Převzato z časopisu ochránců přírody VERONICA ročník 1999, číslo 1 se souhlasem redakce [W1] a autora článku.

Situace, kdy se některému živočišnému druhu začnou věnovat sdělovací prostředky, nevěstí nic dobrého. Pokud se zrovna nejedná o cílenou ochranářskou kampaň, máme tady většinou další problémový druh, tedy živočicha, který nějakým způsobem kříží hospodářské či vlastnické zájmy člověka. V takovém případě většina lidí zapomene na jakékoliv ochranářské cítění a prostřednictvím tisku a televizních obrazovek začne uplatňovat své zájmy. Všichni jistě máme v živé paměti fundované články a televizní reportáže o problematice vlka, rysa či kormorána. V současné době se obdobná kampaň věnuje problému škod způsobených vydrou říční. Desítky článků s titulky jako Krev na ledě, Vydra říční - postrach rybářů, Konec rybníkářství v Čechách ap. masírují spolu s obdobně laděnými reportážemi komerčních televizních stanic veřejné mínění. Výsledkem je těžko pochopitelná hysterie panující v řadách rybářské veřejnosti, vedoucímu až k ilegálnímu vybíjení vyder s použitím těch nejdrastičtějších metod jako speciální ozubená železa, pasti, které probodnou vydru v polovině těla, či otrávené návnady. Jsou škody způsobené vydrou skutečně tak vysoké, aby bylo ospravedlnitelné chování lidí odpovídající spíše minulým staletím? Aby si každý mohl udělat na problém vlastní názor a tímto stanoviskem se i posléze řídit, až jeho rybníček navštíví tato lítá šelma, je třeba uvést některá fakta.
 

Vydra říční je jedním ze třinácti druhů vyder. Původní areál jejího rozšíření patřil k nejrozsáhlejším areálům mezi suchozemskými savci. Zahrnoval celou Evropu, Asii včetně Japonska a sever Afriky. Vydra obývala všechny typy vodních toků, jezera, mokřady i skalnatá mořská pobřeží. Ještě na přelomu 19. a 20. století žila vydra na celém území Evropy. V důsledku působení celého souboru negativních vlivů jako pronásledování, poškozování prostředí regulacemi a odvodňováním, znečištění vodních toků, autodoprava, turismus aj., došlo k postupnému oslabení vydřích populací a následnému vymizení tohoto druhu ve velké části původního areálu. Původně souvislé rozšíření se rozpadlo na několik ostrůvkovitých, vzájemně izolovaných populací osídlujících Pobaltí a východní Evropu, sever Skandinávského poloostrova, severní část Velké Británie, západ Pyrenejského poloostrova a Balkánský poloostrov. V západní, střední a jižní Evropě byla vydra v několika zemích vyhubena (Nizozemí, Belgie, Švýcarsko) a v řadě dalších přežívají jen zbytkové izolované populace (Francie, Německo, Itálie, Rakousko aj.). Rozšíření vydry na našem území je odrazem celoevropské situace. Asi 28% území ČR je osídleno třemi vzájemně izolovanými populacemi. Nejvýznamnější, prosperující "jihočeská" populace je rozšířena na Šumavě včetně podhůří, jihočeských rybničních pánvích a jihozápadní části Českomoravské vrchoviny. Na jihu zasahuje do rakouského Waldviertelu a Bavorska. Do severních Čech zasahuje rozšíření vydry z Horní Lužice v bývalém východním Německu a do oblasti Beskyd a Vsetínských vrchů zasahuje vydří populace východoevropská ze Slovenska a Polska.

Současná poměrně dobrá úroveň poznání rozšíření vydry u nás je dána existencí záchranného programu pro vydru realizovaného Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR, jehož součástí je mapování rozšíření a trvalé monitorování populace tohoto druhu. Tato sledování prokázala šíření vydry na severním okraji areálu (např. okresy Benešov, Kutná Hora) a proti předchozímu období jsou častější i pozorování mimo areál trvalého výskytu. Obojí je dokladem mírného šíření druhu, které bylo ostatně zjištěno v řadě dalších území Evropy. Zda se jedná o trvalý proces vyvolaný pozitivními změnami v přírodním prostředí, nebo krátkodobé zvýšení populační hustoty v rámci periodických kolísání početnosti známých u řady živočišných druhů, není zatím možné stanovit.

Tak, jak je sledování rozšíření vydry metodicky poměrně jednoduché a zjištěné výsledky velmi blízké skutečnému stavu, tak údaje o početnosti jsou vzhledem ke způsobu života tohoto druhu pouze na úrovni "kvalifikovaných odhadů". Reálnou početnost je možné zjistit pouze na omezeném území kontrolou všech vodních ploch a toků na sněhové obnově. Na základě opakovaných sčítání touto metodou na Třeboňsku, Jindřichohradecku a Havlíčkobrodsku a s použitím výsledků sčítání šumavské a beskydské populace odhadujeme celkovou početnost naší vydří populace na 600 - 700 jedinců. Přestože se oproti počátku 90. let jedná o 70 - 80% nárůstu populace je tuto možné stále charakterizovat jako izolovanou, nepřesahující včetně rakouské (200 - 300 jedinců) a německé (50 jedinců) části populace početnost 1000 jedinců.

V tomto smyslu se naše údaje rozcházejí s čísly uváděnými ve statistikách rybářů, která jsou oficiálně používána jako údaje ministerstva zemědělství. Například jen na území jihočeského regionu uvádí Český rybářský svaz výskyt 1710 vyder a na rybnících obhospodařovaných Rybářstvím Telč a.s. deklaruje ředitelství této organizace počet 500 kusů zvířat. Tyto údaje jsou nadhodnoceny hned ze dvou důvodů současně. Vysoká čísla a údajné přemnožení podporují požadavek rybářů na regulaci početnosti a zároveň jsou nadsazené údaje důsledkem neznalosti biologie a způsobu života vydry. Pobytové znaky zjištěné kontrolou na několika lokalitách bývají vždy interpretovány jako důkaz několika zvířat. Není zohledňována skutečnost, že vydra během jedné noci může urazit vzdálenost až 30 km a navštívit přitom několik rybníků, že teritoria jednotlivých zvířat mají rozlohu několika set čtverečních kilometrů atd. Dlouhodobé telemetrické sledování dvanácti označených vyder přineslo v tomto směru řadu zajímavých poznatků. Jeden ze sledovaných samců například v období od listopadu do března navštívil přes padesát rybníků na území tří okresů. Teritoria samic bývají menší a překrývají se s teritorii samců. Námi sledované samice kontrolovaly území 50 - 150 km² s 15 - 20 rybníky. V zimním období dochází ke změnám teritorií v závislosti na potravní nabídce a na lokalitách s výrazně dobrou potravní nabídkou může být teritorialita potlačena.
 

Pomineme-li lov vydry pro její kvalitní kožešinu, který je ve vyspělých zemích již několik desítek let zakázán, je jediným důvodem pronásledování a hubení vydry od středověku až do současnosti konkurenční vztah mezi rybářem a vydrou. Ryba vždy představuje převažující složku vydří potravy. Desítky rozsáhlých potravních studií prokázaly, že složení vydří potravy je především závislé na potravní nabídce a ročním období. Obecně platí, že vydra přednostně využívá kořist, která je ve vodním prostředí nejsnáze dosažitelná.

To znamená, že v přírodně zachovalých podmínkách vodních toků, jezer a mokřadů v potravě převažují hojné a zároveň snadno dosažitelné druhy ryb, ryby nemocné či jinak handicapované a velkou měrou jsou zastoupeny i ostatní kategorie živočichů, např. hmyz, raci, obojživelníci, ptáci a savci. Za těchto podmínek je vydra významnou součástí ekosystému a má v něm pozitivní roli regulačního prvku. Zcela odlišná situace vznikne na vodních tocích, kde v důsledku nevhodného hospodaření chybí původní druhové spektrum ryb a ostatních živočichů a záměrně je zde udržována stejnověká, často přehuštěná obsádka jediného druhu. Tato situace bohužel nastala na většině našich pstruhových vod. Za těchto podmínek se vydra nutně stává konkurentem rybáře a způsobuje na nepřirozených obsádkách výrazné škody. Podobně je tomu na rybnících s intenzivním chovem jednoho či několika druhů ryb. I tady je škoda tím větší, čím více se rybník liší od ekologicky vyváženého, přírodě blízkého stavu. Nejnovější výsledky potravních analýz z Třeboňska prokázaly, že v potravě se objevují přednostně menší velikostní kategorie a komerční ryba představuje průměrně 50% potravy, přestože v potravní nabídce zde jednoznačně dominuje.
 

Vydra říční bezesporu způsobuje na rybích obsádkách vodních toků a rybníků určité škody. Rybníkářská tradice vytvořila na části našeho území pro tento druh velmi vhodné životní a potravní podmínky, které umožnily existenci populace s vyšší početností, než jaká je možná například na oligotrofních horských tocích. Již od středověku byla vydra na těchto umělých rybničních soustavách, stejně jako řada dalších predátorů, pronásledována a hubena. V průběhu 20. století se postupně měnil pohled na ochranu přírody a vydra se stala ve většině zemí chráněným druhem. U nás je chráněna od roku 1947 a její ochrana byla až na výjimky dodržována především díky tehdejšímu státnímu vlastnictví zemědělské půdy a rybníků.

Velká většina rybníků a jiných vodních ploch byla družstevním či státním majetkem a státní rybářské podniky tolerovaly škody způsobené vydrou a vzhledem k celkové produkci ryb je považovaly za celkem nevýznamné přirozené ztráty. Změny ve vlastnických vztazích, které se odehrály v posledních letech, přinesly do vztahu mezi vlastníkem a jeho případným konkurentem nový rozměr. Většina malých a středních rybníků byla zprivatizována drobnými vlastníky, jejichž podnikání je vydrou mnohem zranitelnější než je tomu u podnikatelských subjektů vlastnících mnohahektarové výměry rybníků. Nejproblémovější z hlediska škod jsou rybníky s výměrou menší než 1 ha, na nichž vydra dokáže v zimním období, kdy je predační tlak na rybniční obsádky největší, prolovovat pod ledem celou plochu rybníka včetně nejhlubších míst se zimující rybou. V této kategorii rybníků pak mohou ztráty dosáhnout 50 - 90%. Množství takto postižených drobných vlastníků se v takových případech snaží uplatnit na nejrůznějších úrovních náhradu škod a obracejí se na ochranu přírody, okresní úřady či ministerstva. Dříve nebo později se jim od příslušných úředníků dostane informace, že dosud neexistuje možnost, jak získat náhradu škod. Poté již záleží pouze na charakteru a morálce toho kterého vlastníka, zda se smíří s faktem, že část jím vyprodukovaných ryb je zkonzumována vydrou, a na chov ryb za těchto podmínek rezignuje, nebo sáhne po násilných metodách jak svůj majetek ochránit. Skutečnost, že čtyři z osmi vyder sledovaných pomocí telemetrie v jihočeském regionu bylo usmrceno člověkem svědčí o tom, že k poslední z možností se bohužel uchýlí řada vlastníků.

Škody způsobené vydrou na rybích obsádkách rozlišují rybáři do tří kategorií. Škody vzniklé přímou konzumací ryb, škody způsobené údajným nadbytečným zabíjením ryb, kdy velká část ulovených ryb není konzumována a konečně takzvané druhotné škody, nepřímo způsobené vydrou vyrušením zimujících ryb. Denní spotřeba potravy u dospělé vydry činí průměrně 1 kg. Při 50% průměrném zastoupení komerčně významných druhů ryb v denní dávce je tedy při odhadu škod nezbytné kalkulovat s denní spotřebou 0,5 kg. Škody způsobené nadbytečným zabíjením jsou zřejmě z emotivních důvodů všeobecně nadhodnocované. Za desetiletou praxi jsem se s tímto případem setkal pouze dvakrát, oba případy však vyvolaly velice bouřlivé reakce vlastníka. Za normálních okolností si žádný predátor nemůže dovolit plýtvat energií lovem "pro zábavu". Dvojnásob to platí pro predátora živícího se energeticky méně vydatnou kořistí, navíc ve vodním prostředí, v němž mu hrozí třiadvacetkrát vyšší ztráty tepla než na souši. K nadbytečnému lovu však může dojít za situace takzvaného "kurníkového efektu", kdy se vydra dostane do přeplněné sádky nebo jiného prostředí s nadměrnou rybí obsádkou a ve stavu jakéhosi stresu zabíjí ryby kolem sebe. Ještě více diskutabilní jsou tzv. druhotné škody, které jsou většinou rybářů uváděny jako hlavní součást škod způsobených vydrou. Pod ledem lovící vydra údajně vyruší zimující ryby, které následkem toho začnou být aktivní a ztrácejí většinu energetických rezerv. Zesláblé ryby pak přimrzají k ledu nebo jsou náchylné na nejrůznější onemocnění. Tuto léta tradovanou teorii je stejně tak těžké potvrdit jako vyvrátit. Podle našich zkušeností s krotkou vydrou lovící pod ledem, je inaktivní ryba, jako např. kapr, rušena lovící vydrou stejně málo jako běžným bruslením na ledě rybníka. Obojí však často poslouží k zdůvodnění ztrát způsobených ve skutečnosti kyslíkovým deficitem, poklesem pH vlivem jarních sněhových vod či z jiných důvodů. Ještě více diskutabilní jsou takzvané druhotné škody, jejichž důvody jsou rybáři těžko zjistitelné, ve většině případů způsobené nesprávným hospodařením.
 

Jednoduchý a rychlý způsob jak vyřešit tento citlivý a komplikovaný problém a zajistit koexistenci vydry a rybníkářství neexistuje. Regulací početnosti, prosazovanou rybáři a navrhovanou i technokratickými úředníky ministerstva zemědělství, je třeba vzhledem k izolovanosti naší vydří populace, celoevropskému významu tohoto druhu a legislativě Evropské unie, která by pro nás měla být závazná, jednoznačně odmítnout. Ocitli bychom se po boku Albánie, mezi několika málo zeměmi, kde je možné lovit tento symbol Bernské konvence o ochraně druhů.

Jedním z nejdůležitějších kroků pro vyřešení tohoto problému v dlouhodobé perspektivě bude hlavně výchova a osvěta, zaměřena nejen na rybářskou veřejnost, ale především na mladou generaci. Cílem výchovné kampaně by mělo být vytvoření kvalitativně nového vztahu člověka k živočichům nepřinášejícím zjevný užitek nebo ještě dnes označovaným za škodnou zvěř. Tuto změnu není možné uskutečnit v jediné generaci a věřit v ni vyžaduje jistě velký optimismus.

Určitou redukci problému, ne však jeho úplné vyřešení, přinášejí některá preventivní opatření. Například využitelnost nejrůznějších odrazujících prostředků, které by omezily přítomnost vydry na nejvíce zranitelných lokalitách, je s ohledem na vysokou schopnost učení u vydry jen krátkodobá. Řada poměrně jednoduchých technických a managementových opatření použitých na vhodném místě a čase dokáže výrazně omezit škody způsobené vydrou. K jejich širšímu uplatnění v praxi však zatím chybí vůle.

Existuje ale opatření, které by jistě velkou měrou přispělo k vyřešení problému škod, a tím i k praktické ochraně vydry říční. Bylo by jím urychlené přijetí zákona umožňujícího náhrady škod způsobených na majetku fyzických i právnických osob vybranými chráněnými druhy živočichů. Tento zákon je již přes dva roky připravován ministerstvem životního prostředí, jeho prosazení v meziresortních řízeních však bude velmi komplikované a konečné schválení v parlamentu je tedy zatím v nedohlednu. U řady druhů, kterých se navrhovaný zákon týká, existuje tedy reálné nebezpečí z prodlení a tyto se díky zdlouhavému legislativnímu procesu znovu mohou dostat mezi druhy ohrožené aktivním pronásledováním.
 

Jestliže se pokusíme objektivně zhodnotit, zda vydra říční dosud právem náleží do kategorie silně ohrožených druhů, je třeba stručně shrnout jednotlivé charakteristiky a negativní faktory, které ovlivňují dynamiku populace tohoto druhu. Pro přehlednost můžeme tyto faktory seřadit do tabulky, ve které bude hodnocena situace kolem roku 1990 (počátek záchranného programu pro vydru) a situace současná.
 

	1990	1999
Početnost	350 - 400	600 - 700
Poškození prostředí	výrazné následkem  vodohospodářských  úprav v předchozích  desetiletích	v důsledku realizace  krajinotvorných  programů a samovolné  revitalizaci dochází   k mírnému zlepšení stavu
Znečištění	zjištěno vysoké zatížení  prostředí, ryb i vydřích  tkání PCB,  chlorovanými  uhlovodíky a těžkými  kovy, hodnoty  přesahovaly evropské  průměry	omezení zemědělské  a průmyslové výroby  vede k pozvolnému  zlepšování kvality   prostředí i vodních toků,  jde však o jev  přechodný
Přímé pronásledování	bylo zjištěno jen  výjimečně	stalo se závažným  problémem, soukromí  majitelé rybníků si tak  chrání svůj majetek
Autoprovoz	podílí se na mortalitě  se vzrůstajícím  trendem  1990       5 ex.  1993       9 ex.  1995      13 ex.  1998     16 ex.	vzhledem k rychlému  nárůstu provozu  a výstavbě nových  rychlostních komunikací  negativní význam  autoprovozu roste

 

Čtenář si jistě sám udělá názor, zda vydra říční právem patří na seznamy ohrožených živočišných druhů, či dá za pravdu těm, kteří s již tolikrát vymstěnou bohorovností volají po regulaci stavů údajně přemnoženého druhu.

Literatura a odkazy:

[W1] VERONICA. časopis ochránců přírody. [X1] Redakce časopisu VERONICA, pošt. př. 91, 601 91 Brno 1.

časopis o přírodě, vědě a civilizaci