V listopadu 1998 proběhlo setkání účastníků III. odboje na Žofíně pod heslem "Komunismu bylo již dost", které zorganizovala Konfederace politických vězňů České republiky.

Čestmír Čejka v úvodním projevu uvedl, že Rada Konfederace politických vězňů ČR s obavami sleduje infiltrace komunistických myšlenek a ideologie do současných politických, společenských, hospodářských, kulturních a mediálních struktur. Komunismus není chápán jako ideologie zločinu a násilí, ale je představován jako přirozená součást demokracie.

JUDr. Stanislav Drobný vyzvedl projev prezidenta Václava Havla 30. března 1998 na Žofíně, v němž se uvádí, že účastníci III. odboje představují varovné zrcadlo společnosti, neboť byli svědky a obětmi násilí a diktatury. Proto je jejich povinností říci, co se dělo v této zemi za tiché ignorance většiny obyvatelstva.

Aktivní spolupráce s komunismem byla naprosto nemorální. Přesto je dnes považována za zanedbatelnou maličkost. Jak ale můžeme vstoupit do společenství vyspělých demokratických států, pokud nepojmenujeme věci správným jménem, aniž bychom je odhalili a zveřejnili? Pokud k tomuto procesu nedojde, stane se zákon o protiprávnosti komunistického režimu jen nevydařeným vtipem.

Jiří Málek ve svém projevu uvedl, že únor 1948 znamenal pro český národ katastrofu. Komunisté se zmocnili zbraní, vytvořili tzv. lidové milice. Armáda, bezpečnostní sbory, nekomunistické strany, tisk a ostatní organizace byly komunistickým převratem zcela ochromeny kvůli dlouholeté infiltraci komunistů.

Legitimace KSČ se stala podkladem životní kariéry. Stranické sekretariáty zahájily prostřednictvím akčních výborů čistky, při nichž desetitisíce lidí byly propuštěny z práce, armády, bezpečnostních sborů, z vysokých škol, úřadů a vedoucích míst všeho druhu. Státní hranice se uzavřely.

Na vedoucí místa nastupovali lidé zcela bez kvalifikace a bez schopností. V prvním období komunismu režim žil z uloupených majetků a hodnot všeho druhu. Později po destrukci nemateriálních životních hodnot začala klesat také křivka hodnot hmotných.

Mnozí lidé prchali za hranice. Někteří prošli, ale řada jich skončila ve vězení nebo v palbě pohraniční stráže.

Rozvinul se třetí odboj se širokou základnou. Často do něj, ale pronikali agenti Státní tajné bezpečnosti. Tak byl postupně v letech 1953 až 1954 v podstatě zničen. Naplnily se věznice, lidé umírali na popravištích, ve věznicích, na hranicích i se zbraní v ruce.

Přes krizi v roce 1968 se komunistický režim udržel po celou dobu své existence. Nebylo jediné oblasti života, kterou by nerozvrátil, od rodin až po nejvyšší státní orgány. Celou společnost systematicky udržoval ve stavu trvalé destrukce všech hodnot. Systém nejen vylučoval jakýkoliv svobodný projev, ale navíc si různými metodami vynucoval veřejný souhlas se svými zločiny, a to i prostřednictvím politických procesů.

Desetitisíce lidí byly vězněny, připraveny o veškerý majetek, s celými rodinami vystěhovány, zbaveny možnosti vzdělání, výkonu kvalifikovaného povolání, bez možnosti vycestování do zahraničí a zbaveny řady dalších základních lidských práv. Komunisté vyhlašovali své vlastní zákony, které pak porušovali, kdykoliv se jim to hodilo.

Komunismus byl systém, který vedle přímého ničení lidských životů a humánních hodnot zničil právní systém a záměrně ničil především vlastnické právo. Zavedl metodu direktivního řízení, která rozvrátila celou ekonomiku země. Fronty na potraviny a na běžné výrobky nebyly zvláštností. Bezohledné ničení přírody bylo jen další z temných kapitol vlády komunismu.

Přesto dnes existují lidé, kteří chválí komunistický režim, jsou členy komunistické strany, která přes veškeré zločiny stále existuje.

Naděžda Kavalírová ve svém projevu uvedla, že od roku 1989 sice došlo k zásadním změnám, ale privatizovaný majetek často přešel do rukou komunistické lobby, některé velké privatizované podniky díky "české cestě" mají ve svém vedení dodnes bývalé nomenklaturní kádry, státy sdružené v Evropské Unii se netají výhradami ke způsobilosti naší armády, různá hnutí ohrožující demokracii nejsou zakázána, v oblasti vědy a školství působí stále učitelé dříve hlásající ideologii komunistického režimu, legislativa dosud neodpovídá požadavkům Evropské unie, kultura není schopna se zcela vymanit z komunistického vlivu.

Komunistický zákon č. 231/1948 Sb. "Na ochranu lidově demokratické republiky" vyvolal teror, na jehož konci byly stovky popravených, tisíce umučených, desetitisíce vězněných. Naproti tomu zákon č. 198/1993 Sb. "o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu" dodnes nebyl naplněn. S tím souvisí diskutovaný problém odtajnění archivů Státní tajné bezpečnosti.

V projevu Miloše Slabáka, který přečetl Čestmír Čejka, bylo uvedeno, že komunismus nikdy nebyl vojensky poražen a nikdy nebyl veřejně mezinárodním soudním dvorem odsouzen. Stále má možnosti ke svému oživení ve formě neokomunismu. Proto Konfederace politických vězňů žádá ministra spravedlnosti, aby docílil urychlení soudních projednávání všech případů, které byly podány Úřadem dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu. Dále žádá vládu České republiky, aby vydala rozhodnutí o odtajnění veškerých spisů Státní tajné bezpečnosti. Pro mnohé občany půjde o krutý krok, ale jen tak dojde k očistě od nánosu komunistických špinavostí. Dále vyzývá vládu, aby provedla důslednou kontrolu úředníků státní správy Národním bezpečnostním úřadem. Konfederace politických vězňů je krajně znepokojena výměnou úředníků státní správy a podniků se státní účastí za nové úředníky, z nichž značnou část tvoří někdejší nomenklaturní kádry.

Milan Sehnal ve svém projevu uvedl, že političtí vězni nikdy nežádali pomstu, ale spravedlnost. Některé televize, rozhlas a čelní představitelé podporují glorifikaci minulých filmů a inscenací, které špiní a uráží oběti komunismu. V naší republice komunističtí soudci zavraždili na 300 politických vězňů, další stovky byly zavražděny na hranicích a tisícům zničili zdraví a rozvrátili rodinný život. Tyto zločiny musí být prohlášeny za zločiny proti lidskosti a jako takové nesmí být promlčitelné.

Leo Žídek ve svém projevu uvedl, že mnozí členové Konfederace politických vězňů z celé České republiky navštěvují střední a vysoké školy a besedují se studenty o minulosti a současných problémech. Studenti někdy vědí o minulosti žalostně málo, protože od rodičů a učitelů se o komunistické totalitě téměř nic nedozvěděli. Obětavostí několika členů Konfederace se po dlouhých jednáních a po schválení Ministerstvem školství podařilo vydat malou příručku pro základy společenských věd na středních školách pod názvem "Svědectví z doby totality 1948 - 1989". Je smutné, že se při jejím šíření někdy vyskytuje neochota ze strany pedagogů. Konfederace politických vězňů se proto obrací na vyšší školské orgány a především na učitele, aby se konečně zbavili starého myšlení a odložili socialistické a levicové názory. Pokud se nezmění výchovné působení na mládež jak v rodinách, tak na školách, nelze očekávat, že příští generace se bude orientovat v politickém životě a zodpovědně vytvářet podmínky pro opravdovou demokracii.

František Šedivý ve svém projevu hovořil o neokomunismu. Neokomunismus je snaha členů komunistické strany, často i jen bývalých, prosazovat poraženou ideologii a zaujmout co nejdříve a hlavně v konečné fázi ztracené pozice v politice a v ekonomice, a to na všech stupních. Osobní motivace vyvěrá z pocitu ukřivdění u těch, kteří disponovali neomezenou mocí na základě stranické legitimace často nahrazující odbornost. Tuto odbornost většinou získávali zejména v oblasti řízení, kde pouze jim byly přístupné veškeré informace. Nyní tito lidé ztratili naději na špičková místa. V nové situaci se stávají destruktivními silami ve všech oblastech i úrovních. Čekají na chyby druhých, a pokud se stanou, snaží se je zveličit, překroutit a zveřejnit na co možná největším počtu míst a co nejdéle. Smyslem je znepokojovat veřejnost, vyvíjet tlaky na vedoucí pracovníky, od ředitelů až po ministry. Ti se pak musí neustále soustřeďovat na obranu, kdy musí pečlivě vážit každé slovo a v často zbytečných rozhovorech odrážet invektivy a zjevné i skryté urážky.

Komunistická strana, která vznikla a existovala pomocí zločinů, nebyla po roce 1989 rozpuštěna, ani postavena mimo zákon. Komunisté tak vytvořili zvenčí neproniknutelné klany, které ovládly hospodářský život, veřejnou správu a sdělovací prostředky. Zejména veřejnoprávní televize propaguje ve svých některých reprízovaných pořadech komunistickou minulost někdy z nevědomosti, ale někdy záměrně. Programy ČT1 a zejména televize Nova jsou naplněny stupidními akčními filmy, které vychovávají ke zločinnosti a citové otupělosti. Tyto pořady jsou bez jakýchkoliv projevů životní moudrosti a poezie, tolik potřebné pro změnu způsobu myšlení. Prohlubují jen mravní úpadek, který přinesla komunistická éra.

Cílem neokomunistů není ozdravující kritika tak, jak je chápána v demokracii, ale rozvrat demokratického společenství podle hesla "čím hůře, tím lépe". Tyto tendence pronikají také do tisku, kde autocenzura zůstala zachována, ikdyž v jiné formě, než za komunistické totality. Je znemožněn přístup názorům, které neodpovídají pojetí vládců tisku. Jiné názory, pokud jsou vůbec publikovány, jsou upravovány tak, aby se jejich původní smysl vytratil. Již několikrát jsme byli svědky nechutných kampaní proti různým osobnostem demokratické veřejnosti. Jsou předkládány lživé dokumenty, které musí být vyvraceny. Ale podezření a skvrna již zůstávají.

Neokomunismu a jiným extrémním silám nahrává nevědomost a neinformovanost. Na veřejné mínění a společenské myšlení lze působit také potlačováním pozitivních a jasných informací a vyzdvihováním informací matoucích, záporných, neúplných. Takové informace se objevují zejména v televizi. Stačí si povšimnout, jak televize Nova ve svém zpravodajství vytváří konstrukce a vazby mezi fakty, která spolu vůbec nesouvisí. Jde o zprávy typu "ten a ten se setkal s tím a tím, o kterém podle rozhovoru s tamtím a tamtím víme, že je zřejmě zapojen do toho a toho..."

Neokomunisté vytrvale poukazují na to, jak je nyní všechno špatné. Nikde se neobjeví konstatování, co se všechno změnilo od doby komunistické ohrady z ostnatého drátu.

Zdeněk Kovařík ve svém projevu uvedl, že Komunistická strana Československa nebyla zakázána a pokračuje pod novým názvem, což lze vidět na kandidátkách v komunálních volbách. KSČM se sice hlásí k majetku KSČ, ale již se nehlásí k morální a lidské odpovědnosti za zločiny komunismu.

Vláda sociální demokracie v rámci své akce "čisté ruce" chce zřídit telefonní linku pro ohlašování korupce. Ale tím se vracíme zpět do doby státem požadovaného udávání, závisti a věznění. Jedinou cestou, jak "očistit" stát, je dodržovat a ctít všechny zákony, včetně lustračního zákona a zákona o protiprávnosti komunistického režimu.

Demokracie je právo volby, zodpovědné nejen k sobě, ale také ke svým bližním a celému národu.

Literatura:

[1] Opět Žofín, tentokrát v listopadu 1998. Zpravodaj Konfederace politických vězňů, č. 6, roč. 5 (1998)

Zpravodaj Konfederace politických vězňů vydává jednou za dva měsíce Rada konfederace politických vězňů, šéfredaktor: Miloš Slabák.
Adresa redakce: KPV Brno, Hybešova 71, 602 00 Brno,
tel.: 05 - 43 23 23 35

časopis o přírodě, vědě a civilizaci