Otázka, proč z finské přírody vymizela babočka kopřivová, patří k oněm věčným otázkám, na které budeme sotva kdy schopni dát jasnou odpověď. V létě 1998 a 1999 babočky opravdu vymizely z rozsáhlých oblastí na jihu Finska. Obdobný úpadek v roce 1987 zasáhl oblasti od Švédska přes Finsko až po jižní Rusko. Silné poklesy stavů (latence) jsou zřejmě součástí biologie baboček kopřivových.

Babočky se začaly poprvé po roce 1997 ojediněle objevovat koncem minulého léta mimo jiné v Helsinkách a Tammisaari. Nepřetržitě se však vyskytovaly např. v Okouní zemi a také v severní části Norska.

Babočka kopřivová [Aglais urticae] patří vedle babočky pavího oka [Inachis io], babočky bílého c [Polygonia c-album] a babočky admirála [Vanessa atalanta] k denním motýlům, kteří přezimují jako imága a v larválním stadiu se živí listy rostlin.

Dříve existovala domněnka, že babočka kopřivová a paví oko se střídají v gradaci, což by mohlo svědčit o jejich vzájemné konkurenci. Nyní však došlo k současné latenci obou druhů, i když stavy babočky pavího oka začaly narůstat rychleji. Je tedy možné, že oba druhy napadá tentýž cizopasník či choroba. Larvy obou druhů žijí dlouho v koloniích opředených ochrannými vlákny, zatímco larvy babočky bílého c a babočky admirála žijí samotářsky, u babočky admirála ještě zabalené do listů či ve vrstvě výkalů.

Stavy babočky kopřivové podle pozorování Ústředního přírodovědného musea v Helsinkách vzrostly v nížinách koncem léta 1996, snad kvůli špatnému stavu parazitů. Lze tedy považovat za pravděpodobné, že značný úbytek babočky kopřivové je způsoben nepříznivými povětrnostními podmínkami a stavem parazitů.

Babočka kopřivová se postupně navrátí do svých dřívějších lokalit. Ty již v té době budou prosty parazitů, jejichž latence však samozřejmě nikoho neznepokojí. O to srdečněji bude jistě vítán návrat milého motýla.

Literatura:

[1] Mikkola, K.: Miksi nokkosperhonen katosi? In: Suomen Luonto 59(4), s. 35. Helsinki 2000.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci