto agentů mělo minimální kvalifikaci. Proto Hoover začal s profesionalizací organizace. Zrušil například výhody starších agentů a zavedl jednotné ohodnocení podle výkonnosti bez rozdílu odsloužených let. Plánoval pravidelné inspekce velitelství a oblastních oddělení. Věk nově přijímaných agentů se pohyboval v rozmezí 25 - 35 let. V lednu 1928 zavedl Hoover výcvikový kurs pro nové agenty. Také se vrátil k dřívějším přednostem speciálních agentů, kteří měli zkušenosti v oblasti práva a účetnictví.

Nový ředitel si také silně uvědomoval, že Úřad vyšetřování by neměl bojovat se zločinem bez veřejné podpory. V dopise připravovaném pro nejvyššího soudce v roce 1925 napsal, že agenti k problému uplatňování zákona přistoupili se snahou o získání spolupráce veřejnosti, přičemž věděli, že v takovou spolupráci nemohou doufat dříve, než si zaslouží její důvěru a respekt.

V počátečních dnech Hooverova ředitelování bylo založeno Identifikační oddělení. K usvědčování zločinců sloužily již od 19. století identifikační záznamy a metoda porovnávání otisků prstů byla považována za nejlepší identifikační metodu. Od roku 1922 měla největší města vlastní seznamy otisků prstů.

V roce 1905 založilo Ministerstvo spravedlnosti Úřad pro identifikaci zločinců, aby poskytlo centralizovanou databázi karet otisků prstů. V roce 1907 byla tato databáze přestěhována do federální věznice v Leavenworthu podobným způsobem, jako se přepravovaly peníze. S tímto řešením ale vyjádřili členové policejních oddělení značnou nespokojenost. Jejich přičiněním vznikl úřad pro identifikaci, který byl podporován Mezinárodním svazem policejních šéfů (the International Association of Chiefs of Police). Ten odmítl poskytovat své informace o zločincích Úřadu pro vyšetřování zločinců. V roce 1924 byl Kongres Spojených států přesvědčen o nutnosti splynutí obou databází. Novou databázi měla vlastnit Správa úřadu vyšetřování (the Bureau of Investigation Administration) ve Washingtonu. V roce 1926 začal Úřad vyšetřování používat karty s otisky prstů při vyšetřování všech zločinů.

Koncem desetiletí již byl výcvik speciálních agentů mnohem profesionálnější a Oddělení pro zjišťování totožnosti bylo konečně plně funkční. Vznikly technické laboratoře a sjednotilo se hlášení o zločinnosti. Do konce "období bez zákonnosti" byl Úřad vyšetřování vybaven tak, aby mohl s pomocí nejmodernější techniky tehdejší doby potírat zločinnost.
 

Nový úděl

V roce 1929 se zhroutil trh s akciemi a hospodářská krize přinesla Američanům velmi těžké období. V této době výrazně narostla zločinnost. Prostí Američané hledali odreagování v četbě novin, poslouchání rádia a sledování filmů. Prezident Franklin D. Roosevelt požadoval po Kongresu, aby přijal nové federální zákony. Nejvyšší soudce Homer Cummings vedl neochabující boj s neustále narůstající federální zločinností.

Hoover předával zprávy o činnosti FBI médiím, jejichž zájem o narůstající zločinnost a boj s ní vzrůstal. Hoover dokázal publikovat o svém úřadě stejně tak dobře, jako ho dokázal vést. Před rokem 1933 vznikl sbor z agentů Úřadu vyšetřování. Již o tři roky později byla příslušnost k FBI zdrojem hrdosti a kromě toho si agenti získali uznání a respekt veřejnosti.

V první polovině 30. let 20. století upevnilo pozici Úřadu vyšetřování několik důležitých rozhodnutí. V roce 1932 schválil Kongres federální zákon, který trestal únos dítěte. V květnu a v červnu 1934 díky gangsterům jako byl John Dillinger, který se vyhýbal dopadení překračováním hranic amerických států, schválil Kongres další federální zákony, které významně povýšily pravomoc a působnost Úřadu vyšetřování.

Úřad vyšetřování byl 1. července 1932 přejmenován na Úřad vyšetřování Spojených států. Od 1. července 1933 začalo Ministerstvo spravedlnosti experimentovat s Oddělením vyšetřování (Division of Investigation) na dobu dvou let, jehož součástí byl také Úřad pro prohibici (the Bureau of Prohibition). Veřejný zmatek mezi speciálními agenty Úřadu vyšetřování a agenty Úřadu pro prohibici vedl k trvalé změně názvu kanceláře složené z vyšetřovatelů Ministerstva spravedlnosti v roce 1935, tak se zrodil Federální úřad vyšetřování.

Úřad vyšetřování založil v roce 1932 technické laboratoře, které přispěly svými odbornými posudky soudnímu lékařství. Původně malé laboratoře pracovaly stejně jako výzkumná zařízení. V roce 1935 byla založena Národní akademie FBI, kde vyučovali policejní důstojníky moderním vyšetřovacím metodám. Národní akademie vyučovala vyšší policejní úředníky vyšetřovacím metodám z celých Spojených států a od roku 1940 prakticky z celého světa.

Zákonné nástroje poskytnuté Kongresem a iniciativy Úřadu vyšetřování vedly v roce 1936 k zatčení všech vůdčích gangsterů. Jenže na obzoru se začala s nastupujícím fašismem v Německu a v Itálii a s komunismem v sovětském Rusku objevovat nová krize, jíž musela FBI čelit.

Odkazy:

[X1] Federal Bureau of Investigation.


časopis o přírodě, vědě a civilizaci